Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 317/2023-34
Okresní soud v Kolíně rozhodl soudkyní tituly před jménem. Magdou Mocovou ve věci
žalobce: právnická osoba s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 6 zastoupený advokátem jméno FO sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
pro zaplacení 38 498,72 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 720,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 13 777,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 408,72 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 193,96 Kč, s e z a m í t á.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 831,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce tituly před jménem jméno FO.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 720,94 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 13 777,78 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 408,72 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v celkové výši 193,96 Kč, s e z a m í t á.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 831,18 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, .
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6. 9. 2023 domáhal zaplacení žalované částky s tím, že účastníci uzavřeli dne 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. číslo smlouvy na spotřebitelské zboží, jejíž součástí byla i smlouva č. Anonymizováno o revolvingovém úvěru ve výši nejméně 10 000 Kč. Součástí smlouvy jsou úvěrové podmínky žalobce. Žalobce se smlouvou zavázal poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet řádně a včas spolu s úroky. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když se dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek (splátka splatná dne 15. 7. 2021, dne 15. 8. 2021, dne 15. 9. 2021, dne 15. 10. 2021 a dne 15. 11. 2021), čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalobce vůči žalovanému, a to dnem následujícím po splatnosti nejpozději dospělé dlužné měsíční splátky. Celkem žalovaný vyčerpal částku ve výši 34 370,36 Kč. Dopisem označeným jako zesplatnění pohledávky ze dne 28. 11. 2022 byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě celkové dlužné částky. Žalobce se domáhal uhrazení částky 31 508,72 Kč jakožto dlužné jistiny, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 408,72 Kč za dobu od 19. 12. 2022 do zaplacení, částky 5 900 Kč jakožto dlužných splátek splatných do dne předčasné splatnosti (z toho jistina ve výši 3 038,36 Kč), dále poplatků za odeslání upomínek ve výši 500 Kč za dvě odeslané SMS upomínky ze dne 31. 5. 2023 a dne 13. 6. 2023, smluvní pokuty za prodlení s úhradou splátek ve výši 590 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 70 Kč ve výši 4,49 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 465 Kč ve výši 75,26 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 56,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 38,27 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 1 455 Kč ve výši 19,73 Kč. Žalovaný ani přes výzvu právního zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2023 dlužnou částku neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, když žalovaný je bulharský občan. Soud zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Žalovaný měl v době zahájení řízení v projednávané věci bydliště na území České republiky, a proto je podle čl. 4 odst. 1 a čl. 62 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech dána mezinárodní soudní příslušnost (pravomoc) soudů České republiky, a to bez zřetele na státní příslušnost žalovaného. Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Bulharskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních zveřejněnou pod vyhlášenou jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 3/1978 Sb. neupravuje – s výjimkou odpovědnosti za škodu – mezinárodní soudní příslušnost ve věcech mimosmluvních závazků, a proto na projednávanou věc nedopadá.
4. Soud provedl důkazy listinami, které předložil žalobce k prokázání svých tvrzení (ust. § 120 odst. 1 občanského soudního řádu , dále jen „o.s.ř. “), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle ust. § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:
5. Žalovaný a žalobce uzavřeli dne 4. 2. 2020 úvěrovou smlouvu č. Anonymizováno, jejíž součástí byla mj. smlouva o úvěrovém rámci, účastníci si sjednali výši úvěrového rámce (35 000 Kč), výši úroků a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 4. 2. 2020, výpisy ke smlouvě č. číslo smlouvy za období červen – listopad 2022, úvěrovými podmínkami žalobce, předsmluvním formulářem). Žalovaný při uzavírání smlouvy deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 15 807 Kč, výdaje na bydlení ve výši 2 500 Kč, ostatní měsíční výdaje ve výši 0 Kč, pracovní poměr na dobu neurčitou, žádná vyživovací povinnost (prokázáno smlouvu o úvěru ze dne 4. 2. 2020). Žalovaný na smlouvu čerpal částku 132 876,48 Kč, doposud uhradil 108 155,54 Kč (prokázáno přehledem plateb). Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, zesplatnil žalobce úvěr po předchozím upomínání dopisem ze dne 28. 11. 2022 ke dni 28. 11. 2022 (prokázáno upozorněním ze dne 25. 7. 2022, upomínkou ze dne 25. 8. 2022, upomínkou ze dne 25. 9. 2022, dopisem ze dne 28. 11. 2022 včetně dodejky). Žalobce uplatnil jistinu, dlužné splátky, úroky, úroky z prodlení a poplatky. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne 19. 5. 2023 (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 19. 5. 2023 včetně podacího archu).
6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli 4. 2. 2020 smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z.; poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne zejména z části D. společných a závěrečných ustanovení smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.
7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.
8. Ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalobce sdělil, že tuto zkoumal zejména na základě informací získaných z nebankovních registrů, registru SOLUS a dalších registrů a databází, kdy o žalovaném takto nezjistil žádné negativní poznatky. Dále žalobce poukázal na skutečnost, že žalovaný na smlouvu hradil dva roky po jejím uzavření.
9. Na základě uvedeného má soud za to, že žalobce svou povinnost přezkoumat úvěruschopnost žalovaného nesplnil. Povinností poskytovatele úvěru je řádně přezkoumat příjmy i výdaje žadatele o úvěr (k tomu srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. 102 VSPH 709/2021 -73). Podstatou prověření skutečností sdělených žadatelem o úvěr je nespoléhání se pouze na jím sdělené údaje, nýbrž ověření jejich pravdivosti skrze další dokumenty či jiné důkazy. Žalobce v řízení žádné takové důkazy ani přes výzvu soudu nepředložil, jediný předložený důkaz je úvěrová smlouva s údaji deklarovanými žalovaným, což, jak je uvedeno výše, je zcela nepostačující. Žalobce nepředložil soudu ani výpisy z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku či jiných databází, ačkoli jimi argumentoval. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ohledně tvrzení o provedeném přezkumu úvěruschopnosti.
10. Soud zdůrazňuje, že sporné řízení je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Povinnost tvrzení a povinnost důkazní mají účastníci již v žalobě (§ 79 odst. 1 o.s.ř. ). Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. K jednání se žalobkyně nedostavila, čímž se dobrovolně zbavila dobrodiní poučení (soud ji coby nepřítomného účastníka nemohl poučit podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. o jejím důkazním břemeni). Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. o. s. ř. , protože se účastník nedostavil k jednání, není soud oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2012, sp. zn. spisová značka).
11. Ohledně námitky žalobce, že žalovaný úvěr splácel, je nutno uvést, že povinností žalobce je zkoumat schopnost žalovaného úvěr splácet v době poskytování úvěru, nikoli ex post; i dlouhodobé splácení úvěru ze strany žalovaného tak není tvrzením relevantním pro posouzení skutečnosti, zda žalobce své povinnosti dostál (k tomu více rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 3. 2022, č. j. spisová značka).
12. Zdůrazňuje-li žalobce, že žalovaný měl za povinnost uvést při sjednávání smlouvy pravdivé a úplné údaje o svých majetkových, příjmových a jiných poměrech, pak se jedná o argumentaci nepřiléhavou. Jak již bylo řečeno, podle ustálené soudní praxe se nemůže poskytovatel úvěru zbavit své povinnosti zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost žadatele tím, že se spokojí s jeho tvrzeními; tato tvrzení musí být hodnověrně doložena a posouzena, přičemž skutečnosti uváděné žadatelem mají být pro poskytovatele úvěru jen jedním ze zdrojů informací. Jinými slovy poskytovatel úvěru musí sám proaktivně zjišťovat všechny údaje potřebné pro posouzení úvěruschopnosti žadatele: nespolupracuje-li žadatel dostatečně, nebo není-li možno potřebné informace v dostatečném rozsahu zjistit či ověřit, je jediným možným důsledkem neposkytnutí úvěru. Zcela obdobně pak platí, že se poskytovatel úvěru nemůže spoléhat jen na zásadu poctivého a dobrověrného jednání v právním styku; ani tato zásada pochopitelně neznamená, že má poskytovatel úvěru rezignovat na přezkoumání tvrzení a údajů poskytnutých dlužníkem. Nejde jen o to, zda uvedené listin y (doklady žalovaného, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, výpisy z účtu aj.) měl právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy k dispozici, ale zejména je též třeba znát obsah těchto listin, neboť jen se znalostí konkrétních skutečností plynoucích z těchto listin lze posoudit, zda žalobce vzal dostatečně v úvahu všechny jednotlivé skutečnosti na straně žalované (jak na její příjmové, tak výdajové stránce) a podle jeho přezkoumatelné úvahy vedené s odbornou péčí tak neměl v době uzavření smlouvy důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
13. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný celkem uhradil 108 155,54 Kč, z jím vyčerpané částky ve výši 132 876,48 Kč tak zbývá zaplatit částku ve výši 24 720,94 Kč.
14. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobce tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 věta první o.s.ř. , když neshledal důvody pro její prodloužení.
15. Úrok z prodlení soud žalobci nepřiznal, neboť dle § 87 odst. 1 z.s.ú. je žalovaný oprávněn vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o.z. mu vzniká teprve prodlením dlužníka s vrácením zbylé jistiny úvěru v této nové „přiměřené“ době (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. spisová značka). Dle § 87 odst. 2 z.s.ú. může tuto dobu v případě sporů stanovit soud.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení s ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 30.8.2010 sp.zn. I. ÚS 2717/08 a usnesení KS v Praze ze dne 31.7.2013 čj. 30 Co 363/2013 -97 a podle pravidel v těchto rozhodnutích stanovených. Do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci soud zahrnul nejen pohledávky, ale i jejich příslušenství mimo příslušenství běžícího. Soud tento způsob považuje za spravedlivý, neboť až z něj je názorně na konkrétních číslech vidět, jaké částky věřitel skutečně vymáhá. Žalobce měl úspěch ohledně celkové částky 24 720,94 Kč. Neúspěch měl naopak ohledně částky 13 971,74 Kč (neúspěšně žalovaná část nároku č. 1 ve výši 13 187,78 Kč + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v celkové výši 193,96 Kč + nárok č. 2 v podobě smluvní pokuty ve výši 590 Kč) a běžících zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 37 408,72 Kč od 19. 12. 2022 do zaplacení. Za předmět řízení je třeba považovat součet těchto částek, tj. částku 38 692,38 Kč. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobce činí 27,78 % (100 % * (24 720,94 Kč – 13 971,74 Kč)/38 692,38 Kč). Žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobce je plátcem této daně.
Soud přiznal náklady dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu, neboť žalobce podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 , pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce podal u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu.
Konkrétně má žalobce nárok na náhradu ve výši 27,78 % z částky:
- 1 540 Kč (zaplacený soudní poplatek),
o Advokát žalobce učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ adv. tarifu), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ ; vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x 300 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c/ bod 2 . vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/ vyhl. č. 177/1996 Sb. , adv. tarifu).
- 252 Kč (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobce a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř. ).
Celkem tak má žalobce nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 27,78 % z částky 2 992 Kč, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 831,18 Kč, a to k rukám zástupce žalobce ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1 , § 160 odst. 1 o.s.ř. ). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně.
Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.