Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 237/2023-28

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Stachovou ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 25.453,95 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky ve výši 2.964,30 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 13.953,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.211 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.211 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11.206,12 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Řízení se zastavuje co do zaplacení částky ve výši 2.964,30 Kč.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10.000 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení.III. Žaloba se zamítá co do zaplacení částky ve výši 13.953,94 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4,61 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12.211 Kč od 20. 10. 2022 do 12. 12. 2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2.211 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 11.206,12 Kč od 20. 10. 2022 do zaplacení.IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 25.453,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne datum mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba. (dále jako právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným dne datum. Žalobkyně požadovala neuhrazenou jistinu 11.206,12 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 1.004,88 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy 5.050,94 Kč, administrativní poplatek ve výši 1.035,10 Kč, poplatek za inkaso v místě bydliště ve výši 2.004,96 Kč, smluvní pokutu ve výši 5.151,95 Kč, úrok ve výši 820,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 652,99 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. K projednání věci samé soud nenařizoval podle jednání, neboť věc lze rozhodnout i na základě předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní zjistil soud skutkový stav věci a má za prokázané, že dne datum došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Byl sjednán pevný úrok ve výši 1.155 Kč, dále úhrada za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5.880 Kč, poplatek za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.107 Kč a poplatek za umožnění platit splátky v Anonymizováno přímo v místě bydliště žalovaného ve výši 2.160 Kč. Byl sjednán úrok ve výši 15 % ročně. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný při podpisu smlouvy obdržel peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč v hotovosti (smlouva o úvěru). Žalovaný na daný případ uhradil celkem 2.000 Kč (tvrzení žalobkyně). Aktivní legitimaci k podání žaloby prokázala žalobkyně předloženou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022.

5. Po právní stránce posoudil soud uzavřenou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. a násl. , kdy smlouva byla uzavřena ve formě spotřebitelského úvěru, tedy mezi žalobkyní – podnikatelem v oblasti finančních služeb a žalovanou jako spotřebitelem. Vztah účastníků je proto nutné posoudit podle o spotřebitelském úvěru, když předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků za úrok, což vyplývá z textu samotné úvěrové smlouvy.

6. Podle věta prvá o spotřebitelském úvěru (dále jen zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle věta první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná.

7. V principu odpovědného úvěrování, potažmo ochrany spotřebitele, před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrany věřitele před nedobytností pohledávky navazuje zákon o spotřebitelském úvěru na právní úpravu účinnou do 30. 11. 2016 zejména na novelu , o spotřebitelském úvěru provedenou , také při výkladu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru se pak musí prosadit závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. (zejména bod 26), podle nichž se má s odbornou péčí na mysli vysoce kvalifikovaná činnost profesionála v příslušném oboru při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr (žalovanou), nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu aktivní a pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zajištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě, pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat (srovnej rozsudek KS v Ostravě č. j. -103 ze dne 5. 11. 2019).

8. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu a tvrzení v podání ze dne 10. 1. 2024, co se týká posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr, a uvedla, že její právní předchůdce tuto povinnost splnil, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných aAnonymizovánozískaných od žalovaného a jejich ověřením doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, když získané informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr ze dne datum. Do žádosti žalovaný uvedl, že je v invalidním důchodu, že výše jeho měsíčních příjmů činí celkem 10.611 Kč a výše měsíčních výdajů činí 3.853 Kč. Dále žalovaný v žádosti uvedl, že bydlí u dcery a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám (viz žádost o úvěr z 18. 8. 2021).

9. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně, jakožto profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel spotřebitelských úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, jak vyplývá ze samotných tvrzení žalobkyně. Závěr o majetkových a osobních poměrech spotřebitele, jakožto podklad pro posouzení schopnosti splácet úvěr není možno odvodit pouze na základě zjištění o pravidelných příjmech podávajících se pouze z tvrzení žadatele o úvěr a z dalších informacích získaných pouze od žadatele o úvěr a zřejmě ověřením žadatele ve veřejných registrech. Je tak zřejmé, že poskytovatel úvěru nedostatečně zkoumal a vůbec neprověřil otázku příjmů a výdajů žalovaného a tím nesplnil nároky požadované v souvislosti s odbornou péčí poskytovatele úvěru, aniž by na tomto závěru mohlo cokoli změnit to, že zřejmě byla provedena lustrace žalovaného ve veřejných registrech, neboť není možné učinit závěr, že pokud žalovaný v těchto registrech nebyl veden, neznamená to automaticky, že byl schopen poskytnutý úvěr splácet.

10. Podle § 588 o. z. soud k neplatnosti právního jednání přihlíží i bez návrhu, je-li v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání [v tomto je možno se opřít i o závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol., I. Obecná část ( -654). Anonymizováno. 1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084]. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli (jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti) pozitivním zásahem ze strany soudu. Tomu zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240-244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. . Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení – ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-277/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vtáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). Stejný závěr pak vyplývá z aktuálního stanoviska generální advokátky jméno FO ve věci C-616/18 Cofidis SA proti YU, ZT a ve věci C-679/18, OPR. – Finance s. r. o. proti GK, v němž generální advokátka k žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, ve smyslu výkladu článku 8 Směrnice 2008/4//ES, o spotřebitelském úvěru, navrhla soudnímu dvoru EU, aby na předběžnou otázku, zda se musí spotřebitel porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost na své straně při uzavření smlouvy o úvěru dovolovat neplatnosti smlouvy, či zda k porušení této povinnosti přihlíží vnitrostátní soud z úřední povinnosti, navrhla stanovisko, podle jehož obsahu v případě, že vnitrostátní zjistí z úřední povinnosti porušení článku 8 Směrnice 2008/48/ES, musí s výhradou případné opačné vůle spotřebitele vyvodit všechny důsledky, které podle vnitrostátního práva z tohoto zjištění plynou, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, a to případně bez přihlédnutí k uplynutí prekluzivní lhůty, jsou-li sankce ustanovené tímto právem účinné, odrazující a přiměřené.

11. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z. přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jsou si pak strany neplatné smlouvy povinny vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek. Další uplatněné nároky žalobkyni z neplatné smlouvy nevznikly.

13. Podáním ze dne 10.1. 2024 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do smluvní pokuty ve výši 1.500,01 Kč, kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 816,32 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 647,97 Kč a soud řízení o těchto nárocích částečně zastavil dle ust. viz výrok I. tohoto rozsudku. Zavinění zastavení řízení pak soud shledal na straně žalobkyně dle ust. věta první , když žaloba nebyla vzata zpět pro chování žalovaného.

14. S ohledem na výše uvedené (a po částečném zastavení řízení) tak soud vyhověl žalobě co do poskytnuté jistiny ve výši 12.000 Kč ponížené o žalovaným provedené úhrady ve výši 2.000 Kč a uložil žalovanému povinnost uhradit zbývající obdrženou jistinu ve výši 10.000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z jistiny od 13. 12. 2022 do zaplacení. Lhůta k plnění u bezdůvodného obohacení byla soudem stanovená a řídí se dle ust. § 573 obč. zákoníku, dle kterého se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byl žalovaný vyzván k plnění oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 12. 2022. Tato zásilka byla nejpozději doručena žalovanému dne 12. 12. 2022 a žalovaný je tak v prodlení až od 13. 12. 2022. Soud, v souladu s ust. obč. zákoníku, přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané nař. vlády č. Další uplatněné nároky žalobkyní jsou nedůvodné a s ohledem na výše uvedené byly soudem zamítnuty.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. s ohledem na to, že procesně úspěšný žalovaný náhradu nákladů řízení nepožadovat a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, když ve věci neučinil žádný úkon.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, dvojmo ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí ( ).