Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
36 C 46/2024-33
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Martinem Havlíkem ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno. Anonymizováno. Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 22 715,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 650 Kč jdoucím od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 8 650 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 8 650 Kč jdoucím od 17. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se ve zbylém rozsahu zamítá.III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 22 715,55 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že: „Mezi žalovaným a společností právnická osoba., IČ: IČO, se sídlem adresa, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o úvěru č. hodnota (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání je nedílnou součástí této Smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. 1. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000,00 Kč (dále také jen „úvěr“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy (viz první strana Smlouvy). Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného data poslední řádné splátky dle Smlouvy a dle Předpisu splátek dne 23.05.2023 se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 507,00 Kč (viz první strana Smlouvy). Žalovaný se dále zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru (jak při jeho sjednávání, tak i poté, v době trvání smluvního vztahu). Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4.900,00 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.385,00 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.800,00 Kč, (dále společně také jen „Úhrady za služby“). Veškeré Úhrady za služby byly sjednány na první straně Smlouvy. Celkovou dlužnou částku ve výši 18.592,00 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a Úhrad za služby, se žalovaný zavázal uhradit v 14 měsíčních splátkách po 1.328,00 Kč (viz první strana Smlouvy a Předpis splátek). Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do 23.05.2023. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24.03.2022 ve výši 1.350,00 Kč. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky tak vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na: jistině úvěru 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 440,53 Kč, úhradě za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy 4.528,00 Kč, úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1.285,89 Kč, úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 1.671,43 Kč. Na dlužnou částku nebylo následně ze strany žalovaného ničeho zaplaceno. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen ve lhůtě sjednané ve Smlouvě, tj. k 23.05.2023, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 9.316,15 Kč od 24.05.2023 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 8,00% ročně. Úroková sazba úroku z úvěru ve výši sazba 8,00% ročně je sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPSN“ Smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 15,00% ročně. Na základě smluvního ujednání (viz první strana Smlouvy), aprobovaného občanským zákoníkem , je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 440,53 Kč. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve Smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany společnosti právnická osoba. postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02.08.2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 07.08.2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: neuhrazené jistiny ve výši 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4.528,00 K, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1.285,89 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1.671,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 5.473,55 Kč, úroku vyčísleného od 24.05.2023 do 11.07.2023 z dlužné jistiny ve výši 465,26 Kč, zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 11.07.2023 ve výši 871,71 Kč. Dále žalobce požaduje rovněž zaplacení: úroků z úvěru ve výši 8,00% p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč od 12.07.2023 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši 9.756,68 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 9.316,15 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 440,53 Kč, od 12.07.2023 do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný žalobcem písemně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Tato výzva byla žalovanému odeslána doporučeně dne 02.11.2023. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.“
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. V daném případě soud postupoval dle § 115a občanského soudního řádu , kdy k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Žalobce s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasil již v žalobě. Žalovaný se na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání ve lhůtě poskytnuté soudem, nevyjádřil, proto soud předpokládal dle § 101 odst. 4 občanského soudního řádu jeho konkludentní souhlas, věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Jelikož žalovaný proti žalobě ničeho nenamítal, vycházel soud pouze z důkazů, které předložil žalobce.
4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za zjištěné, že žalovaný uzavřel dne 23. 3. 2022 s právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba., smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 10 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit v 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč celkem 18 592 Kč, přičemž 10 000 Kč představuje dle smlouvy úvěr a 8 592 Kč je ve smlouvě označeno jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, které jsou dále rozčleněny na úrok ve výši 507 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1 385 Kč a inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Pohledávky za žalovaným byly původním věřitelem postoupeny žalobci smlouvou o postoupení pohledávek, jak vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem označeným jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2023. Předžalobní upomínkou ze dne 1. 11. 2023 byl žalovaný zástupcem žalobce vyzván k zaplacení dlužné částky do 16. 11. 2023. Z podacího archu se podává, že výzva byla podána k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023.
5. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná.
6. Soud ve vztahu k oběma smlouvám dospěl k závěru, že mezi žalovaným a společností právnická osoba. nevznikl uzavřením shora specifikované smlouvy o úvěru závazek v podobě úvěru podle ust. § 2395 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014, dle kterého platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, byť strany uvedené smlouvy zjevně uzavření tohoto druhu závazku zamýšlely, což soud dovozuje ze zřejmého obsahu smlouvy, a dále z odkazu na ustanovení občanského zákoníku v úvodních ustanoveních smlouvy.
7. Soud dospěl k závěru o neplatnosti závazku – smlouvy o úvěru, kterou dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný z půjčených peněz předchůdci žalobci zaplatit. Soud totiž dospěl k závěru, že částka, kterou měl žalovaný vedle jistiny ve výši 10 000 Kč ve výši 8 592 Kč zaplatit navíc, byť je ve smlouvě označena jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, by v případě platné smlouvy nemohla představovat nic jiného než zmíněné úroky ve smyslu ust. § 2395 občanského zákoníku , tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky. Předchůdce žalobce je společností, která se zabývá v rámci svého podnikání poskytováním peněžitých zápůjček, resp. spotřebitelských úvěrů, a zmíněná odměna označovaná ve formulářových smlouvách jako: úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek by za předpokladu platnosti závazku nemohla být z hlediska právní kvalifikace tohoto ujednání ničím jiným, než zmíněným úrokem. Na tomto závěru nemůže bez dalšího nic změnit ani fakt, že částky nákladů byly ve smlouvě o zápůjčce rozděleny na části: úroky, úhrada za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek. Je tomu tak proto, že podle názoru soudu se jedná pouze o formální rozčlenění tohoto poplatku tak, aby vypadal příznivěji, aniž by však toto rozdělení reflektovalo skutečné rozdělení žalobcem (resp. jejím právním předchůdcem) poskytovaných služeb. Je zřejmé, že za zjištěného skutkového stavu nebylo možno učinit jakýkoli jiný závěr, než že celé rozčlenění poplatků je ryze formální a že celá částka celkových nákladů na úvěr ve výši 8 592 Kč nemůže představovat nic jiného než právě úroky, tedy úplatu za poskytnutí peněz. Takto požadovaný nárok tedy zastírá další úročení peněz vedle již sjednaných úroků, slouží toliko pouze ke generování dalšího zisku, neboť zcela zjevně nekryje individuálně finančně náročnější či rizikovější obchody. V tomto kontextu soud dodává, že vedle úroků lze nepochybně sjednat i poplatky, které kryjí různé služby související s poskytnutím finančních prostředků, nicméně soud s ohledem na shora uvedené skutečnosti považuje celý nárok z titulu „souhrnného poplatku“ jako ujednání o úrocích s tím, že ujednání o úrocích, které ve svém součtu vyjádřeném v procentech v porovnání s jistinou představuje úrok ve výši 73,64 %, je ujednáním neplatným dle § 588 obč. zák. pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 , v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu ust. § 658 odst. 1 občanského zákoníku v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejich sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze tedy dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami, pokud by zde neexistovaly jiné mimořádné okolnosti v době uzavření smlouvy o zápůjčce. Jelikož je v daném případě již na první pohled ve smlouvách vyjádřen úrok, zjišťoval soud průměrnou výši úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v České republice v témže období, kdy bylo zjištěno, že tato sazba v březnu 2022 činila 8,27 % ročně (www.cnb.cz). Soud v daném případě nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídky úvěru. S ohledem na textaci § 2395 o. z. je ujednání o úroku esenciální náležitostí úvěrové smlouvy, přičemž za takového stavu platí, že je-li neplatné ujednání o úroku, je tím pádem neplatná celá úvěrová smlouva. Pouze pro přehlednost soud poukazuje na to, že tyto závěry jsou aprobovány i Krajským soudem v Plzni, např. v jeho rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka.
8. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost než žalobci vrátit půjčenou jistinu ve výši 10 000 Kč. S ohledem na absolutní neplatnost smluv o zápůjčce jako celku představovalo všechno plnění předchůdce žalobce žalované plnění z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tu jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 obč. zák. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný se bezdůvodně obohatil o částku 10 000 Kč. Jak bylo shora uvedeno, z obsahu žaloby vyplývá, že žalovaný uhradil dosud celkem částku 1 350 Kč, a proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci zbytek bezdůvodného obohacení ve výši 8 650 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku , jehož výše požadovaná žalobcem neodporuje ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že z obsahu spisu bylo zjištěno, že poprvé byl žalovaný vyzván žalobcem k vrácení finančních prostředků předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2023 se lhůtou splatnosti do 16. 11. 2023. Z přiloženého podacího archu bylo zjištěno, že oznámení bylo podáno k poštovní přepravě dne 2. 11. 2023. Podle § 573 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. , se oznámení dostalo do sféry žalovaného dnem 7. 11. 2023 a do 16. 11. 2023 měl žalovaný žalobci vrátit peněžní prostředky. Jelikož tak žalovaný neučinil, dostal se od 17. 11. 2023 do prodlení s plněním svého peněžitého závazku. Obrátil-li se žalobce na soud s nárokem převyšujícím částku bezdůvodného obohacení, neučinil tak po právu, jak vyplývá ze shora uvedeného odůvodnění a soud proto žalobu ve zbytku pod výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.
9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení má svou oporu v § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , podle něhož by měl v řízení převážně úspěšný žalovaný (s ohledem na zamítavé příslušenství pohledávky) právo na náhradu jím účelně vynaložených nákladů řízení po procesně podlehnuvším žalobci. Ze spisu je ale zřejmé, že žalovanému v průběhu řízení žádné náklady nevznikly, a to ani jako nezastoupenému žalovanému ve smyslu vyhlášky č. 254/2015 Sb. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.