Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
4 C 11/2024-91
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 12 737 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 422 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 10 315 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 10,47 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 12 737 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 2 422 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 10 315 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 10,47 Kč a s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 12 737 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 12 737 Kč (z toho dlužná jistina 7 655 Kč, dlužné poplatky za bezpečnou splátku 396 Kč, dlužné poplatky za SMS servis 196 Kč, dlužné úroky 1 960 Kč, účelně vynaložené náklady 1 030 Kč a smluvní pokuty 1 500 Kč, podrobně jsou tyto rozepsány v žalobě) s kapitalizovaným úrokem 10,47 Kč za dobu od 25. 9. 2023 do 26. 9. 2023, s 15% úrokem z prodlení ročně z 12 737 Kč od 27. 9. 2023 do zaplacení, jakožto dluhu žalovaného ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne datum. Smlouva byla uzavřena přes webové rozhraní Anonymizováno. Po zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč bezhotovostně převodem na bankovní účet č. č. účtu, a to za poplatek 330 Kč, dále byly sjednány i další zpoplatněné služby, a to expres výplata za poplatek 199 Kč, měsíční poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku a měsíční poplatek 49 Kč za SMS servis. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaný si 2krát prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem, kdy v tomto případě k prodloužení splatnosti dostačuje, pokud klient uhradí alespoň 1 Kč, případně více, ale ne více, než je výše měsíční splátky. Za prodloužení splatnosti je účtován poplatek ve výši 990 Kč, přičemž k odložení splatnosti došlo dne 1. 2. 2023, kdy byla uhrazena částka 1 Kč, a dne 1. 3. 2023, kdy byla uhrazena částka 1 Kč. Žalovaný na svůj závazek uhradil dne 29. 11. 2022 částku 1 093 Kč, dneAnonymizováno2. 1. 2023 částku 2 084 Kč, dne 1. 2. 2023 částku 1 Kč, dne 1. 3. 2023 částku 1 Kč a dne 2. 4. 2023 částku 4 399 Kč, tj. celkem 7 578 Kč (včetně dvou korunových poplatků za odklad splátek je to 7 580 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 28. 7. 2023. Přes výzvu žalobkyně žalovaný ničeho více neuhradil.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Z obchodního rejstříku soud zjistil, že od datum je předmětem podnikání žalobkyně poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o úvěru (ID žádosti Anonymizováno) soud zjistil, že tato byla podepsána podpisovým kódem prostřednictvím SMS dne datum žalovaným, v záhlaví smlouvy jsou uvedeny osobní údaje žalovaného, a na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový úvěr 10 000 Kč bezhotovostně na účet č. č. účtu za poplatek 330 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v 24 měsíčních splátkách (celkově bude zaplaceno 13 760 Kč), RPSN 49,20 %, s tím, že pokud nebude úvěr řádně vrácen, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady s upomínáním a úrok z prodlení. Součásti smlouvy jsou další smluvní ujednání, a to zpoplatněné služby, poplatek za korunový odklad splatnosti úvěru 990 Kč, expres výplata za poplatek 199 Kč, měsíční poplatek 99 Kč za bezpečnou splátku a měsíční poplatek 49 Kč za SMS servis. Splátky byly rozepsány tak, že první splátka byla ve výši 1 094 Kč (splatnost datum), druhá až osmá ve výši 1 055 Kč a devátá až dvacátá třetí ve výši 565 Kč a poslední splátka splatná 1. 11. 2024 ve výši 557 Kč. Žalobkyně doložila formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obsahující totožné parametry úvěru, jako smlouva samotná. Žalobkyně doložila sazebník platný od datum, kde je uvedena mimo jiné smluvní pokuta 500 Kč za prodlení s úhradou splátky. Žalobkyně doložila oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného. Částka 10 000 Kč byla dne 1. 11. 2022 odeslána na bankovní účet č. č. účtu. Dle přehledu k platbám na tento úvěr soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou třetí splátky, kdy si požádal o odklad splatnosti. Dle přehledu plateb žalovaný uhradil dne 29. 11. 2022 částku 1 093 Kč, dne 2. 1. 2023 částku 2 084 Kč, dne 1. 2. 2023 částku 1 Kč, dne 1. 3. 2023 částku 1 Kč a dne 2. 4. 2023 částku 4 399 Kč, tj. celkem 7 578 Kč, dále nehradil ničeho. Dopisem ze dne 12. 6. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, upozorněn na možnost jeho celého zesplatnění (žalobkyně doložila jeho odeslání). Dopisem ze dne 28. 7. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě celého zesplatněného dluhu (žalobkyně doložila doklad o odeslání). Dopisem ze dne 25. 8. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (žalobkyně doložila doklad o odeslání).
5. Ze sdělení právnická osoba, ze dne datum soud zjistil, že bankovní účet č. č. účtu je účtem žalovaného, byl zřízen datum, kreditní obraty za posledních 90 dnů činily částka, debetní obraty za posledních 90 dnů činily částka. Z výpisu za dobu od datum do datum soud zjistil, že počáteční zůstatek činil částka a konečný zůstatek činil částka, přičemž celkové příjmy činily částka a celkové výdaje částka. Z tohoto výpisu soud zjistil, že dne datum byla žalovanému od společnosti právnická osoba. přes platební bránu právnická osoba skutečně proplacena částka 10 000 Kč. Z výpisu za dobu od datum do datum soud zjistil, že počáteční zůstatek činil 495,67 Kč a konečný zůstatek činil 0 Kč, přičemž celkové příjmy činily částka a celkové výdaje částka. Z výpisů plyne, že příjem žalovaného je představován starobním důchodem ve výši cca částka, opakujícími se položkami jsou splátky úvěrů a čerpání úvěrů např. dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka, dne datum ve výši částka.
6. Žalobkyně byla vyzvána k doplnění, jakým způsobem byla v případě sjednání úvěru ověřena úvěruschopnost žalovaného (v žalobě bylo toliko obecné tvrzení). Podáním ze dne 19. 1. 2024 žalobkyně cituje právní úpravu a uvádí, jak by měla být vykládána (i s odkazem na soudní rozhodnutí), dále uvedla, že zjišťuje úvěruschopnost klientů důsledným zjišťováním jejich kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik, takto je posuzována příjmová a výdajová stránka, jsou zkoumány obecné informace, jako věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod., je využíván statistický model, s pravděpodobností dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Žalobkyně lustruje klienty v externích registrech. K tomu doložila listin u zvanou metodika k posouzení úvěruschopnosti klienta. Dále doložila listin u zvanou potvrzení o provedení ověření bonity klienta, oddělení rizik řízení. Žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný uvedl příjem 17 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč (bez uvedení zdroje tohoto příjmu), nulové splátky jiným společnostem a měsíční výdaje domácnosti 3 000 Kč. Dne 1. 11. 2022 byl lustrován v ISIR, NRKI, SOLUS a CRIBIS, a to bez záznamu. Dle žalobkyní doložené úvěrové zprávy, měl žalovaný podané tři splátkové žádosti, přičemž jedna byla odmítnuta, dále jednu nesplátkovou žádost a dvě žádosti o kreditní karty. Splátkové žádosti představovaly žádosti o osobní úvěr, a to ze dne datum o 25 000 Kč, ze dne datum o 250 000 Kč, nesplátková žádost představovala žádost o kontokorentní úvěr ze dne datum s úvěrovým rámcem 32 000 Kč. Žádosti ohledně karet spočívaly v žádosti o kreditní kartu ze dne datum s úvěrovým rámcem 60 000 Kč a žádost o revolvingový úvěr ze dne datum s úvěrovým rámcem 20 000 Kč. Dle sdělení žalobkyně tato uvažovala životní minimum členů domácnosti 4 250 Kč, žádné splátky, příjem žalovaného 17 000 Kč ze starobního důchodu, příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč a minimální výdaje na bydlení 13 510 Kč. Dle uvedeného dospěla žalobkyně k tomu, že žalovaný je schopný uvedený závazek splácet. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti žalovaného přes poučení soudu o neunesení břemene důkazního ničeho více nedoložila.
7. Závazkový vztah, vzniklý dne 1. 11. 2022 mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
8. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1 , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 1. 11. 2022 uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 an. o. z.), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostně převodem na bankovní účet 10 000 Kč, žalovaný se zavázal k jeho úhradě ve 24 měsíčních splátkách, tak že první splátka činila 1 094 Kč a byla splatná dne 1. 12. 2022, druhá až 24. splátka splatná vždy k 1. dni daného měsíce, a to druhá až osmá ve výši 1 055 Kč a devátá až dvacátá třetí ve výši 565 Kč a poslední splátka splatná datum ve výši 557 Kč. Žalovaný uhradil dne datum částku 1 093 Kč (namísto 1 094 Kč), dne datum částku 2 084 Kč, dne datum částku 1 Kč, dne datum částku 1 Kč a dne datum částku 4 399 Kč, tj. celkem 7 578 Kč, dále nehradil ničeho. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání bylo a je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele. Jedná se o spotřebitelský úvěr, o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by obdobný finanční produkt (zápůjčku, úvěr) od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o obecná tvrzení a citaci právních předpisů, jakým způsobem plnila svoji zákonnou povinnost s odkazem na zjišťování kreditního skóre klientů a lustraci v externích rejstřících. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti, a navíc i z těchto kusých informací bylo pochybné, že se jedná o solventní osobu. Žalobkyně přes výzvu soudu nedoložila žádné listin y kromě úvěrové zprávy, metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta, a listin u zvanou potvrzení o provedení prověření úvěruschopnosti klienta, neoznačila jiné důkazy, kterými by prokázala, že ověřovala tvrzení žalovaného o jeho příjmu, ani o jeho měsíčních výdajích (v tomto ohledu je spolehlivým ukazatelem výpis z bankovního účtu klientů, byť si je soud vědom skutečnosti, že ne všechny osoby mají zřízeny bankovní účty). Je povinností žalobkyně doložit kopie dokladů (§ 78 zákona č. 257/2016 Sb. ), ze kterých byly skutečnosti tvrzené žalovaným dokládány, i jiných dokladů sloužících k ověřování úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně měla vyžadovat doložení jeho měsíčních příjmů, případně jiných tvrzených příjmů členů domácnosti, i doložení měsíčních výdajů. Žalobkyně nemohla vycházet z dalšího nepodloženého příjmu domácnosti, ve které žalovaný žije. Navíc bylo zjištěno, že v rozhodné době žalovaný žádal o poskytnutí osobního úvěru, kontokorentního úvěru, o kreditní kartu a o revolvingový úvěr. Z výpisu z účtu žalovaného v rozhodné době vyplývá opakované čerpání úvěrů. Je evidentní, že měsíční příjem žalovaného nepostačoval ke krytí jeho měsíčních výdajů, které byl nucen saturovat čerpáním úvěrů. Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Proto se soud nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (smluvní pokuta, poplatky). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Platby realizované žalovaným, které žalobkyně započetla na plnění z neplatně sjednané smlouvy, tedy na neexitující dluh žalovaného, je nutné započíst na poskytnuté bezdůvodné obohacení žalovaného. Jiný výklad by naopak na straně žalobkyně zakládal bezdůvodné obohacení, které by vedlo k množení sporů, což je zcela neúčelné a absurdní, lze-li práva a povinnosti stran řešit smysluplně jinak, aniž by soud vyžadoval další aktivitu (úkon započtení) ze strany žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení, žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, žalovaný uhradil 7 578 Kč. Žalovaný je tak povinen vydat žalobkyni zbývající bezdůvodné obohacení 2 422 Kč. V souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , soud žalobkyni nepřiznal úroky z prodlení, když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednané smlouvy o úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem (soud určuje splatnost). Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl (výrok II.).
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná pouze částečně v rozsahu 17,7 %, v rozsahu 82,3 % úspěšná nebyla. S ohledem na uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.