Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 304/2023-31

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šturcovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupené advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalované: osobní údaje žalované

trvale bytem adresa žalované

doručovací adresa adresa žalované

o zaplacení částky 58 624 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 204 Kč,

s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 17 204 Kč od datum do zaplacení,

to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 420 Kč, kapitalizovaný roční úrok ve výši 7 148,89 Kč a kapitalizovaný roční úrok z prodlení ve výši 3 341,49 Kč, zákonný roční úrok z prodlení z částky 25 186,19 Kč od datum do datum, a dále z částky 7 982,19 Kč od datum do zaplacení, 25,00 % roční úrok z částky 20 869,65 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 759 Kč na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 204 Kč, s 15,00 % ročním úrokem z prodlení z částky 17 204 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 41 420 Kč, kapitalizovaný roční úrok ve výši 7 148,89 Kč a kapitalizovaný roční úrok z prodlení ve výši 3 341,49 Kč, zákonný roční úrok z prodlení z částky 25 186,19 Kč od [datum] do [datum], a dále z částky 7 982,19 Kč od [datum] do zaplacení, 25,00 % roční úrok z částky 20 869,65 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 759 Kč na účet Okresního soudu v Benešově do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 58 624 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne datum smlouvu o úvěru číslo jejíž nedílnou součástí byly i smluvní podmínky. Na základě této smlouvy jí právní předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy o úvěru. Žalovaná se zavázala uhradit právní předchůdkyni úrok v pevné výši 5 334 Kč. Dále se žalovaná ve smlouvě o úvěru zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 330 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 2 596 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná však sjednané splátky neuhradila řádně

a včas, poslední příslušná splátka byla uhrazena dne datum ve výši 5 796 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo marným uplynutím lhůty po úhradě poslední splátky žalované právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části dlužné částky, která činila na jistině 20 869,65 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 4 316,54 Kč. Pohledávka za žalovanou byla dne datum postoupena na žalobkyni s účinností ke dni datum

a postoupení bylo žalované oznámeno. Žalovaná tak žalobkyni dluží částku 58 624 Kč, sestávající z jistiny 20 869,65 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 4 316,54 Kč a dlužné části poplatku ve výši 20 937,81 Kč, smluvní pokuty ve výši 12 500 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 148,89 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 341,49 Kč, úroků ve výši 25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20 869,65 Kč od datum do zaplacení, a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné částky 25 186,19 Kč od datum do zaplacení. Na předžalobní upomínku žalovaná nereagovala. Doplnila, že úvěruschopnost žalované zkoumala, přičemž zjistila, že výše jejích měsíčních příjmů činí 11 051 Kč a výdaje za domácnost jsou ve výši 6 852 Kč, z toho zjištění dospěla k závěru, že schopnost žalované je dostatečná.

2. Žalovaná k věci uvedla, že v rozhodné době žila sama, žalobkyni uvedla nízké výdaje, aby dosáhla na úvěr. Žalobkyně úvěruschopnost z jiných zdrojů nezjišťovala, zda je schopna úvěr řádně splácet.

3. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle ,

a zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o úvěru číslo vzal za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO, podepsala dne datum smlouvu

o úvěru s žalovanou v částce 23 000 Kč s tím, že se žalovaná zavázala zaplatit společnosti poplatek v částce 23 561 Kč (součet poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 16 330 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 401 Kč, inkasní poplatek ve výši 4 830 Kč) ve 20 měsíčních splátkách po 2 596 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši 5 334 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 5 796 Kč Součástí smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o úvěru upravující mimo jiné v případě, že nebude včas splněna povinnost uhradit příslušnou splátku celkové dlužné částky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne datum, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne

datum. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní upomínkou ze dne datum k úhradě celkového dluhu včetně příslušenství. Tyto skutečnosti má soud za prokázané ze smlouvy

o úvěru, splátkového kalendáře, dokladem o úhradě, smlouvou o postoupení pohledávek včetně dodatku a seznamem postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek, předžalobní výzvou s dokladem o odeslání.

4. Při právním posouzení věci v případě smlouvy o úvěru soud vycházel z ustanovení a násl. , (dále jen„ OZ“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Ohledně dalšího příslušenství soud vycházel z , dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Úrok z prodlení pro posuzované období stanoví Pokud jde o postoupení pohledávky, soud vycházel z ustanovení , podle kterého věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“). Podle ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,

a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo

i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

6. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí , (PR číslo s. 757) uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí ústavní nález uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I․ ústavní nález; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo důvodová zpráva k  , zvláštní část - k  ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. , podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

8. Vzhledem k výše uvedenému soud postupoval rovněž podle § 2991 o.z., dle kterého, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedenou právní úpravu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru číslo podepsaná dne datum mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou je neplatná, neboť se právní předchůdkyně žalobkyně v rozporu s ustanovením , o spotřebitelském úvěru nezabývala otázkou schopnosti žalované dané půjčky řádně splatit, kdy k otázce zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně v žalobě neuvádí žádná skutková tvrzení, ani neoznačuje žádné důkazy. Na základě provedeného dokazování soud považuje za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě shora uvedené smlouvy o úvěru částku 23 000 Kč, kterou soud považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, které by měla žalovaná žalobkyni jako právnímu nástupci věřitele vydat. Ze žalobních tvrzení vyplývá, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na jistinu dlužné částky částku ve výši 5 796 Kč

a zbývá tedy zaplatit částka 17 204 Kč. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z této částky, a to ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovanou ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta).

10. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná nebyla ještě v prodlení).

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnější žalované v souvislosti s tímto sporem žádné náklady řízení nevznikly, ani je nepožadovala.

12. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Benešově, doplatek soudního poplatku ve výši 759 Kč podle Položky číslo odst. 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobkyně uhradila za návrh na zahájení řízení pouze částku 2 173 Kč, přičemž výše soudního poplatku je stanovena částkou 2 932 Kč. Z tohoto důvodu jí byla uložena povinnost uhradit doplatek ve výši 759 Kč, a to do 3 dnů od doručení tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).