Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 402/2023-41

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Blažejovou, LL.M., ve věci

žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, zast. advokátem sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0

proti

žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 30 864,70 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba o zaplacení 30 864,70 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba o zaplacení 30 864,70 Kč s příslušenstvím se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala u zdejšího soudu zaplacení částky 30 864,70 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 28. 7. 2019 a 19. 10. 2019 spolu právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČO IČO, a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytla společnost právnická osoba. žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Pokud jde o úvěr ze smlouvy z datum, tak žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný svůj závazek hradil, avšak nehradil ho řádně a včas a po poslední splátce ze dne datum celková dlužná částka byla 3 286,70 Kč, přičemž tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 1 387,85 Kč, neuhrazeného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 20,22 Kč, neuhrazené úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 629,37 Kč, neuhrazené úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 119,36 Kč, neuhrazené úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 231,20 Kč a neuhrazené smluvní pokuty ve výši 898,70 Kč. Pokud jde o úvěr ze smlouvy z datum, tak žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný svůj závazek hradil, avšak nehradil ho řádně a včas a po poslední splátce ze dne datum celková dlužná částka byla 27 578 Kč, přičemž tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 9 075,61 Kč, neuhrazeného úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 404,73 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 4 237,42 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 119,36 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 556,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 500 Kč. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného společnost právnická osoba. zkoumala zejména na základě informací získaných od žalovaného v žádosti o úvěr, když tyto informace byly dále ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. č. smlouvy soud zjistil, že tato byla dne datum uzavřena mezi společností právnická osoba., IČO IČO a žalovaným. Společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 15 000 Kč spolu s úrokem 1 444 Kč, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 2 700 Kč (celkem tedy 27 888 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 1 992 Kč.

4. Ze smlouvy o úvěru č. č. smlouvy soud zjistil, že tato byla dne datum uzavřena mezi společností právnická osoba., IČO IČO a žalovaným. Společnost právnická osoba. se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž finanční prostředky byly poskytnuty žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se částku 20 000 Kč spolu s úrokem 1 925 Kč, a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 800 Kč, náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 859 Kč, poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 3 600 Kč (celkem tedy 37 184 Kč) zavázal poskytovateli úvěru vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách ve výši 2 656 Kč.

5. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnaný od Anonymizováno, nemá sjednaný rezidenční úvěr, bydlí u rodičů, je svobodný, nezletilé děti nemá, má základní vzdělání, jeho čistý měsíční příjem je 6 932 Kč a měsíční výdaje jsou ve výši 3 410 Kč, když náklady na bydlení 4 000 Kč hradí jiná osoba v domácnosti, která má příjem 10 309 Kč/měsíc z důchodu. Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto však nebyly k žádosti přiloženy.

6. Z žádosti o úvěr ze dne datum soud zjistil, že žalovaný ke svým poměrům uvedl, že je zaměstnaný od Anonymizováno, nemá sjednaný rezidenční úvěr, bydlí u rodičů, je svobodný, nezletilé děti nemá, má základní vzdělání, jeho čistý měsíční příjem je 13 878 Kč a měsíční výdaje jsou ve výši 6 710 Kč ( 2 000 Kč bydlení, doprava, jídlo a osobní náklady ve výši 3 410 Kč a splátky předchozích úvěrů ve výši 1 300 Kč). Žalovaný uvedl, že údaje v žádosti dokládá výplatními páskami a pracovní smlouvou, tyto však nebyly k žádosti přiloženy.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, vč. vybraných stran přílohy, uzavřené mezi společností právnická osoba. jakožto postupitelem a žalobkyní jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v přílohách této smlouvy. Z přílohy smlouvy soud zjistil, že zde jsou uvedeny obě pohledávky za žalovaným.

8. Z dvou oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že jím společnost právnická osoba. oznámila žalovanému postoupení pohledávek ze smluv o úvěru na žalobkyni coby postupníka.

9. Z předžalobní upomínky ze dne datum, včetně podacího lístku, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu, a to nejpozději do 25. 9. 2023.

10. Z provedených důkazů má soud po skutkové stránce za prokázané tyto skutečnosti: právní předchůdce žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 15 000 Kč a 20 000 Kč. Pokud jde o závazky žalovaného k úhradě různých úroků a poplatků souvisejících s poskytnutými úvěry, pak soud vzal za prokázaná shora uvedená skutková zjištění, na která dále pro zjednodušení pouze odkazuje. Pohledávky za žalovaným byly následně postoupeny na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván žalobkyní k úhradě dluhu do 25. 9. 2023.

11. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení ( , , dále jen „o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).

12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 2 odst. 1 z. s. ú. spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují. Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet.

22. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR-Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).

23. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaný dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

24. V daném případě žalobkyně neprokázala, že by žalovaný doložil v žádosti o úvěr výši svých tvrzených příjmů a výdajů. Na základě takto ničím nepodložených údajů (kterým údaje v tzv. Zákaznické kartě samy o sobě jsou) nelze posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr. Již tento nedostatek sám o sobě by postačuje k tom, že soud posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou (§ 87 odst. z. s. ú., § 580 a § 588 o. z.). Nad rámec uvedeného však soud konstatuje, že ani při hlubší analýze údajů poskytnutých žalovaným, není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěla žalobkyně (resp. její právní předchůdce) k závěru, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, neboť z údajů v zákaznických kartách naopak zcela jasně vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté finanční prostředky z vlastních prostředků uhradit. – v případě smlouvy z datum je zde již uvedena splátková zátěžek předchozích půjček, v případě smlouvy z datum se jeví jako velmi nepravděpodobné, že celkové měsíční výdaje dvoučlenné domácnosti by byli toliko 7 410 Kč (včetně bydlení, stravy, dopravy apod.), přičemž předchůdce žalobkyně nijak nereflektoval ani zásadní odlišnost údajů ohledně výše příjmů žalovaného ze stejného zaměstnání.

25. Z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy posoudil soud právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 o. z.). Žalovaný by v obecné rovině teoreticky byl povinen bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat, žalovaný však uhradil na svůj dluh minimálně částku 25 500 Kč (v případě smlouvy z datum) a částku 21 106 Kč (v případě smlouvy z datum), tedy oba jeho dluhy vůči žalobkyni byly již zcela uhrazeny. Úhrady 25 500 Kč a 21 106 Kč vyplývají již ze samotných žalobních tvrzení, když žalobkyně uváděla, že žalovaný oba závazky hradil, avšak nikoli řádně a v čas a v případě obou úvěrových smluv uvedla (viz výše) přesnou výši zůstatku jistiny, tak zůstatku ostatních poplatků po částečných úhradách (tedy celková částka dle smlouvy 27 888 Kč mínus 2 388 Kč coby zbylé částky po úhradách rovná se 25 500 Kč; obdobně celková částka dle smlouvy 37 184 Kč mínus 16 078 Kč coby zbylé částky po úhradách rovná se 21 106 Kč). S ohledem na uvedené soud žalobu v celém rozsahu zamítl, když nárok uplatňovaný žalobou převyšuje bezdůvodné obohacení žalovaného (výrok I.).

26. Pro úplnost soud uvádí, že k důkazu neprováděl u přiloženou k návrhu, avšak jako důkaz neoznačenou u „potvrzení o zaplacení kupní ceny“. Důkaz listinami 2 x „předpis splátek“ a 2 x „transakční historie“ soud neprováděl, neboť žalobkyně ani přes výzvou soudu označené důkazy nepředložila.

27. V řízení byl zcela úspěšný žalovaný, který by proto měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu náklady nevznikly, proto soud podle rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu ( ).