Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 74/2023-78
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Szkanderovou ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 86 475,98 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 552,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 552,62 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, přičemž každá splátka je splatná k 20. dni kalendářního měsíce za daný měsíc, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.
II. Žaloba se co do částky 41 923,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 386,2 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 475,98 Kč od datum do datum ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 41 923,36 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úroku 17,49 % ročně z částky 86 089,78 Kč od datum do zaplacení a úroku 17,49 % ročně z částky 386,2 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.
IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 44 552,62 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 44 552,62 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci, přičemž každá splátka je splatná k 20. dni kalendářního měsíce za daný měsíc, pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.II. Žaloba se co do částky 41 923,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 386,2 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 86 475,98 Kč od , datum, do , datum, ve výši 8,5 % ročně, zákonného úroku z prodlení z částky 41 923,36 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, úroku 17,49 % ročně z částky 86 089,78 Kč od , datum, do zaplacení a úroku 17,49 % ročně z částky 386,2 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.IV. Česká republika nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu ze dne datum domáhala u zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 86 475,98 Kč s příslušenstvím, a to na základě úvěrové smlouvy.
2. Žalobkyně žalobu zdůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně-společnosti právnická osoba. a žalovaným byla datum uzavřena úvěrová smlouva, nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytla na základě úvěrové smlouvy finanční prostředky výši 182 491 Kč, úroky byly sjednány ve výši 17,49 % a současně měl žalovaný uhradit poplatek za sjednání úvěru. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění k datu datum, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením o zesplatnění ze dne datum. S ohledem na úhrady žalovaného zbývá zaplatit dle žalobkyně na jistině a úrocích dohromady 86 475,98 Kč.
3. Žalovaný se k žalobě poprvé vyjádřil podáním ze dne datum a uvedl, že úvěr mu byl poskytnut ve finanční tísni, že na tom byl a je psychicky špatně, že úvěrující společnost se nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala jeho úvěruschopností, poukazoval na neplatnost smlouvy, nedostatek posouzení úvěruschopnosti i poskytnutí úvěru v rozporu s dobrými mravy, navrhl zamítnutí žaloby.
4. Soud ve věci prováděl dokazování čtením listinných důkazů, a to výpisem z obchodního rejstříku, smlouvou o úvěru, dodatkem ke smlouvě, všeobecnými obchodními podmínkami, výpisem z účtu, výpisem z úvěrového účtu, sazebníkem, rozhodnutím o zesplatnění, seznamem postupovaných pohledávek, předžalobní výzvou, výzvou k úhradě, oznámením o zesplatnění, smlouvou o postoupení pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, dokladem o odeslání, prohlášením o posouzení úvěruschopnosti a obratovou historií.
5. Soud všechny důkazy posoudil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl ke zjištění skutkového stavu věci:
Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba. a žalovaným byla dne datum uzavřena úvěrová smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právnická osoba. Na základě smlouvy úvěrující společnost žalovanému poskytla úvěr ve výši 182 491 Kč, úroky byly sjednány ve výši 17,49 %, současně byl žalovaný povinen uhradit poplatky za sjednání úvěru. Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, proto došlo k zesplatnění dne datum, o čemž byl žalovaný uvědomen oznámením ze dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla předmětná pohledávka postoupena na žalobkyni z účinností datum. O postoupení pohledávky byl žalovaný uvědomen oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum. Předžalobní výzva je výzvou se základním skutkovým a právním rozborem věci. I přes doručení předžalobní výzvy, jak vyplývá z dokladu o odeslání ze dne datum, žalovaný veškeré nároky vyplývající ze smlouvy neuhradil. S ohledem na úhrady žalovaného ve výši 137 938,38 Kč zbývá na jistině doplatit 44 552,62 Kč.
V průběhu řízení se žalobkyni nepodařilo prokázat, že se úvěrující společnost řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného.
6. Tato skutková zjištění učinil soud na základě všech předložených listinných důkazů, které vzájemně korespondují a nepochybně prokazují skutkový stav věci. Soud dále připomíná, že žalovaný v průběhu řízení nezpochybňoval uzavření úvěrové smlouvy ani aktivní legitimaci žalobkyně, nezpochybňoval převzetí finančních prostředků ve výši 182 491 Kč, jeho námitka směřovala k tomu, že úvěrující společnost využila jeho špatné finanční situace, že smlouvu o úvěru uzavřel ve finanční tísni, za psychických problémů, že smlouva je v rozporu s dobrými mravy a že se úvěrující společnost nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala jeho úvěruschopností.
7. Podle § 2395 občanského zákona smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2991 odst. 1 obč. zákona č. 89/2012 Sb. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 2991 odst. 2 obč. zákona č. 89/2012 Sb. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. V projednávaném případě po zjištění skutkového stavu věci posoudil soud žalobu po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba byla ke zdejšímu soudu podána důvodně, nikoli však v celém rozsahu. V průběhu řízení bylo sice prokázáno, že smlouva o revolvingovém úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným řádně uzavřena, že na základě smlouvy žalovanému byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 182 491 Kč, jak vyplývá ze smlouvy o úvěru a výpisu z účtu. V průběhu řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný doposud na nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru uhradil 137 938,38 Kč. Základní sporná otázka mezi účastníky řízení spočívala v tom, zda se úvěrující společnost, tedy právní předchůdce žalobkyně, řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy úvěrovaného, tak jak tato povinnost jednoznačně vyplývá ze zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. S ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky dospěl soud k závěru, že se právní předchůdce žalobkyně, tedy úvěrující společnost, nikoli řádně a dostačujícím způsobem zabývala úvěruschopností žalovaného, tedy nezkoumala, jaké jsou jeho finanční a majetkové poměry před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne datum. Ve věci absentují základní skutková tvrzení o tom, jaké byly finanční a majetkové poměry žalovaného před uzavřením smlouvy, tedy jakými finančními prostředky disponoval, jaké byly jeho měsíční výdaje, konečně v tomto směru žalobkyně ani ničeho neprokazovala. Dle závěru soudu se tedy úvěrující společnost nezabývala úvěruschopnosti žalovaného, tak jak jí to ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, nezkoumala, zda je schopen hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Již z úvěrové smlouvy je jednoznačně patrné, že naopak žalovanému se nedostávalo finančních prostředků, byl ve finanční tísni tak, jak se v průběhu řízení bránil, neboť důvodem poskytnutí finančních prostředků z titulu úvěrové smlouvy ze dne datum byla konsolidace jeho dluhů. Již z této skutečnosti je patrné, že žalovaný nedisponoval finančními prostředky tak, aby byl schopen řádně hradit závazky vyplývající z předmětné smlouvy, byl zadlužený, neměl finanční prostředky, a nebyl schopen řádně hradit závazky vyplývající ze smlouvy. Dle závěru soudu se úvěrující společnost vůbec řádně nezabývala úvěruschopností žalovaného, jeho námitku o tomto nedostatku shledal soud po právu i s přihlédnutím k jeho zdravotnímu stavu. S ohledem na tento závěr a porušení ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, žalovaný zcela zákonně a důvodně namítl nedostatek posouzení úvěruschopnosti, s přihlédnutím k nálezu Ústavního soudu III. US 4129/2018 ze dne 26.2.2019 zdejší soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, neboť podle závěru Ústavního soudu nedostatek posouzení úvěruschopnosti je porušením základních zásad právních, na kterých spočívá právní řád České republiky. Za této situace posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a § 2991 odst. 2 občanského zákona č. 89/2012 Sb. a přiznal žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny. Pokud tedy úvěrující společnost žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 182 491 Kč a žalovaný doposud uhradil celkem 137 938,38 Kč, zbývá na jistině uhradit celkem 44 552,62 Kč. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl a žalovaného výrokem I. zavázal, aby tuto částku žalobkyni uhradil, a to včetně příslušenství představující zákonné úroky z prodlení po doručení předžalobní výzvy, která byla odeslána dne datum, tedy od datum do zaplacení v požadované výši 8,50 % ročně. Žalovaný navrhl úhradu dluhu ve splátkách, žalobkyně s touto úhradou v průběhu řízení vyjádřila souhlas, soud proto žalovaného zavázal, aby zaplatil žalovanou částku včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách po 4 000 Kč počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž rozsudek nabude právní moci, přičemž každá splátka je splatná k 20. dni každého kalendářního měsíce pod ztrátou výhody splátek, až do úplného zaplacení.
11. Z důvodu shora uvedených ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl a výrokem II. žalobu zamítl.
12. Výrok o nákladech řízení vyplývá z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. , vzhledem k tomu, že žalobkyně byla částečně procesně úspěšná a částečně neúspěšná, zhruba ve stejném poměru, naopak žalovanému v průběhu řízení žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
13. Pokud jde o náklady státu, výrokem IV. bylo rozhodnuto, že stát nemá proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, a to s ohledem na rozsah procesního úspěchu a neúspěchu obou stran ve sporu, podle § 148 odst. 1 o.s.ř. byly u žalovaného splněny předpoklady pro osvobození a žalobkyně byla částečně procesně úspěšná.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve třech vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.