Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 338/2023-33
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Renátou Pešlovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro 32 968,59 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 418,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 16 549,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 006,31 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 177,35 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 549,62 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 418,97 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně za dobu od 1. 5. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky 16 549,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 006,31 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 177,35 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 16 549,62 Kč za dobu od 1. 6. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne 28. 8. 2023 se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení celkové částky 32 968,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 006,31 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 30 177,35 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 201,33 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 968,59 Kč za dobu od 29. 8. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 8. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota, na základě které žalovaná načerpala v průběhu trvání úvěrového vztahu částku ve výši 105 295 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 90 388 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, využila žalobkyně svého práva a úvěr ke dni 17. 5. 2023 zesplatnila. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 17. 5. 2023, na což však nereagovala a dlužnou částku neuhradila. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění, ale ani na tuto nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , dále jen „o. s. ř. “, soud věc projednal a rozhodl na jednání konaném v nepřítomnosti účastníků i zástupce žalobkyně; vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalobkyně svou neúčast na jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez její osobní účasti; žalovaná, ač řádně a včas předvolána, se k soudu bez omluvy nedostavila, o odročení jednání nepožádala.
4. Z jednotlivých dále uvedených listinných důkazů soud učinil následující dílčí skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č. hodnota ze dne 25. 8. 2020, soud zjistil, že v této smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnou žalované bezúčelový revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 20 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28%/měsíční úrokovou sazbou 2,19%, s výší měsíční splátky 4% z dlužné částky. Výše prvního čerpání byla sjednána ve výši 16 106 Kč přímo ve prospěch osoby prodávající zboží. Z listin y „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaná čerpala dne 20. 10. 2020, a částku ve výši 16 106 Kč na nákup zboží. Dle výpisu žalovaná celkem za dobu od 30. 9. 2020 do 28. 8. 2023 čerpala celkem jistinu ve výši 106 806,97 Kč (což shodně bylo zjištěno také z opisu výpisu proplacení smlouvy) a celkem zaplatila 90 388 Kč.
6. Ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy vyšel soud z toho, že ve smlouvě samé ze dne 25. 8. 2020 jsou uvedeny údaje o osobních a majetkových poměrech žalované, a to výše příjmu žalované (16 500 Kč), výše příjmu ostatních členů domácnosti (22 100 Kč), zaměstnavatel, rodinný stav (svobodná), počet vyživovaných dětí (1), vzdělání (střední), typ bydlení (družstevní byt). Z listin y „Potvrzení o ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik“ vzal soud za zjištěné, že žalobkyně při vyhodnocování úvěruschopnosti žalované pro úvěrový rámec 32 000 Kč vyšla z výše příjmu žalované 16 500 Kč, příjmů dalších členů domácnosti 22 100 Kč, měsíčních výdajů domácnosti 10 000 Kč. Žalobkyně zadala dotaz ohledně žalované do registru SOLUS, NRKI. Příjmy žalované žalobkyně ověřila z výpisu z účtu, který předložila k důkazu, a z nějž soud zjistil, že dne 9. 7. 2020 je na účet žalobkyně připsána platba ve výši 15 714 Kč z účtu, který se označením shoduje se zaměstnavatelem žalované uvedeným ve smlouvě o úvěru.
7. Žalovaná byla dopisem ze dne 17. 5. 2023, odeslaným dne 18. 5. 2023, vyzvána k uhrazení zesplatněného úvěru do 14 dní od sepsání dopisu (zjištěno z dopisu samého a poštovního podacího archu). Žalovaná byla vyzván advokátem zastupujícím žalobkyni k uhrazení dluhu před podání žaloby dopisem ze dne 8. 6. 2023 (zjištěno z dopisu samého a poštovního podacího archu).
8. Uvedená dílčí skutková zjištění jsou závěrem o skutkovém stavu.
9. Po právním vyhodnocení věci, s ohledem na shora uvedená skutková zjištění, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části nároku. Žalobkyně zakládala nároky uplatněné žalobou na ujednání smlouvy, která je ve smyslu § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZoSÚ “), smlouvou o spotřebitelském úvěru a na smlouvu tak dopadá regulace stanovená tímto zákonem, neboť žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), když jednal mimo rámec své podnikatelské činnosti, a právní předchůdkyně žalobkyně v postavení podnikatele (§ 420 o. z.). Na žalobkyni jako poskytovatele spotřebitelského úvěru se tak vztahovala povinnost podle ust. § 86 odst. 1 a 2 věty první ZoSÚ , před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů a poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). Při výkonu této činnosti je pak poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí, jak jí obecně definuje zákon č. 634/1992 Sb. , zákon o ochraně spotřebitele, v § 2 odst. 1 písmene p) jako úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Posouzení úvěruschopnosti, tj. závěr, že spotřebitel bude schopen splácet poskytnutý úvěr, s odbornou péčí, musí zahrnovat posouzení skutečných příjmů a výdajů žadatele o úvěr, zahrnující výdaje zejména na bydlení a výši splátek případných dalších závazků žadatele o úvěr, a není dostačující se ohledně těchto zásadních údajů spolehnout pouze na prohlášení žadatele o úvěr, poskytovatel úvěru je musí ověřit z jiných zdrojů, uvedené vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015 (dostupné na www.nssoud.cz) a návazně taktéž z nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na www.usoud.cz), v nichž soudy obsah odborné péče definovaly v návaznosti na účel zákona jako vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a v nejlepším zájmu dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je tak možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také s odbornou péčí prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat.
12. Žalobkyně k tomu, jak postupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované, uvedla, že vychází z kreditního skóre žadatele o úvěr, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Tímto procesem je posuzována spotřebitelova příjmová a výdajová stránka a dále jsou přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Vyhodnocení vykonává automatizovaný systém. Pro získání informací důležitých pro vyhodnocení bonity žadatele o úvěr jsou využívány úvěrové registry SOLUS a NRKI. Žalobkyně uvedla, že při výpočtu úvěruschopnosti ohledně výdajů vychází buď z minimálních uvěřitelných výdajů domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, vč. vyživovaných dětí a velikosti obce, anebo vychází z celkových pravidelných měsíčních výdajů celé domácnosti, deklarovaných klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Z provedeného dokazovaní soud uzavřel, že před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila příjem žalované, nikoli však další deklarované příjmy domácnosti, se kterými kalkulovala při výpočtu schopnosti žalované splácet. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované nevyšla ze skutečných výdajů žalované, ale z životního minima členů domácnosti a normativních nákladů na bydlení, jak žalobkyně sama uvedla v doplnění žaloby ze dne 29. 1. 2024, a toto tvrzení je v souladu se zjištěními učiněnými z předložených důkazů.
13. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto profesionál v oblasti poskytování spotřebitelských zápůjček a úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, neboť nebyly ověřeny žalovanou deklarované údaje o dalších příjmech domácnosti, ačkoli s nimi při výpočtu schopnosti splácet bylo kalkulováno, a nebyly zjišťovány skutečné výdaje žalované na bydlení. Při výpočtu schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, tak žalobkyně neměla k dispozici ověřené informace o příjmech a výdajích žalované, a jakýkoli výpočet z těchto údajů vycházející tak nemůže být řádným podkladem pro posouzení úvěruschopnosti. Požadavek na prokázání právního titulu bydlení a s ním spojeného objektivního určení skutečných výdajů na bydlení (např. nájemní smlouvou, když v dané věci platby za bydlení nebyly zjevné z předloženého výpisu z účtu) není požadavkem nepřiměřeným, jdoucím nad rámec řádného výkonu odborné péče, ani požadavkem obtížně splnitelným. Povinnost poskytovatele úvěru zjistit skutečnou výši výdajů alespoň na bydlení, neboť výdaje na bydlení jsou nutnou součástí životních nákladů a v zásadní výši v poměru k ostatním životním nákladům, nelze obcházet vytvořením modelu ze statistických dat a normativních nákladů na bydlení, a nahradit skutečné výdaje částkou dle určení poskytovatele úvěru.
14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, tedy poskytla žalované jako spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou prvou, což je dle ust. § 87 odst. 1 věty prvé ZoSÚ stíháno sankcí neplatnosti smlouvy. Soud si je vědom že zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy stanovoval ve větě druhé předmětného ustanovení, že námitku neplatnosti může spotřebitel uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, což vyvolávalo interpretační potíže, zda soud může k neplatnosti přihlédnout i v případech, že námitka není spotřebitelem vznesena. Tato otázka však již byla judikatorně vyřešena, a to i v návaznosti na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. března 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK., ve věci C-679/18, tak, že soud musí z úřední povinnosti posoudit, zda došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru. Soud proto dospěl k závěru, že porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (neboť povinnost je stanovena § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru), způsobující neplatnost právního jednání dle § 580 o.z. Soud tak vyšel z toho, že postup poskytovatele úvěru v rozporu s § 86 ZoSÚ je jednáním, které je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání a podle § 588 o. z. se k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak v úrovni informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.
15. Je – li smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ , pro porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru řádně před uzavřením spotřebitelské smlouvy posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, avšak současně bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla podle neplatné smlouvy žalované celkem 106 806,97 Kč, vznikla žalované povinnost vrátit žalobkyni jistinu dle § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ , jiné povinnosti jí z neplatné smlouvy nevznikly. Na tuto jistinu je pak nutno započíst to, co žalovaná již podle smlouvy žalobkyni zaplatila, což byla částka 90 388 Kč, když ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ představuje speciální úpravu povinností spotřebitele z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru k úpravě nároků z bezdůvodného obohacení dle § 2993 o. z. Soud tak došel k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 16 418,97 Kč jako neuhrazeného zůstatku na jistině dle smlouvy, a proto žalovanou zavázal k úhradě této částky. Soud musel současně určit i počátek splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, když vyšel z toho, že žalovaná byla dopisem ze dne 17. 5. 2023 vyzvána k úhradě dluhu do 14 dnů, proti tomu žalovaná nikterak nebrojila, v řízení netvrdila, natož aby prokázala skutečnosti rozhodné pro určení jiné splatnosti dluhu. Lhůta k plnění stanovená v dopise uplynula dne 30. 5. 2023 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, proto soud přiznal žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z přiznané částky, úroky byly žalobkyni přiznány ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla ve zbytku požadovaných nároků, zakládajících se na ujednání neplatné smlouvy (poplatky, smluvní pokuta, náklady vymáhání, pojištění) jako nedůvodná zamítnuta.
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně nebyla procesně úspěšná co do více než jedné poloviny uplatněného nároku a žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.