Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 335/2023-39
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: Anonymizováno IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 17 985,66 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 136,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 849,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 27. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 850,66 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 17. 7. 2023 do 13. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 136,11 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 27. 7. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 4 849,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 27. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 850,66 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 17. 7. 2023 do 13. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 800 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 17 985,66 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 18. 8. 2021 rámcovou smlouvu č. hodnota v souladu s Obchodními podmínkami žalobce, na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne 19. 8. 2021 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek č. 1 k rámcové smlouvě – Smlouvu o úvěru č. Anonymizováno. Poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč bylo žalovanému schváleno a dne 19. 8. 2021 mu byl vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši 369 Kč společně se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 15,90% ročně, počínaje 14. 9. 2021 s předpokládaným splacením 14. 8. 2029. Dodatkem ze dne 18. 1. 2023 si účastníci sjednali odklad splátek splatných dne 14. 2. 2023 a 14. 3. 2023. Splátky od 14. 9. 2021 do 14. 4. 2023 byly žalovaným splaceny. Žalovaný však nadále neplnil podmínky stanovené smlouvou, žalobce ke dni 17. 7. 2023 úvěr zesplatnil. Žalovaný byl vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši 17 985,66 Kč a kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 850,66 Kč, jehož výše byla stanovena ke dni 16. 7. 2023. Žalovaný poté ničeho neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili (žalobce svou neúčast omluvil), soud proto věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Soud provedl důkaz listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení a z těchto listin byl zjištěn tento skutkový stav:
5. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 18. 8. 2021 uzavřena rámcová smlouva č. hodnota na základě níž byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne 19. 8. 2021 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek č. 1 k rámcové smlouvě – Smlouvu o úvěru č. Anonymizováno. Poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč bylo žalovanému schváleno a dne 19. 8. 2021 mu byl vyplacen na jeho běžný účet. Žalovaný se zavázal hradit úvěr měsíčními splátkami ve výši 369 Kč společně se sjednaným úrokem z úvěru ve výši 15,90% ročně, počínaje 14. 9. 2021 s předpokládaným splacením 14. 8. 2029. Dodatkem ze dne 18. 1. 2023 si účastníci sjednali odklad splátek splatných dne 14. 2. 2023 a 14. 3. 2023. V důsledku porušení smluvních povinností využil žalobce svého práva a dopisem ze dne 17. 7. 2023 úvěr ke dni 17. 7. 2023 zesplatnil a vyzval žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky. Z evidence žalobce vyplývá, že žalovaný uhradil částku 6 863,89 Kč.
6. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
10. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce s žalovaným uzavřeli dne 19. 8. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaných úroků a poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, které nehradil řádně a dostal se do prodlení s úhradou úvěru.
12. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároků žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství je zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal. Žalobce byl soudem písemně vyzván, aby ve stanovené lhůtě doplnil žalobní tvrzení o provedeném posouzení úvěruschopnosti žalovaného a označil k nim důkazní prostředky.
13. Žalobce podáním ze dne 24. 1. 2024 uvedl, že provedl vyhodnocení úvěruschopnosti klienta jako spotřebitele v souladu s ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Osobní údaje ověřil žalobce proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobci poskytl sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřoval. Posouzení provedl žalobce na základě informací, které mu klient (žalovaný) sám poskytl v žádosti o úvěr - aplikační data. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že podniká jako osoba samostatně výdělečně činná pod IČO IČO a jeho průměrný příjem za předcházející období činil částku ve výši 520 000 Kč. Dále žalobce posuzoval informace z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházel žalobce z informací, které mu v žádosti poskytl žalovaný a také z interních a externích databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Žalobce při posuzovaní výdajů žalovaného k poskytovanému úvěru, stanovil částku, kterou interně vyhodnotil dle expertní analýzy, jako potřebnou částku na výdaje žalovaného. Částka pokryla tehdejší výdaje na zajištění výživy a ostatních základních potřeb žalovaného jako například náklady na dopravu, léky, apod. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, dále uvedl informace o příjmech a výdajích své domácnosti. Tyto údaje žalobce zohlednil v rámci posouzení příjmů a výdajů domácnosti. Žalobce v rámci posuzování úvěruschopnosti vypočítává rozdíl mezi příjmy a výdaji domácnosti a rozdíl mezi příjmy a výdaji klienta. Na základě těchto zjištění žalobce došel k závěru, že je jak ve schopnostech klienta, tak ve schopnostech jeho domácnosti poskytovaný úvěr řádně splácet. Pokud by některý z uvedených rozdílů vedl k opačnému závěru, žalobce by žalovanému úvěr neposkytl. Žalovaný v žádosti o úvěr dále uvedl, že hradí splátky jiných úvěrů. Tyto informace si žalobce ověřoval z úvěrové zprávy ze dne 19. 8. 2021. Žalobce dále uvedl, že na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobce mohl dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet.
14. Z předložených aplikačních dat a úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. K příjmům sdělil, že podniká jako osoba samostatně výdělečně činná s hlavním příjmem 520 000 Kč a vedlejším příjmem z kapitálového majetku 4 500 Kč. K příjmům ostatních členů domácnosti uvedl částku 40 000 Kč a ohledně výdajů domácnosti celkovou částku 11 000 Kč. Žalovaný měl další splátky ve výši 3 000 Kč.
15. K prověření úvěruschopnosti žalovaného tedy bylo zjištěno, že žalobce zjišťoval výši jeho příjmů, údaje zaznamenával do dokumentu žádost o úvěr – aplikační data s tím, že neuvedl zdroj zjištění. Soud má za to, že předchůdce žalobce dostatečně neověřil poměry žalovaného, když se spokojil s tvrzením žalovaného o jeho příjmu, neprověřoval běžný účet žalovaného a vůbec neověřoval výdaje žalovaného. Žalobce nepředložil soudu žádné listinné důkazy přímo prokazující příjmy a výdaje žalovaného. Dle soudu tak nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy předchůdce žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobci se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného, nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
16. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet, důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesl.
17. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
18. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
19. Vzhledem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
20. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. 3. 2014 ve věci C-565/12).
21. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18).
22. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
23. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
24. Smlouva o úvěru, kterou žalobce uzavřel s žalovaným, je tedy neplatná, protože žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
25. Vzhledem k tomu, že mezi žalobcem a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 20 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru, žalovaný na úvěr uhradil celkem 6 863,89 Kč a zbývá mu zaplatit na jistinu úvěru částku 13 136,11 Kč. Kromě této částky je žalovaný dále povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení z této dlužné částky dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí od 27. 7. 2023 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku, tedy zaplacení částky 4 849,55 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně od 27. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 850,66 Kč, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 17. 7. 2023 do 13. 8. 2023 a úroku ve výši 15 % ročně z částky 17 985,66 Kč od 14. 8. 2023 do zaplacení, soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci větší procesní úspěch, proto mu přísluší náhrada nákladů řízení, spočívající v nákladech za uhrazení soudního poplatku ve výši 800 Kč, když další náklady řízení nepožadoval.
27. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.