Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
18 C 308/2023-60
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Volfovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 55 356,23 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 571,82 Kč, úrok 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, částku 23 784,41 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 23 383,1 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 383,1 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 115 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 571,82 Kč, úrok 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, částku 23 784,41 Kč, s úrokem 15 % ročně z částky 23 383,1 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 383,1 Kč od 2. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci rozsudkuII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 115 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky 55 356,23 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že dne 8. 2. 2022 uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. č. účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně, a to ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 1 502 Kč vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce počínaje dnem 15. 3. 2022 s tím, že poslední splátka ve výši 1 183 Kč bude splacena dne 15. 2. 2024. Mezi stranami bylo sjednáno pojištění úvěru, za něž se žalovaný zavázal hradit pojistné ve výši 169 Kč měsíčně. Přestože byl žalovaný opakovaně vyzýván k úhradě, své závazky neplnil řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce úvěr zesplatnil dopisem ze dne 28. 9. 2022 ke stejnému dni. Dlužná částka ke dni zesplatnění je tvořena součtem poskytnutého plnění (30 000 Kč), běžného úroku (3 121,30 Kč), od kterých jsou odečteny splátky žalovaného ve výši 4 482,48 Kč, tj. částka 28 638,82 Kč. K této částce je třeba připočíst zbytek neuhrazených nákladů spojených s prodlením a ceny za pojištění ve výši 2 933 Kč. Dále žalobce požadoval obchodní úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 28 638,82 Kč od 29. 9. 2022 do zaplacení. Dále žalobce uvedl, že se žalovaným uzavřel dne 20. 2. 2008 smlouvu o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu č. č. účtu, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s limitem ve výši 15 000 Kč (kontokorent). Strany si ve smlouvě sjednaly řádný úrok ve výši 15,9 % ročně. Dle čl. 3 smlouvy byl žalobce vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce oprávněn připsat splatné úroky k jistině kontokorentu. Žalovaný byl v souladu se smlouvou povinen kontokorent splatit včetně úroků a cen za služby nejpozději do 10. 2. 2009. Byl-li kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, byl žalovaný oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent s tím, že musí být vždy uhrazen nejpozději do jednoho roku od prvního opětovného čerpání následujícího po úplném splacení kontokorentu. Žalovaný se zavázal nepřekročit sjednanou výši kontokorentu, tj. nevykazovat nepovolený debetní zůstatek. Žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající mu ze smlouvy, když překročil rámec limitu kontokorentu, a takto splatné pohledávky převyšující limit přes opakované výzvy nevyrovnal. Byl vyzván k úhradě dluhu, přesto z jeho strany nedošlo v poskytnuté lhůtě k vyrovnání nepovoleného přečerpání, a proto bylo žalovanému dopisem ze dne 3. 10. 2022 oznámeno zesplatnění úvěru a převedení dlužné částky na evidenční účet pohledávek. Ke dni převodu pohledávky na evidenční účet pohledávek (2. 10. 2022) žalobci vznikla pohledávka celkem ve výši 23 784,41 Kč, která sestává z nepovoleného přečerpání ve výši 23 383,10 Kč a dlužných úroků ve výši 401,31 Kč. Příslušenství se skládá z úroku ve výši 15 % ročně z částky 23 383,10 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 383,10 Kč od 3. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaný na dlužné částky ničeho neuhradil, přestože byl k plnění vyzván předžalobními upomínkami.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. K nařízenému jednání se žalovaný bez včasné a důvodné omluvy nedostavil, proto soud ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Žalobce se z nařízeného jednání omluvil.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení, přičemž z těchto listin bylo zjištěno, že účastníci sjednali dne 20. 2. 2008 dohodu označenu jako smlouva o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu, na základě které se žalobce zavázal za podmínek stanovených smlouvou poskytnout žalovanému úvěr na sporožirovém účtu (kontokorent) až do výše 15 000 Kč. Strany si ujednaly, že kontokorent bude veden na účtu žalovaného č. č. účtu s tím, že výše limitu kontokorentu může být měněna. Žalovaný se zavázal platit žalobci úroky z kontokorentu a dále ceny a služby spojené s jeho vedením. Ke dni uzavření smlouvy činila výše úrokové sazby 15,9 % ročně. Žalovaný se v čl. 4 smlouvy zavázal nepřekročit sjednanou výši limitu kontokorentu. Dle čl. 5 smlouvy byl žalovaný povinen kontokorent splatit včetně úroků a cen za služby nejpozději do
Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO
10. 2. 2009. Byl-li kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, byl žalovaný oprávněn opětovně čerpat sjednaný kontokorent s tím, že musí být vždy uhrazen nejpozději do jednoho roku od prvního opětovného čerpání následujícího po úplném splacení kontokorentu. Porušením povinností stanovených v čl. 4 a 5 smlouvy dochází ke vzniku nepovoleného debetního zůstatku a žalobce byl v takovém případě oprávněn kontokorentní úvěr zesplatnit včetně úroků a cen za služby (prokázáno smlouvou o poskytnutí úvěru na sporožirovém účtu ze dne 20. 2. 2008, oznámením o úrokových sazbách). Žalovaný přečerpal limit kontokorentu, k vyrovnání dlužné částky byl vyzván dopisem ze dne 15. 6. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 15. 6. 2022). Dopisem ze dne 13. 8. 2022 upozornil žalobce žalovaného na trvající přečerpání kontokorentu a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 30. 9. 2022, s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 13. 8. 2022). Dopisem ze dne 3. 10. 2022 žalobce informoval žalovaného, že přes výzvy nedošlo k vyrovnání nepovoleného debetního zůstatku na účtu (přečerpání kontokorentu), a proto dne 2. 10. 2022 převedl žalobce pohledávku z uvedeného účtu na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. č. účtu. Ke dni převodu činila celková dlužná částka 23 784,41 Kč a skládala se z nepovoleného přečerpání ve výši 23 383,10 Kč a řádných úroků a zákonných úroků ve výši 401,31 Kč. Žalovaný byl zároveň upozorněn na možnost soudního vymáhání pohledávky (prokázáno poslední výzvou před podáním žaloby ze dne 3. 10. 2022, stavem úvěru ke dni zesplatnění – převodu na evidenční účet, výpisy z účtu). Účastníci dále dne 8. 2. 2022 sjednali dohodu označenou jako smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytnul žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč s tím, že úvěr bude veden na úvěrovém účtu č. č. účtu. Úroková sazba byla sjednána ve výši 16,99 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit formou 24 pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 502 Kč, přičemž splatnost poslední splátky připadala na den 15. 2. 2024. Bylo dohodnuto, že úvěr bude poskytnut na účet žalovaného a žalobce bude splátky úvěru z tohoto účtu strhávat (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 8. 2. 2022). Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas. Na dluh po splatnosti byl upozorněn dopisem ze dne 4. 8. 2022 (prokázáno výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 4. 8. 2022). Dopisem ze dne 27. 8. 2022 upozornil žalobce žalovaného na přetrvávající dluh po splatnosti a vyzval jej k úhradě dlužné částky nejpozději do dne 28. 9. 2022, s tím, že jinak dojde k zesplatnění celého úvěru (prokázáno poslední výzvou k úhradě dlužné částky ze dne 27. 8. 2022). Dopisem ze dne 28. 9. 2022 žalobce informoval žalovaného, že přes výzvy nedošlo k úhradě dlužné částky, a proto žalobce ke dni 28. 9. 2022 celý úvěr zesplatnil. Dále žalobce upozornil žalovaného, že předmětná úvěrová pohledávka je ode dne 29. 9. 2022 úročena souběžně sazbou řádného úroku i sazbou úroku z prodlení. Ke dni 28. 9. 2022 proto dluží žalovaný celkovou částku 31 572 Kč a tato částka každým dnem narůstá (prokázáno rozhodnutím o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 9. 2022). Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 31 571,82 Kč, z toho na jistinu připadá 28 638,82 Kč (prokázáno transakční historií – dokumentem „poklady pre súdne konanie). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2023 (prokázáno výzvou k zaplacení před podáním žaloby ze dne 22. 5. 2023).
5. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb. , obchodního zákoníku, účinného do dne 31. 12. 2013, smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO
7. Smlouva z roku 2008 byla uzavřena ještě v době, kdy v českém právním řádu nebyla stanovena povinnost posuzovat úvěruschopnost úvěrovaného. Ohledně smlouvy z roku 2022 pak soud konstatuje, že žalobce uzavřel smlouvu v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o.z.). Vzniklý závazek je tak kromě příslušných ustanovení o.z., nutno posoudit rovněž podle zákona č 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z.s.ú. “).
8. Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. ve znění ke dni sjednání smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Poskytovatel předmětného úvěru byl tedy povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z.s.ú. ), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o.z.), k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
11. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného u smlouvy ze dne 8. 2. 2022 pak žalobce uvedl, že žalovaný v žádosti o úvěr sdělil svůj příjem ve výši 18 122 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u žalobce. Banka dále také mj. ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v insolvenčním řízení, z informací z CBCB předchozí splátkovou morálku žalovaného a z interní evidence zjistila, že žalovaný neměl ke své osobě žádné relevantní negativní informace. Banka stanovila životní výdaje žalovaného na základě dat jím sdělených v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů na 6 777 Kč. V době žádosti měl žalovaný u žalobce kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč s orientační splátkou 600 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 502 K, nové splátkové zatížení tak činilo 2 102 Kč. Příjem žalovaného tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů klientovi zbylo 16 020 Kč k pokrytí jeho životních nákladů. Ke svým tvrzením přiložil žalobce dokument „posouzení úvěruschopnosti“ a výpisy z účtu žalovaného za roky 2021 a 2022. Soud konstatuje, že žalobce své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného u smlouvy o úvěru ze dne 8. 2. 2022 dostál, když zejména řádně zjistil příjem žalovaného, který byl (jak vyplývá
Shodu s prvopisem potvrzuje: jméno FO
z přiložených výpisů z účtu žalovaného), v době před poskytnutím úvěru, tj. ke konci roku 2021, stabilní a dostačující pro úhradu splátek poskytovaného úvěru (1 502 Kč).
12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nároky žalobce jsou důvodné, a proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 . O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. , když neshledal důvodu pro jiný postup.
13. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v řízení plně úspěšný a náleží mu plná náhrada účelně vynaložených nákladů řízení. Konkrétně má žalobce nárok na náhradu částky 2 215 Kč (zaplacený soudní poplatek) a částky 900 Kč (3 x 300 Kč), která představuje paušální náhradu za 3 úkony nezastoupeného účastníka řízení dle vyhl. č. 254/2015 Sb. Celkem tak má žalobce nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 3 115 Kč, a to ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.