Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
17 C 169/2023-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Schwettrovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 148 072,11 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 109 884,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 38 187,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 260,10 Kč od datum do datum, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 434,23 Kč od datum do datum, úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 144 913,91 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 144 913,91 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 569,74 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 109 884,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byl povinna zaplatit žalobkyni částku 38 187,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 3 260,10 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 434,23 Kč od , datum, do , datum, , úrok ve výši 8,9 % ročně z částky 144 913,91 Kč od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 144 913,91 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 569,74 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 148 072,11 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba., dne datum, smlouvu o úvěru na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 183 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 466 Kč, tedy společně s úrokem a poplatky dle ceníku právního předchůdce žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, a uhradila toliko 73 115,80 Kč, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celého úvěru ke dni datum. Žalobkyně i právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou opětovně vyzývaly k úhradě dluhu, naposledy pak výzvou před podáním žaloby ze dne datum. Žalovaná však již ničeho dále neuhradila. Před uzavřením smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě informací poskytnutých jí žalovanou, odhadu z historických dat ČSÚ, bankovních a nebankovních registrů a potvrzení o výši příjmu žalované. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni dle smlouvy ze dne datum, což bylo žalované písemně oznámeno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, postupoval soud dle § 115a o.s.ř. a k projednání věci jednání nenařizoval.
3. Soud na základě níže jmenovaných důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně analyzovala před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalované, kdy vycházela z informací poskytnutých žalovanou a z odhadu vytvořeného z historických dat ČSÚ (potvrzení o příjmu, žádost o poskytnutí úvěrového produktu). Dne datum právní předchůdce žalobkyně s žalovanou uzavřel smlouvu o úvěru (smlouva o úvěru ze dne datum včetně VOP a ceníku, předsmluvní informace, záznam o poskytnutí informace před přistoupením ke skupinovému pojištění), na jejímž základě ji poskytl úvěr ve výši 183 000 Kč (výpis z úvěrového účtu). Žalovaná se zavázal vrátit tuto částku navýšenou o úrok a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 466 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplnila a nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy uhradila toliko částku ve výši 73 115,80 Kč. Právní předchůdce žalobkyně tak přistoupil k zesplatnění zbytku dluhu (rozhodnutí o okamžitém zesplatnění ze dne datum). Žalovaná byla opakovaně o úhradu dluhu upomínána (upomínka ze dne datum), naposledy pak výzvou ze dne datum před podáním žaloby (předžalobní výzva ze dne datum včetně podacího archu), žalovaná však ani přes tuto výzvu žalobkyni již neuhradila ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni a žalované toto oznámila dopisem (smlouva o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení ze dne datum včetně podacího archu). Výše zmíněné důkazy soud vyhodnotil jako zákonné, věrohodné a pro výsledek řízení závazné. Důkazy byly ve vzájemném souladu. Z ostatních důkazů nevyplynulo vzhledem k níže podané právní kvalifikaci nic podstatného pro meritum sporu ani výsledek řízení. Další důkazy nebyly navrženy ani nevyplynuly ze spisu a nebyly potřebné ke zjištění skutkového stavu.
4. Z výše uvedeného skutkového stavu je patrno, že žalované jako spotřebiteli ve smyslu § 419 občanského zákoníku byl žalobkyní jako poskytovatelem poskytnuta peněžní částka ve výši 183 000 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Na předmětnou smlouvu o úvěru, kterou upravuje ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku , se uplatní i právní úprava zákona o spotřebitelském úvěru, a to i právní úprava zakotvená v § 86 a 87 tohoto zákona.
5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
6. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
7. Podle § 87 odst. 1 věta první, zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
8. Výše uvedená ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Dle tvrzení žalobkyně, zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy schopnost žalované úvěr splácet pouze z informací poskytnutých žalovanou a z historických dat ČSÚ. Žalobkyně doložila, že zjišťovala příjmovou stránku žalované, kdy předložila doklad o výši jejího příjmů vyplývající z výpisu z účtu, a to ve výši 11 500 Kč jako příjem ze starobního důchodu. K výdajové stránce žalované pak právní předchůdkyně žalobkyně toliko odkazuje na údaje uvedené žalovanou, kdy tato své náklady uvádí ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Žalobkyně následně výdaje žalované přepočetla dle svého modelu, nicméně reálné výdaje žalovaného nebyly žádným způsobem doloženy. Z toho je patrno, že žalobkyně před uzavřením smlouvy nezkoumala úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, která řádné prověření schopnosti spotřebitele úvěr splácet a vyvození důsledků z něj vyžaduje jako jednu ze základních povinností poskytovatele úvěru. Protože žalobkyně neposuzovala řádně úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, porušila tím ustanovení § 86 odst. 1 ZoSU, a proto je podle § 87 odst. 1 věta první téhož zákona smlouva o úvěru uzavřená s žalovanou neplatná.
9. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, tedy žalovaný je povinen vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu při zohlednění případného plnění žalovaného z neplatné smlouvy. V řízení bylo prokázáno, že právní žalobkyně poskytla dle smlouvy žalované peněžní prostředky ve výši 183 0000 Kč a žalovaná ji vrátila pouze 73 115,80 Kč. Proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 109 884,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), kdy splatnost nesplacené jistiny určuje soud s ohledem na skutečnost, že mezi účastníky nedošlo k jiné dohodě (rozhodnutí KS Ostrava č. j. 8 Co 5/2024 -160 ve spojení s NS ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Ve zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , soud kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku a dospěl k závěru, že v projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem co do jistiny 109 884,20 Kč , tj. úspěch ve výši 57 %, zatímco částka, pro kterou byla žaloba zamítnuta činí po kapitalizaci částku 83 400,96 Kč (38 187,91 Kč + 3 260,10 Kč + 5 434,23 Kč + 22 919,70 Kč + 13 599,02 Kč), tj. neúspěch 43 %. Při uplatnění zásady, že od účastníka, který měl ve věci větší úspěch se odečte jeho neúspěch, měla žalobkyně v řízení celkově úspěch ve výši 14 %.
10. Celkové náklady jsou tedy představovány jednak zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 924 Kč a jednak částkou 21 180 Kč jako odměnou dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. za tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci do podání žaloby po 7 060 Kč v podobě přípravy a převzetí zastoupení, sepisu předžalobní výzvy a sepisu žaloby. Žalobkyni náleží také částka 900 Kč jako tři režijní paušály po 300 Kč za tyto tři žalobkyni účelně poskytnuté úkony právní pomoci dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. , to vše pak včetně 21 % DPH (počítáno ze základu 22 080 Kč) ve výši 4 637 Kč. Žalovaná by byla povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 32 641 Kč, ale s ohledem na její procesní úspěch ve výši 14 % jí náleží částka 4 569,74 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když ani zde soud důvody pro stanovení lhůty delší či pro povolení splátek neshledal, přičemž určené platební místo – k rukám právního zástupce žalobkyně – vychází z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.