Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
2 C 5/2024-15
Okresní soud Plzeň-sever rozhodl soudcem Mgr. Terezou Šmicovou ve věci
žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci]
proti
žalovanému: [osobní údaje žalovaného]
pro 16 890 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a částku 2 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se částečně, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 890 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 200 Kč od 6. 3. 2023 do zaplacení a částku 2 690 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se částečně, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 200 Kč s tím, že žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení:
-) zákonného úroku z prodlení z částky 14 200 Kč, představující jistinu zápůjčky a poplatek za její poskytnutí.
-) poplatku za uzavření smlouvy ve výši 4 200 Kč
-) poplatku za upomínku ve výši 2 500 Kč
-) smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč, tj. od 6. 3. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 2 488 Kč.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož bylo možné ve věci rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud žalovaného ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , (dále jen „o. s. ř. “) vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, soud proto věc rozhodl pouze na základě listinných důkazů.
3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci, z něhož dovodil, že žalobkyně s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne [datum] nevrátil. Dopisem ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. Žalovaný se citovanou smlouvou zavázal k vrácení částky 10 000 Kč a dále:
-) zákonného úroku z prodlení z částky 14 200 Kč
-) poplatku za uzavření smlouvy ve výši 4 200 Kč
-) poplatku za upomínku ve výši 2 500 Kč
-) smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč, tj. od 6. 3. 2023 do 30. 11. 2023 ve výši 2 488 Kč.
4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.
6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.
7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.
9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.
10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř. ), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo.
11. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovaným (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o zápůjčce podle § 2390 o. z. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10 000 Kč, kterou měl vrátit do [datum]. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.
12. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu zápůjčky podle ustanovení § 2390 o. z., lze co do části podle výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. adresa doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že zapůjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a byl povinen vrátit částku v celkové výši 14 200 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaný požadovanou a ničím nezajištěnou částku získal okamžitě (bezprostředně po uzavření smlouvy), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásil a sám aktivně vyhledal nabídku žalobkyně, když uzavíral smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ho nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od dne od [datum] do [datum] ve výši 2 488 Kč.
13. Konečně žalobkyně požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.
14. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 2 500 Kč coby 5× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání jejich odeslání žalovanému, nijak netvrdila ani neprokazovala vznik skutečných nákladů na jejich vyhotovení, a jen na základě textového znění upomínek nelze žalobkyní uplatněnému nároku ve výši 2 500 Kč vyhovět. Nadto soud vyhodnotil, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb. , když z jednání žalovaného tedy neuhrazení jakékoliv částky na dluh žalobkyně lze dovodit, že opakované upomínání žalovaného nepovede ke kýženým výsledkům, a zároveň se výše poplatku 500 Kč za každou jednotlivou nijak nepersonalizovanou (vyjma uvedení dlužné částky a jména dlužníka) upomínku jeví jako nepřiměřená a neodpovídající obvyklým nákladům spojeným s upomínáním. Z těchto důvodů soud neshledal nárok na úhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč jako důvodný.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, co do požadované jistiny, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 19 580 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.