Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 391/2023-45

Okresní soud v Berouně rozhodl soudkyní JUDr. Markétou Švarcovou ve věci

žalobkyně: právnická osoba s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0

o zaplacení 24 296,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka a úroku ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky3 částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku ve výši , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.II. Žaloba o zaplacení částky ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, a úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky3 , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšího soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši celkem částka s příslušenstvím z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo s právní předchůdkyní žalobkyně, společností BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, adresa, jednající v České republice prostřednictvím právnická osoba, odštěpného závodu, IČO IČO. Žalovaný elektronicky podepsal žádost o úvěr v portálu internetového bankovnictví. Právní předchůdkyně žalobkyně žádost akceptovala, a žalovanému na bankovní účet poukázala finanční prostředky ve výši částka, čímž došlo k uzavření Smlouvy o úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit s úrokovou sazbou ve výši 10,37 % ročně a sazbou RPSN ve výši 10,93 % ročně formou 36 pravidelných měsíčních anuitních splátek s variabilním symbolem var. symbol, po částka s tím, že 1. splátka byla splatná k datum. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částka. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy se žalovaným s odbornou péčí prověřovala jeho příjmy a výdaje za účelem ověření jeho úvěruschopnosti. Žalovaný však splátky úvěru pravidelně a včas nehradil, když zaplatil pouze částka. Z této částky byla započtena na jistinu úvěru částka částka, a zbývající část pak na smluvní úrok z úvěru, poplatek za sjednané pojištění, popř. smluvní pokuty a úroky z prodlení. Protože byl žalovaný v prodlení s placením, právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný k datum Odstoupením od úvěrové smlouvy a požadovala i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a zákonný úrok z prodlení. Právní předchůdkyně žalobkyně poté postoupila svoji pohledávku za žalovaným na žalobkyni Smlouvou o postoupení pohledávek z datum, o čemž byl žalovaný informován. Žalovaný ničeho ani poté nezaplatil, žalobkyně požadovala zaplacení jistiny ve výši částka, nesplacený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků ve výši částka (představující úrok 10,37 % ročně z nesplacené jistiny úvěru od datum do datum), náklady za odeslání dopisů ve výši částka účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši částka. Žalobkyně požadovala i smluvní pokutu z nesplacené jistiny částka v sazbě 0,1 % denně za bobu od datum do datum (den předcházející podání žaloby) ve výši částka. Žalovaný ničeho nezaplatil, přestože byl o zaplacení upomenut.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu (dále jen „ “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle za to, že souhlas byl dán. Protože se účastníky k výzvě soudu nevyjádřili, rozhodl soud věc, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.

4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:

5. Ze žalobkyní předložené Žádosti/Smlouvy o klasickém úvěru č. číslo a Žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb č. číslo), výpisu z obchodního rejstříku právní předchůdkyně žalobkyně a Standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost BNP PARIBAS PERSONAL FINANCE, adresa, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném právnická osoba soudem v obec pod c. číslo), měla uzavřít se žalovaným tuto smlouvu o klasickém úvěru a poskytnout mu finanční prostředky ve výši částka na účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat vrátit finanční prostředky ve 36 splátkách po částka spolu s cenou úvěru ve výši částka, tedy celkem částka. právnická osoba případ prodlení s vrácením uvedené částky měl žalovaný uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky a dále náklady spojené s vymáháním dluhu ve výši částka a poplatek za odeslání upomínky částka, který měl být účtován maximálně dvakrát za měsíc v případě prodlení. Uvedená žádost/smlouva ani obchodní podmínky však neobsahuje datum ani vlastnoruční či elektronický podpis žalovaného, ani jiné elektronické značky prokazující uzavření smlouvy žalovaným.

6. Z Údajů pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr je zřejmé, že žalovaný měl být svobodný, neměl žádné děti, měl pracovat jako řemeslník, zemědělec, a čistý měsíční příjem jeho domácnosti měl představovat částku částka.

7. Podle dotazů do registru SOLUS je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně provedla šetření v uvedené databázi, a žalovaný zde neměl žádný záznam.

8. Z kopie občanského průkazu vyplývá, že jej má žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně měla k dispozici.

9. Podle výpisu z účtu žalovaného je zřejmém že žalovaný měl k blíže neurčenému datu na účtu zůstatek částka, resp. účetní zůstatek částka. Průměrný čistý měsíční příjem žalovaného za říjen a listopad 2020 činil částka a jeho průměrné měsíční výdaje činily částka měsíčně s tím že v říjnu nedošlo k provedení svou plateb, a to ve výši částka a částka.

10. Z Akceptace s datem datum vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že schválila jeho žádost o klasický úvěru - Hello půjčku s pevnou roční úrokovou sazbou 10,37 % ročně, a že mu převedla částka na účet č. č. účtu.

11. Platební historie a potvrzení o provedené transakci potvrzují, že žalovanému byla vyplacena částka částka, a že žalovaný postupně od datum do datum uhradil celkem částka.

12. Z dopisu ze dne datum je zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení se splátkami a z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od výše uvedené smlouvy a vyzvala žalovaného k zaplacení celého dluhu do datum.

13. Výzvou ze dne datum byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky a byla mu k zaplacení stanovena lhůta do datum.

14. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou č. hodnota, výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně, a potvrzením o úplatě ze dne datum soud zjistil a vzal za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena včetně příslušenství z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum ve spojení s podacím archem ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky a výši závazku informován právní předchůdkyní žalobkyně.

15. Podle Výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky se žalobkyně pokoušela o smírné vyřešení pohledávky žalovaného, a proto její pověřený terénní pracovník cestoval za žalovaným na adresu místa jeho pobytu ve dnech datum, datum a dne datum.

16. Z předžalobní upomínky ze dne datum, ve spojení s podacím poštovním archem dokládajícím odeslání upomínky dne datum, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k úhradě dlužné částky v dodatečné lhůtě do datum.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu vzal soud za prokázaný následující skutkový stav, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem částka, a žalovaný jí uhradil částka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný však na dluh ničeho dalšího neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.

18. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.

20. Podle poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

21. Podle poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle , občanského zákona (dále jen „o. z.“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.

23. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

24. Podle , o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v nebo .

25. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.

26. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.

27. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.

28. Soud dále vycházel z ust. § 2991 odst. 1 o.z., podle kterého platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

29. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

30. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o.z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaný připojil svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující, označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. č. , podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.

31. Soud se zabýval tvrzením žalobkyně, že se žalovaným uzavřela písemnou smlouvu o úvěru, přičemž se jednalo o spotřebitelský úvěr, jak je zřejmé z charakteru smlouvy. Z provedených důkazů však vyplývá, že žalovaný smlouvu nepodepsal, a na smlouvě ani není uvedeno datum, kdy mělo k podpisu smlouvy (žádosti o úvěr) dojít). Samotná úvěrová smlouva v elektronické podobě neobsahuje žádné záznamy o tom, že by k ní byl připojen podpis žalovaného (tj. data v elektronické podobě), žádné záznamy o tom, že by elektronická smlouva obsahovala kvalifikovaný či uznávaný elektronický podpis žalovaného a ani údaje o připojení jakýchkoliv dalších dat ke smlouvě, jež by mohly být považovány za podpis. Soud proto nemá za prokázané, že by úvěrová smlouva byla uzavírána právě se žalovaným, a že i pokud by byla uzavírána s žalovaným, že ten uzavřel smlouvu právě s tímto obsahem, tedy, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl úvěrový vztah.

32. Nad to je rovněž z provedených důkazů zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Přestože právní předchůdkyně žalobkyně byla povinna, jako subjekt nadaný zvláštním povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů, řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele, neučinila tak. Ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posuzovala bonitu žalovaného úvěr splácet. Žalovaný měl v žádosti uvést, že jeho čistý měsíční příjem činí částka, z předložených výpisů z účtu je však zřejmé, že jeho příjem činil pouze částka měsíčně, a tento příjem nedostačoval na jeho výdaje, které představovaly částka. V říjnu 2020 pak z důvodu nedostatku finančních prostředků žalovaného nebyly realizována dvě platby. Již z této skutečnosti je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neporovnala příjmy a výdaje žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná i ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení .

33. Soud doplňuje, že k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy přihlédl z úřední povinnosti ve smyslu , neboť měl za to, že ust. a 87 je třeba vykládat ve prospěch spotřebitele a vyvozování pouze relativní neplatnosti úvěrové smlouvy za použití pouze gramatického výkladu uvedených ustanovení by znamenalo popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a vedlo by i k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, závislé jen na jeho vlastní aktivitě, což zcela jistě nebylo záměrem zákonodárce. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka „české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13/EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/EHS. Článek 8 směrnice č. 2008/48/EHS ve svém odst. 1 stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle článku 23 uvedené směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Směrnice samy sice nemají tzv. horizontální účinek, tedy textu směrnice se nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. rozhodnutí Soudního dvora ve věci C-91/92, Faccini Dori, srov. též stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne datum, sp.zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2013). Postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích tak směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic i k národním soudům a k jejich povinnosti volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-106/89, Marleasing SA, z datum, ve vztahu k úvěrům pak ve věci C-377/14, Radlinger, z datum), nebo C-76/10, Pohotovosť, z datum). Možnost, aby soud sám rozhodl o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropských společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem) byla připuštěna i v již zmíněném usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp.zn. (srov. bod 34., 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu).“ Soudní dvůr EU pak v tomto směru rozhodl rozsudkem ze dne datum ve věci C-679/18, v němž soud konstatoval, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23.“ Z výše uvedeného je zřejmé, že při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba zabývat se nejen jeho příjmy, ale i výdaji, a tyto porovnat a zkoumat i způsob plnění dosavadních dluhů.

34. Vzhledem k tomu, že však právní předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému na jeho účet částku ve výši částka, vzniklo na straně žalovaného bezdůvodné obohacení, které je povinen vrátit ve smyslu . Žalovaný uhradil celkem částka, a soud proto tuto částku odečetl od částky částka, a jeho dluh proto činí částka. Právní předchůdkyně žalobkyně následně postoupila svoji pohledávku za žalovaným v souladu s ustanovením o.z. na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum podle o.z.. Žalobkyně je tak ve věci aktivně věcně legitimována. Soud tedy dospěl závěru, že žaloba je důvodná co do částky částka, a proto jí co do této částky žalobě vyhověl (výrok I. rozsudku), a ve zbývajícím rozsahu ji zamítl (výrok II).

35. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení s úhradou, přiznal soud žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle o. z. z dlužné částky částka ve výši dle , tj. ve výši 15 % ročně z této částky. Soud tento úrok z prodlení přiznal žalobkyni od datum, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vrácení dlužné částky dopisem datum, v němž mu byla stanovena lhůta k zaplacení do datum. Protože je žalovaný ode dne následujícího v prodlení, rozhodl soud, jak ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbývajícím rozsahu nárok na zaplacení úroku z prodlení soud zamítl (výrok II. rozsudku).

36. Třídenní lhůta k plnění ve výroku I. pak byla stanovena v souladu s část věty před středníkem , neboť soud neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách a žalovaný o tuto možnost ani nepožádal.

37. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle , když žalovanému, který byl ve sporu převážně úspěšný, a náležel by mu poměrný nárok na úhradu vynaložených nákladů na soudní spor podle poměru úspěchu ve věci, žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15-ti dnů ode dne doručení účastníkovi ke Krajskému soudu v Praze, a to prostřednictvím Okresního soudu v Berouně.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté , nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).