Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 218/2023-78
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: právnická osoba, IČO IČO sídlem adresa sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: jméno FO, narozená datum narození bytem adresa
o zaplacení 55 017 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba o zaplacení částky 55 017,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 564 Kč od datum do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od datum do datum částkou 1 286,64 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 33 473,74 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celková výše úroku za dobu od datum dosáhne částky 145 972 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení částky 55 017,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 564 Kč od , datum, do zaplacení, s úrokem kapitalizovaným za období od , datum, do , datum, částkou 1 286,64 Kč a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 33 473,74 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celková výše úroku za dobu od , datum, dosáhne částky 145 972 Kč, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 55 017 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že smlouvou o úvěru č. číslo smlouvy ze dne datum (dále jen „Smlouva“) se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 56 000 Kč. Žalovaná tento úvěr čerpala, čímž žalované v souvislosti s uvedenou smlouvou vznikla povinnost tuto částku včetně sjednaných úroků ve výši 59,85 % ročně splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 851 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 84 722 Kč. V důsledku prodlení žalované o délce 65 dní došlo k zesplatnění celého úvěru ke dni datum. V souladu se smlouvou se tak dosud nesplacené úroky staly součástí jistiny, když nová jistina činí částku ve výši 38 222,45 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 998 Kč za dlužné splátky, se kterými byla žalovaná v prodlení více jak 30 dní. Žalobkyni v souladu se smlouvou dále vzniklo právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to v případě, že se žalovaná dostane do prodlení s úhradou nové jistiny, a to ode dne prodlení do jejího zaplacení. Žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za období od datum do datum kapitalizovanou částkou ve výši 13 453,44 Kč. Žalobkyni v souladu se smlouvou vznikl rovněž nárok na úhradu smluvního úroku z úvěru ve výši 59,85 % ročně, maximálně však do částky ve výši 145 972 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila novou jistinu včetně přirostlých úroků a smluvní pokutu z dlužné splátky řádně a včas, vzniklo žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši. Smlouva byla uzavřena svobodně a vážně.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
4. Žalobkyně je evidována v evidenci ČNB jako subjekt oprávněný poskytovat spotřebitelské úvěry (úplný výpis ze seznamu regulovaných subjektů finančního trhu ze dne datum).
5. Účastníci podepsali dne datum listin u označenou „návrh na uzavření smlouvy o úvěru“. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 56 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 851 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 121 644 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 59,85 % ročně. Účastníci si sjednali pojištění s pojistným ve výši 13,95 % měsíční splátky (předsmluvní formulář ze dne datum, souhlas s kopírováním a uchování občanského průkazu či jiného průkazu totožnosti ze dne datum, návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne datum, příloha č. hodnota – pojištění schopností splácet ze dne datum, přihláška do pojištění ze dne datum, oznámení o schválení úvěru ze dne datum, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne datum, splátkový kalendář na č. l. 18 spisu a dodejka ze dne datum).
6. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla celkové příjmy ve výši 27 829 Kč a výdaje ve výši 6 663 Kč (hodnocení klienta ze dne datum).
7. Žalovaná měla při žádosti o úvěr pravidelný příjem ze zaměstnání v průměrné výši částka měsíčně (přehled transakcí na č. l. 15).
8. Kreditní obrat na účtu žalované dosáhl v období od datum do datum částky 171 976,30 Kč (z toho nejméně částka 120 000 Kč představovala čerpání úvěru) a debetní pak částky 162 184 Kč (výpis z běžného účtu ze dne datum).
9. U žalované nebyly ke dni datum evidovány v registru SOLUS pohledávky po splatnosti (výpis záznamů z registru SOLUS ze dne datum).
10. U žalované byl proveden kredit skóring s výsledkem 277 bodů, což značí vyšší riziko nesplácení (výpis z nebankovního registru klientských informací – NRKI ze dne datum).
11. Žalovaná vyčerpala celkem částku 56 000 Kč dne datum (karta klienta ze dne datum a doklad o vyplacení úvěru ze dne datum).
12. Žalovaná uhradila celkem částku 84 722 Kč (karta klienta ze dne datum).
13. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru (výzva k zaplacení ze dne datum, výzva k zaplacení ze dne datum a výzva k zaplacení ze dne datum).
14. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 41 564 Kč s příslušenstvím do 15 dnů s upozorněním na možnost podání žaloby (předžalobní výzva ze dne datum a podací arch ze dne datum).
15. Na základě provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
16. Účastníci podepsali dne datum listin u označenou „návrh na uzavření smlouvy o úvěru“. Žalobkyně se smluvně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 56 000 Kč a žalovaná se zavázala splatit tento úvěr včetně smluveného úroku, a to ve 36 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 851 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Celkem se žalovaná zavázala uhradit částku ve výši 121 644 Kč. Smluvní strany si sjednaly úrok ve výši 59,85 % ročně. Účastníci si sjednali pojištění s pojistným ve výši 13,95 % měsíční splátky. Žalovaná při žádosti o úvěr uvedla celkové příjmy ve výši 27 829 Kč a výdaje ve výši 6 663 Kč. Žalovaná měla při žádosti o úvěr pravidelný příjem ze zaměstnání v průměrné výši částka měsíčně. Kreditní obrat na účtu žalované dosáhl v období od datum do datum částky 171 976,30 Kč (z toho nejméně částka 120 000 Kč představovala čerpání úvěru) a debetní pak částky 162 184 Kč. U žalované nebyly ke dni datum evidovány v registru SOLUS pohledávky po splatnosti. U žalované byl proveden kredit skóring s výsledkem 277 bodů, což značí vyšší riziko nesplácení. Žalovaná vyčerpala celkem částku 56 000 Kč dne datum a uhradila celkem částku 84 722 Kč. Žalovaná byla opakovaně upomínána k úhradě dlužných splátek s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru. Žalovaná byla zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 41 564 Kč s příslušenstvím do 15 dnů s upozorněním na možnost podání žaloby.
17. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb. , dále jen „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do datum (dále jen „z. s. ú.“).
18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
21. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
22. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
23. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
24. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
26. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. Žalobkyně nepostupovala v souladu s požadavkem náležité péče při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, když nezkoumala pravidelné výdaje žalované a pouze mechanicky vycházela z výše životního minima. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru mezi účastníky jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení, konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 1, 2 o. z.).
27. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora právnická osoba a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.
28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že se jedná o neplatnost absolutní, když smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ). Smyslem a účelem této normy je ochrana spotřebitele před nezodpovědným úvěrováním. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr.
30. Žalobkyně neprovedla v souladu s veřejnoprávním předpisem (z. s. ú.) kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče. Smyslem a účelem § 86 a 87 z. s. ú. není toliko ochrana spotřebitele jakožto jedné ze smluvních stran, nýbrž i ochrana celé společnosti před negativními důsledky, k nimž předluženost a neschopnost fyzických osob splácet své závazky pravidelně vede. Současně je zprostředkovaně chráněno konkurenční prostředí na trhu se spotřebitelskými úvěry tak, aby poskytovatelé úvěru porušující zákon o spotřebitelském úvěru nezískali neoprávněnou konkurenční výhodu oproti poskytovatelům provádějící kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavky odborné péče. Soud k této vadě právního jednání přihlíží z úřední povinnosti tak, aby ochrana poskytnutá slabší straně byla skutečně účinná a dostatečně odrazující od poskytování úvěrů bez náležitého zkoumání a vyhodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani prohlášení žalovaného, že poskytnuté údaje jsou úplné a správné. Poskytovatel spotřebitelského úvěru nemůže smluvním prohlášením přenášet důkazní břemeno ohledně provedení kontroly úvěruschopnosti na spotřebitele jako slabší smluvní stranu (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA).
31. V daném případě žalobkyně neprovedla kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
32. Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.). Žalovaná vyčerpala celkem částku 56 000 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 84 722 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila celou dlužnou jistinu, splnila svou povinnost vydat bezdůvodné obohacení žalobkyni. Soud proto žalobu zamítl.
33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na jejich úhradu. Procesně úspěšné žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.