Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
27 C 253/2023-44
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci
žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1, Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená dne datum narození
trvale bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení částky 55 947 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 161,74 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 13 250 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 6 144 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 553 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 3 233,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 11 558,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 621,58 Kč a 29% úrok p.a. z částky 16 483,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 980,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 884,39 Kč a 29% úrok p.a. z částky 17 702,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 22 161,74 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 13 250 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 6 144 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 36 553 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 3 233,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 11 558,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 621,58 Kč a 29% úrok p.a. z částky 16 483,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 980,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 884,39 Kč a 29% úrok p.a. z částky 17 702,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2022 domáhala se žalobkyně na žalované zaplacení částky 55 947 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně společnost právnická osoba. uzavřela se žalovanou dne 23. 8. 2019 smlouvu o zápůjčce č. anonymizováno, na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 14 220 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 3. 7. 2020. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 13. 2. 2020. Žalovaná uhradila pouze 6 750 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 3. 7. 2020 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 16 483,05 Kč a na souhrnném poplatku 10 986,95 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 7 621,58 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 2 141,77 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 29. 1. 2022. Dále společnost právnická osoba. uzavřela se žalovanou dne 22. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce č. anonymizováno, na základě níž poskytla žalované v hotovosti částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet spolu s poskytnutou částkou i souhrnný poplatek ve výši 22 333 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 873 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 5. 2020. Žalovaná však sjednané splátky řádně a včas nesplácela, když poslední splátka byla uhrazena dne 13. 2. 2020. Žalovaná uhradila pouze 23 856 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně proto vzniklo dle smluvních podmínek dne 15. 5. 2020 právo na uhrazení celé zbývající částky, která činila na jistině zápůjčky 17 702,89 Kč a na souhrnném poplatku 10 774,11 Kč. Žalovaná dluh dosud neuhradila. Kromě výše uvedených částek požaduje žalobkyně po žalované i kapitalizovaný úrok ve výši 8 884,39 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 3 029,16 Kč do dne postoupení pohledávky a úrok a úrok z prodlení i ode dne 29. 1. 2022. Pohledávky byly ke dni 28. 1. 2022 postoupeny na žalobkyni.
2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila k jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Soud provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin, a to 2x smlouvy o zápůjčce, 2x přehledu plateb, 2x zákaznické karty, rozsudku na čl. 35-37 spisu, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu.
4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:
5. Ze smlouvy o zápůjčce č. anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 8. 2019 mezi společností právnická osoba. a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 14 220 Kč, a to v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 761 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 3. 7. 2020. Z karty zákazníka ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije v nájmu s partnerem, vyživuje 4 osoby, má příjem 7 600 Kč a další příjem 5 472 Kč, další příjem domácnosti činí 32 000 Kč a na jiné dluhy u věřitele platí splátky 1 800 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 000 Kč. Při sepsání karty předložila výměr a 2 výplatní pásky. Tyto listiny soudu předloženy nebyly. Ze smlouvy o zápůjčce č. anonymizováno bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 22. 3. 2019 mezi společností právnická osoba. a žalovanou jako zákazníkem. Žalované byla poskytnuta částka ve výši 30 000 Kč, přičemž žalovaná současně potvrdila převzetí této částky v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit jistinu a souhrnný poplatek ve výši 22 333 Kč, a to v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 873 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 15. 5. 2020. Z karty zákazníka ze dne 22. 3. 2019 soud zjistil, že v ní žalovaná uvedla, že žije v nájmu s partnerem, vyživuje 5 osob, má příjem 7 600 Kč a další příjem 4 035 Kč, další příjem domácnosti činí 38 000 Kč a na jiné dluhy u věřitele platí splátky 2 000 Kč měsíčně a další výdaje činí 4 500 Kč. Při sepsání karty předložila výměr. Tato listina soudu předložena nebyla. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 28. 1. 2022 mezi společností právnická osoba. postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru a zápůjčky, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byly i pohledávky za žalovanou ze smlouvy o zápůjčce. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.
6. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně na základě 2 uzavřených smluv o zápůjčce předala žalované částku 20 000 Kč a 30 000 Kč. Žalovaná tuto skutečnost ani nijak nerozporovala. Soud však má za to, že smlouvy o úvěru je nutno hodnotit jako neplatné, neboť žalobkyně ani přes poučení soudu dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání obou smluv o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Předchůdkyně žalobkyně si sice měla vyžádat doklady o příjmech žalované, tyto však soudu nepředložila, a nijak nezkoumala výdajovou stránku žalované. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostál své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. V rámci posouzení výdajové stránky žalované nezkoumala předchůdkyně žalobkyně náklady na bydlení, ani netrvala na doložení výše nákladů na bydlení, nezkoumala další náklady žalované, podrobněji nezkoumala, zda žalovaná splácí jiné úvěry nebo zápůjčky a jaká je výše měsíčních splátek, když se spokojila pouze s jejím prohlášením v zákaznické kartě, že tyto činí celkem 1 800 Kč, resp. 2 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zcela nedostatečně zkoumala a prověřovala zejména otázku výdajů žalované, čímž nesplnila povinnost s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C-106/89, EU:C:1990:395, Océano Grupo SA C-240–244/98, EU:C:2000:346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009:350, bod 32, ke směrnici Rady 85/577/EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C-227/08, EU:C:2009:792, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C-32/12, EU:C:2013:637, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C-497/13, EU:C:2015:357, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C-429/05, EU:C:2007:575, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. Pl. ÚS 1/10, bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně § 87 ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu § 87 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 2390 občanského zákoníku přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu (§ 86 ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.
7. Soud proto žalovanou zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši prokazatelně vyplacené a žalovanou nevrácené jistiny, tedy částku 19 394 Kč (rozdíl mezi jistinou 20 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 6 750 Kč činí u mladšího úvěru 13 250 Kč a rozdíl mezi jistinou 30 000 Kč a dle tvrzení žalobkyně již žalovanou uhrazenou částkou 23 856 Kč činí u staršího úvěru 6 144 Kč, celkem tedy neuhrazené části jistiny úvěru tvoří v součtu částku 19 394 Kč). Soud žalobkyni přiznal i úroky z prodlení z jistiny 13 250 Kč částečně kapitalizované od 4. 7. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 1 719,05 Kč a z jistiny 6 144 Kč částečně kapitalizované od 16. 5. 2020 do 28. 1. 2022 ve výši 1 048,69 Kč, tak ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení. Ve zbytku, tedy aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku žalobkyni částku 36 553 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 3 233,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky 11 558,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 422,72 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 621,58 Kč a 29% úrok p.a. z částky 16 483,05 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 980,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 8 884,39 Kč a 29% úrok p.a. z částky 17 702,89 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.
8. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek, která má všechny náležitosti dle § 1879 a násl. občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. V příloze se mezi postupovanými pohledávkami nachází i pohledávka za žalovanou. Žalobkyně se tak stala novým majitelem pohledávky a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou, byť jen z titulu bezdůvodného obohacení.
9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, neboť žaloba byla vůči ní z větší části zamítnuta, proto by měla právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Jelikož však žalované s řízením náklady nevznikly, rozhodnul soud o nákladech řízení tak, že je žádnému z účastníků nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, a to písemně, ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).