Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 227/2023-39
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa, advokát sídlem adresa
proti
žalovanému: jméno FO, narozený datum narození bytem adresa
o zaplacení 15 128 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 554 Kč s úrokem z prodlení v částce 920,75 Kč, s úrokem v částce 4 424,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 244,53 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 670,53 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 8 244,53 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 574 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 554 Kč s úrokem z prodlení v částce 920,75 Kč, s úrokem v částce 4 424,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 244,53 Kč od , datum, do , datum, , s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 670,53 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 8 244,53 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 574 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 574 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 128 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalovanému společnost právnická osoba (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum částku 10 000 Kč, kterou si žalovaný převzal v hotovosti. Žalovaný se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 19 554 Kč, tvořenou jistinou 10 000 Kč a souhrnným poplatkem 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Výše nesplacené jistiny činí 8 244,53 Kč a výše nesplaceného souhrnného poplatku činí 6 883,47 Kč. Požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 4 424,73 Kč představuje úrok ve výši 26,10 % z částky 8 244,53 Kč ode dne splatnosti celé zápůjčky (datum) do data postoupení pohledávky (datum). Požadovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 920,75 Kč představuje zákonný úrok z prodlení z částky 8 244,53 Kč od uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným (datum) do data postoupení pohledávky (datum). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
2. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne datum a smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy.
3. Z tabulky umoření ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uhradil částku 4 426 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně za žalovaným na žalobkyni.
5. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).
6. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne datum a podacího lístku ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum.
7. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl celkový měsíční příjem ve výši částka (z toho čistý příjem žadatele částka a částka další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši částka. Použitelný příjem tak představoval částku částka.
8. Z tvrzených příjmů a výdajů žalovaného byl doložen pouze příjem z jeho mzdy ve výši částka (z potvrzení o příjmu na č. l. 23 spisu).
9. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
10. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému dne datum zápůjčku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 554 Kč v 52 týdenních splátkách po 377 Kč. První splátka byla splatná ve lhůtě 7 dnů od data uzavření smlouvy. Žalovaný uhradil částku 4 426 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalovanému bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě žalované pohledávky do datum. Žalovaný uvedl v kartě zákazníka celkový měsíční příjem ve výši 24 071 Kč (z toho čistý příjem žadatele 6 771 Kč a 17 300 Kč další příjem domácnosti) a měsíční výdaje v souhrnné výši 5 000 Kč. Použitelný příjem tak představoval částku 19 071 Kč. Z tvrzených příjmů a výdajů žalovaného byl doložen pouze příjem z jeho mzdy ve výši 15 540 Kč.
11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb. , dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum (dále jen „z. s. ú.“).
12. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
19. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
20. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Žalobkyně doložila pouze žalovaným vyplněnou zákaznickou kartu. Výdaje žalovaného nebyly zkoumány, ale byly stanoveny pouze odhadem. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě odhadu či ekonomického modelu, aniž by žalovaného vedla k uvedení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022 ). Na těchto závěrech soudu nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného ve smluvních podmínkách, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C449/13, CA Consumer Finance SA). Po odečtení dalších příjmů byly příjmy žalované zcela nepostačující k úhradě měsíčních splátek zápůjčky.
21. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018).
22. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
23. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
24. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
25. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
26. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný je povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 5 574 Kč (původní jistina ve výši 10 000 Kč po uhrazení 4 426 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5 574 Kč od datum do zaplacení í (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 9 554 Kč s úrokem z prodlení v částce 920,75 Kč, s úrokem v částce 4 424,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 244,53 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2 670,53 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 26,1 % ročně z částky 8 244,53 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitl se žalovaný s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve den následující po splatnosti.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).