Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
14 C 302/2023-68
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem JUDr. Ivanem Šišmou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno
sídlem Anonymizováno
zastoupená advokátem Anonymizováno Anonymizováno
sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno/Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno
bytem Adresa zainteresované osoby 0/0
o 14.089,84 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba o zaplacení 13.946,44Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku částka, nákladů spojených s uplatněním pohledávky částka a smluvní pokuty částka, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba o zaplacení 13.946,44Kč se zákonným úrokem z prodlení 15% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku , částka, , nákladů spojených s uplatněním pohledávky , částka, a smluvní pokuty , částka, , se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným Okresnímu soudu v adresa dne datum domáhal proti žalovanému zaplacení shora uvedeného peněžního plnění s tvrzením, že dne datum uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností Anonymizováno tel. číslo (dále jen právní předchůdce žalobce) Smlouvu o revolvingovém úvěru č. hodnota (dále též Smlouva), a to na základě žádosti žalovaného. Právní předchůdce žalobce vyhodnotil žádost kladně a vydal žalovanému platební kartu s možností čerpání finančních prostředků až do výše 35.000Kč. Tím došlo k uzavření Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy byla žalovanému poskytnuta platební karta s dohodnutým úvěrovým rámcem částka, když mohl čerpat až do maximální částky úvěrového rámce ve výši 500.000Kč. Žalovaný se dle poskytnutých informací právním předchůdcem žalobce zavázal úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem, formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu var. symbol, se splatností první splátky ke dni datum. Minimální měsíční splátka měla představovat 5% čerpané výše úvěru, minimálně částku částka. Měsíční platba na pojištění byla ve výši 5,99% z výše měsíční splátky úvěru. Žalovaný tímto způsobem celkem vyčerpal dle informací právního předchůdce žalobce částku 36.611Kč. Tvrdil, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů, za účelem ověření úvěruschopnosti žalovaného a dále pak v registru SOLUS. Žalovaný povinnosti ze Smlouvy neplnil řádně a včas a právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem hodnota.599Kč. Veškeré úhrady žalovaného byly započteny na čerpané finanční prostředky, sjednané smluvní úroky, případný poplatek za sjednané pojištění, poplatky za vedení úvěrového účtu, odeslání písemných upomínek, či zákonné úroky z prodlení, blíže tento postup při započtení nebyl konkretizován. Právní předchůdce žalobce z důvodu neplnění povinností žalovaným prohlásil zbytek úvěru za splatný ke dni datum, a to na základě Odstoupení od Smlouvy. Žalobce tvrdil, že tato pohledávka za žalovaným byla na něho postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum. Ke dni postoupení činila výše postoupené pohledávky 15.768,44Kč, na jistině se přitom jednalo o částku částka. Žalovaný tento dluh nezaplatil ani dodatečně na základě předžalobní výzvy.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ta mu byla doručena dne datum (pondělí – pracovní den, § 49 odst. 4 , za po užití § 57 odst. 2 o.s.ř. ).
3. Předvolání k ústnímu jednání bylo žalovanému doručeno do vlastních rukou dne datum, ale k jednání se bez omluvy nedostavil. Zástupce žalobce a žalobce se jednání rovněž nezúčastnili, z účasti na jednání se bez uvedení konkrétního omluvitelného důvodu nezúčastnili a souhlasili s tím, že věc může být projednána a rozhodnuta bez jejich přítomnosti, proto soud rozhodl bez přítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř. ).
4. Soud s ohledem na výše uvedené provedl dokazování toliko listinami předloženými žalobcem a to konkrétně: přílohou č. hodnota Seznamu postoupených pohledávek, výpisem úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, odstoupením od Smlouvy z datum, rámcovou smlouvou o poskytnutí bankovních produktů z datum, žádostí/ smlouvou o revolvingovém úvěru z datum, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, podacími archy z datum, datum, sdělením o schválení úvěru z datum, přehledem provedených plateb, oznámením o postoupení pohledávek z datum, předžalobní výzvou z datum a potvrzením o provedení transakce, z nichž zjistil následující skutečnosti a skutkový stav projednávané věci.
5. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě, které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr, kdy ke dni podpisu žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru byl stanoven aktuální úvěrový rámec 35.000Kč se splatností v měsíčních splátkách, ve výši minimálně 5% z dlužné částky, nejméně však částka, při roční úrokové sazby 22,68%, RPSN 30,28 % a výší měsíčních poplatků 69Kč. Právní předchůdce žalobce při akceptaci žádosti žalovaného vycházel z údajů uvedených žalovaným v žádosti. To je čistý příjem 15.000Kč, s náklady na bydlení 5.500Kč, žalovaný v žádosti neuvedl žádné další pravidelné měsíční výdaje, ani finanční závazky. V rozporu s těmito údaji, že má vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Právní předchůdce nedoložil žádné listin y k této žádosti, kterými by ověřoval údaje uvedené žalovaným a revolvingový úvěr v rámci limitu 35.000Kč poskytl v souladu s žádostí žalovaného.
Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že tato listin listina byla podepsána žalovaným. Součástí formuláře je popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, který odpovídá žádosti, tj. úvěrový rámec byl sjednán ve výši 35.000Kč, se specifickými podmínkami čerpání splácení určité části revolvingového úvěru do výše 4.198Kč, měsíční splátka byla stanovena 419Kč a to počtem 11 měsíčních splátek, se splatností k 17. dni v měsíci s tím, že za řádného splácení poskytnutého úvěru zaplatí žalovaný 40.275Kč.
Z rámcové smlouvy o poskytnutí bankovních produktů a služeb č. hodnota, ze dne datum, že je podepsána žalovaným, za právního předchůdce žalobce jméno FO, ředitelem řízení vztahu se zákazníky, obsahuje nabídku bankovních produktů a služeb, popis způsobu sjednávání smluv elektronického bankovnictví a platebních služeb.
Z dopisu ze dne datum, že právní předchůdce žalobce sděluje žalovanému schválení úvěru s č. hodnota s úvěrovým rámcem 35.000Kč, roční úrokovou sazbou 22,68%, RPSN 30,45%, výší připojištění 5,99% ze splátky úvěru, tj. měsíční poplatek za rezervaci úvěru částka a slevu za elektronický výpis 10Kč.
Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. hodnota (Smlouva) ze dne datum, že právní předchůdce žalobce konstatuje, že žalovanému byl poskytnut úvěr dle Smlouvy a z ní vyplývá závazek zaplatit částku 36.611Kč, který byl poskytnutý formou čerpání peněžních prostředků z úvěrového rámce. Vzhledem k tomu, že žalovaný je v prodlení se splácením úvěru, právní předchůdce žalobce odstupuje od Smlouvy a úvěr se ke dni datum stává splatným v celém rozsahu. Žalovaný je současně vyzván, aby uhradil dlužnou částku 15.769Kč, složené z 3.300Kč, to jsou dlužné měsíční splátky ke dni splatnosti, částka, tj. úvěrová jistina splatná ke dni účinnosti odstoupení od Smlouvy a částka smluvní pokuty.
Z přílohy č. hodnota Seznamu postupovaných pohledávek, strana 20 ze 40, že v Seznamu postupovaných pohledávek je rovněž pohledávka kreditní karta – revolvingový úvěr žalovaného ze Smlouvy, uzavřené dne datum.
Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, že právní předchůdce žalobce a žalobce uzavřeli s účinností ke dni datum smlouvu o postoupení pohledávek, a to s účinností ke dni datum.
Z listin y označené „výpis mimosoudního vymáhání pohledávky dlužníka – žalovaného“ soud zjistil, že tato je dne datum podepsána jméno FO, ředitelem zákaznické sekce a obsahuje přehled úkonů realizovaných ve fázi mimosoudního vymáhání pohledávky po žalovaném.
Z přehledu plateb žalovaného a žalobce ze Smlouvy soud zjistil, že žalovaný postupně vyčerpal z titulu uzavřené Smlouvy, od právního předchůdce žalobce částku 36.611Kč a uhradil postupně 53.599Kč.
Dopisem ze dne datum oznámil žalobce, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum se žalobce stal majitelem pohledávky, která vznikla u právního předchůdce žalobce, z titulu Smlouvy a byla postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o.z. a žalovaný je tímto vyzýván, aby dluh ve výši částka uhradil ke datum.
Z podacích archů z datum, datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo doručováno na tehdy známou adresu Oznámení o postoupení pohledávek a stejně tak předžalobní výzva.
6. Soud na základě uvedených skutkových zjištění dospěl k tomuto skutkovému závěru.
Žalovaný s právním předchůdcem žalobce uzavřeli dne datum Smlouvu, která byla označena jako úvěrová smlouva, na základě, níž bylo postupně žalovanému poskytnuta právním předchůdcem žalobce částka 36.611Kč a žalovaný postupně z tohoto titulu uhradil právnímu předchůdce žalobce částku 53.599Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný si své povinnosti ze Smlouvy řádně a včas neplnil, právní předchůdce žalobce od Smlouvy odstoupil, a to dopisem ze dne datum, současně zbytek dluhu zesplatnil s účinností ke dni datum. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum, s účinností k datum, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Právní předchůdce žalobce mohl z tohoto titulu po žalovaném požadovat celkem částku 15.808,56Kč, která na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla převedena na žalobce. Bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal z titulu Smlouvy částku 36.611Kč a uhradil celkem hodnota.599Kč. Na předžalobní výzvu nereagoval a na dluhu z titulu Smlouvy již ničeho více neuhradil.
7. Podle § 2395 o.z., touto smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 87 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do datum), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda právní předchůdce žalobce, tj. úvěrující, splnil povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu sp.zn. III ÚS 4129/18 . V něm dle bodu 18 odůvodnění, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává: „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne datum, sp.zn. spisová značka, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytovat jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná“.
Soud dále odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v adresa a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. spisová značka, z jehož závěrů uvedených v odůvodnění vyplývá, že § 87 odst. 1 ,2 zák. č. 257/2016 Sb. upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, respektive ze smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věta první. § 87 zák. č. 257/2016 lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů, spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka; nárok na zákonné úroky z prodlení § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
11. Co se týká aktivní legitimace žalobce v této věci, má soud s ohledem na shora uvedené skutkové zjištění a skutkové závěry za to, že právní předchůdce žalobce postoupil platně pohledávku mimo jiné též za žalovaným společně s dalšími pohledávkami na žalobce (§ 1879 a násl. o.z.), přičemž postoupení bylo žalovanému řádně oznámeno. Soud má dále za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl postupně dle zjištěného potvrzení o provedení transakcí celkem hodnota.611Kč a z téhož má za zjištěné, že žalovaný žalobci uhradil částku v celkové výši 53.599Kč. Ostatně toto odpovídá žalobním tvrzením a žalovaný netvrdil, ani tedy nemohl prokázat, že by nad rámec uvedeného plnění uhradil něco více. Tímto je také dána pasivní legitimace žalovaného pro toto řízení. Jak soud uvedl, jedná se podle obsahu o smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o.z.) a tato částka byla poskytnuta žalovanému jako spotřebiteli, proto je mu poskytnuta též ochrana upravená v zák. č. 257/2016 Sb. a bylo tedy povinností právního předchůdce žalobce – úvěrujícího, s řádnou péčí postupovat před uzavřením Smlouvy a posoudit schopnost žalovaného úvěr zaplatit. Soud na základě provedených důkazů má za to, že právní předchůdce žalobce s odbornou péčí takto nepostupoval. Žalobce v žalobě tvrdil, že právní předchůdce žalobce prověřoval pravdivost tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů, avšak ke způsobu prověřování ničeho dalšího netvrdil, ani žádné listin y nedoložil. Stejně tak nedoložil ani kontrolu osobních poměrů žalovaného v interních a externích databázích třetích subjektů, včetně registru SOLUS. Z žádosti/Smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou žalovaný podepsal datum soud pouze zjistil, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici údaj žalovaného o čistém příjmu, tj. 15.000Kč, údaj o jeho zaměstnavateli, u kterého pracuje od února 2018 s tím, že je rozvedený, má dvě vyživovací povinnosti a v rozporu s tím žalovaný uvedl pouze náklady na bydlení 5.500Kč v kolonce „další pravidelné výdaje“ uvedl 0Kč, stejně tak v kolonce „finanční závazky“. Ze spisu nebylo zjištěno, že by byly doloženy listin y, ze kterých by právní předchůdce žalobce ověřoval, jaké má žalovaný, kromě nákladů na bydlení, další jiné pravidelné výdaje. Přitom z uvedeného je zřejmé, že žalovaný má dvě vyživované děti a neuvedl výši výživného, které platí. S ohledem na výši čistého příjmů 15.000Kč je zcela jisté, že pokud by žalovaný uvedl pravdivé údaje ohledně ostatních pravidelných výdajů, situace při zkoumání jeho schopnosti úvěr splatit, by byla odlišná. Soud v této věci nařídil jednání a hodlal na tomto jednání žalobce poučit ve smyslu § 118a odst. 1 ,3, o povinnosti tvrdit další skutečnosti a zejména označit důkazy k prokázání toho, jak právní předchůdce žalobce s odbornou péčí postupoval při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr zaplatit. Vzhledem k tomu, že tato poučovací povinnost může být soudem splněna pouze na ústním veřejném jednání a právní zástupce žalobce ani žalobce se k tomuto jednání nedostavili, neuvedli řádný důvod omluvy, souhlasili však, aby soud rozhodl bez jejich účasti a tím se zbavili práva být poučeni o možnosti dotvrdit tyto rozhodné skutečnosti pro to, aby mohli být ve věci úspěšní. Nesplněním povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné Smlouvy. Důsledkem nesplnění zákonné povinnosti (§ 86 zák. č. 257/2016 Sb. ), je neplatnost Smlouvy a s ohledem na judikaturu, jak byla citována shora, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud v souladu s uvedeným dospěl k závěru o absolutní neplatnosti Smlouvy. Soud se dále nezabýval ostatními ujednáními dle Smlouvy, neboť uvedené způsobuje neplatnost celé Smlouvy jako celek. Porušením § 86 zák. č. 257/2016 Sb. není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení. V tomto konkrétním případě však to byl právní předchůdce žalobce, který se na úkor žalovaného obohatil, neboť žalovanému právní předchůdce žalobce plnil v rámci Smlouvy do výše 36.611Kč a žalovaný uhradil 53.599Kč, proto ani z titulu bezdůvodného obohacení žalobci právo na plnění nevzniklo. Soud z tohoto důvodu žalobu v celém rozsahu zamítl (odst. I. výroku).
12. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalovanému vzniklo právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že ze spisu bylo zjištěno, že žalovaný byl po celou dobu řízení procesně nečinný, nečinil žádná procesní jednání v této věci, žádné náklady mu nevznikly, proto bylo o nich rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odst. II. výroku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově, ke Krajskému soudu v Brně, ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).