Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 157/2023-69
Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudcem Marcelem Klimšou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 se sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 144 299,30 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 98 821,62 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 98 821,62 Kč od 9. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části týkající se zaplacení 48 277,24 Kč s 8,9 % úrokem z úvěru ročně z částky 143 919,04 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, s 18,9 % úrokem z úvěru ročně z částky 380,26 Kč od 29. 9. 2022 do 28. 12. 2022, s 15 % úrokem z úvěru ročně z částky 380,26 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 45 477,68 Kč od 9. 10. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 601,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 98 821,62 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 98 821,62 Kč od 9. 10. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. V části týkající se zaplacení 48 277,24 Kč s 8,9 % úrokem z úvěru ročně z částky 143 919,04 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, s 18,9 % úrokem z úvěru ročně z částky 380,26 Kč od 29. 9. 2022 do 28. 12. 2022, s 15 % úrokem z úvěru ročně z částky 380,26 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení a s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky 45 477,68 Kč od 9. 10. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 601,92 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 2. 1. 2023 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 144 299,30 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhů žalované vzniklých v důsledku neplnění povinností vyplývajících jí ze Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno uzavřené dne 9. 8. 2019 a ze Smlouvy o poskytnutí kontokorentu ze dne 14. 7. 2019.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se řádně předvolané účastnice řízení nedostavily. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 12. 6. 2015 Rámcovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě byl žalované zřízen u žalobkyně bankovní účet. Dodatkem k Rámcové smlouvě č. hodnota ze dne 14. 7. 2019 byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem 5 000 Kč, který žalovaná opakovaně čerpala. Dodatkem k Rámcové smlouvě č. hodnota ze dne 9. 8. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. Anonymizováno. Žalobkyně na základě této smlouvy poskytla žalované úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaná měla úvěr splatit v 96 měsíčních splátkách po 2 925 Kč. Dodatkem č. 10 ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 11. 2020 byl posunut den splatnosti jednotlivých splátek ze 14. dne v měsíci na 24. den v měsíci a celkový počet splátek se zvýšil na 97. Dodatkem č. 11 ke smlouvě o úvěru ze dne 9. 11. 2020 se změnila výše měsíční splátky úvěru na 2 906 Kč. Žalovaná nesplácela poskytnuté úvěry řádně a včas, a proto žalobkyně dopisem ze dne 29. 9. 2022 zesplatnila oba úvěry a vyzvala ji k úhradě dluhu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno ve výši 146 669,41 Kč a dluhu z čerpaného kontokorentního úvěru ve výši 429,45 Kč. Žalovaná zaplatila na splátkách úvěru ze smlouvy č. Anonymizováno celkem 101 558,64 Kč. Z kontokorentního úvěru žalovaná čerpala v září 2022 částku 380,26 Kč a nic z ní žalobkyni nezaplatila.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.
10. Při hodnocení aktivity žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalované, je třeba respektovat závěr Nejvyššího soudu učiněný v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele (popřípadě osob na něm závislých) do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 75 a § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Proto věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje o příjmech, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně existuje i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil i Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015.
11. Pokud jde o charakter neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené po nedostatečném posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem, je třeba – i s ohledem na shora uvedené – dovodit, že k neplatnosti takové smlouvy soud přihlédne i bez návrhu, neboť porušením svých povinností zakotvených v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by věřitel nezasáhl pouze do zájmů spotřebitele, nýbrž by zjevně narušil veřejný pořádek, když uvedené ustanovení chrání také celou společnost (viz výše). Porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru (věřitele) podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má tak za následek absolutní neplatnost takové smlouvy o spotřebitelském úvěru.
12. V projednávaném případě žalobkyně v žalobě pouze v obecné rovině tvrdila, že před poskytnutím úvěrů zkoumala úvěruschopnost tak, že vycházela z informací, které jí žalobkyně poskytla v žádosti o úvěr. Osobní informace klientů žalobkyně ověřuje proti informacím z dokladů klientů. Údaje o finanční situaci klientů ověřuje žalobkyně podle potřeby z interních a externích databází. Soud žalobkyni vyzval v předvolání k jednání, aby k prokázání tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěrů předložila soudu důkazy. Žalobkyně na výzvu reagovala doplněním svých tvrzení, kdy vedle dalších obecných tvrzení uvedla, že před poskytnutím kontokorentního úvěru vycházela z žalovanou tvrzeného průměrného měsíčního příjmu ve výši 20 000 Kč, přitom výdaje žalované stanovila po „interním vyhodnocení dle expertní analýzy“ na 3 410 Kč, když sama žalovaná žádné výdaje neuvedla. Pokud se týká úvěru 200 000 Kč, žalobkyně vycházela rovněž z žalovanou deklarovaných údajů o jejích poměrech. Žalovaná mimo jiné uvedla, že žije u rodičů, je vdaná, nemá vyživovací povinnost, splácí na jiném úvěru 1 494 Kč měsíčně. Průměrný příjem ze zaměstnání určila žalobkyně na 13 739 Kč podle bankovního výpisu. Příjmy ostatních členů domácnosti deklarovala žalovaná ve výši 60 000 Kč, výdaje domácnosti deklarovala ve výši 9 000 Kč na bydlení, 6 000 Kč na jídlo, léky a dopravu, žádné výdaje na splátky dluhů ostatních členů domácnosti. Dle „expertní analýzy“ byly výdaje domácnosti a výdaje žalované nižší, než jak je žalovaná sama deklarovala, a to 5 970 Kč jako výdaje domácnosti a 3 140 Kč jako výdaje žalované. Žalobkyně dále vycházela z úvěrové zprávy z Bankovního registru klientských informací. Žalovanou deklarované příjmy ostatních členů domácnosti žalobkyně nijak neověřovala. Žalobkyně na základě výpočtu rozdílu mezi „stanovenými“ příjmy a výdaji dospěla k závěru, že žalovaná je schopná úvěry splácet a poskytla jí je. Z listiny „Úvěrová zpráva“ soud zjistil, že žalovaná čerpala od května 2019 úvěr ve výši 100 000 Kč, který měla splácet ve 119 měsíčních splátkách (téměř 10 let) po 1 494 Kč. Z výpisů z běžného účtu soud zjistil, že žalovaná měla ve dvou měsících předcházejícím poskytnutí úvěru ze smlouvy č. Anonymizováno (od červnové výplaty mzdy do dne předcházejícího výplatě mzdy za srpen) příjmy přibližně 25 800 Kč (tedy cca 12 400 Kč měsíčně) a výdaje cca 27 000 Kč (tedy cca 13 500 Kč měsíčně). Z výpisů nelze zjistit žádnou platbu na úhradu úvěru z května 2019 (splátky po 1 494 Kč). Z výše uvedených zjištění je zřejmé, že výdaje žalované přesahují výdaje domácnosti, které zohlednila žalobkyně dle její „expertní analýzy“, a spíše se blíží výdajům, které deklarovala jako výdaje domácnosti sama žalovaná. Žalovaná neměla na účtu žádnou finanční rezervu. Je zřejmé, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované ignorovala jak ekonomickou realitu, tak skutečnosti vyplývající z výpisů z účtu žalované. Žalobkyně se nijak nevypořádala s tím, že žalovaná před poskytnutím úvěrů lhala ohledně příjmů i výdajů, když tyto lze snadno z bankovních výpisů zjistit. Pokud se týká zkoumání úvěruschopnosti před poskytnutím kontokorentního úvěru, žalobkyně sama pak uvedla, že na zkoumání příjmů žalované rezignovala a spokojila se s tvrzením, že má žalovaná příjmy 20 000 Kč měsíčně a výdaje dle „expertní analýzy“ jen 3 410 Kč.
13. Soud byl při jednání připraven poskytnout žalobkyni poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o tom, že dosud provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smluv o úvěrech. Žalobkyně, jež se k jednání nedostavila, znemožnila soudu, aby jí při jednání poskytl naznačené poučení podle § 118a o. s. ř.
14. Soud tedy dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že provedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou předmětné smlouvy o úvěru neplatné, a na jejím základě tedy nemohly vzniknout nároky uplatněné žalobkyní v tomto řízení.
15. Shora uvedený závěr o skutkovém stavu však podle názoru soudu umožňuje právní posouzení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (Bezdůvodné obohacení), po němž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ohledně částky 98 821,62 Kč a z této částky požadovaného úroku z prodlení ve výši odpovídající úroku z prodlení stanovenému nařízením vlády (§ 1970 občanského zákoníku), když uvedená částka představuje nevrácenou část žalované bez právního důvodu poskytnutých peněz (poskytnutých 200 380,26 Kč minus vrácených 101 558,64 Kč). Žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení poskytnutých peněz do 8. 10. 2022. Právo na úrok z prodlení ve výši 15 % ročně má žalobkyně ode dne následujícího.
16. Ze shora rozebraných důvodů soud výrokem I. rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 98 821,62 Kč s 15 % úrokem z prodlení ročně z této částky od 9. 10. 2022 do zaplacení.
17. Zbývající nároky však (s ohledem na výše uvedený závěr o neplatnosti úvěrových smluv) nejsou důvodné, a proto byla žaloba ve zbývající části výrokem II. rozsudku zamítnuta.
18. O nákladech řízení soud rozhodl výrokem III. rozsudku dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť obě účastnice měly ve věci částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná ohledně 98 821,62 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky (ke dni rozhodnutí 14 376,52 Kč), naopak žalovaná byla úspěšná ohledně částky 48 277,24 Kč, úroku z úvěru ve výši 8,9 % ročně z částky 143 919,04 Kč (ke dni rozhodnutí 12 773,70 Kč), úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně z částky 380,26 Kč od 29. 12. 2022 do 28. 12. 2022 (17,92 Kč), úroku z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 380,26 Kč od 29. 12. 2022 do zaplacení (ke dni rozhodnutí 42,66 Kč) a zákonného úroku z prodlení z částky 45 477,68 Kč od 9. 10. 2022 do zaplacení (ke dni rozhodnutí 6 616,07 Kč). Na základě uvedeného lze uzavřít, že žalobkyně měla ve věci úspěch přibližně z 62,57 % a žalovaná přibližně z 37,43 %. Žalobkyně má tedy právo na náhradu 25,14 % svých nákladů řízení (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni vznikly v řízení účelně vynaložené náklady ve výši 6 372 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 772 Kč a paušální náhrady za dvou úkony (výzva k plnění a žaloba) ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč) podle § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Na nákladech řízení přiznaná částka 1 601,92 Kč je finančním vyjádřením shora uvedeného poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve sporu.
19. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.
Poučení:
Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích.
Nesplní-li žalovaná řádně a včas, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.