Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
42 C 33/2024-22
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Voštovou ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.Anonymizováno. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 14 800 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 414 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 414 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 10 386 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 386 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 414 Kč od 18. 12. 2022 do 17. 9. 2023.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 414 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 414 Kč od 18. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 10 386 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 386 Kč od 18. 2. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 414 Kč od 18. 12. 2022 do 17. 9. 2023.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení 14 800 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne datum se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17.12.2022, za poskytnutí zápůjčky se žalovaná zavázala k úhradě poplatku ve výši 4 800 Kč splatného rovněž k datu 17.12.2022. K uzavření smlouvy o zápůjčce došlo elektronicky prostředky komunikace na dálku, před tím žalobkyně posoudila s kladným výsledkem úvěruschopnost žalované. Zápůjčka byla převedena z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované. Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne uhrazen ani z části. Do podání žaloby bylo na smlouvu o zápůjčce uhrazeno ze strany žalované 5 586 Kč, částka byla umořena na smluvní pokutu Žalobkyně nadále požaduje po žalované 10 000 Kč na jistině, 4 800 Kč coby dlužný poplatek za poskytnutí zápůjčky Podání žaloby předcházelo zaslání předžalobní upomínky žalované.
2. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“
3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila Smlouvu o zápůjčce ze dne datum, která byla uzavřena distančně, prostředky elektronické komunikace na dálku (dále jen „Smlouva“), která obsahuje jméno a příjmení žalované včetně jejího rodného čísla, adresy, telefonní číslo a emailovou adresu. Ve Smlouvě bylo sjednáno poskytnutí zápůjčky 10 000 Kč, jistina spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 4 800 Kč měla být splacena ve třech splátkách po 4 933 Kč (poslední splátka ve výši 4 934 Kč), a to 31. den, 62. den a 93. den od poskytnutí zápůjčky, výše RPSN (roční procentní sazba nákladů) činí 989 %. Ke Smlouvě doložila žalobkyně rovněž Všeobecné obchodní podmínky coby nedílnou součást Smlouvy. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně ze dne datum soud dovodil, že částka 10 000 Kč byla toho dne poukázána na účet č. č. účtu označeného jménem žalované. Žalobkyně dále předložila upomínky dlužného plnění ze dne 13.11.2022, 24.11.2022, 22.12.2022 ovšem bez dokladu o odeslání žalované. Oznámení o zesplatnění úvěru je de dne 13.12.2022 a pokus o smír je ze dne 4.1.2023, rovněž bez dokladu o odeslání žalované. Předžalobní výzva ze dne 15.9.2023 byla žalované zaslána prokazatelně téhož dne. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradil před podáním žaloby 5 586 Kč.
4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:
Podle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, dále jen „o. z.“, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
Podle § 1813 o.z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Podle § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle ustanovení § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla Smlouvou uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o.z., na základě které byl žalované poskytnut úvěr v konečné částce 10 000 Kč a žalovaná se zavázala uhradit jistinu zápůjčky včetně příslušenství ve lhůtě stanovené Smlouvou. Žalobkyně má právo na vrácení pouze dosud neuhrazené jistiny poskytnutého spotřebitelského úvěru v částce 4 414 Kč, Smlouvu považuje soud za neplatnou z níže popsaných důvodů.
Žalobkyně nedoložila soudu splnění povinnosti uložené jí v rámci ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť soudu skutkově dostatečně nepopsala a důkazně dostatečně nepodložila, jakým způsobem a s jakým výsledkem prověřila úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Žalobkyně se nedostavila k nařízenému ústnímu jednání a soud ji tak neměl možnost poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy k prokázání těchto skutkových tvrzení. Smlouvu je tak třeba považovat za absolutně neplatnou v souladu s aktuálním zněním § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.
6. Poskytnutí peněžních prostředků žalované ve výši 10 000Kč, které má soud za prokázané, je tedy s ohledem na neplatnost Smlouvy třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o.z. - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“ Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Z provedeného dokazování přitom vyplývá, že žalobkyně vyplatila žalované částku ve výši 10 000 Kč, oproti tomu žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 5 586 Kč, rozdíl těchto dvou částech, tedy 4 414 Kč posoudil soud jakožto bezdůvodné obohacení žalované vzniklé z plnění bez právního důvodu, neboť výše uvedená Smlouva dle závěru soudu nebyla platně uzavřena. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Pokud jde o úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení, je potřeba vyjít z § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalovaná byla vyzvána k plnění prokazatelně v rámci předžalobní upomínky ze dne 15.9.2023, písemnost byla žalované odeslána téhož dne, následujícího dne se písemnost mohla dostat do dispozice žalované, od 17.9.2023 tak byla žalovaná povinna plnit a ode dne následujícího, tj. od 18.9.2023 má tedy žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve výši vyplývající z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013, a to s ohledem na počátek prodlení žalované.
Ve zbytku soud žalobu zamítl, jakékoliv další nároky uplatněné žalobkyní totiž vycházejí ze smlouvy, která nebyla platně uzavřena – viz výrok II rozsudku.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. („Měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, příp. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšným účastníkem řízení byla žalovaná, a proto by měla po žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, žalované však žádné náklady nevznikly. Při stanovení poměru úspěchu ve věci vzal soud v potaz nejen žalovanou jistinu, nýbrž i příslušenství žalované pohledávky vyčíslené ke dni vyhlášení rozsudku.
8. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení.
9. Ke splnění povinnosti soud stanovil žalované lhůtu v délce tří dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sama žalovaná se k soudu nedostavila a nenavrhla případný splátkový kalendář, který by odrážel její možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedla soudu žádné skutečnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.