Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 110/2023-76

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o 111.755,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46.726,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba na zaplacení částky 65.028,83 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 111.755,74 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 46.726,91 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba na zaplacení částky 65.028,83 Kč s úrokem z prodlení 8,5 % p. a. z částky 111.755,74 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladu řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 20. 3. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 111.755,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 111.755,74 Kč od 30. 9. 2021 do zaplacení ve výši 8,5 %. Návrh byl odůvodněn tím, že dne 16. 11. 2018 uzavřel žalovaný se společností právnická osoba., IČ IČO, smlouvu o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček, na základě které postupitel poskytl žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 140.000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případné další platby. Strany se dohodly, že žalovaný je povinen splácet pravidelné měsíční splátky ve výši 2.297 Kč počínaje dnem 18. 12. 2018. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků a banka tak využila svého oprávnění a požádala o úhradu dlužné částky. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy tak po částečné úhradě tvoří dlužná jistina 111.755,74 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 111.755,74 Kč za období od 30. 9. 2021 do zaplacení. Dne 20. 4. 2022 uzavřela banka s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek vč. pohledávky za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému dopisem ze dne 14. 6. 2022. Žalovaný ani nereagoval na výzvy žalobkyně k úhradě dluhu či na předžalobní výzvu.

2. Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.

3. Předvolání k ústním jednáním žalovaný nepřevzal, přitom předvolání byla doručována na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle Soud pak podle , příp. , považoval zásilky za doručené (vložením do domovní schránky). Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy k jednání nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti ( ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 16. 11. 2018 soud zjistil, že byla uzavřena mezi žalovaným jako dlužníkem (úvěrovaným klientem) a společností právnická osoba., jako věřitelem (úvěrující bankou). Smluvní strany se dohodly na poskytnutí účelového nezajištěného spotřebitelského úvěru do výše 140.000 Kč s úrokovou sazbou 11,90 % p. a. Žalovaný se pak na základě smlouvy zavázal věřiteli vrátit poskytnutou částku do 19. 10. 2026 v měsíčních v měsíčních splátkách ve výši 2.297 Kč.

5. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo doloženo výpisem banky z úvěrového účtu, osobního účtu a dále ve formě podkladů pro soudní řízení, kdy k čerpání úvěru došlo dne 16. 11. 2018. Žalovaný tuto skutečnost v průběhu řízení nijak nezpochybňoval. Z těchto dokladů se pak rovněž podává splácení poskytnuté částky žalovaným, kdy za dobu do 31. 5. 2022 žalovaný uhradil celkem částku 93.273,09 Kč (viz č. l. 42 a násl. spisu). Jednalo se o platby řádných splátek či započtené na smluvené poplatky, úroky apod.

6. Výzvou ze dne 28. 8. 2021 banka žalovaného vyzvala k úhradě dluhu po splatnosti ve výši 6.852 Kč do 29. 9. 2021. Rozhodnutím ze dne 29. 9. 2021 pak banka z důvodu neuhrazení pohledávky na úvěrovém účtu rozhodla o splatnosti celé zbývající částky úvěru ve výši 111.990 Kč.

7. S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle , (dále jen „o. z.“) a dále podle , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 27. 5. 2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu , podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Již na tomto místě je pak potřeba poukázat i na ustanovení (dále také jen „zákon“) o posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, kdy podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle věta první zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud v průběhu řízení vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a předložení dokladů k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na což žalobkyně reagovala podáním doručeným dne datum.

11. Z doložené zprávy právnická osoba., o posouzení úvěruschopnosti klienta pak soud zjistil, že žádost byla poskytnuta přes pobočkovou síť, kdy žalovaný uvedl příjem ve výši 32.550 Kč, což pracovník banky zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet klienta vedený u banky. Banka dále mimo jiné ověřila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného a z historie v interní evidenci klientů, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a banka stanovila životní výdaje na základě dat sdělených klientem (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 6.453 Kč. Žalovaný dále na žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč a banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že měl v době úvěrové žádosti poskytnutý kontokorentní úvěr v Anonymizováno s limitem 10.000 Kč a s orientační splátkou 833 Kč, hypoteční úvěr v Anonymizováno se splátkou 4.557 Kč (úvěrový limit 942 503 Kč) a úvěr pro fyzické osoby hotovostní v Anonymizováno ve výši 50.000 Kč se splátkou 1.500 Kč (v rámci úvěrové žádosti byl zkonsolidován).

12. Uvedené informace žalobkyně doložila výpisem zn osobního účtu žalovaného u právnická osoba., za období od 1. 7. 2018 do 30. 11. 2018, z něhož bylo zjištěno, že žalovaný pobíral mzdu cca 30.000 – 34.000 Kč měsíčně. Dále je mj. vykázána platba výživného pro dvě děti 6. 000 -7.000 Kč měsíčně. Lze dodat, že v uvedené době odchozí platby vždy převyšovaly platby příchozí (pominou-li se poskytnuté úvěry). Jiné doklady i přes poučení soudu u ústního jednání dne 24. 1. 2024 nenabídla.

13. Na základě výše uvedených zjištění soud dospěl k přesvědčení, že proces posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet nelze považovat za dostatečný a průkazný. V daném případě se předchůdce žalobkyně podle obsahu spisu sice poměry žalovaného a jeho schopností úvěr splácet zabýval, avšak nedostatečně. Pokud jde o příjmovou stránku rozpočtu žalovaného, lze vycházet z údajů od žalovaného o příjmech, které byly doloženy výpisem z osobního účtu. Výdajovou stránkou a celkovými osobními a finančními poměry žalovaného se však banka zabývala nedostatečně. Takto lze vytknout, že žalovaný nebyl dotazován na jeho osobní a rodinné poměry, zejm. zda a s kým žije ve společné domácnosti, jakým způsobem uspokojuje své bytové potřeby a jaké jsou náklady spojené s bydlením, či jaké jsou jeho pravidelné osobní náklady a tyto skutečnosti nebyly ani nijak ověřovány. Přitom právě výdajová stránka rozpočtu domácnosti je vždy významná pro zhodnocení celkových poměrů dlužníka. V posuzované věci bylo lze z dostupných dokladů zjistit pouze tolik, že žalovaný měl dvě vyživovací povinnosti, kdy hradil výše uvedené výživné. Dále měla mít banka vlastní údaje o dalším úvěrovém zatížení žalovaného. To vše však dostatečně nevypovídalo o celkových finančních poměrech žalovaného, přičemž nedostatek ostatních údajů (sám žalovaný měl v žádosti uvést výdaje ve výši 0 Kč) banka namísto informací a dokladů vyžádaných od žalovaného nahradila použitím jen statistických údajů o životních nákladech a nákladech na bydlení (které však v konkrétním případě nemusely odpovídat skutečnosti). Nelze přitom přehlédnout, že hospodaření žalovaného před poskytnutím úvěru zjistitelné z výpisu z osobního účtu vykazovalo pravidelně záporné saldo a již dříve byly žalovanému poskytnuty jiné úvěry (přičemž jeden byl konsolidován posuzovaným úvěrem). Žalovaný byl zatížen i hypotečním úvěrem poskytnutým ve výši cca 950.000 Kč. I s přihlédnutím k těmto skutečnostem, které byly bance zřejmé, měly být podle názoru soudu poměry žalovaného předmětem důkladnějšího ověření. Takto však předchůdce žalobkyně nepostupoval a posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet zůstalo přinejmenším neúplné a závěr o dostatečné bonitě žalovaného předčasný. Naopak zde musely být důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

14. Lze dodat, že povinnost poskytovatele úvěru je prevenční a soud posuzuje, zda věřitel úvěruschopnost spotřebitele zkoumal řádně, a to zcela bez ohledu na to, co by případně zjistil (tzn. uvedená povinnost není splněna ani v případě, že podle výsledků dodatečného zkoumání, včetně případného soudního dokazování, bylo zjištěno, že spotřebitel úvěruschopný v době uzavření smlouvy byl). Z tohoto pohledu tedy není např. významné, zda žalovaným uváděné informace byly pravdivé či nikoliv, podstatné je to, že některými relevantními údaji o žalovaném se předchůdce žalobkyně dostatečně nezabýval nebo je neověřoval, byť to bylo s ohledem na okolnosti konkrétního případu na místě a jednalo se o údaje jednoduše doložitelné. Relevantní nemůže být ani skutečnost, zda žalovaný úvěr v určité době řádně splácel. Přitom v soudním řízení je břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, zda a jak byla zkoumána úvěruschopnost spotřebitele, na žalobkyni (věřiteli). Z toho pak pramení i důraz na vedení a uchovávání záznamů týkajících se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, a na to, aby věřitel vedl svou dokumentaci k úvěru tak, aby napomáhala předcházet a odhalovat zkreslení informací a také umožňovala poskytovateli u soudu prokázat, že své povinnosti splnil.

15. Soud si je vědom toho, že předmětné ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon nestanoví ani demonstrativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny. Výklad dané normy by neměl ani vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů a také na žadatele o ně v souvislosti s povinností zákonem ukládanou. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele a jeho domácnosti rozumně očekávat. Neověření spotřebitelem uváděných informací (nebo i jejich nahrazování statistickými údaji) by přitom mohla vést k účelovosti ze strany poskytovatele, tj. ke snaze uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

16. Již na tomto základě proto soud dovodil, že předchůdce žalobkyně v postavení věřitele nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, přičemž se spokojil s neúplnými informacemi od žalovaného, které důsledně neověřoval, a žalovanému úvěr poskytnul na základě jednoduchého výpočtu rozdílu vykázaných příjmů, splátek jiných úvěrů a výdajů zjištěných na základě statistických dat.

17. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy. Tento důsledek je potom podle přesvědčení soudu nutné vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. K tomu soud odkazuje např. na podrobné odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. . Soud dále poukazuje na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance, podle něhož „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Toto rozhodnutí tedy jednoznačně deklaruje povinnost soudu zabývat se ex offo, i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel (poskytovatel) posoudil náležitě (slovy zákona „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“) úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, povinnost soudu dovodit z tohoto porušení (z úřední povinnosti) následek stanovený vnitrostátním právem, tj. (absolutní) neplatnost smlouvy.

18. Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 o. z.). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod.

19. V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 140.000 Kč. Z transakční historie pak vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud uhradil částku 93.273,09 Kč. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal pouze částku 46.726,91 Kč, která představuje právě rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek a ve zbytku předmětu řízení byla žaloba zamítnuta.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č. j. -262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

22. Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec.

23. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru.

24. V posuzované věci tedy splatnost dlužné jistiny ještě nenastala (není zde ani dohody stran, ani rozhodnutí soudu o lhůtě k plnění podle možností spotřebitele) a zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni nepřiznal ani požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.

25. Jak již bylo uvedeno, podle citované právní úpravy určí dobu plnění soud podle možností spotřebitele (dohoda stran o době plnění tvrzena nebyla). V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle , neboť žalovaný se ve věci nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti k rozhodnutí o delší lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách.

26. S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.

27. K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je však třeba doplnit, že byla doložena především oznámením předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávky ze dne 14. 6. 2022 adresovaným žalovanému a odeslaným podle podacího lístku téhož dne. Podle ustanovení § 1879 o. z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení vyrozuměn, nebo byli-li postoupení pohledávky prokázáno (§ 1882 o. z.), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , , za situace, kdy žalovaný byl v řízení úspěšnější, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.