Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
9 C 290/2023-68
Okresní soud v Prostějově rozhodl soudkyní JUDr. Alicí Havránkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 17.616,32 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.700 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v částce 2.645 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 12.345 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.227,57 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 12.409,29 Kč, nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutě ve výši 5.271,32 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 9.700 Kč do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v částce 2.645 Kč, zákonném úroku z prodlení z částky 12.345 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši 1.227,57 Kč, kapitalizovaném úroku ve výši 12.409,29 Kč, nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutě ve výši 5.271,32 Kč, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Návrhem doručeným soudu dne 12. 6. 2023 se žalobce domáhal zaplacení 12.345 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.345 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1227,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12.409,29 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 5.271,32 Kč, vše ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 14. 9. 2020 mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., a žalovanou, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 12.888 Kč ve 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč, poslední splátka připadala na 14. 11. 2021. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, ale nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž dle žaloby porušila své závazky ze smlouvy. Žalobce nabyl pohledávku smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 1. 2. 2023 mezi společností právnická osoba., a žalobcem. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno. Úvěr byl poskytnut žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy, což potvrdila podpisem. Žalovaná dle žaloby uhradila na pohledávku částku v celkové výši 5.300 Kč. Žalovaná nad výše uvedené nezaplatila ničeho a nereagovala na předžalobní výzvu.
2. Soud vydal elektronický platební rozkaz, kterým žalobě zcela vyhověl. Platební rozkaz byl podle ustanovení § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) za použití ustanovení § 174a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. zrušen.
3. Žalovaná byla vyzvána, aby se k žalobnímu návrhu vyjádřila, ve vyjádření vylíčila rozhodující skutečnosti na svoji obranu a navrhla k prokázání svých tvrzení důkazy. Byla jí stanovena lhůta 15 dnů, která uplynula marně.
4. Ve věci se dne datum konalo ústní jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svou neúčast omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila. Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobcem. Takto byl zjištěn následující skutkový stav:
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností právnická osoba., a žalobcem dne 1. 2. 2023, byla prokázána aktivní legitimace žalobce.
6. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalované byla dne 14. 9. 2020 poskytnuta zápůjčka ve výši 15.000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti, což stvrdila svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli souhrnný poplatek za zápůjčku ve výši 12.888 Kč, tj. celkem (vč. jistiny úvěru) částku 27.888 Kč, ve 14měsíčních splátkách po 1.992 Kč.
7. Žalobce neprokázal, že by původní věřitel jakýmkoliv způsobem zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr.
8. Podle § 2390 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
9. Dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 , větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Z citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že soud by měl posuzovat otázku platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pouze v případě, že žalovaný jako dlužník namítne nedodržení povinností žalobce jako věřitele v souvislosti s uzavíráním smlouvy a jeho povinností prověřit schopnost spotřebitele úvěr splácet. Výklad citovaného ustanovení je však modifikován rozsudkem Soudního dvora EU ve věci C 679/2018 ze dne 5. 3. 2020, podle kterého je české právo ukládající povinnost spotřebiteli dovolat se neplatnosti úvěrové smlouvy v rozporu s unijním právem a soud je proto povinen z úřední povinnosti zkoumat postup věřitele při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to zda tento postup odpovídá evropskému právu, tj. směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS. Podle článku 8 této směrnice „členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi.“ Podle článku 23 uvedené směrnice „členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
12. K míře pečlivosti věřitele při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele se vyjádřil v rámci předchozí úpravy § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. 33 Cdo 2178/18 . V tomto rozhodnutí uvedl „že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
13. Podle citovaných rozhodnutí a při aplikaci eurokonformního výkladu vnitrostátní právní úpravy spotřebitelských smluv je zřejmé, že informace věřitelem získané od spotřebitele jsou z hlediska úplného a spolehlivého posouzení jeho úvěruschopnosti až doplňkové. Primární povinností věřitele je zjistit si spolehlivost potřebných údajů i z jiných zdrojů, než je samotný dlužník. Tyto zjišťované údaje se mají týkat zejména aktuální majetkové situace dlužníka. Takto by měl věřitel např. zkoumat a objektivně ověřovat skutečnou výši příjmů a výdajů, zejména v souvislosti s bydlením, vyživovacími povinnostmi, splatnými dluhy a zjišťovat další informace přímo ovlivňující komplexní závěry věřitele o majetkové situaci dlužníka. Pokud tyto povinnosti věřitel důsledně před uzavřením smlouvy o úvěru nesplní, je důsledkem aplikace sankce v podobě neplatnosti smlouvy.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákona, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Na základě shora zjištěného skutkového stavu ve smyslu výše uvedených hmotněprávních ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v rozsahu odpovídajícím výši bezdůvodného obohacení, které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Obsah smlouvy a okolnosti jejího uzavření je nutno, s ohledem na postavení žalované jako slabší smluvní strany (spotřebitele), posoudit podle ustanovení občanského zákoníku i podle ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Bylo tedy nutno posoudit, zda žalobce, resp. jeho právní předchůdce, jako věřitel postupoval před uzavřením smlouvy v souladu s tehdy platnou právní úpravou (§ 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ) a aktuální judikaturou Soudního dvora (rozsudek ze dne 5. 3. 2020, C-679/18). Žalobce však předloženými listinami neprokázal, že by jeho právní předchůdce jako věřitel učinil potřebné kroky za účelem zjištění skutečné majetkové situace žalované, nejen lustraci v dostupných registrech dlužníků, zda u nich žalovaná není evidována, či náhledem do exekučního rejstříku, ale i zkoumáním výdělkových a majetkových poměrů žalované, celkových příjmů a nákladů její domácnosti, vyživovacích povinností a dalších závazků. Soud proto dospěl k závěru, že ze strany právního předchůdce žalobce jako věřitele nedošlo k odbornému posouzení úvěruschopnosti dlužníka (žalované) a smlouvu o úvěru proto shledal neplatnou. Vycházel při tom z prokázaných tvrzení žalobce, podle kterých žalovaná čerpala 15.000 Kč a uhradila částku 5.300 Kč. Rozhodl proto o povinnosti žalované vrátit žalobci rozdíl mezi převzatou a vrácenou částkou (15.000 Kč – 5.300 Kč), tedy bezdůvodné obohacení ve výši 9.700 Kč, které žalované vzniklo plněním právního předchůdce žalobce bez právního důvodu. ( výrok I. tohoto rozsudku)
18. Z důvodu neplatné smlouvy o úvěru žalobci nárok na částku 2.645 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12.345 Kč ve výši 8,5 % ročně od 4. 2. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.227,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 12.409,29 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a se smluvní pokutu ve výši 5.271,32 Kč nevznikl a žaloba byla proto ve zbývající části jako nedůvodná zamítnuta.
19. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě byl rozdíl v úspěchu obou účastníků nepatrný, proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků řízení nemá na jejich náhradu právo.
20. Lhůty k plnění soud stanovil v prodloužené lhůtě v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.