Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 324/2023-105
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0
sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
zastoupená advokátem Anonymizováno.
sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 94 957,73 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89 437,53 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro 5 520,20 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 854,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 381,04 Kč, s 6,4% úrokem ročně z částky 94 957,73 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 94 957,73 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 954,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 89 437,53 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Soud žalobu zamítá pro 5 520,20 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 854,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 381,04 Kč, s 6,4% úrokem ročně z částky 94 957,73 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 94 957,73 Kč od 18. 10. 2019 do zaplacení.III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 1 954,70 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou domáhá po žalovaném zaplacení částky 94 957,73 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 854,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 381,04 Kč, s 6,4% úrokem ročně z částky 94 957,73 Kč od datum do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 94 957,73 Kč od datum do zaplacení, dluhu ze smlouvy o úvěru č. Anonymizováno, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností Anonymizováno jméno FO. (dále také „banka“), dne datum. Na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 101 500 Kč se sjednaný úrokem 6,4 % ročně, kterou se žalovaný zavázal splatit 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 503 Kč, splatnými k 20. dni měsíce. První splátka byla splatná datum, tu žalovaný uhradil řádně. Následné splátky hradil s drobným zpožděním. Následně se dostal do prodlení se splátkami splatnými datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum. Protože se dostal do prodlení, banka úvěr zesplatnila ke dni datum. Žalovaný za dobu trvání úvěru splatil celkem 10 562,47 Kč, a to následujícími platbami. Dne datum – 1 503 Kč, dne datum – 401,42 Kč, dne datum – 0,18 Kč, dne datum – 1 108,82 Kč, dne datum – 1 348,40 Kč, dne datum – 708,29 Kč, dne datum – 966,51 Kč, dne datum – 3,49 Kč, dne datum – 1 505,86 Kč, dne datum – 121,58 Kč, dne datum – 1 274,86 Kč, dne 12. 2. 2019 – 114,39 Kč, dne datum – 21,11 Kč a dne datum – 1 484,56 Kč. Částka 94 957,73 Kč představuje dlužnou jistinu, kapitalizovaný úrok 3 854,25 Kč představuje úrok 6,4 % ročně za dobu od datum do datum, kapitalizovaný úrok z prodlení 381,04 Kč představuje úrok 10 % ročně za dobu od datum do datum. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána lustrací v SOLUS, ve které žalovaný nebyl veden, lustrací žalovaného v insolvenčním rejstříku, kde žalovaný neměl záznam, prověřením platnosti občanského průkazu v databázi neplatných dokladů, bez záznamu, a získáním informací od žalovaného, kdy žalovaný při zažádání úvěru uvedl, že jeho příjem představuje důchod 15 000 Kč měsíčně, je svobodný a bydlí u rodičů, kterým platí na bydlení 6 000 Kč. Dále byly prověřeny dosavadní pravidelné platby žalovaného u banky, když žalovaný měl kontokorentní úvěr 35 000 Kč, jiné pravidelné výdaje žalovaný neměl. Lustrací v CBB bylo zjištěno, že žalovaný měl dva existující závazky, a to kontokorent s limitem 30 000 Kč bez pravidelné měsíční splátky a kontokorent s limitem 5 000 Kč bez pravidelné měsíční splátky. Pokud měl tedy žalovaný příjem 15 000 Kč, a neměl žádné pravidelné měsíční výdaje, pak po splátce 1 503 Kč na tento sjednávaný úvěr, mu zůstane k dispozici 13 497 Kč. Žalovaný byl vyhodnocen na základě uvedeného jako dostatečně solventní osoba.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Soud dodává, že usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne datum, č. j. Anonymizováno, bylo rozhodnuto dle § 107a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), o procesním nástupnictví žalobkyně Jméno zainteresované společnosti 0/0
4. Soud ve věci provedl dokazování listinami.
5. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru „Anonymizováno soud zjistil, že žalovaný dne datum tento podepsal, a požádal jméno FO., o poskytnutí úvěru 101 500 Kč s tím, že částka 100 000 Kč je poskytována bezúčelově, částka 1 500 Kč je poskytnuta na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr bude čerpán v den uzavření smlouvy, která je uzavřena akceptačním dopisem banky. Byl sjednán úrok 6,4 % ročně. Žalovaný se zavázal k jeho splacení 84 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 503 Kč, první splátka je splatná 30. den ode dne podpisu návrhu žalovaným. Dle čl. VIII smlouvy je banka v případě prodlení žalovaného s jakoukoli platbou z úvěru oprávněna mj. okamžitě zesplatnit celý úvěr. Součástí smlouvy jsou obecní obchodní podmínky a produktové obchodní podmínky pro úvěry, příslušný sazebník.
6. Akceptačním dopisem ze dne datum banka oznámila žalovanému uzavření smlouvy o úvěru.
7. Z žádosti o úvěr, resp. jejího doplnění, jak je na č. l. 68 spisu, soud zjistil, že žalovaný dne datum, že je svobodný a žije s rodiči, má středoškolské vzdělání s maturitou, 2 členové v domácnosti mají příjem, jeho příjem je částka, zdroj příjmu byl uveden jako „důchodce vč. výsluhové renty“, jeho měsíční výdaje jsou 6 000 Kč, z toho 3 000 Kč na bydlení a 3 000 Kč na domácnost.
8. Z doloženého záznamu lustrace v CBB soud zjistil, že u žalovaného byly dva záznamy existujících nesplátkových úvěrů, úvěr 30 000 Kč sjednaný datum (tedy pouhé cca 2 měsíce před úvěrem v této věci), a úvěr 5 000 Kč sjednaný datum (tedy pouhé cca 2 měsíce před úvěrem v této věci), dvě žádosti o poskytnutí úvěru ve výši 80 000 Kč a 30 000 Kč byly zamítnuty. Ze záznamu z lustrace v SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný neměl záznam. Ze záznamu na č. l. 66 spisu bylo zjištěno, že žalovaný měl platný doklad. Ze záznamu na č. l. 67 spisu bylo zjištěno, že žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem.
9. Ze souhrnného výpisu k úvěru soud zjistil, že žalovaný uhradil řádně pouze první splátku splatnou datum ve výši 1 503 Kč, od druhé splátky splatné datum byl již v prodlení a nehradil řádně a včas.
10. Dopisem ze dne datum banka vyrozuměla žalovaného o prodlení a vyzvala jej k úhradě dlužné částky, upozornila jej na možnost zesplatnění celého dluhu z úvěru.
11. Dopisem ze dne datum banka oznámila žalovanému zesplatnění celé dlužné částky, a to pro prodlení žalovaného, které představuje závažné porušení smluvních povinností.
12. jméno FO, postoupila pohledávku za žalovaným na právnická osoba, IČO IČO, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Pohledávka je identifikována v příloze smlouvy pod č. hodnota, a to jako Anonymizováno č. hodnota ze dne datum, zesplatněná dne datum, postupována je jistina 94 957,73 Kč, kapitalizovaný úrok z úvěru 3 854,25 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení 381,04 Kč, pohledávka je postoupena s příslušenstvím a právem na jeho vymáhání (čl. VI smlouvy). Toto soud zjistil ze smlouvy, jak je založena na č. l. 6 až 14, a č. l. 16 spisu, a prohlášení na č. l. 27 spisu.
13. Dopisem ze dne datum banka vyrozuměla žalovaného o postoupení pohledávky na právnická osoba
14. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání (byl doložen doklad o odeslání žalovanému).
15. Závazkový vztah, vzniklý dne datum, mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále „o. z.“), a smluvním ujednáním. Dále se řídí zákonem č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
16. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
17. Smlouva o úvěru je konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.
18. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1 , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
21. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS.
23. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.
24. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
25. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , odst. 15 odůvodnění, již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Dále (odst. 17 odůvodnění), obecně shrnuto, § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
26. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Soud má s ohledem na uvedené za to, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně jméno FO., byla dne datum sjednána smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 101 500 Kč, faktická částka, která byla poskytnuta, byla pouze 100 000 Kč, neboť 1 500 Kč představovala částka na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru (§ 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále „o. z.“). Smlouva se řídí smluvním ujednáním a, ostatně jak je to u tohoto typu právních vztahů běžné, obchodními podmínkami včetně příslušných sazebníků (§ 1751 o. z.). V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba při svém podnikání (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.), poskytnutý úvěr představuje spotřebitelský úvěr, na který dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od datum, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1 , § 75 , § 76 odst. 1 , § 78 odst. 1 , § 78 odst. 2 písm. b) , § 78 odst. 4 , § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 a 2). jméno FO mohla dle zákonné úpravy (§ 86 zákona č. 257/2016 Sb. ) poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Soud má za to, že banka nedostála zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , když úvěr poskytla, přestože byly dány důvodné pochybnosti, o jeho úvěruschopnosti, resp. způsob, jakým banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala byl nedostatečný, informace, které banka měla, byly kusé, a nemohly vypovídat o skutečné solventnosti žalovaného. To se následně projevilo v tom, že žalovaný se dostal do prodlení se splácením již druhé splátky, a opakovaně byl v prodlení. Soud hodnotí, že lze při posuzování úvěruschopnosti vycházet právě z listin a výstupů z registrů, jak byly žalobkyní tvrzeny a doloženy, avšak pokud z nich plynou údaje, které vzbuzují pochybnost nad solventností žalovaného, poté bylo povinností banky chtít po žalovaném další doložení jím tvrzených majetkových poměrů, což žalobkyně v této věci neučinila, a přesto úvěr ve vysoké výši poskytla. Žalovaný tvrdil měsíční příjem 15 000 Kč, který nebyl nijak doložen. Navíc se mělo jednat o důchod, příp. výsluhovou rentu, což vzbuzuje pochybnost, pokud je žalovaný narozen v roce 2000 a v době, kdy žádal o úvěr mu bylo čerstvě 18 let. Pokud banka doložení tohoto příjmu nevyžadovala, nemohla z něj vycházet. jméno FO tedy vůbec nevěděla, co je zdrojem žalovaným tvrzeného příjmu, nebyla doložena ani jeho výše. V souvislosti tohoto zjištění, pokud soud dále uvažuje výpis z registrů, kdy banka v době sjednání tohoto závazku věděla, že žalovaný si pouhé 2 měsíce předem sjednal jiné závazky z úvěrů na 35 000 Kč, a dvě jiné žádosti žalovaného o 110 000 Kč byly odmítnuty, a pokud uvažuje tvrzené výdaje 6 000 Kč na bydlení a domácnost, které také nebyly nijak doloženy, byl postup banky stran zjištění solventnosti žalovaného zcela nedostatečný. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, je z důvodu porušení povinnosti úvěrujícího s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost úvěrovaného absolutně neplatná (§ 87 zákona č. 257/2016 Sb. , ve spojení s judikaturou). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy (jak žalobkyně požaduje úrok z úvěru). Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na uvedené je žaloba důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 1 , 2 o. z., § 2993 o. z.). Pokud si žalobkyně započetla platby žalovaného na neplatně sjednané plněné, myšleno zejména poplatky, apod., je nutné započíst tyto platby žalovaného na poskytnuté peněžní prostředky bezdůvodného obohacení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný načerpal celkem 101 500 Kč, fakticky se však jednalo pouze o 100 000 Kč, a splatil 10 562,47 Kč. Soud tedy započetl celou částku 10 562,47 Kč na částku 100 000 Kč, a žalovaný je povinen vydat bezdůvodné obohacení 89 437,53 Kč (proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I.). Ve zbytku je žaloba nedůvodná, v tomto ohledu se nejedná o poskytnuté bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Proto soud žalobu pro částku 5 520,20 Kč s kapitalizovaným úrokem 3 854,25 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení 381,04 Kč, s 6,4% úrokem ročně z částky 94 957,73 Kč od datum do zaplacení, s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 94 957,73 Kč od datum do zaplacení, zamítl (výrok II.). Co do úroků z prodlení soud uvedené zamítl v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , když žalovaný se nemohl dostat do prodlení s úhradou této částky z neplatně sjednaného úvěru dříve, než je rozhodnuto tímto rozsudkem. Protože se však žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 53,3 %, v rozsahu 46,7 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 6,6 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 3 799 Kč dle položky 2 bod 1. písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 4× 4 900 Kč dle § 7 , § 8 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, účast na jednání soudu dne datum, paušální náhrada hotových výdajů 4× 300 Kč dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, odměna za právní zastoupení dále spočívá v cestovném k jednání u Okresního soudu v adresa dne datum (adresa a zpět) ve výši 337,70 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. , kterou se stanoví průměrná cena pohonných hmot, cestovné pro cestu k jednání je počítáno z průměrné spotřeby 4,5 l/100 km vozidla, osobní automobil Anonymizováno reg. zn. SPZ, ceny nafty motorové ve výši 38,70 Kč/1 litr, sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,60 Kč/1km jízd vzdálenosti sídla advokáta od místa jednání tam a zpět (tj. 46 km), a náhradě za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 2× 100 Kč, 4 481 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem 29 617,70 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 1 954,70 Kč (6,6 % z 29 617,70 Kč). Stran lhůty k plnění platí to, co bylo uvedeno již shora.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.