Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 34/2024-72

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Veronikou Čechovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 380 606,09 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 322 474,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 58 131,10 Kč s úrokem z prodlení v částce 5 861,70 Kč, s úrokem v částce 9 780,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,99 % ročně z částky 378 606,84 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 378 606,84 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 044,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 322 474,99 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 58 131,10 Kč s úrokem z prodlení v částce 5 861,70 Kč, s úrokem v částce 9 780,65 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,99 % ročně z částky 378 606,84 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 378 606,84 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 044,58 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 380 606,09 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně (spol. právnická osoba, IČO) uzavřel s žalovaným na základě jeho žádosti dne datum Smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 400 000 Kč, které se žalovaný zavázel splácet spolu s úroky a poplatky v celkové výši 189 862 Kč v 108 měsíčních splátkách po 5 471 Kč Celkem tak měla splatit 589 862 Kč, poslední splátka měla být uhrazena datum. Pohledávka byla nejprve postoupena na právnická osoba a. s., IČO, která ji dne datum postoupila žalobkyni. Žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil pouze 77 525,01 Kč, kterou žalobkyně započetla částečně na jistinu a částečně na poplatky. Žalovaná částka se tak skládá z jistiny ve výši 378 606,84 Kč a poplatku ve výši 1 999,25 Kč. Dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 8,99 % ročně a úrok z prodlení, přičemž oba částečně kapitalizovala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud věc za postupu podle ust. a 101 odst. 4 projednal za předpokládaného souhlasu účastníků bez potřeby nařízení jednání, vycházel přitom z listinných důkazů, které účastníci na podporu svého procesního stanoviska předložili. Výzvu k vyjádření o tom, zda má být ve věci nařízeno jednání, pak soud doručil v souladu s ust. až 50 (zakotvujícím zásadu odpovědnosti účastníka za určení místa, kam mu mají být písemnosti doručovány, byť by se účastník v tomto místě nezdržoval), žádný z účastníků ve stanovené lhůtě o nařízení jednání výslovně nepožádal. Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání v podání ze dne datum

4. Usnesením ze dne datum vyzval soud žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a prokázání toho, jakým způsobem byla před uzavřením úvěrové smlouvy prověřena úvěruschopnost žalované. Na to žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z údajů poskytnutých klientem na žádosti o poskytnutí úvěrového produktu, když žádost byla hodnocena individuálně, v souladu s principy banky. Dále byl prověřen Insolvenční rejstřík a informace z CBCB. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného byl porovnán příjem žalovaného s jeho výdaji, odhadnutými na základě statistických dat. Příjem žalovaného byl zkontrolován na základě příchozích transakcí zúčtovaných na účet žalovaného za období datum až datum. Právní předchůdkyně žalobkyně také zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnutý revolvingový úvěr s limitem 50 000 Kč a s orientační splátkou 1 500 Kč a také úvěr pro fyzické osoby se splátkou 2 974 Kč. Dále žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvedla, že po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému mělo zbýt 13 703 Kč k pokrytí jeho životních nákladů.

5. Z listinných důkazů nacházejících se ve spise soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním (důkazy jsou v textu kurzívou).

6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu vyplněné žalovaným dne datum soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 20 674 Kč a pochází ze zaměstnání, jeho měsíční výdaje představuje nájemné ve výši 5 000 Kč. Žalovaný je rozvedený a žije v nájmu.

7. Ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že v této smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 400 000 Kč a žalovaný se zavazuje tuto částku spolu s poplatkem ve výši 4 000 Kč a úrokem ve výši 8,99 % ročně vrátit ve 108 měsíčních splátkách po 5 471 Kč Celkem měl žalovaný splatit částku 589 862 Kč RPSN tak činí 9,79 %. Jednalo se o konsolidovaný úvěr, přičemž částka 191 735 Kč měla být použita na uhrazení konsolidovaných dluhů.

8. Z příjmových transakcí zaúčtovaných na účet žalovaného soud zjistil, že průměrný příjem žalovaného za období od datum do datum byl 20 674,86 Kč.

9. Z dokumentu posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného.

10. Z výpisu z úvěrového účtu za období datum do datum a podkladů„ pre súdne konanie“ soud zjistil, že žalovaný poskytnutý úvěr řádně nesplácel.

11. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne datum a datum soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní upomínán k zaplacení dlužné částky.

12. Z dopisu ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně rozhodla o okamžité splatnosti celkového dluhu ke dni datum.

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a jejích příloh soud zjistil, že pohledávka za žalovaným z úvěrové smlouvy číslo byla společností právnická osoba, IČO postoupena právnická osoba a. s., IČO, která ji následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum včetně příloh postoupila žalobkyni.

14. Z dopisu ze dne datum a datum a podacích lístků z totožných dní soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky z úvěrové smlouvy číslo na žalobkyni a zároveň byl vyzýván k úhradě dlužné částky.

15. Z dopisu – výzvy k úhradě dluhu ze dne datum včetně podacího lístku soud zjistil, že tímto žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě částky ve výši 425 532,53 Kč.

16. Ze souhrnných informací k úvěrové smlouvě číslo soud zjistil, že k datum žalovaná na úvěrovou smlouvu uhradila pouze 500 Kč.

17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle , o spotřebitelském úvěru, dle kterého spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle odst. 3 vázaným spotřebitelským úvěrem je spotřebitelský úvěr, který je vázaný na koupi zboží nebo poskytnutí služby, s výjimkou spotřebitelského úvěru na bydlení.

19. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle , o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

21. Dle , (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

23. Na základě shora uvedeného, po zhodnocení všech uvedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti (bez pochybností o jejich pravosti a pravdivosti), dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém a právním stavu. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla v souladu s  o. z. uzavřena dne datum smlouva o úvěru číslo která svou povahou odpovídá smlouvě o spotřebitelském úvěru ve smyslu , o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně však před uzavřením této smlouvy nedostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele dle daného zákona. V daném případě z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že ohledně majetkových poměrů žalovaného byly ověřovány pouze jeho příjmy (výpisem z účtu), nikoliv však jeho výdaje. Dle tvrzení žalovaného činí jeho pravidelný měsíční příjem 20 674 Kč a výdaje 5 000 Kč, které představují nájemné. Jiné údaje včetně splátek úvěru neuvedl. Z doložených listin a skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že údaje ohledně majetkových poměrů žalovaného nebyly ověřovány (s výjimkou mzdy z výpisu z účtu), žádné takové y nemá žalobkyně k dispozici. Co se týče posouzení výdajové stránky žalovaného, má proto soud za to, že při posouzení právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala řádně, neboť je vyčíslila pouze použitím ekonomického modelu, jiné informace po žalovaném nevyžadovala. Právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že žalovaný měl, v rozporu se svým tvrzením, v době poskytnutí úvěru již dva úvěry, které hradil celkovou částkou cca 4 474 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuvedl ve své žádosti pravdivé údaje a vzhledem k tomu, že úvěr poskytovaný žalovanému sloužil ke konsolidaci předchozích úvěrů (co do částky 191 735 Kč), měla právní předchůdkyně žalobkyně s o to větší pečlivostí zkoumat majetkové poměry žalovaného, neboť nebylo možné automaticky vycházet z toho, že žalovaný bude schopen hradit nově poskytnutý úvěr se splátkovým zatížením ve výši 6 971 Kč měsíčně, když řádně nehradil ani předchozí úvěry se splátkovým zatížením ve výši 4 474 Kč. Z tohoto lze usuzovat, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posuzovala pouze na základě tvrzeného příjmu a jejího programu výpočtu, nikoli na základě konkrétních individuálních skutečností týkajících se příjmů a výdajů žalovaného. Toto posouzení je zcela nedostatečné.

24. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 pod sp. zn. uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí, kterou mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Povinnost věřitele zaobírat se s péčí řádného hospodáře úvěruschopností dlužníka, tedy ověřovat si jím tvrzené skutečnosti, je pak podrobně řešena např. již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. , v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo v nálezu Ústavního soudu, sp. zn. , dle kterého pokud věřitel neprověří náležitě pečlivě schopnost spotřebitele splnit v budoucnu svůj závazek, a to i kdyby mu zákon takovou povinnost zvlášť neukládal, jedná se o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy.

25. K sankcím, které nastupují v souvislosti s porušením povinnosti zkoumat úvěruschopnost, se vyjadřoval rovněž Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, přičemž uvedl následující. Soudy jsou povinny zajistit plný účinek Směrnice 2008/48/ES (dále jen„ Směrnice“), kdy články 8 a 23 této Směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele dle čl. 8 Směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.

26. K tomu je třeba podotknout, že důraz je třeba klást i na povinnost vést a uchovávat záznamy týkající se jak učiněných zjištění, tak postupů, jimiž k těmto zjištěním věřitel dospěl, proto se nemůže povinnosti řádně doložit posouzení úvěruschopnosti žalované zprostit ani žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena její právní předchůdkyní. Nedostatečný způsob zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně má za následek dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. ).

27. S ohledem na uvedené má soud za to, že právní předchůdkyně žalobkyně nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, spotřebitelská smlouva ze dne datum je tak absolutně neplatná a žalovaný má povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu jako specifické bezdůvodné obohacení dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě. Protože žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 400 000 Kč a že žalovaný na úvěrovou smlouvu uhradil 77 525,01 Kč, započetl tuto platbu soud na jistinu úvěru a žalobě vyhověl co do částky 322 474,99 Kč. Co do poplatků a smluvních úroků soud žalobu zamítl, neboť se jedná o nároky z neplatné smlouvy.

28. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Vycházel při tom z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. , dle kterého ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelské smlouvě je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci neprověřených úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších poplatků a úroků, navíc v nové době splatnosti, která je buď dohodnuta mezi stranami nebo v případě sporu určena soudem a neodvisí od výzvy věřitele ale od možností a schopností dlužníka (žalovaného). Nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1968 a § 1970 o. z. tak věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka se splacením poskytnuté jistiny. Protože mezi účastníky k dohodě o splatnosti povinnosti vrátit poskytnutou jistinu nedošlo a žalovaný ji nevrátil ani na výzvu žalobkyně, vyšel soud z toho, že mezi účastníky je spor o stanovení této splatnosti a fakticky ji určil až svým rozhodnutím. Z důvodu nečinnosti žalovaného, který se k žalobě nevyjádřil, nemohl soud učinit žádná skutková zjištění k aktuálním majetkovým a výdělkovým poměrům žalovaného, a tedy k jeho možnostem vrátit poskytnutou jistinu. Z tohoto důvodu byla soudem stanovena splatnost v souladu s obecnou třídenní pariční lhůtou ( ).

29. Na základě shora uvedeného tedy soud zamítl žalobu rovněž co do úroku z prodlení, neboť splatnost přiznané částky nastává až uplynutím lhůty k plnění stanovené ve výroku rozsudku (vykonatelností rozsudku) a žalobkyni tedy v době rozhodnutí soudu nárok na úrok z prodlení nevznikl, neboť žalovaný v té době dosud nebyl v prodlení.

30. Postoupení pohledávky pak soud shledal platným v souladu s § 1879 a násl. o. z.

31. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s  , Sb., (dále jen„ o. s. ř“), dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 84,72 % a žalovaný v rozsahu 15,28 %, náleží žalobkyni náhrada nákladů řízení v rozsahu 69,45 % Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 225 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 380 606,09 Kč sestávající z částky 9 860 Kč za dva úkony dle , d) a. t. (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba) a z částky 4 930 Kč za jeden úkon dle a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 550 Kč ve výši 5 365,50 Kč 100 % nákladů tak představuje částku 46 140,50, 69,45 % pak představuje 32 044,58 Kč. Výzva ze dne datum byla posouzena jako jednoduchá výzva v souladu s  a. t., neboť obsahovala pouze základní skutkový rozbor. Za podání ze dne datum soud odměnu nepřiznal, neboť doplněné skutečnosti měly být uvedeny již v žalobním návrhu.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 3. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.