Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
5 C 298/2023-45
Okresní soud v Klatovech rozhodl soudkyní JUDr. Bohumírou Netrvalovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0
proti
žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o zaplacení 26 875,49 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částka úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky částka, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni , částka, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá co do částky , částka, , co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Klatovech doplatek soudního poplatku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen zdejšímu soudu dne datum, se domáhala žalobkyně na žalované zaplacení částky částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení. Konstatovala, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo hodnota, kterou se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši částka. Úroky úvěru měly být žalovanou hrazeny v měsíčních splátkách částka, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaná však nedodržela splátkový kalendář, dostala se do prodlení se splátkou splatnou datum. Žalobkyně proto upomínkou ze dne datum žalovanou vyzvala k úhradě dlužné splátky, kterou žalovaná neuhradila. Druhá písemná upomínka byla datována datum. Vzhledem k tomu, že na jednotlivé upomínky nebylo reagováno, žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni datum. Žalobou uplatněná částka pak představuje zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru.
2. K výzvě soudu učiněné usnesením ze dne datum č. j. spisová značka, doplnila žalobkyně svá tvrzení. Uvedla, že žalovaná uhradila celkem hodnota splátek po částka, tedy celkem částka. Žalobkyně tuto úhradu započetla v souladu s tabulkou umoření. Žalovaná částka pak představuje toliko nesplacenou jistinu úvěru.
3. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, z něhož se žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včas a řádně omluvila. Žalovaná se k jednání nedostavila, neomluvila, byť žaloba současně s předvoláním jí byla doručena dne datum dle § 49 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. Soud za splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal v nepřítomnosti obou účastnic, když zároveň u obou z nich byla zachována desetidenní lhůta na přípravu dle § 115 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř.
4. Žalobkyně soudu předložila smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum pod číslem hodnota včetně přílohy číslo - posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, dále žádost o doplňkovou službu, smlouvu o zřízení doplňkové služby podpora, předsmluvní informace a potvrzení o vyplacení úvěru. Na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru se žalobkyně ve smlouvě vystupující jako poskytovatel úvěru zavázala poskytnout žalované ve smlouvě označené jako spotřebitel částku částka a to tak, že částka částka měla být vyplacena na účet spotřebitele číslo č. účtu, částka částka použita za účelem úplné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči věřiteli - žalobkyni ze smlouvy číslo hodnota ze dne datum a částka částka měla být započtena na náklady poskytovatele specifikované v bodu 4.8. dané smlouvy. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 23 % ročně, žalovaná se zavázala celkový poskytnutý úvěr zaplatit současně s úrokem v celkové výši částka, tedy celkem částka v 72 měsíčních splátkách. Jednotlivé splátky úvěru měly být hrazeny ve výši částka měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce.
5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
6. S ohledem na shora citované ustanovení, které představuje zákonný nástroj, jehož účelem je odstraňovat nepřiměřenou tvrdost a nespravedlnost, která nepožívá právní ochrany, soud shledal smlouvu uzavřenou mezi účastnicemi řízení za absolutně neplatnou. Je třeba uvést, že vždy záleží na okolnostech každého jednotlivého případu, kdy učinění závěru o rozporu s dobrými mravy vychází ze zjištění, že pouhá formální aplikace práva by vedla ke zjevně nepřiměřeným důsledkům. Aplikace korektivu dobrých mravů nastupuje tedy po zjištění, že sice právní jednání zákonu neodporuje, ale obsah právního jednání s ohledem na okolnosti případu je nespravedlivý, zřejmě nepřiměřený, a že tedy nemůže obstát pro rozpor s hodnotami, které dobré mravy prezentují. Soud si musí sám v každém jednotlivém případě vymezit hypotézu, neboť není stanovena právním předpisem, není zde výslovně stanoveno, ze kterých hledisek má soud vycházet a je třeba zvážit všechny rozhodné okolnosti toho kterého případu, zda jsou splněny podmínky pro použití ustanovení § 580 odst. 1 o. z. Bez zvážení okolností konkrétního případu nelze ani vycházet ze závěrů jiného soudního rozhodnutí soudu v podobné věci. Dobré mravy jsou dle již ustálené soudní judikatury spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušnosti a poctivého jednání, a proto je třeba posuzovat každý případ individuálně s přihlédnutím k jednání účastníků v tom kterém období a i vzhledem k jejich tehdejšímu postavení. Vada způsobující neplatnost se může vztahovat i na část právního jednání a pak zbývá posoudit, zda je vadná část smlouvy o půjčce či nikoliv. V daném případě soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo hodnota ze dne datum ve smyslu § 588 o. z., jako neplatné právní jednání. Tato neplatnost působí od počátku a ze zákona. Zde není rozhodná vědomost účastníků smlouvy o důvodu této neplatnosti. Soud při svém rozhodování vycházel z následující úvahy. V daném případě byla smlouva mezi jejími účastnicemi uzavřena jako spotřebitelská, to znamená distančním způsobem, stvrzená verifikační platbou žalované (prokázáno detailem pohybu – okamžitá příchozí platba – č. l. 22 spisu). Smlouvu soud posuzoval dle § 1810 a následující o. z. týkající se závazků ze smluv uzavřených se spotřebitelem i podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Podle § 1813 o. z. jsou zakázána ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Nepřiměřená ujednání ve spotřebitelských smlouvách mají být i podle směrnice rady 93/13/EHS a judikatury ESD považována za absolutně neplatná, spotřebitelé se tedy nemusí nepřiměřených ustanovení sami dovolávat. Systém ochrany zavedený touto směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací síly, tak i úrovně informovanosti. Proto článek 6 odst. 1 směrnice stanoví, že nepřiměřené podmínky nejsou pro spotřebitele závazné. V daném případě, jak zřejmé z textu předložené smlouvy, tato byla napsána žalobkyní předem, byla zaslána žalované. Žalovaná tedy samotný text smlouvy v tomto směru těžko mohla ovlivnit. Jak sama žalobkyně uvádí, tzv. doplňkové služby podpora jsou součástí smlouvy o úvěru a jsou proto hodnoceny jako jeden celek. Z okolností uzavření smlouvy je zřejmé, že je to žalovaná, která je tou slabší stranou v uzavíraném kontraktu, její postavení je tedy tímto samo o sobě zhoršeno. Očekává se ale od poskytovatele požadavek přiměřenosti a poctivosti jednání vůči spotřebiteli, kdy rozsah zjištění návratnosti úvěru odpovídá jeho ekonomickému riziku. Žalobkyně si ekonomickou schopnost žalované splácet úvěr zjišťovala, jak doloženo přílohou č. hodnota smlouvy o úvěru, ale zřejmě si nepočínala dostatečně obezřetně. Nelze přehlédnout, že předmětný úvěr žalovaná použila z části na úhradu jiného svého úvěru, což samo o sobě o její solventnosti nesvědčí.
7. Pokud se týče samotné smlouvy o úvěru, úvěr byl sjednán na určitou dobu v délce 72 měsíců, výše základní splátky byla sjednána na částka měsíčně, což je celkem částka, což je téměř ještě jednou tolik, než si žalovaná půjčila (úvěr na částka). Smluvní strany si dále sjednaly, že žalovaná uhradí žalobkyni účelně vynaložené náklady úvěru ve výši částka, když tato částka byla žalobkyní započtena z poskytnutého úvěru, tudíž fakticky žalovaná obdržela částka. právnická osoba případ prodlení žalované s úhradu dlužné částky byly ve smlouvě upraveny finanční nároky v článku 5.3 smlouvy, a to smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, s níž je žalovaná v prodlení, náklad na upomínku ve výši částka, a za další ve výši částka (článek 5.4 smlouvy). Pokud se týče tzv. doplňkových služeb - smlouva o zřízení doplňkové služby Anonymizováno, byla uzavřena sice dohodou stran, ale soud je přesvědčen, že smlouva byla takto již žalované předložena se všemi přílohami, včetně služeb doplňkových. Tyto „služby“ jsou koncipovány tak, aby byly jakoby pro dlužníka „výhodné“. Pokud se ve smlouvě v článku 2.2 hovoří o tom, že se jedná o hrazenou nepovinnou službu, že spotřebitel uhradí celkem po dobu trvání úvěru částku částka, a to v měsíčních splátkách ve výši částka měsíčně, že cílem této služby je zajištění závazků spotřebitele vůči žalobkyni s minimálním zatížením a eliminací rizik pro spotřebitele, pak toto ustanovení je zavádějí a nepřesné. Smlouva byla uzavřena rovněž na shodnou dobu, jako je trvání základního úvěru, žalovaná navíc k pravidelným splátkám úvěru ve výši částka má platit dalších částka, měsíčně, tudíž se tímto navyšují platby úvěru celkem až na částku částka měsíčně, a to za „služby“, které jednak banky poskytují bezplatně, například při zřízení inkasní služby či za minimální poplatek a i ostatní doplňkové služby jsou postaveny především ku prospěchu žalobkyně, která jednak tyto služby nezahrnuje do RPSN, což zkresluje pohled na celkové náklady úvěru a jednak se i v tomto případě jedná o placenou službu za to, že žalovaná může požádat v případě nenadálé životní situace, o možnost přerušení splácení či odklad splátek, vždy za vymezených podmínek. V této souvislosti je vhodné uvést, že tato vstřícnost by u spotřebitelských smluv měla být samozřejmostí, aniž by podléhala dalšímu zpoplatnění. Smlouva se jeví jako celkově nevyvážená v neprospěch spotřebitele, plná nepřehledných a zavádějících podmínek. Takovéto ujednání ve spotřebitelských smlouvách je zakázané (§ 1813 o. z.).
8. Z důvodů uvedených shora soud považuje toto právní jednání, tedy smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatné, zejména pro rozpor s dobrými mravy. Ve výsledku to znamená, že žalovaná zaplatí násobně vyšší částku věřiteli, než která byla žalované půjčena. Za poskytnutých částka by žalovaná měla zaplatit částka včetně poplatků za další „služby“. Výši tohoto úroku (odměny) za poskytnutí spotřebitelského úvěru vztažmo k půjčené částce soud považuje za odporující dobrým mravům. Tato „úroková míra“, která je dotvořena dalšími poplatky, zcela jasně překračuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, není stanovena s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček a přesahuje tak i tolerovaný trojnásobek jejich výše u nebankovních subjektů s přihlédnutím k jejich vyššímu ekonomickému riziku při poskytování úvěrů. Jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany odkazem na autonomii vůle. I tuto zásadu ovlivňují korektivy právního řádu, tato autonomie nemůže být bezbřehá. Podstatou podnikání žalobkyně je ve svém důsledku obchod s chudobou. To je doloženo v podstatě i žalovanou částkou. Sjednaný úrok, čili odměna za poskytnutí finančních prostředků spolu s dalšími smluvními pokutami (sankcemi) nelze oddělit od ostatních ujednání ve smlouvě, neboť je zřejmé, že bez tohoto ujednání by věřitel takovouto smlouvu neuzavřel. Smlouva je dle názoru soudu pro spotřebitele nevýhodná a plná zneužívajících ustanovení a vytváří tak nerovnováhu v právech a povinnostech obou stran v neprospěch spotřebitele, požadavek přiměřenosti zde dle názoru soudu nebyl splněn. Smlouva o úvěru je tedy s poukazem na shora uvedené neplatným právním jednáním jako celek.
9. S ohledem na shora uvedený závěr soud vztah účastnic posoudil z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. Pokud žalobkyně žalované poskytla částku částka, a žalovaná na uvedené částce uhradila částka, zbývá uhradit částku částka. Tato částka představuje, oč se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila. Je proto žalovaná povinna částku částka žalobkyně jako ochuzené vrátit. Soud proto žalobě vyhověl tak, jak z výroku rozsudku pod bodem I. je patrno. Jde-li o prodlení žalované s úhradou peněžitého plnění, soud dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že se jedná o bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, bylo třeba výzvy žalobkyně k úhradě peněžitého plnění v souladu s § 1958 odst. 2 o. z. Takováto výzva byla učiněna v předžalobní upomínce datované datum, která byla dána k poštovní přepravě téhož dne a ve světle § 573 o. z. se dne datum dostala do dispoziční sféry adresáta - žalované. Dle uvedené výzvy mělo být plněno do datum. Pokud žalovaná do uvedeného data neplnila, dnem datum se ocitla v prodlení s úhradou peněžitého plnění a stíhá ji povinnost též k úhradě úroku z prodlení v souladu s § 1968 , § 1970 o. z. Úrok z prodlení požadovaný žalobkyní má oporu v § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb.
10. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl v rozsahu vymezeném ve výroku I. daného rozsudku, když co do zbývající části předmětu sporu žalobu zamítl, jak z výroku rozsudku pod bodem II. je patrno.
11. Výrok o nákladech řízení mezi účastnicemi je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žalovaná měla poměrný úspěch ve věci, měla by proto právo na poměrnou část svých účelně vynaložených nákladů. Žalované však žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
12. Žalobkyně zaplatila soudní poplatek z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši částka, ale soud k jejímu návrhu elektronický platební rozkaz nevydal, v řízení pokračoval, proto dle položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků je třeba doměřit poplatek do položky 1, to je do částky částka. Doplatek na soudním poplatku tak činí částka. Soud uložil žalobkyni tento zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku za užití § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb. kdy splatnost poplatku nastává v souvislosti s rozhodnutím soudu o věci samé. Povinnost soud uložil žalobkyni jako straně ve sporu převážně neúspěšné.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke zdejšímu soudu ve dvojím vyhotovení, o odvolání by rozhodoval Krajský soud v Plzni.
Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, může oprávněná navrhnout soudní výkon rozhodnutí (exekuci).