Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 214/2023-47

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci

žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno

o zaplacení 11 044 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 500 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. V části týkající se zaplacení 6 544 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 4 500 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. V části týkající se zaplacení 6 544 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od , datum, do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 17. 2. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 11 044 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalovanému v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 27. 4. 2021, když žalobkyně žalovanému úvěr poskytla, ale žalovaný jej řádně nesplatil, když zaplatil žalobkyni pouze 3 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolaní účastníci řízení nedostavili. Soud proto v souladu s ustanovením (dále jen „“) věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu.

Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 27. 4. 2021 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalovaný při podpisu smlouvy převzal v hotovosti částku 8 000 Kč a zavázal se kromě vrácení této částky zaplatit úrok ve výši 1 584 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 2 400 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 560 Kč, to vše v týdenních splátkách po 242,40 Kč počínaje dnem 4. 5. 2021. Žalovaný spotřebitelský úvěr řádně nesplácel, z celkové částky 14 544 Kč, vyplývající ze smlouvy, zaplatil žalobkyni pouze 3 500 Kč (1 300 Kč + 1 050 Kč + 1 050 Kč + 100 Kč). Dne 19. 9. 2022 odeslal zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, v níž jej vyzval k zaplacení částky 11 044 Kč.

5. Podle , (dále jen „), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto , o spotřebitelském úvěru účinném do 30. 11. 2016 (dále jen „starý zákon o spotřebitelském úvěru“), stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. , i Nejvyšší správní soud.

11. Byť shora rozebrané rozhodnutí Nejvyššího soudu vychází z ustanovení starého zákona o spotřebitelském úvěru, který byl nahrazen , tj. zákonem o spotřebitelském úvěru, kterým se řídí tento právní vztah, je třeba závěry vyjádřené Nejvyšším soudem aplikovat i na vztahy řídící se novou právní úpravou, která sleduje stejný účel.

12. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele (věřitele) spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak má za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru, byť by se z jazykového výkladu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění uvedenému shora, dalo usuzovat nad neplatností toliko relativní.

13. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného splácet, a uvedla zdroje, ze kterých pro posouzení údajně čerpala. Žalobkyně nikterak neuvedla, jaké výstupy měla z těchto informačních zdrojů získat, nepředložila ani neoznačila k tomu žádné důkazy, vyjma tzv. evidenční karty klienta, ze které lze toliko vyvodit, že žalovaný podepsal prohlášení, ve kterém stvrzuje správnost, pravdivost a úplnost všech tam uvedených údajů. Přitom v této evidenční kartě se uvádí, že disponibilní měsíční zůstatek (rozdíl příjmů a výdajů) žalovaného činí 14 644 Kč, tedy je výrazně vyšší, než kolik představovala částka získaná z úvěru (8 000 Kč). Žalovaný měl dosahovat čistého měsíčního příjmu ve výši 23 876 Kč a jeho celkové náklady na bydlení měly činit pouhých 4 872 Kč měsíčně, přestože není vlastníkem nemovitosti a byl nájemníkem! Kromě výdajů ve výši životního minima by neměl mít žádné další pravidelné výdaje např. na telefon, internet, pojištění apod., přestože je majitelem automobilu. Z těchto zjištění vyplývají důvodné pochybnosti o pravdivosti a dostatečnosti takto poskytnutých informací. Pokud by žalovaný skutečně disponoval takovými „volnými“ prostředky, je nepravděpodobné, že by se jednak zavazoval ke splácení úvěru ve výši, která téměř nepřevyšuje jeho disponibilní prostředky, a jednak by měl v úmyslu úvěr splácel v 60 týdenních splátkách po 242,40 Kč.

14. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle o tom, že dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně, jež se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl naznačené poučení podle

15. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavky § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva o úvěru neplatná, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.

16. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje věc po právní posoudit jako bezdůvodné obohacení podle a násl. . Soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu 8 000 Kč a žalovaný žalobkyni uhradil nazpět částku ve výši 3 500 Kč. Žalovanému zbývá z titulu bezdůvodného obohacení zaplatit žalobkyni uhradit 4 500 Kč, a v této výši je tak žaloba žalobkyně důvodná co do jistiny, tak i do příslušenství spočívajícím v zákonném úroku z prodlení stanoveném nařízením vlády ( ).

17. Proto soud výrokem I. rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 4 500 Kč s 11,75 % úrokem z prodlení ročně od 22. 6. 2022 do zaplacení. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil podle věty před středníkem

18. Pokud se týká zbytku žalobkyní uplatněných nároků ve výši 6 544 Kč (tj. 11 044 Kč - 4 500 Kč), tyto soud s ohledem na shora uvedené neshledal důvodnými, a proto žalobu v této části II. výrokem rozsudku zamítl.

19. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle , neboť oba účastníci měli ve věci částečný úspěch. Ve věci úspěšnějšímu žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.

Nesplní-li žalovaný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí řádně a včas, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.