Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 308/2023-49
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 99 890 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 045 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 245 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 7 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 357,53 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 8 746,11 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 701,11 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 045 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023, a dále částky 56 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 055,97 Kč, úroku ve výši 20,74% ročně z částky 60 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 171,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 755 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 245 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 045 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 245 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 7 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 357,53 Kč a úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 8 746,11 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, dále kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 701,11 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 045 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023, a dále částky 56 400 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23 055,97 Kč, úroku ve výši 20,74% ročně z částky 60 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 171,25 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 27 755 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 32 245 Kč od 24. 3. 2023 do 25. 7. 2023, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne 28. 7. 2023 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 99 890 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa uzavřel s žalovaným dne 12. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovaný převzal částku 60 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (10 200 Kč), odměny za administrativní zpracování úvěru (12 000 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (34 200 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatků se žalovaný zavázal vrátit v 80 týdenních splátkách po 1 455 Kč, počínaje dnem 19. 11.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem pouze částku 27 755 Kč, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 19. 4. 2023. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 88 645 Kč sestávající z jistiny ve výši 60 000 Kč a dlužného poplatku ve výši 28 645 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 23 055,97 Kč (jedná se o úrok ve výši 20,74 % ročně z částky 60 000 Kč od 26. 5. 2021 do 23. 3. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 171,25 Kč (zákonný úrok z částky 60 000 Kč od 26. 5. 2021 do 23. 3. 2022), dále úroku ve výši 20,74 % ročně z částky 60 000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky a za stejné období.
Uvedený právní předchůdce žalobce a žalovaný dále uzavřeli dne 28. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které žalovaný převzal v hotovosti 9 000 Kč při podpisu smlouvy, přičemž se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek, jenž představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy (1 800 Kč), odměny za administrativní zpracování úvěru (1 800 Kč) a nákladů za hotovostní inkaso splátek (3 600 Kč). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit v 60 týdenních splátkách po 270 Kč, počínaje dnem 4. 2. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil pouze částku 4 955 Kč, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Žalovaný poté již neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 přešla i tato pohledávka na žalobce, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 11 245 Kč sestávající z jistiny ve výši 8 746,11 Kč a dlužného poplatku ve výši 2 498,89 Kč, dále kapitalizovaného úroku ve výši 4 357,53 Kč (jedná se o úrok ve výši 24,57 % ročně z částky 8 746,11 Kč od 24. 3. 2021 do 23. 3. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 463,15 Kč (zákonný úrok z částky 8 746,11 Kč od 24. 3. 2021 do 23. 3. 2023), dále úroku ve výši 24,57 % ročně z částky 8 746,11 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z téže částky a za stejné období. Žalovaný na dlužnou částku před podáním žaloby ničeho nezaplatil, ačkoli mu byla zaslána předžalobní výzva k plnění z obou nesplacených úvěrů.
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil. Při soudním jednání dne 13. 2. 2024 k věci samé uvedl, že si v minulosti bral dva úvěry od společnosti Anonymizováno. V prvém případě si půjčoval vyšší částku, úvěr obdržel v hotovosti, a protože měl dobrou platební morálku, Anonymizováno mu nabídla další úvěr. Oba úvěry byly poskytnuty v hotovosti, úvěrové splátky vybíral od žalovaného zprostředkovatel úvěru dle předchozí dohody. Žalovaný dále uvedl, že při sjednání smlouvy předkládal občanský průkaz a určitě dokládal příjem, v té době pracoval jako OSVČ při zprostředkování bankovních produktů a již si nepamatuje, zda předkládal daňové přiznání nebo výpisy z bankovního účtu. Ten samý den byla uzavřena smlouva a žalovaný obdržel výplatu peněz v hotovosti na místě. Dále uvedl, že při vyplňování karty zákazníka uváděl pravdivé údaje. Žalovaný si vybavil, že bylo po něm požadováno více výpisů z účtu, určitě dokládal výdaje za elektřinu, další doklady si již nepamatuje. V té době žalovaný bydlel v domě, který si s přítelkyní pořídili na hypotéku, tuto spláceli, dům pak v roce 2022 prodali. Žalovaný se postupně dostal do platební neschopnosti a přestal úvěry splácet.
3. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
Právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne 12. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek, který se skládá z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 10 200 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 34 200 Kč. Celkovou částku ve výši 116 400 Kč se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit v hotovosti, formou 80 týdenních splátek po 1 455 Kč. Účastníci dále uzavřeli dne 28. 1. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr v hotovosti ve výši 9 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek, který se skládá z úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 1 800 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 1 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 600 Kč. Celkovou částku 16 200 Kč se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit v hotovosti, formou 60 týdenních splátek po 270 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil na prvý úvěr částku 27 755 Kč a na druhý úvěr částku 4 955 Kč a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky v případě obou úvěrů. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 přešly pohledávky ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužných částek předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne 10. 7. 2023.
4. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
8. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
10. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli dne 12. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 80 týdenních splátkách po 1 455 Kč, přičemž žalovaný uhradil pouze 27 755 Kč. Dále byla dne 28. 1. 2020 uzavřena další smlouva o spotřebitelském úvěru, dle níž žalovaný obdržel v hotovosti úvěr ve výši 9 000 Kč a zavázal se ho splácet včetně sjednaného poplatku formou 60 týdenních splátek po 270 Kč, přičemž uhradil pouze 4 955 Kč.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Právní zástupce žalobce byl písemně vyzván, aby žalobce ve stanovené lhůtě doplnil důkazní prostředky k žalobnímu tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem a předložil listinné důkazy.
13. Podáním ze dne 4. 1. 2024 žalobce doplnil, že žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech v kartě zákazníka ze dne 12. 11. 2019 s tím, že je OSVČ, jeho čistý příjem činí 38 000 Kč. Dále uvedl měsíční výdaje za bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2 000 Kč, osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 6 000 Kč a další výdaje (pojištění, nedoplatky na daních apod.) ve výši 5 000 Kč. Předchůdce žalobce tvrzení žalovaného o jeho příjmu ověřil na základě bankovních výpisů a výpisu z živnostenského rejstříku, výdaje byly ověřeny na základě sdělení žalovaného a faktury za elektřinu, přičemž použitelný příjem žalovaného činil 25 000 Kč. Dále žalovaný v kartě zákazníka ze dne 28. 1. 2020 uvedl, že je nadále OSVČ s měsíčním příjmem ve výši 41 000 Kč, měsíční výdaje na bydlení uvedl v částce 2 000 Kč, osobní výdaje ve výši 6 000 Kč, splátky úvěrů a zápůjček ve výši 6 500 Kč a ostatní výdaje ve výši 5 000 Kč. Tvrzení žalovaného byla ověřena z bankovních výpisů a výpisu z živnostenského rejstřík, výdaje byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Použitelný příjem žalovaného v tomto případě činil 21 500 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti, žije ve vlastním domě. Právní předchůdce žalobce si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.
Z předložených a k důkazu provedených zákaznických karet k úvěrovým smlouvám bylo zjištěno, že žalovaný byl v rozhodné době OSVČ s čistým měsíčním příjmem ve výši 38 000 Kč až 41 000 Kč, bydlel ve vlastním domě, jeho odhadové měsíční výdaje činily 13 000 Kč, resp. 19 500 Kč. K těmto poměrům žalovaný předložil k ověření výpisy z účtů a faktury za elektřinu, tyto listin y však u zákaznických karet nejsou připojeny jako příloha. Jiné důkazy než zákaznické karty ze dne 12. 11. 2019 a ze dne 28. 1. 2020 žalobce k prověření úvěruschopnosti žalovaného nepředložil, a při jednání dne 13. 2. 2024 nenavrhl provedení dalších důkazů.
14. V dané věci tedy bylo prokázáno, že předchůdce žalobce prostřednictvím pověřené osoby (zprostředkovatele) u žalovaného zjišťoval výši příjmu a orientačních výdajů domácnosti, údaje zaznamenával do zákaznické karty s tím, že uvedl zdroj těchto zjištění, tedy v daném případě účty žalovaného a předložené faktury. Tyto předložené doklady předchůdce žalobce nearchivoval, tvrzené jednotlivé měsíční výdaje zřejmě nebyly vůbec ověřovány. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru a ohledně projednávaných spotřebitelských úvěrů předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
15. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
16. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
17. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
18. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
19. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím,
že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
20. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom
smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).
21. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
22. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Smlouvy o úvěru, které žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, jsou tedy neplatné, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením jednotlivých smluv o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 60 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný uhradil celkem 27 755 Kč, zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 32 245 Kč (smlouva prvá). Dále byla žalovanému vyplacena částka 9 000 Kč, žalovaný uhradil 4 955 Kč a zbývá mu tak zaplatit na jistinu úvěru částku 4 045 Kč (smlouva druhá). Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci kromě celkové dlužné částky 36 290 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí z jednotlivých dlužných částek od 26. 7. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
24. Procesně úspěšnějšímu žalovanému by příslušelo právo na náhradu nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. . Žalovaný však v projednávané věci žádné náklady nepožadoval, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
25. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.