Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 342/2023-29

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: právnická osobaJméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 1 zastoupená advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení částky 13 476 Kč

takto:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 476 Kč se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 13 476 Kč se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 13 476 Kč představující nesplacený úvěr s příslušenstvím a smluvní pokuty dle smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota, který spolu žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum. Na podkladě citované smlouvy žalobkyně poskytla žalované částku 30 000 Kč převodem na její účet oproti závazku žalované tuto částku vrátit spolu s úrokem, a to celkem 42 000 Kč, které uhradí v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Žalovaná svůj závazek nesplnila řádně a dostala se do prodlení, přičemž žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobkyně dodala, že v tomto řízení požaduje pouze smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru a smluvní pokutu 0,1 % denně z neuhrazených splátek, kdy doposud se jedná o částku 13 476 Kč (z částky 30 049 Kč za dobu od datum do datum). když na zbývající částku byl vydán rozsudek Okresního soudu ve adresa ze dne datum, č. j. spisová značka, který nabyl právní moci dne datum. Žalobkyně zaslala dne datum žalované výzvu k úhradě dluhu před podáním žaloby, ale žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet tak, že si vyžádala výplatní pásky žalované za dva kalendářní měsíce, ze kterých žalobkyně dovodila průměrný příjem 14 000 Kč, dále žalovanou lustrovala v rámci databáze CEE, v insolvenčním rejstříku, z čehož byl učiněn zápis. žalobkyně také vycházela z čestného prohlášení žalované o závazcích a výdajích, jakož i z nájemní smlouvy a zohlednila i normativní náklady na bydlení pro nájemní bydlení a výši existenčního a životního minima. Žalovaná neměla žádnou vyživovací povinnost, nicméně měl splátky u společnosti právnická osoba ve výši 3 000 Kč.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovanou poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované řádně doručeno dne datum. Žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, která byla oběma smluvními stranami podepsána dne datum soud zjistil, že žalovaná tímto požádala žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 30 000 Kč. Naproti tomu se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni celkem částku 42 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 050 Kč. Pokud se týká údajů žalované, soud i z čestného prohlášení připojeného ke smlouvě zjistil, že žalovaná byla svobodná, bydlela v rodinném domě s náklady 3 000 Kč, neměla žádnou vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěrů (Provident) hradila měsíčně 3 000 Kč. Z čestného prohlášení o příjmech soud zjistil, že příjem žalované činil 14 000 Kč. Součástí smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě, že žalovaná zaplatí žalobkyni za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, a to za každý den prodlení. V případě, že se žalovaná dostane do prodlení a úvěr se stane splatným, žalovaná zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení.

6. Z potvrzení o provedené transakci bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala na označený účet žalované částku 27 500 Kč dne datum, zbylá částka byla zaslána jméno FO (dle Smlouvy se jedná o pověřeného pracovníka žalobkyně).

7. Z výpisu z CEE a insolvenčního rejstříku soud zjistil, že k žalované zde nebyl nalezen žádný záznam.

8. Z písemného záznamu o posouzení úvěruschopnosti zákazníka, který vypracovala žalobkyně (č. l. 18), vyplývá, že žalovaná označila příjmy 14 000 Kč a uvedla výdaje na bydlení ve výši 300 000 Kč, výdaje na úvěry pak byly stanoveny na 3 000 Kč. V zápise je rovněž uvedeno, že příjem byl zjevně ověřen z VP+BÚ (výplatní pásky a běžný účet. Dále jsou v zápise rozepsána statistická data a údaje o životním minimu a nezabavitelné částce.

9. Výpisem z účtu žalované za den datum bylo zjištěno, že žalované přišla platba 17 227 Kč od zaměstnavatele.

10. Z předložených výplatních pásek soud zjistil, že v měsíci listopadu datum dosáhla žalovaná čistého příjmu 17 512 Kč a v měsíci (nečitelný) datum dosáhla příjmu 17 227 Kč.

11. Z předžalobní upomínky ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě smluvní pokuty ze shora citované smlouvy, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání této upomínky. Dle připojeného podacího lístku byla upomínka odeslána dne datum.

12. Z takto předložených důkazů soud již ničeho dalšího nezjišťoval, a to pro níže rozvedený právní závěr. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

13. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota poskytla žalobkyně na žádost žalované, žalované převodem finanční prostředky, konkrétně částku 27 500 Kč. Žalovaná se zavázala jmenované společnosti vrátit částku celkem 42 000 Kč. Vrácení této částky však nebylo předmětem této žaloby. Žalobkyně se v uvedené dohodě dohodla se žalovanou, že žalovaná zaplatí žalobkyni za každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky, a to za každý den prodlení. V případě, že se žalovaná dostane do prodlení a úvěr se stane splatným, žalovaná zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru za každý den prodlení. Před sjednáním dohody žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet dohodnuté splátky tak, že jednak vycházela z prohlášení, které žalovaná uvedla v dohodě, tedy, že je svobodná, bydlí v rodinném domě, nemá vyživovací povinnost a na splátky dalších úvěru (půjčka od Provident) hradí měsíčně 3 000 Kč, její příjem činí 17 000 Kč a že na bydlení vynakládá částku 3 000 Kč. Příjmy žalované si žalobkyně ověřila ze dvou výplatních pásek, a výpisu z účtu žalované za jeden den měsíce listopadu datum. Žalovaná neměla záznam v CEE. U nákladů na bydlení žalobkyně vycházela z normativních nákladů na bydlení pro nájemní bydlení. Žalobkyně také zohlednila výši existenčního a životního minima na jednotlivce. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné smluvní pokuty z uvedené dohody dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum, a podle kterého měla žalovaná dluh splnit do 7 dnů od odeslání této výzvy.

14. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zápůjčce ve smyslu , , (dále jen “o. z.“) o. z v rámci níž si ujednaly smluvní pokutu ve smyslu o. z. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ “), jelikož i zápůjčka, ve které si účastníci ujednali smluvní pokutu, je spotřebitelským úvěrem ( ).

15. Podle je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jejích schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

16. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřovala ze dvou výplatních pásek, které soudu i předložila, a dále z jednoho výpisu z účtu, který dle přijaté platby potvrzoval jednu z výplatních pásek. takové zkoumání příjmů lze posvětit, nicméně je vhodné dodat, že výplatní pásky v počtu 2 kusů nejsou dostatečným podkladem pro zjištění průměrné mzdy, která se může v čase měnit a je ovlivněna např. vyplacenými prémiemi apod. Nicméně i kdyby soud považoval zjištění příjmů žalované za dostatečné, tak rozhodně nelze považovat za dostatečné ověření si a zjištění údajů o výdajích žalované. Ačkoliv žalobkyně nabídla soudu dlouhý seznam statistických údajů, tak soud nemá za to, že takový postup je dostatečný. Žalobkyně měla ověřovat reálné výdaje žalované, navíc za situace, kdy sama žalovaná byl ochotna žalobkyni předložit výpis z účtu. Nelze tak ponechat bez povšimnutí, že žalovaná měla v době sjednávání úvěru již jednu aktivní úvěrovou smlouvu u společnosti Provident. Jestliže žalobkyně nezkoumala reálné výdaje žalované (výpisy SIPO, nájemní smlouva, výpisy z účtu apod.) a vyšla pouze ze statistických dat a žalovanou proto považovala za schopnou poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, pak rozhodně nejednala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, zejména pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním , protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v . Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

17. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, soud návrh žalobkyně zamítl, neboť smluvní pokuta je akcesorickým závazkem k závazku hlavnímu (tedy závazku ze zápůjčky). Pokud je hlavní závazek neplatný, je neplatné i ujednaní o smluvní pokutě.

18. O nákladech řízení soud rozhodl podle , podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V projednávané věci měl úspěch žalovaný, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve FrýdkuMístku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.