Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
16 C 54/2023-44
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 57 190,46 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 294,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 896,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 005,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 410,42 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 53 911,46 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 911,46 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 294,29 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 21 896,17 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 6 005,09 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 410,42 Kč, úrok 11,9 % ročně z částky 53 911,46 Kč od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 53 911,46 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 190,46 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru k účtu č. č. účtu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 83 000 Kč oproti závazku žalovaného úvěr za stanovených podmínek splatit spolu s úrokem 11,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách. adresa s úvěrem si strany sjednaly pojištění žalovaného splácet úvěr, jehož cena byla hrazena společně se splátkou úvěru. Žalovaný neplnil své závazky ze smlouvy řádně a včas, když uhradil pouze 20 pravidelných splátek. Žalobkyně proto celý úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaná částka 57 190,46 Kč zahrnuje neuhrazenou jistinu 53 911,46 Kč a poplatky ve výši 3 279 Kč. Žalobkyně dále požaduje po žalovaném kapitalizovaný úrok ke dni datum ve výši 6 005,09 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ke dni datum ve výši 1 410,42 Kč a dále také úrok rok 11,9 % ročně z částky 53 911,46 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % z částky 53 911,46 Kč od datum. Zástupce žalobkyně vyzval před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne datum s tím, že dlužnou částku má uhradit do 7 dnů od odeslání dopisu.
2. Dále žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy byla schopnost žalovaného splácet úvěr ze strany žalobkyně posouzena tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů. Žalobkyně rovněž vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, když konfrontovala doložené skutečnosti s demografickými a historickými daty. Žalobkyně přitom vycházela z čestného prohlášení, v němž žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 19 000 Kč. Pokud se týká výdajů žalovaného, tak vycházela z částky 14 406 Kč, která se skládá z ostatních výdajů ve výši 3 000 Kč, výdajů na bydlení ve výši 4 647 Kč, částky představující výši životního minima 3 410 Kč a výdajů na další závazky u žalobkyně ve výši 3 349 Kč. Výdaje na bydlení žalobkyně porovnává se statistickými údaji. Žalovaný také uvedl, že je svobodný a bezdětný, tudíž bez vyživovacích povinností. Na základě všech těchto okolností žalobkyně dospěla k závěru, že rozdíl mezi příjmy a výdaji žalovaného činil 4 594 Kč, což představovalo 24,18 % a i po poskytnutí úvěru mělo žalovanému zůstat 12,51 % příjmů na nepravidelné výdaje, takže podle závěru žalobkyně byl žalovaný schopen úvěr splácet. K další výzvě soudu žalobkyně doplnila, že žalovaný uhradil na jistině částku 29 088,54 Kč a na obchodním úroku částku 14 146,87 Kč. Mimo jiné dále uhradil 36,3 Kč na úroku z prodlení a 4 434 Kč na poplatcích. Poslední úhrada byla provedena dne datum.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání, jelikož žalobkyně nesouhlasila s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání. K jednání se bez jakékoliv omluvy nedostavil žalovaný, který byl řádně předvolán, a žalobkyně, jejíž neúčast omluvil její zástupce a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalovaného. Při jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
4. Ze Smlouvy o úvěru, která byla podepsána dne datum, bylo zjištěno, že žalobkyně se dohodla se žalovaným, že mu za stanovených podmínek poskytne spotřebitelský úvěr ve výši 83 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 11,90 % p. a. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet ve 48 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 218 Kč, tudíž žalobkyni zaplatí celkem 106 949,43 Kč (RPSN 13,99 %). Součástí smlouvy bylo pojištění schopnosti splácet úvěr s pojistným 83 Kč měsíčně. Z výpisu ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný úvěr vyčerpal dne datum převodem na bankovní účet č. č. účtu.
5. Ze žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, má středoškolské vzdělání a nemá žádnou vyživovací povinnost. U bytových poměrů je v žádosti uvedeno „ostatní“ bez další specifikace. Žalovaný dále prohlásil, že jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze závislé činnosti činí 19 000 Kč. Ohledně výdajů uvedl žalovaný, že má výdaje spojené s bydlením ve výši 1 000 Kč, výdaje na spoření 1 000 Kč a ostatní výdaje 3 000 Kč.
6. Z návrhu na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru soud zjistil, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr u žalobkyně další dva úvěry s výši nesplacené jistiny 51 250,46 Kč a 23 044,19 Kč, a jeden povolený a vyčerpaný debet ve výši 4 000 Kč. U jiných subjektů žalovaný závazky neměl. V tomto návrhu bylo rovněž uvedeno, že žalovaný není veden v insolvenčním rejstříku a nemá záznamy v různých databázích. Údaje o příjmech a výdajích jsou stejné jako v žádosti o úvěr.
7. Z historického výpisu z účtu úvěru soud zjistil, že žalovaný za celou dobu trvání úvěrového vztahu načerpal úvěr ve výši 83 000 Kč a žalobkyni zaplatil částku 43 235,41 Kč na jistinu a smluvní úrok (transakční kód TC11), částku 36,30 Kč na úroky z prodlení (transakční kód TC16) a částku 4 434 Kč na poplatky (transakční kód TC17). Celkem tedy žalovaný žalobkyni zaplatil 47 705,71 Kč.
8. Z dopisu ze dne datum vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení splatné částky 25 419,57 Kč s tím, že pokud tato částka nebude uhrazena do datum, zesplatňuje žalobkyně k uvedenému dni celou úvěrovou pohledávku. Z předžalobní upomínky ze dne datum, která byla podle připojeného poštovního podacího archu odeslána žalovanému dne datum, soud zjistil, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné smlouvy s tím, že pokud dlužnou částku neuhradí do 7 dnů od odeslání výzvy, bude se žalobkyně svého práva domáhat u soudu.
9. Z ostatních předložených listin soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to s ohledem na níže rozvedený právní závěr ve věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu.
10. Účastníci se dne datum dohodli, že žalobkyně poskytne žalovanému finanční prostředky ve výši 83 000 Kč oproti závazku žalovaného vyčerpané finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem 11,90 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 218 Kč. Žalobkyně svůj závazek splnila, když žalovaný načerpal finanční prostředky dne datum. Naopak žalovaný přestal v průběhu trvání smlouvy plnit svůj závazek, dostal se se splácením do prodlení, pročež žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni datum. Před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet poskytnuté finanční prostředky tak, že si vyžádala informace z bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů a interních registrů, přičemž poskytnuté údaje žalobkyně konfrontovala s demografickými a historickými daty. Vycházela z žádosti o osobní úvěr kartu ze dne datum, ve které žalovaný uvedl jeho příjmy a výdaje. Poskytnuté údaje ovšem nebyly podložené žádnými listinami, osvědčujícími jejich správnost (např. výpis z účtu, pracovní smlouva, výplatní lístky, apod.) Žalovaný dluh řádně nesplácel a před zesplatněním úvěru na něj zaplatil celkem 47 705,71 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne datum, která byla odeslána žalovanému dne datum, zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dluhu z předmětné dohody ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
14. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“). Jelikož žalobkyně smlouvu uzavírala při výkonu své podnikatelské činnosti a žalovaný v postavení spotřebitele, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU .
15. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče vyžaduje údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů, implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takové ověření nelze nahradit pouhým srovnáním se statistickými údaji o průměrných výdajích, životním či existenčním minimu. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
16. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že v posuzovaném případě žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Ve vztahu k příjmům i výdajům žalovaného se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného, které nijak neověřovala. Žalobkyně si zejména neopatřila potvrzení o příjmech žalovaného, výpis z jeho běžného účtu, který by umožnil učinit závěr o jeho průběžných příjmech a výdajích, nebo například doklady potvrzující skutečné výdaje žalovaného na bydlení a další základní potřeby. Z podkladů, které žalobkyně soudu předložila a které sloužily pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, soud nezjistil jaké konkrétní příjmy a výdaje žalovaný měl, ty vyplývají pouze z jeho vlastních tvrzení v žádosti o úvěr. Dlužno dodat, že žalovaný měl u žalobkyně zjevně vedený běžný účet, na který mu byl úvěr poskytnutý a prostřednictvím kterého bylo možné se alespoň pokusit jeho příjmy a výdaje objektivizovat. Žalobkyně měla žádost žalovaného o úvěr hodnotit o to pečlivěji, že žalovaný již měl u žalobkyně dva dřívější spotřebitelské úvěry v nezanedbatelné výši.
17. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně, a žalobkyně tak nedostála svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z tohoto důvodu soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 ZSU , přičemž k takové neplatnosti je povinen přihlédnout i bez návrhu. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
18. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla částku 83 000 Kč, přičemž z tvrzení žalobkyně i historického výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že žalovaný žalobkyni zaplatil částku 47 705,71 Kč. Žalovaný tak žalobkyni dluží 35 294,29 Kč, kteroužto částku mu soud uložil k zaplacení. Na další nároky odvozené ze smlouvy nemá žalobkyně s ohledem na její neplatnost nárok. Soudem stanovená lhůta k plnění vychází z ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. a činí tři dny od právní moci rozsudku, když v daném případě zejména vzhledem k již dlouhé době trvání, povaze dluhu, jakož i k dosavadnímu zcela pasivnímu postoji žalovaného k tomuto dluhu, soud žádné důvody pro poskytnutí lhůty delší, případně pro povolení splátek, neshledal, přičemž tyto důvody nebyly žádným z účastníků ani tvrzeny.
19. Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSU , které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku , totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaný jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024 160 , který tuto rozhodovací praxi rovněž respektuje. Ve zbytku proto byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
20. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož mělli účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch částečný. Soud přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) a zjistil, že žalovaný byl procesně úspěšnějším účastníkem, když žalobě bylo vyhověno co do částky 35 294,29 Kč a žaloba byla zamítnuta, co do částky 50 608,03 Kč Žalovaný by tak měl nárok na úhradu části účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalovanému žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.