Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
38 C 210/2023-23
Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Fedorko ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 17 359,48 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se do částky 8 259 Kč s příslušenstvím zamítá.
II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 192,70 Kč.
Odůvodnění:
I. Žaloba se do částky 8 259 Kč s příslušenstvím zamítá.II. Žalovaný je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 27. 7. 2021 do zaplacení a k rukám právního zástupce žalobkyně náhradu nákladů řízení ve výši 192,70 Kč.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky spolu s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), s žalovaným uzavřela dne 23. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný se zavázala spolu se zápůjčkou uhradit částku 8 917 Kč (dále jen „poplatek“) představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměnu za zpracování a částky za administrativní činnost, v 52 týdenních splátkách. Sjednané splátky žalovaný nehradil řádně a včas a právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky právo na uhrazení celé dlužné částky. Žalovaný dluží podle žalobkyně na jistině 9 600 Kč, na poplatcích 7 759,48 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze 16. 12. 2022 byla pohledávka postoupena na žalobkyni. Žalobkyně kromě jistiny a poplatků požaduje kapitalizované úroky ve výši 856,80 Kč, kapitalizované zákonné úroky z prodlení 1 146,93 Kč, úroky ve výši 18,36% ročně z jistiny a zákonné úroky z prodlení. Žalovaná uhradila pouze 900 Kč.
2. Žalovaný, ač řádně obeslán, se k jednání nedostavil a soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti a vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Soud ve věci provedl listinné důkazy. Ze zákaznické karty ze dne 23. 6. 2021 (č.l. 10) bylo zjištěno, že jako zdroj příjmů žalovaného je uveden příjem ze zaměstnání trvajícího do 5. 7. 2021, měsíčně výše čistých příjmů: 11 879 Kč, dalšího příjmu domácnosti 70 000 Kč, celkem 81 879 Kč; měsíční výše výdajů: externích splátek zápůjček 0 Kč, interních splátek 0 Kč a dalších výdajů 2 000 Kč. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 23. 6. 2021 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným (č.l. 11 - 12) soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 8 917 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 5 101 Kč, poplatku za zpracování ve výši 1 500 Kč a částky za flexibilní splácení 1 280 Kč a komfortní poskytnutí a splácení 1 036 Kč, tedy celkovou dlužnou částku ve výši 18 917 Kč v 52 týdenních splátkách po 364 Kč s poslední splátkou ve výši 353 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 197,92 % a výpůjční úroková sazba činila 88% ročně. Dále soud z tabulky umoření (č.l. 14) zjistil, že na úvěr ve výši 10 000 Kč bylo uhrazeno od 23. 6. 2021 do 19. 7. 2021 celkem 900 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 (č.l. 13) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že pohledávku za ní postoupila dne 14. 12. 2022 žalobkyni; tato skutečnost byla zjištěna i ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 (ISAS) a seznamu pohledávek (č.l. 15). Žalobkyně dle zjištění soudu zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění ze dne 1. 6. 2023 (č.l. 16-17, podací lístek na č.l. 18) se základním skutkovým a právním rozborem a celkovou výší pohledávky 20 573,70 Kč.
4. Soud má za zjištěné, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela dne 23. 6. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru na částku 10 000 Kč, kterou žalovanému předala v hotovosti. Žalovaný měl spolu s jistinou uhradit v 52 týdenních/měsíčních splátkách částku 8 917 Kč, v této částce jsou zahrnuty kapitalizované úroky z úvěru ve výši 88% ročně, poplatky za poskytnutí a správu úvěru a poplatky za výběr splátek v hotovosti, označované žalobkyní za komfortní splácení.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – OPR-právnická osoba. v. GK v odpovědi na předběžné otázky, které položil Okresní soud v Ostravě, potvrdil, že harmonizovaná unijní úprava v oblasti spotřebitelských úvěrů ukládá vnitrostátním soudům povinnost zkoumat z moci úřední, zda věřitel před uzavřením smlouvy řádně posoudil schopnost spotřebitele splácet poskytovaný úvěr. Zjistí-li porušení, jsou vnitrostátní soudy povinny vyvodit z toho zákonem předvídané důsledky bez dalšího. Taková vnitrostátní úprava, podle níž se sankce uplatní pouze k námitce spotřebitele, je v rozporu s unijním právem.
9. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru, na kterou vedle ustanovení o. z. dopadá též úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru. Dále soud hodnotil, zda právní předchůdkyně žalobkyně zjišťovala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Obecná povinnost věřitele posuzovat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr byla stanovena již s účinností od 1. 1. 2011 ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle aktuální judikatury zaměřené na posuzování úvěruschopnosti dlužníka (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , a navazující nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ) mají věřitelé povinnost postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, zejména ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka údaje, které dlužník věřiteli uvedl. Dále mají věřitelé povinnost využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Výše citovaná judikatura přejímá interpretaci zaujatou Soudním dvorem Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (Anonymizováno v. jméno FO a další) a neměla by být i s ohledem na značnou medializaci shora uvedeného nálezu Ústavního soudu pro žalobkyni jako podnikatelku obchodující s pohledávkami plynoucími ze spotřebitelských úvěrů žádným překvapením. Rovněž v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I․ ÚS 199/11 , by státní moc neměla poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také právům toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.
11. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala úvěruschopnost žalovaného, spolehla se pouze na jeho prohlášení, v prohlášení v zákaznické kartě je uveden příjem ve výši 11 879 Kč a další ve výši 70 000 Kč bez jakékoli bližší identifikace. Žádné doklady, z nichž by byly oba tyto příjmy zjišťovány, žalobkyně nepřipojila. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o zjišťování závazků žalované (z registru SOLUS či Centrálního registru dlužníků České republiky), žalobkyně nepředložila žádné listin y. Právní předchůdkyně žalobkyně aktivně nezjišťovala pravidelné výdaje žalované, ani v tomto případě žalobkyně nepřipojila k žalobě žádné listin y, v zákaznické kartě jsou pravidelné výdaje žalovaného přitom uvedeny ve výši 2 000 Kč měsíčně, specifikací a zjišťováním pravidelných nákladů (minimálně náklady na nájemné a energie) se právní předchůdkyně žalobkyně nijak nezabývala. Žalobkyně nepostupovala zcela správně po formální stránce, spolehla se z větší části na prohlášení žalovaného (viz k tomu shora citovaný rozsudek Soudního dvora Evropské unie v ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, Anonymizováno v. jméno FO a další), měla k dispozici pouze neúplné podklady k příjmům žalovaného, žádný podklad k výdajům, žádné k závazkům. Právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala správně ani obsahově, jako poskytovatelce úvěrů dlouhodobě podnikající na tomto trhu jí muselo být zřejmé, že tvrzené výdaje nemohou činit pouhých 2 000 Kč (k přezkoumávání tohoto aspektu postupu věřitele soudem z úřední povinnosti, bez návrhu, viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 – Anonymizováno-právnická osoba. v. Anonymizováno a aktuální znění § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru). Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při zjišťování úvěruschopnosti dlužníka (žalované) s odbornou péčí a v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je tak smlouva jako celek neplatná.
12. S ohledem na neplatnost smlouvy soud nemohl žalobkyni přiznat ani požadovaný poplatek, který je fakticky úrokem, byť částečně skrytým pod odměnou za zpracování a administrativním poplatkem a soud by se i v případě platné smlouvy zabýval rozporem poplatku s dobrými mravy.
13. V návaznosti na výše uvedené soud dále rozhodoval o plnění ve výši 10 000 Kč poskytnutém žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně na základě neplatné smlouvy o úvěru, sníženém o částku, kterou žalovaný uhradila ve výši 900 Kč, tedy o pohledávce žalobkyně ve výši 9 100 Kč. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Jedná se tedy o plnění bez právního důvodu, neboť důvod, který zakládal plnění, byla neplatná smlouva, tedy jednání, které nemohlo mít zamýšlené účinky. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
14. Žalovaný se dostal s úhradou dluhu do prodlení, na jistině uhradil 900 Kč a zbývá mu tak uhradit 9 100 Kč, proto soud žalobě co do této částky vyhověl a rozhodl ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru o povinnosti žalovaného vrátit nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem.
15. Žalobkyně se domáhala celkem 17 359,48 Kč, v částce přesahující bezdůvodné obohacení ve výši 11 504 Kč soud tedy žalobu do částky 16 324 Kč zamítl.
16. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení do rozhodnutí soudu, ocitl se s vydáním bezdůvodného obohacení v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. , podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně úspěšná z 52%, přísluší jí tak náhrada nákladů snížená na 4%. Náklady před snížením činí 4 817,20 Kč a tvoří je soudní poplatek 800 Kč, odměna za právní zastoupení 2 720 Kč dle ust. § 6 odst. 1 , § 7 bod 5 , § 11 odst. 1 ,2, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (3 úkony právní služby po 300 Kč: převzetí věci, sepis výzvy, sepis žaloby; 1 úkon za 1 820 Kč), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b advokátního tarifu a 1x300 Kč dle § 13 advokátního tarifu, celkem 1 200 Kč. Soud přiznal také náhradu 21% DPH ve výši 571 Kč, již je advokát povinen ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Po snížení náhrada nákladů činí 192,70 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci prostřednictvím podepsaného soudu. V odvolání musí být uvedeno, kdo je podává, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu a čeho se odvolatel domáhá. Odvolání musí být podepsáno a datováno.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou vykonatelným rozsudkem, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.