Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
40 C 521/2023-18
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Barborou Kovářovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, LL.M. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 20 822 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do částky 5 822 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,90 Kč za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 822 Kč od 22. 2. 2023 do 23. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 822 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 914 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se, co do částky 5 822 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,90 Kč za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 822 Kč od 22. 2. 2023 do 23. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 822 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 914 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 24. 2. 2023 ve znění doplnění ze dne právnická osoba. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 822 Kč spolu s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že uzavřela dne 30. 7. 2022 s žalovaným úvěrovou smlouvu, a to prostřednictvím internetových svých stránek www.kamali.cz. Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 15 000 Kč. Tato byla žalovanému odeslána dne 30. 7. 2022 prostřednictvím služby ThePay na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku a poplatek za poskytnutí ve výši 495 Kč ve 24 měsíčních splátkách dle sjednaného splátkového kalendáře. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Dále byly sjednány volitelné služby – tzv. bezpečná splátka za poplatek ve výši 99 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč, který byl sjednán ve Smlouvě v části „Náklady úvěru“. V rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší. Výše úroků plyne ze splátkového kalendáře, který je součástí Smlouvy. Žalovaný si jednou prodloužil splatnost aktuálně splatné splátky o jeden měsíc tzv. korunovým odkladem. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byl žalobkyní informován o výši dluhu a vyzýván prostřednictvím SMS a e-mailu k jeho úhradě. právnická osoba s částí Smlouvy "Náklady úvěru" konkrétně odstavcem "Sankce", byla žalovanému za prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky účtována smluvní pokuta, a to dne 14. 9. 2022 ve výši 500 Kč, dne 3. 10. 2022 ve výši 500 Kč a dne 1. 11. 2022 ve výši 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady vzniklé žalobkyni v souvislosti s vymáháním dlužné částky, a to dne 5. 9. 2022 ve výši 300 Kč, dne 10. 10. 2022 ve výši 300 Kč, dne 1. 11. 2022 ve výši 300 Kč a dne 25. 11. 2022 ve výši 130 Kč. právnická osoba s částí smlouvy „Ukončení smlouvy z naší strany“ byla žalovanému dne 10. 10. 2022 zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dlužné částky a upozorněn na možnost zesplatnění úvěru a v té souvislosti se vznikem nákladů na vymožení dlužné částky. V souvislosti s tímto dopisem byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Ke dni 25. 11. 2022 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Výzva byla zaslána žalovanému doporučeně a v souvislosti s tímto dopisem byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva. Ke dni sepsání žalobního návrhu žalobkyně za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 20 822 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Příslušenstvím pohledávky je zákonný úrok z prodlení z částky 20 822 Kč od 6. 2. 2023 do zaplacení ve výši 15 %.
právnická osoba jednání konanému dne 20. 2. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoli oba byli řádně a včas předvoláni. Soud proto jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), v nepřítomnosti účastníků řízení a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.
právnická osoba provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně je obchodní společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Anonymizováno soudem v Anonymizováno, oddíl Anonymizováno, vložka Anonymizováno, jejímž předmětem podnikání je mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z OR žalobkyně). Z listin k ID žádosti Anonymizováno – ID klienta Anonymizováno strany 1-19 soud zjistil, že v tomto souboru jsou zahrnuty předsmluvní informace týkající se spotřebitelského úvěru, informace o zpracování osobních údajů a vlastní úvěrová smlouva. V předmětné smlouvě jsou jako smluvní strany uvedeni žalobkyně a Jméno zainteresované osoby 0/0, u nějž je dále uvedeno rodné číslo, ID klienta 708917, adresa trvalého pobytu shodná s adresou pro doručování, číslo OP, číslo telefonu a e-mailová adresa. Předmětem smlouvy je poskytnutí hotovostního bezúčelového úvěru ve výši 15 000 Kč za poplatek 495 Kč. Ověřovací poplatek byl stanoven ve výši 0 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena ve 24 splátkách a roční úroková sazba ve výši 49,1 %. Součástí smlouvy byl splátkový kalendář a další podmínky úvěru. Soubor všech listin je podepsán žalobkyní. V místě podpisu klienta Jméno zainteresované osoby 0/0 je uvedena IP adresa zařízení, na kterém byla smlouva podepsána, kód podpisu 292284, telefonní číslo, na nějž byla odeslána SMS zpráva s podpisovým kódem, datum a hodina odeslání SMS zprávy s podpisovým kódem (30. 7. 2022 13:46) a okamžik podpisu smlouvy podpisovým kódem (30. 7. 2022 13:46). Z Potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že touto listinou žalobkyně prohlašuje, že provedla dne 30. 7. 2022 šetření bonity klienta a klient má příjem ve výši 38 000 Kč, nemá děti ani nesplácí jiným společnostem. Z Výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že běžný účet vede pro žalovaného Anonymizováno Anonymizováno pod číslem hodnota. Počáteční zůstatek na účtu za období 1. 6. 2022 – 30. 6. 2022 činil -990,04 Kč, příjmy činily 77 437 Kč, výdaje -75 982,87 Kč, konečný zůstatek 454,09 Kč. Dne 26. 11. 2018 žalobkyně odeslala ze svého účtu částku 15 000 Kč na účet žalovaného č. č. účtu (zjištěno z opisu výpisu proplacení smlouvy ve spojení s Potvrzení o provedené platbě). Z Výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalobkyně eviduje u smlouvy č. hodnota klienta Jméno zainteresované osoby 0/0 poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč dne 30. 7. 2022. Dne 10. 10. 2022 vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě částky 4 376 Kč (zjištěno z Výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru), dne 25. 11. 2022 pak ke splacení celého úvěru vyplývajícího z půjčky Kamali č. hodnota ve výši 20 692 Kč (zjištěno z Výzvy ke splacení celé půjčky), když už žádné z těchto dvou výzev nebylo prokázáno ani odeslání žalovanému. Dne 9. 1. 2023 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, v níž žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky v celkové výši 20 822 Kč nejpozději do 30 dnů od sepsání této výzvy. Výzva byla vyhotovena dne 6. 1. 2023 (zjištěno z Předžalobní výzvy ve spojení s podacím archem).
4. Z dalších provedených důkazů, a to Sazebníku poplatků platného od 4. 1. 2019, kopie OP žalovaného a Posouzení úvěruschopnosti klienta soud nečinil žádná skutková zjištění, neboť tato by s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci byla nadbytečná.
5. Po právní stránce soud posoudil předloženou smlouvu jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelkou v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikoval na předmětnou smlouvu nejen ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) upravující smlouvu o úvěru, ale i zákon o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen „ZoSÚ“).
6. Dle ust. § 2 zákona ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
7. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie, jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen „směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (MELZER, Filip. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C-106/77, ECLI:EU:C:1978:49). V tomto směru lze odkázat i na nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018.
10. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. 1 As 30/2015, z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.
11. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
12. Soud z provedených důkazů nevzal za prokázáno, že žalobkyně před uzavření smlouvy posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalobkyně sice v návrhu tvrdila, jak zkoumala úvěruschopnost žalovaného, ale nepředložila k tomu jediný důkaz, kromě vlastního prohlášení. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl výdaje ve výši svých příjmů.
13. Soud byl připraven v souvislosti s provedeným dokazování žalobkyni vyzvat k případnému doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů a poučit ji dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u jednání připravila o možnost tohoto poučení. Žádné z ustanovení občanského soudního řádu neukládá soudu povinnost sdělovat ještě před jednáním účastníkům, že v žalobě s ohledem na uplatněný nárok popř. absentují žalobní tvrzení, nebo že se případně určitá jimi tvrzená skutečnost z navržených důkazů neprokazuje. Soud totiž činí skutková zjištění až zásadně na základě provedeného dokazování, které se vždy provádí pouze u jednání, jak vyplývá z ust. § 122 odst. 1 o.s.ř.
14. S ohledem na vše výše uvedené nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust. § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
15. Provedenými důkazy vzal soud za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. První výzva k plnění, která byla prokazatelně doručena žalovanému, byla až dne 22. 1. 2024 žaloba.
16. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 15 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle § 2991 odst. 1 ve spojení s § 2993 o. z. je povinen toto obohacení vrátit. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Soud proto žalobě vyhověl ohledně částky 15 000 Kč (nevrácené peněžní prostředky). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. také právo na úroky z prodlení za dobu od 24. 1. 2024, což je první prokázaný den prodlení žalovaného. Splatnost nebyla dle názoru soudu sjednána a žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen poprvé plnit až poté, kdy k tomu byl žalobkyní vyzván.
17. Ohledně zbývajících dílčích nároků v celkové výši 5 822 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 136,90 Kč za dobu od 6. 2. 2023 do 21. 2. 2023, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 20 822 Kč od 22. 2. 2023 do 23. 1. 2024 a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 822 Kč od 24. 1. 2024 do zaplacení (výrok II.).
18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalobkyni by vznikl nárok na odměnu za celkem tři úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy a sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2 x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za všechny tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč). Za každý úkon právní služby náleží žalobkyni i náhrada hotových podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč). Dále žalobkyni přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 834 Kč. Jelikož žalobkyně byla procesně úspěšná v 40 %, vznikl jí nárok na částku 814 Kč, zvýšenou o 21 % DPH ve výši 100 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 914 Kč. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, je žalovaný povinen podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně.
19. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.