Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 317/2023-121
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o 233.716 Kč s přísl.,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 126.906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, z částky 126.906 Kč od datum do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 44.937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 171.843 Kč od datum do datum a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 158.937 Kč od datum do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 61.873,35 Kč, úroku ve výši 57,74 % ročně z částky 149.014,45 Kč od datum do datum kapitalizovaného částkou 5.529,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 149.014,45 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 554.256 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 126.906 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně, z částky 126.906 Kč od , datum, do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 44.937 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 171.843 Kč od , datum, do , datum, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 158.937 Kč od , datum, do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 61.873,35 Kč, úroku ve výši 57,74 % ročně z částky 149.014,45 Kč od , datum, do , datum, kapitalizovaného částkou 5.529,36 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 149.014,45 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 554.256 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Prostějově dne 17. 10. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 233.716 Kč s příslušenstvím (zákonným a smluvním úrokem a smluvní pokutou) odůvodněním, že žalovaný dne datum uzavřel s žalobkyní Smlouvu o úvěru č. hodnota, a společně s touto smlouvou byla uzavřena Dohoda o konsolidaci, na jejímž základě byl úvěr ve výši 150.000 Kč použit na úhradu/započtení dluhů žalovaného u jiných smluvních vztahů způsobem uvedeným v Dohodě, když zbytek úvěru ve výši 87.092 Kč byl žalovanému vyplacen dne 14. 2. 2022. Žalovaný se smlouvou zavázal tyto peněžní prostředky včetně úroku za poskytnutí úvěru splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.698 Kč. Dále žalovaný dne datum požádal o využití marketingové akce, čímž došlo k ponížení prvních dvou splátek na jednu polovinu jejich původní výše, a žalovaný poté měl uhradit žalobkyni jednu splátku navíc; v důsledku této změny došlo i ke změně úrokové sazby na výši 57,74 % ročně. Žalovaný však své závazky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni datum celý zesplatnila a toto žalovanému oznámila a vyzvala jej k úhradě celé dlužné částky, která v sobě zahrnovala i smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč. Do doby zesplatnění uhradil žalovaný na svém dluhu částku 23.094 Kč. Žalovaný i přes zaslání předžalobní upomínky ze dne datum žalobkyni na dluhu ničeho neuhradil.
Ve věci byl dne 1. 12. 2023, č.j. 13 C 317/2023 -53 platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný dne 13. 12. 2023 včasný odpor. Dne 7. 1. 2024 tento odůvodnil tím, že žalobkyně jako věřitel porušila zásadním způsobem své povinnosti při poskytování spotřebitelského úvěru, když řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný dále uplatnil námitku neplatnosti smlouvy o úvěru.
Ve věci se konala ústní jednání, u kterých právní zástupkyně žalobkyně i právní zástupce žalovaného setrvali na svých stanoviscích uvedených v písemných podáních. Právní zástupce žalovaného dále uvedl, že různé senáty zdejšího soudu zkoumali úvěruschopnost žalovaného a shodně dospěli k závěru, že žalovaný sice měl dostatečné příjmy, nicméně opakovaně si bral úvěry a zápůjčky a těmito splácel jiné své úvěry. Následně soud provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin a z tohoto dokazování soud zjistil následující skutečnosti:
- Z karty klienta, že žalovanému byla na základě úvěrové smlouvy dne datum vyplacena částka 150.000 Kč a žalovaný ke dni 16. 10. 2023 splatil částku 23.094 Kč.
- Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 4. 8. 2023 včetně poštovního podacího archu, z výzvy k zaplacení ze dne 14. 10. 2022 a 13. 9. 2022, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
- Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru ze dne datum včetně dodejky, ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru č. hodnota, z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru a smlouvy o úvěru č. hodnota, z podpisu na dálku, z dohody o konsolidaci ke smlouvě o úvěru, z dodatku č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvního formuláře, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 150.000 Kč, přičemž částka 87.092 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného a zbytek bude použit na konsolidaci z jiné smlouvy o úvěru, a žalovaný se zavázal tyto vrátit společně s úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 7.698 Kč. Ve smlouvě si strany sjednaly pro případ prodlení smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku.
- Z marketingové akce: Poloviční splátky, že žalovaný dne 11. 2. 2022 požádal o využití této akce a v důsledku této žádosti se doba trvání úvěru prodloužila o jeden měsíc a došlo k ponížení prvních dvou splátek dle splátkového kalendáře, a to na jednu polovinu jejich původní celkové výše uvedení ve smlouvě o úvěru.
- Ze žádosti žalovaného o odložení splátky a z potvrzení o odložení splátky ze dne 15. 6. 2022, že žalovanému byla potvrzena jeho žádost o odložení splátky a byl mu zaslán nový splátkový kalendář.
- Z dokladu o vyplacení úvěru, že žalobkyně poskytla na bankovní účet č. č. účtu částku 87.092 Kč.
- Z přehledu transakcí k bankovnímu účtu č. č. účtu, z výpisu z účtu, z hodnocení klienta, ze scanu občanského průkazu žalovaného a z výpisu záznamů z registru SOLUS, listin y ohledně CBS skóre žalovaného a NRKI, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě jeho uvedených údajů ohledně příjmů a výdajů, přičemž žalobkyně měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného prokazující pravidelný příjem ze zaměstnání, v hodnocení klienta žalovaný obdržel skóre 279, které spadá do kategorie I. – vyšší riziko.
- Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 17. 10. 2022 včetně dodejky, že s ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně zesplatnila celý úvěr ke dni datum a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 171.843 Kč.
- Z dohody o konsolidaci, že poskytnutým úvěrem měl být uhrazen jiný závazek žalovaného ve výši 62.908 Kč a částka 87.092 Kč měla být vyplacena na bankovní účet žalovaného.
- Z rozsudku Okresního soudu v adresa ve věci spisová značka, že žaloba žalobkyně proti žalovanému týkající se jiného smluvního vztahu byla zamítnuta s odůvodněním, že žalobkyně jakožto věřitel nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru a smlouva tak byla absolutně neplatná.
Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 62.908 Kč na konsolidaci jiného úvěru a částka 87.092 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného, tedy žalovanému byla žalobkyní poskytnuta celkem částka 150.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet dle splátkového kalendáře společně se sjednaným úrokem 57,74 % ročně. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru na základě výpisů z účtu a dotazy do evidencí SOLUS a NRKI, ze kterých zjistila, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, nicméně v systémech se žalovaný dostal do skupiny s vyšším rizikem klientů. Dále žalobkyně nedisponovala žádnými doklady prokazujícími výdaje žalovaného (kromě výpisů z účtu), jako jsou např. výdaje za bydlení, stravování, pojištění apod. a vycházela z částky životního minima. Žalovaný úvěr nehradil řádně a včas, žalobkyně ho tak v souladu se smluvními ujednáními zesplatnila ke dni 17. 10. 2023 a vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Do doby zesplatnění úvěru uhradil žalovaný částku 23.094 Kč. Žalovaný však ani po předžalobní výzvě ze dne 4. 8. 2023 ničeho dalšího neuhradil.
Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
S ohledem na zjištěný skutkový stav věci a právní úpravu dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Závazek žalovaného přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru (§ 2395 o. z.). V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 150.000 Kč. Poté, co soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy vykazující znaky spotřebitelského úvěru, měl na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti věřitele postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Věřitel poskytl žalovanému finanční službu, jejich vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Věřitele v návaznosti na to stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost žalovaného splatit úvěr. Žalobkyně tvrdila, že splnila tuto svou zákonnou povinnost, nicméně zjištěný skutkový stav neumožňuje, aby soud mohl takový závěr učinit. Žalobkyně totiž v řízení soudu nepředložila žádné důkazy, kterými by řádné ověření úvěruschopnosti před poskytnutím úvěru prokázala, a to i přes zákonné poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. , když předložila pouze výpisy z účtu žalovaného prokazující jeho pravidelný příjem, nicméně údaje týkající se výdajů poskytnuté dlužníkem (a již nijak neověřované) a tvrzení, že došlo ke zkoumání úvěruschopnosti prostřednictvím registrů NRKI a SOLUS, nelze považovat za dostatečný doklad svědčící o splnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr, a to navíc za situace, že skóre žalovaného bylo vysoké hodnoty a spadalo do kategorie vyšší riziko. I přesto žalobkyně poskytla žalovanému nejvyšší úvěr za dobu, co opakovaně žalovanému úvěry poskytovala. Nelze přehlédnout, že žalobkyně vůbec nepožadovala po žalovaném doložení jeho životních nákladů jako je plnění vyživovacích povinností, nákladů na bydlení apod., navíc z historie splácení úvěrů u žalované muselo být žalované zřejmé, že přes 30 % výše příjmů žalovaného jde jen na splátky úvěrů, které mu poskytla žalobkyně. Kdyby si žalovaná vyžádala od žalovaného výpisy z účtů za poslední 3 měsíce před poskytnutím předmětného úvěru, zjistila by, že žalovaný si vzal u jiných poskytovatelů úvěrů další spotřebitelské úvěry, které musí splácet. Toto se však žalobkyně nenamáhala zjišťovat a spoléhala pouze na tvrzení žalovaného. Lze tedy shrnout, že věřitel, coby poskytovatel spotřebitelského úvěru, žalobkyně řádně neposoudila zákonem předvídaným postupem úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) a přesto poskytla žalovanému peněžité prostředky ve výši 150.000 Kč. Proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru č. hodnota uzavřená mezi účastníky je neplatná (k této musí přihlédnout i bez návrhu - srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
S ohledem na skutečnost, že žalovanému byly žalobkyní poskytnuty prostředky ve výši 150.000 Kč, které žalovaný dosud žalobkyni všechny nevrátil, bylo na místě uvažovat o tom, zda žalovaného nestíhá povinnost vydat bezdůvodné obohacení odpovídající výši převzatých prostředků. Žalovaný žalobkyni uhradil celkem částku 23.094 Kč, bezdůvodně se tak na žalobkyni obohatil co do částky 126.906 Kč. Proto soud vyhověl žalobě částečně, tedy zavázal žalovaného k zaplacení částky 126.906 Kč dle § 2991 a násl. o. z. coby plnění, které žalovaný od žalobkyně převzal, ale dosud neposkytl zpět. Jelikož žalovaný prodlévá se splněním peněžitého dluhu, vznikla mu povinnost zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši ode dne prodlení, kterým je (s ohledem na skutečnost, že věc byla soudem posouzena jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení) den 7. 12. 2023, tedy den následující po doručení žaloby žalovanému (§§ 1968 , 1970 o. z., ve spojení s nař. vl. č. 351/2013 Sb. ). (výrok I.)
S ohledem na argumentaci výše soud ve zbytku žalobkyní požadovaného předmětu řízení a příslušenství (včetně žalované smluvní pokuty) žalobu jako nedůvodnou zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. (výrok III.)
Uložené platební povinnosti je žalovaný povinen zaplatit ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí.