Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 C 131/2023-23

Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivetou Prajznerovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od datum do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč a kapitalizovaný úrok 7 572 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, k rukám žalobce, do tří dnů od právní moci rozhodnutí. II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč a kapitalizovaný úrok 7 572 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne

datum domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce s žalovaným dne datum uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo, (dále jen smlouva). Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč za podmínek stanovených smlouvou. Nedílnou součástí smlouvy jsou také Smluvní podmínky ke Smlouvě

o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka. Při uzavírání smlouvy žalovaný prohlásil, že ohledně jeho osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení a také, že se seznámil s obsahem Smlouvy a Smluvní dokumentace, což stvrdil podpisem. Žalobce splnil svou zákonem stanovenou povinnost

a dostatečným a průkazným způsobem prověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, aby se minimalizovalo riziko nesplácení úvěru. Zejména prověřil údaje uváděné žalovaným v jeho žádosti o spotřebitelský úvěr. Údaje uvedené žadatelem byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žadatele splácet úvěr a jednalo se zejména

o výplatní pásku prokazující výši pravidelného příjmu. Dále žalobce prověřil žalovaného jako žadatele v dostupných registrech, jako je zejména centrální evidence exekucí a centrální registr dlužníků CCB. Na základě všech takto získaných údajů a informací bylo pečlivě posouzeno,

zda a v jaké výši lze žadateli úvěr poskytnout. Výsledkem tak bylo zjištění, že žadatel – dlužník hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a jeho doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalobce tak v dostatečném rozsahu posoudil úvěruschopnost žalovaného. Na základě toho poté žalobce převedl částku ve výši sjednaného úvěru ve výši 20 000 Kč na účet žalovaného, který uvedl ve smlouvě. Žalovanému vznikla uzavřením smlouvy a přijetím finanční částky povinnost spotřebitelský úvěr splácet

v 30 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 995 Kč, vždy ke každému příslušnému dni kalendářního měsíce, počínaje dnem datum s tím, že platba se považuje za provedenou k datu připsání částky na bankovní účet žalobce. Zároveň si strany ujednaly, že každá přijatá platba bude započtena nejprve na úhradu nákladů na vymáhání dlužné částky, na úhradu smluvních pokut, dále na úhradu vyměřeného poplatku za poskytnutí úvěru, dále na úhradu přirostlého úroku a následně na úhradu jistiny úvěru a s tímto způsobem zápočtu jednotlivých splátek byl žalovaný seznámen v rozpisu splátek – splátkovém kalendáři. Žalovaný neuhradil ničeho a počínaje splátkou splatnou datum svoji povinnost platit řádně a včas sjednané splátky neplnil a dnem datum se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek.

Dle čl. VI. odst. 1 Smluvních podmínek„ nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn.“ Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky upomínkou ze dne datum a byla mu žalobcem poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Přes opakované upomínky žalobce žalovaný dlužnou částku neuhradil a dostal se do prodlení i s úhradou dalších splátek

a tím došlo ve smyslu ust. čl. VI. odst. 1 Smluvních podmínek nejpozději ke dni datum k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla povinnost zaplatit celkovou nesplatnou jistotu ve výši 20 000 Kč a dále příslušenství a smluvní pokuty dle Smluvních podmínek. Žalovanému dále vznikla povinnost uhradit spolu s jistinou také sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby,

tj. smluvní úrok ve výši 111,33 %. Žalobce vyčíslil smluvní úrok z prodlení dle zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % p.a. z nesplacené části jistiny ve výši 20 000 Kč od datum

do datum ve výši 7 572 Kč, když úrok byl kapitalizován za období od prvního dne

po poskytnutí půjčky do dne zesplatnění.

2. Podle čl. VI. odst. 3a Smluvních podmínek v případě prodlení Klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky Úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po Klientovi smluvní pokutu ve výši

499 Kč (maximálně však 2 999 Kč za rok). Souhrn všech uplatněných pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše Úvěru, nejvýše však 20 000 Kč. Nebudou-li dlužné částky Úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění a klient je v takovém případě povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaný i přes výzvu žalobce dlužné částky neuhradil, ve smyslu ust. čl. VII. odst. 1 Smluvních podmínek tak došlo marným uplynutím 30 denní lhůty k zesplatnění úvěru a žalovanému vznikla prodlením se splátkou přesahujícím 30 kalendářních dnů povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku včetně příslušenství a smluvních pokut. Vzhledem k tomu žalobci vzniká také nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 Kč ode dne datum do dne sepsání žaloby, tj. dne datum v úhrnné výši 18 960 Kč. Souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše Úvěru. Žalobce tak požaduje touto žalobou smluvní pokuty celkem ve výši 10 000 Kč. Přes předžalobní výzvu zástupce žalobce žalovaný na dlužnou částku neuhradil ničeho.

3. Na výzvu soudu žalobce sdělil, že má za to, že řádně a dostatečně prověřil úvěruschopnost žalovaného, když údaje zjišťoval z žalovaným předložených dokladů, z veřejně dostupných údajů a také z prohlášení žalovaného ve smlouvě, že důkladně zvážil svou finanční situaci a své možnosti být vázán touto smlouvou, se kterou se„ podrobně před podpisem znovu seznámí

a zejména pak opakovaně důsledně zváží své možnosti při splácení požadovaného úvěru“.

4. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne datum zrušen,

neboť se jej žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou.

5. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.

6. K nařízenému ústnímu jednání ve věci se žalobce omluvil a souhlasil s jednáním a rozhodnutím v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu

s ust. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti zástupce žalobce

a žalovaného.

7. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Z listin nazvaných Smlouva o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne datum, ve spojení s Formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smluvních podmínek soud zjistil, že jako smluvní strany jsou uvedeny žalobce jako úvěrující a žalovaný jako klient, žalovaný je identifikovaný mj. datem narození, bydlištěm, číslem občanského průkazu, bankovním účtem. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému neúčelový úvěr ve výši 20 000 Kč převodem na účet uvedený v záhlaví smlouvy a tuto částku se žalovaný zavázal uhradit v měsíčních splátkách –

30 měsíců s denním úrokem 61 Kč, zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % p.a. a celkovou výší spotřebitelského úvěru 59 850 Kč s tím, že splátky měly být měsíčně ve výši 1 995 Kč a první splátka měla být zaplacena datum. Ze smluvních podmínek ke smlouvě soud zjistil sjednání smluvních pokut a úroku z prodlení, jak je uvedeno v úvodu a s těmito smluvními podmínkami se žalovaný seznámil dne datum, což stvrdil svým podpisem. Z lustrace žalovaného pak byla ověřena identifikace žalovaného. Z potvrzení o provedené tuzemské odchozí úhrady ze dne datum soud zjistil, že právnická osoba potvrzuje provedení platby ve výši 20 000 Kč

dne datum na ve Smlouvě uvedený účet žalovaného. Z úvěrové zprávy soud zjistil,

že žalobce ověřil, že žalovaný má v době poskytnutí úvěru čerpáno 5 osobních úvěrů,

dalších 10 osobních úvěrů bylo předčasně ukončeno a dalších 39 žádostí žalovaného o poskytnutí úvěru bylo buďto odmítnuto nebo žádost byla odvolána; celkově měl žalovaný hradit měsíčně 9 047 Kč, krátkodobě 12 000 Kč a celková, žalobcem zjištěná, výše dluhů činila 1 002 409 Kč. Z mzdového listu žalovaného za období číslo soud zjistil čistý příjem žalovaného ve výši

11 300 Kč. Ze splátkového kalendáře pak soud zjistil, jak bylo sjednáno započítávání hrazení úvěru - nejprve na úroky a následně teprve na jistinu. Z upomínek 1-4, že žalobce těmito listinami vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky. Z předžalobní výzvy a podacího archu, že zástupce žalobce dne datum vyzval žalovaného k úhradě částky 28 292 Kč do 14 dnů od odeslání výzvy.

8. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi účastníky následujícím způsobem: Podle § 3028

, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto na posuzovaný případ aplikoval ustanovení , (dále jen o. z.), neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

9. Podle S., , v účinném znění (dále v textu jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat,

oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Dle ustanovení o spotřebitelském úvěru (dále také jen„ ZoSÚ“),

ve znění účinném od 1. 12. 2016, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

12. Dle § 3 písm. c) ZoSÚ je posouzením úvěruschopnosti spotřebitele posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,

a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy

15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Úvodem soud uvádí, že by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči podnikateli pozitivním zásahem ze strany soudu (nerovné postavení spočívá jak v ekonomické síle spotřebitele vůči poskytovateli úvěru, tak v úrovni jeho informovanosti), pokud by takový zásah ze strany soudu závisel

na námitce spotřebitele. Závěr o absolutní neplatnosti smluv, které jsou v rozporu s právem

na ochranu spotřebitele, odpovídá ustálené judikatuře Soudního dvora Evropské unie,

jehož závěry mají při výkladu norem spotřebitelského práva implementovaných do našeho právního řádu z unijního práva nezastupitelný význam. Je tedy zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela. Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost

tzv. eurokonformního výkladu v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo). Ačkoliv taková interpretace způsobí praktickou obsolentnost § 87 odst. 1 věty druhé ZosÚ, je v tomto případě možná (příjmení, jméno. Metodologie nalézání práva. Úvod do právní argumentace. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 146 – 167 a s. 174 - 178) nebo rozsudek Simmenthal SpA, C číslo, ECLI:EU:C: číslo).

17. Soud rovněž poukazuje na právní závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 1. 4. 2015 sp. zn. , z nichž vyplývá, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru je nutno považovat takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Pouze takový skutkový podklad,

který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

18. Jak je shora uvedeno, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle § 86 ZosÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke které soud musí přihlížet z úřední povinnosti.

19. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce při uzavření smlouvy posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného schopnost splácet. Soud vzal za prokázáno, že žalobce šetřil a ověřoval příjmovou stránku žalovaného, avšak nevzal za prokázáno, že by žalobce ověřil také výdajovou stránku žalovaného v kontextu konkrétních osobních poměrů žalovaného.

Navíc z přiložené úvěrové zprávy vyplývá, že žalovaný měl v době žádosti o úvěr již 5 běžících úvěrů, dalších 10 úvěrů bylo předčasně ukončeno a následujících 39 úvěrů – žádostí žalovanému ani nebylo přiznáno, a to za situace, kdy celková výše dluhu žalovaného činila 1 002 409 Kč

při měsíčních splátkách 9 047 Kč a příjmu ze zaměstnání 11 300 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný naprosto nebyl schopen úvěr hradit. Soud byl přesto připraven poučit žalobce ještě u ústního jednání dle o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, když se však žalobce k jednání nedostavil a o možnost být poučen ze strany soudu se tak dobrovolně připravil. Soud tak uzavírá, že nebylo prokázáno, že žalobce dostatečně posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí a dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované ust.

a § 87 odst. 1 z. o. SU, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu

(§ 588 o. z.).

20. Soud však provedenými důkazy považuje za dostatečně prokázáno tvrzení, že žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho účet dne datum částku ve výši 20 000 Kč, na kterou však nebylo uhrazeno ničeho. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žalobě je možno vyhovět pouze částečně. Soud vzal v řízení za prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému plnění na základě neplatné smlouvy – částku ve výši 20 000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce tak má v souladu se shora citovaným ust. § číslo odst. 2 a § 2993 o. z. právo na vrácení všeho, co podle neplatné smlouvy poskytl žalovanému, a proto soud shledal žalobu důvodnou

ve vztahu k nezaplacené jistině ve výši 20 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal

do prodlení s plněním peněžitého závazku, soud přiznal žalobci také právo na úroky z prodlení dle o. z., a to ve výši dle nař. vlády č. od datum do zaplacení, když dne datum došlo k zesplatnění úvěru a od následujícího dne se žalovaný dostal s vrácením poskytnuté částky do prodlení.

21. S ohledem na výše uvedené ve zbývající části soud žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí, neboť jak soud konstatoval výše, při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy je nutno dovodit, že se tato neplatnost vztahuje i na ujednání o úroku a dalších platbách sjednaných ve smlouvě, neboť tato ujednání jsou ujednáními odvozenými od existence samotné smlouvy a bez ní nemohou samostatně existovat.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. , když úspěch žalobce byl pouze nepatrný.

23. Lhůta k plnění je dána ust.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.