Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 C 304/2023-24

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Špokovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 36 909,59 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 788,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 935,92 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 788,36 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 747,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1468,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 714,64 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 121,23 Kč a z částky 1714,64 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 788,36 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 935,92 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 788,36 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 24 747,93 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1468,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 714,64 Kč, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 121,23 Kč a z částky 1714,64 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 36 909,59 Kč společně s kapitalizovanými úroky ke dni zesplatnění ve výši 1 714,64 Kč a spolu s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 909,59 Kč od 29.6.2023 do zaplacení a z částky 1 714,64 Kč od 29.6.2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení za dobu od 11.1.2023 do 29.6.2023 z částky 36 909,59 Kč ve výši 2 404,82 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z dlužného obchodního úroku ke dni 29.6.2023 v částce 150,70 Kč, poplatky ve výši 376 Kč a dílčími poplatky ve výši 2 100 Kč, když žalovanou částku měl žalovaný dlužit na základě smlouvy o úvěru (název produktu anonymizováno) číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14.9.2020. Na základě takto uzavřené smlouvy o úvěru se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně svůj závazek po přezkoumání úvěruschopnosti žalovanému poskytla převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou prohlásila úvěr za okamžitě splatný kde dni 10.1.2023. Žalovaný celkem zaplatil 34 211,64 Kč, přičemž tyto platby byly částečně započteny dle platební historie doložené žalobkyní a zůstatek v žalované výši včetně úroků žalobkyně požadovala.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud ve věci usnesením ze dne 6.11.2023 vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda podle , , souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byl současně poučen, že nevyjádří-li se do 5 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle , , jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne 30.11.2023, přičemž však se žalovaný k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že žalovaný s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě.

4. Na základě provedeného dokazování soud vzal za prokázané následující skutečnosti: Zy nazvané Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet s datem 14.9.2020, má soud za prokázáno, že žalobkyně a žalovaný se elektronicky dne 14.9.2020 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 945,27 Kč včetně pojištění ve výši 94 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.10.2020. Z žádosti o úvěr ze dne 14.9.2020 a výpisu z běžného účtu žalovaného, vedeného u žalobkyně za období 5 – číslo je dále v řízení prokázáno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je zaměstnán s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši 27 610 Kč, jiný příjem nemá, výdaje žalovaného v žádosti nebyly vůbec uvedeny, přičemž počáteční a konečný zůstatek na jeho účtech ve výše uvedeném období byl záporný, a dne 14.9.2020 byla na jeho účet převedena částka 49 000 Kč. Zy nazvané Oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 12.1.2023, má soud v řízení za to, že banka prohlásila úvěr ke dni 10.1.2023 za okamžitě splatný pro porušování podmínek úvěrové smlouvy ze strany žalovaného s tím, že dlužnou částku má žalovaný zaplatit do 26.1.2023. Zy nazvané Předžalobní výzva k plnění ze dne 30.6.2023 a z připojeného poštovního podacího archu z téhož dne, má soud za to, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky do 7 dnů od odeslání s tím, že jej zároveň upozornila, že v opačném případě se obrátí na soud.

5. Na základě výše uvedených zjištěných skutečností učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně a žalovaný se dne 14.9.2020 dohodli na tom, že žalobkyně poskytne žalovanému úvěr ve výši 49 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet společně se sjednanými úroky a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1039,27 Kč včetně pojištění, splatných vždy k 15. dni v měsíci, počínaje dnem 15.10.2020. Při uzavírání úvěrové smlouvy posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalovaného z údajů, která tento uvedl v žádosti o uzavření úvěrové smlouvy, dále měla k dispozici výpis z jeho běžného účtu za 3 měsíce se záporným zůstatkem. Žalovaný přitom vyčerpal z dané smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 49 000 Kč a uhradil bance celkem částku 34 211,64 Kč, splácel však nepravidelně, pročež jej původní žalobkyně vyzvala k tomu, aby doplatil celý úvěr ve lhůtě do 26.1.2023.

6. Podle , 2 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle , , neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle , , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle 991 odst. 2 , , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti a je na místě jí částečně vyhovět. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Jak přitom vyslovil Nejvyššího soudu České republiky ve svém rozsudku sp. zn. „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. V daném konkrétním případě však žalobkyně výslovně tvrdila na výzvu soudu, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla zkoumána pouze na základě informací, které žalobkyně čerpala ze sdělení žalovaného v žádosti o úvěr a dále z výpisu jeho běžného účtu vedeného u žalobkyně. Dle názoru soudu však toto její zkoumání nemůže být posouzeno jako dostatečné. Záměr zákonodárce, jakož i právní závěry, které Nejvyšší soud formuloval ve výše uvedeném rozhodnutí, vycházel ze směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/, a zcela jistě nebyl takový, že se odborná péče věřitele při poskytování úvěrů spotřebiteli má zúžit toliko na statistickou pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta a na jeho ničím nepodložené sdělení o jeho příjmech a výdajích. I v rozsudku Soudního dvora ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, v němž došlo k interpretaci čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Radu 2008 /48/ soudní dvůr vyslovil, že„ tento článek musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem“. Nicméně, pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Neověření uváděných výdajů implikuje účelovost ze strany žalobkyně - snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.“ V daném případě pak žalobkyně tvrdila, že vycházela z informací od žalovaného, podložených jen výpisem z jeho bankovního účtu vedeného u původní žalobkyně. Z tohoto účtu však je patrné, že na tomto neměl žalovaný dostatek finančních prostředků, zůstatek byl záporný. Žalobkyně pak rovněž vůbec nezkoumala pravdivost tvrzení žalovaného o jeho příjmu ze zaměstnání, přitom všechny tyto údaje by se zcela jistě projevily v posouzení jeho schopnosti splácet předmětný úvěr. Tudíž má soud za to, že takové posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětné spotřebitelské smlouvy o úvěru.

12. Žalobkyně přitom v řízení tvrdila a prokázala, že žalovanému byla poskytnuta celkem částka 49 000 Kč, žalovaný ji doposud vrátil toliko částku 34 211,64 Kč, s ohledem na tuto skutečnost tak soud zavázal žalovaného, aby žalobkyni uhradil na mu žalobkyní poskytnuté plnění bez právního důvodu (pro absolutní neplatnost smlouvy) právě částku 14 788,36 Kč, když není možno žalobkyni přiznat další nároky z titulu neplatné smlouvy. Právě pro tuto částku tedy soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného, aby ji žalobkyni uhradil a pro další žalovaná plnění za smlouvy, představující úroky a poplatky byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně přitom vyzvala žalovaného k vrácení poskytnuté částky dopisem z 12.1.2023, dle kterého měl žalovaný zaplatit dluh do 26.1.2023. Od 27.1.2023 je tedy v prodlení a žalobkyně má právo na úrok z prodlení dle ve výši 15 % ročně dle vl. ve znění č. až do zaplacení částky 14 788,36 Kč. Kapitalizovaná výše zákonného úroku z prodlení z částky 14 788,36 Kč od 27.1.2023 do 29.6.2023 představuje částku 935,92 Kč, proto bylo v této části ohledně žalovaného zákonného úroku z prodlení vyhověno a ve zbytku kapitalizovaného příslušenství do 29.6.2023, tj. konkrétně pro částku 1714,64 Kč byla žaloba zamítnuta, stejně jako pro toto příslušenství z jistiny a úroků nad rámec přiznané částky.

13. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci byl úspěšnější žalovaný a měl by tedy právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu mu však žádné náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.