Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 289/2023-163
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno.
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 103 611,25 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 84 184,64 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro
18% úrok ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení,
19 426,61 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 099,76 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, s 10,79% úrokem ročně z částky 74 099,76 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 397,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 398,71 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 036 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 84 184,64 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 18% úrok ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení, 19 426,61 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 099,76 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, s 10,79% úrokem ročně z částky 74 099,76 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 397,36 Kč, s kapitalizovaným úrokem 2 398,71 Kč.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Prostějově doplatek soudního poplatku za návrh na zahájení řízení ve výši 1 036 Kč, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 29 511,49 Kč s 18% úrokem z prodlení ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení a s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení, s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně, Anonymizováno jméno FO Anonymizováno. (dále také „banka“), uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o kontokorentním úvěru č. Anonymizováno k běžnému účtu žalovaného č. č. účtu s úvěrovým limitem 25 000 Kč. Čerpaný úvěr se žalovaný zavázal splácet průběžně, a to formou odepsání peněžních prostředků z běžného účtu, ke kterému byl kontokorentní úvěr sjednán. Žalovaný překročil povolenou výši úvěrového rámce a nezaplatil dlužné částky v termínu splatnosti, proto banka ke dni 18. 7. 2021 odstoupila od smlouvy o běžném účtu, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 29 511,49 Kč. Doposud žalovaný ničeho neuhradil. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů sdělených žalovaným, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byl lustrován v interním systému banky, v registru SOLUS, ve kterém nebyl evidován jako osoba se závazky po splatnosti, a v registrech NRKI, BRKI (nárok 1). Žalobkyně se dále domáhá částky 74 099,76 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 398,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 397,36 Kč, s 10,79% úrokem ročně z částky 74 099,76 Kč od datum do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 099,76 Kč od datum do zaplacení, dluhu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno (poté pod č. hodnota), kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 81 500 Kč se sjednaný úrokem 10,79 % ročně, kterou se žalovaný zavázal splatit 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 272 Kč, splatnými k 17. dni měsíce. První splátka byla splatná 17. 12. 2018, tu žalovaný uhradil řádně. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení, banka úvěr zesplatnila ke dni 15. 4. 2021. Žalovaný za dobu trvání úvěru splatil celkem 25 326,85 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů sdělených žalovaným, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, byl lustrován v interním systému banky, v registru SOLUS, ve kterém nebyl evidován jako osoba se závazky po splatnosti, a v registrech NRKI, BRKI (nárok 2). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum, byly pohledávky za žalovaným postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud ve věci provedl dokazování listinami.
4. Dle žádosti o poskytnutí kontokorentního úvěru č. hodnota soud zjistil, že tuto žalovaný podepsal dne datum, a touto žádostí požádal Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., o úvěrový rámec 25 000 Kč. Ze smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru, jak je založena na č. l. 48 až 49 spisu, č. Anonymizováno, soud zjistil, že ji uzavřel žalovaný s bankou dne datum. Dle této smlouvy se banka zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr, a to ve výši 25 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. č. účtu, který má zřízený od datum smlouvou o zřízení a vedení konta pro mladé (tato smlouva byla žalobkyní doložena, je na č. l. 50 spisu, vč. obchodních podmínek pro vedení osobních kont, které jsou účinné od datum). Nedílnou součástí smlouvy jsou Obecné obchodní podmínky, Produktové obchodní podmínky a Sazebník odměn za poskytování bankovních služeb, jež žalobkyně doložila. Dle smlouvy je žalovaný oprávněn čerpat úvěr následující pracovní den po podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal hradit měsíční úrok ve výši 18 % ročně, jednorázový poplatek za poskytnutí úvěru ve výši stanovené Sazebníkem, měsíční poplatek za správu a vedení úvěru a poplatek za správu a vedení svého účtu ve výši stanovené Sazebníkem. Úvěr je sjednán na dobu neurčitou, je splácen průběžně, a to vkladem v jakékoliv výši ve prospěch účtu žalovaného. Za předpokladu neměnné sazby RPSN je činí celková měsíční splátka 26 125 Kč.
5. Žalobkyně dále doložila výpis z běžného účtu č. č. účtu, a to za dobu červen 2016 až srpen 2016. Z výpisu z účtu vyplývá, že konečný zůstatek za tyto měsíce činil v červnu „31,02 Kč“, červenci „14,53 Kč“ a v srpnu „mínus 11 337,59 Kč“, v srpnu je zapsán sjednaný kontokorentní limit 25 000 Kč. V těchto měsících příjmové položky na účtu představuje přídavek na dítě a příspěvek na živobytí, příspěvek na bydlení od Úřadu práce ČR, ošetřovné od ČSSZ, výdělek od právnická osoba. ve dvou měsících (částka, částka), v jednom měsíci výdělek od právnická osoba (částka), a datum zápůjčka od fyzické osoby ve výši částka.
6. Z doloženého záznamu lustrace v CCB soud zjistil, že u žalovaného byl jeden záznam existujících nesplátkových úvěrů, úvěr 25 000 Kč sjednaný datum, jedna odmítnutá žádost o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. Ze záznamu z lustrace v SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam.
7. Dopisem ze dne 25. 6. 2021 banka odstoupila od smlouvy o kontokorentním úvěru č. Anonymizováno a oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 30. 6. 2021.
8. Dle výpisu na č. l. 107 činí dluh z tohoto úvěru 29 511,49 Kč.
9. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný dne datum tento podepsal, a požádal Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., o poskytnutí úvěru 81 500 Kč s tím, že částka 80 000 Kč je poskytována bezúčelově, částka 1 500 Kč je poskytnuta na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr bude čerpán v den uzavření smlouvy, která je uzavřena akceptačním dopisem banky. Byl sjednán úrok 10,79 % ročně. Žalovaný se zavázal k jeho splacení 96 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 272 Kč, první splátka je splatná 17. den ode dne podpisu návrhu žalovaným. Dle čl. VIII smlouvy je banka v případě prodlení žalovaného s jakoukoli platbou z úvěru oprávněna mj. okamžitě zesplatnit celý úvěr. Součástí smlouvy jsou obecní obchodní podmínky a produktové obchodní podmínky pro úvěry, příslušný sazebník.
10. Akceptačním dopisem ze dne 23. 10. 2018 banka oznámila žalovanému uzavření smlouvy o úvěru.
11. Z žádosti o úvěr, resp. jejího doplnění, jak je na č. l. 106 spisu, soud zjistil, že žalovaný dne datum uvedl, že je svobodný a žije v nájmu, je vyučen, 1 člen v domácnosti má příjem, jeho příjem je částka, zdroj příjmu byl uveden jako zaměstnání u společnosti právnická osoba, jeho měsíční výdaje jsou částka, z toho částka na bydlení a částka na domácnost. Pokud měl tedy žalovaný příjem částka, pravidelné měsíční výdaje činily částka, pak po splátce částka na tento sjednávaný úvěr, mu zůstane k dispozici 4 998,67 Kč.
12. Z doloženého záznamu lustrace v CCB soud zjistil, že u žalovaného byl jeden záznam existujících nesplátkových úvěrů, úvěr 25 000 Kč sjednaný datum (dle záznamu bylo vidět, že platí po splatnosti, dostává se do prodlení), jedna odmítnutá žádost o poskytnutí úvěru ve výši 45 000 Kč. Ze záznamu z lustrace v SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam.
13. Žalobkyně dále doložila výpis z běžného účtu č. č. účtu, a to za dobu datum do datum, dle kterého činil konečný zůstatek v měsíci srpen „mínus částka“, v měsíci září „mínus částka“, v měsíci říjen „částka“. Příjmové položky tvoří příjem od právnická osoba (částka, částka, částka), dále příspěvek na bydlení, příspěvek na dítě, výživné. Dne 23. 10. 2018 mu byla připsána částka 80 000 Kč.
14. Žalovaný dle výpisu z úvěru č. 1/2018 čerpal úvěr 80 000 Kč, dále vyplývá, že řádně uhradil za následující období jednotlivé částky, a to z výpisů č. 2/2018 (1 319,07 Kč ke dni datum), 1/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 2/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 3/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 4/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 5/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 6/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 7/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 8/2019 (1 273,98 Kč ke dni datum), 9/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 10/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 11/2019 (1 272 Kč ke dni datum), 1/2020 (2 549 Kč ke dni datum), 2/2020 (358 Kč ke dni datum), 1/2021 (7 106,18 Kč ke dni datum). Z výpisů č. 12/2019, 3/2020, 4/2020, 5/2020, 6/2020, 7/2020, 8/2020, 9/2020, 10/2020, 11/2020, 12/2020, 2/2021, 3/2021 vyplývá, že za tato období nebylo hrazeno ničeho.
15. Dopisem ze dne datum banka oznámila žalovanému zesplatnění celé dlužné částky, a to pro prodlení žalovaného, které představuje závažné porušení smluvních povinností (žalobkyně doložila doklad o odeslání žalovanému).
16. Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., postoupila obě pohledávky za žalovaným na žalobkyni, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. Anonymizováno je identifikována v příloze smlouvy pod č. hodnota, s datem účinnosti odstoupení od smlouvy ke dni datum, dlužná částka činí 29 948,53 Kč. Pohledávka ze smlouvy o úvěru je identifikována v příloze smlouvy pod č. hodnota, a to jako Anonymizováno č. hodnota ze dne datum, zesplatněná dne datum, postupována je jistina 74 099,76 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 2 398,71 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 397,36 Kč, pohledávka je postoupena s příslušenstvím a právem na jeho vymáhání. Toto soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (jak je na č. l. 57-61 spisu), ve spojení s prohlášením k okamžiku postoupení (jak je na č. l. 32-33 spisu), s prohlášením k příloze č. hodnota ze dne datum (jak je na č. l. 34-35 spisu), s dohodou o úhradě úplaty (jak je na č. l. 18-19 spisu), včetně přílohy smlouvy (jak je na č. l. 9-12 spisu).
17. Dopisy ze dne datum banka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávek na právnická osoba.
18. Dopisem ze dne 28. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila podací lístek).
19. Ze soudem vyžádaného výpisu z bankovního účtu žalovaného č. č. účtu za dobu od 9. 10. 2017 do 30. 4. 2019 soud zjistil, že dlouhodobě byl žalovaný ve špatné finanční situaci, kdy jeho příjmy a výdaje za celou dobu činí v konečném zůstatku „mínus částka, stran příjmových položek se jedná o již shora uvedené přídavky na dítě, příspěvky na bydlení, byť je kontinuálně zaměstnán a má současně příjem ze zaměstnání, právnická osoba
20. Závazkový vztah, vzniklý dne 22. 8. 2016 a 23. 10. 2018 mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se v pořadí první závazkový vztah řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (účinného do 30. 11. 2016). V pořadí druhý závazkový vztah se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
21. Ust. § 419 o. z., definuje spotřebitele, ust. § 420 odst. 1 a 2 o. z., definuje podnikatele.
22. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
23. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
24. Dle § 2665 o. z., ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.
25. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 9 odst. 3 uvedeného zákona, spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
26. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
27. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
28. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
29. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
30. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
31. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
32. Dle § 1879, § 1880 odst. 1, § 1881, § 1882 odst. 1 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka a věřitele nevylučuje. Dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.
33. Co do aktivní legitimace žalobkyně v této věci má soud s ohledem na shora uvedené za to, že právní předchůdce žalobkyně, UniCredit jméno FO Anonymizováno Anonymizováno platně pohledávky za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 an. o. z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Mezi žalovaným a Anonymizováno jméno FO Anonymizováno., byla ještě za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (tj. zákon č. 40/1964 Sb. , občanský zákoník , zákon č. 513/1991 Sb. , obchodní zákoník) dne 26. 2. 2013 sjednána smlouva o běžném účtu. Následně dne 22. 8. 2016 byla k tomuto bankovnímu účtu sjednána mezi žalovaným a Anonymizováno jméno FO Anonymizováno, a. s., možnost kontokorentního úvěru s limitem 25 000 Kč (§ 2665 o. z.), jednalo se o tzv. debetní účet, tedy že banka provede do určité částky příkazy k platbám, i když k tomu není dostatek peněžních prostředků na běžném účtu (k tomu dále § 2395 an. o. z.). Dále má soud s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a Anonymizováno jméno FO., byla dne 23. 10. 2018 sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 81 500 Kč, faktická částka, která byla poskytnuta, byla pouze 80 000 Kč, neboť 1 500 Kč představovala částka na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Obě úvěrové smlouvy se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkové vztahy, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnuté úvěry představují spotřebitelské úvěry, na které dopadá právní úprava zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru (platného a účinného do 30. 11. 2016) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1 , § 75 , § 76 odst. 1 , § 78 odst. 1 , § 78 odst. 2 písm. b) , § 78 odst. 4 , § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 a 2). jméno FO mohla dle zákonné úpravy (§ 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. ) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá z čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je ostatně uvedeno shora, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , či také Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Obě ustanovení, jak uvedený § 9 , nebo § 86 , představují pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Soud má za to, že banka nedostála zákonné povinnosti dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. , a stejně tak dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když úvěry poskytla, přestože byly dány důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného, resp. způsob, jakým banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala, byl nedostatečný, informace, které banka měla, byly kusé, a nemohly vypovídat o skutečné solventnosti žalovaného. Z těch informací, které měla banka k dispozici, bylo navíc pochybné, zda je žalovaný dostatečně solventní. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, nicméně doložila pouze výsledky dotazů z registrů, žádost žalovaného (u druhého nároku) a výpisy z jeho bankovního účtu, který měl zřízen u banky. S ohledem na shora uvedená skutková zjištěná má soud za to, že banka chybně dovodila, že je žalovaný dostatečně solventní osobou, zejména se zohledněním transakční historie, která jí byla z bankovního účtu č. č. účtu známá, kdy konečný zůstatek na tomto účtu za poslední 2 měsíce před sjednáním kontokorentního úvěru dne 22. 8. 2016 (tj. červen, červenec 2016) činil 31,02 Kč a 14,53 Kč. Příjem za červen 2016 činil částka, výdaje částka, za červenec 2016 činil příjem částka, výdaje činily 30 758,49 Kč, přičemž hlavními příjmy žalovaného byla mzda, pohybující se okolo částka a příspěvky jako ošetřovné, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě. Z výpisu z účtu za období srpen 2018 až říjen 2018 je patrné, že konečný zůstatek na účtu byl převážně mínusový. I přesto mu banka poskytla další úvěrový produkt v nezanedbatelné výši. Právě tento způsob nakládání s peněžními prostředky měla banka vyhodnotit tak, že se jedná o rizikového žadatele o poskytnutí úvěru, což nutně neznamená, že mu nemůže být úvěr poskytnut, ale měla vyžadovat další doložení jeho majetkové situace (neboť podklady, ze kterých banka čerpala, byly kusé). jméno FO zcela ignorovala rizikovost žalovaného, přestože z pohybu na jeho běžném bankovním účtu bylo zjevné, že se jedná o osobu, která nebyla ani v srpnu 2016, ani v říjnu 2018 v dobré finanční situaci a způsob nakládání s peněžními prostředky svědčil o finanční gramotnosti žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 22. 8. 2016, a stejně tak smlouva o úvěru ze dne 23. 10. 2018, je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného absolutně neplatná (§ 9 zákona č. 145/2010 Sb. , § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s judikaturou). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru). Porušením § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 , 2 o. z., § 2993 o. z.). Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení 29 511,49 Kč (stran nároku 1). V případě druhého nároku, pokud si žalobkyně započetla platby žalovaného na neplatně sjednané plněné, myšleno zejména poplatky apod., je nutné započíst tyto platby žalovaného na poskytnuté peněžní prostředky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný načerpal celkem 81 500 Kč, fakticky se však jednalo pouze o 80 000 Kč, a splatil 25 326,85 Kč. Soud tedy započetl celou částku 25 326,85 Kč na částku 80 000 Kč, a žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení 54 673,15 Kč (stran nároku 2), celkem tedy 84 184,64 Kč (proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. ohledně žalované jistiny). U nároku 1 a 2 je nutno rozlišit požadavek na úrok z prodlení, neboť u nároku 1, který se řídí zákonem č. 145/2010 Sb. , soud přizná také úroky z prodlení v zákonné výši, která se odvíjí od okamžiku, kdy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky představující právně kvalifikované bezdůvodné obohacení (výzva ze dne 25. 6. 2021, oznamující splatnost ke dni 30. 6. 2021, proto je sazba zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně), proto soud žalobě vyhověl stran 8,25% úroku z prodlení z částky 29 511,49 Kč od 19. 7. 2021 do zaplacení. Na nárok 2, posuzovaný dle zákona č. 257/2016 Sb. , se aplikuje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , který vykládá § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , dle kterého nelze přiznat ani úrok z prodlení, neboť v případě absolutně neplatné smlouvy soud určuje nově splatnost dle možností žalovaného. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je tak žaloba nedůvodná. Proto soud žalobu pro 18% úrok ročně z částky 29 511,49 Kč od datum do zaplacení a pro částku 19 426,61 Kč s kapitalizovaným úrokem 2 398,71 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 397,36 Kč, s 10,79% úrokem ročně z částky 74 099,76 Kč od 16. 4. 2021 do zaplacení, s 8,25% úrokem z prodlení ročně z částky 74 099,76 Kč od datum do zaplacení, zamítl (výrok II.).
34. Dle § 151 odst. 1 první věta o. s. ř. o. s. ř. , o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je dále odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). S ohledem na žalobní požadavek žalobkyně je její procení úspěch v podstatě shodný s procesním neúspěchem (žalobkyně je úspěšná v rozsahu 54 %, v rozsahu 46 % je neúspěšná). Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
35. Výrokem IV. soud uložil žalobkyni zaplatit doplatek soudního poplatku, a to v souladu s § 12 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, položkou 2 bodu 2, položkou 1 bodu 1 písm. b) přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , Sazebníku soudních poplatků (soudní poplatek se vybírá z částky 103 611,25 Kč, soudní poplatek činí 5 181 Kč, protože dosavadně žalobkyně zaplatila pouze 4 145 Kč, je povinna doplatit 1 036 Kč).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.