Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 121/2023-54
Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Radimem Vítoslavským ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 13 160,93 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 2 814,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 814,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 142,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 215,26 Kč a dále částky 346 Kč, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 433,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 2 814,93 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 814,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 142,19 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 215,26 Kč a dále částky 346 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 433,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 814,93 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, a žalovaný uzavřeli dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru číslo na základě které byla žalovanému v hotovosti poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, s poslední splátkou splatnou dne 19. 12. 2022. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, neboť uhradil pouze částku v celkové výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 12 814,93 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 814,93 Kč od 4. 2. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 142,19 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 215,26 Kč a smluvní pokuty ve výši 346 Kč podle odst. 4 smlouvy z nesplacené jistiny za období od 20. 12. 2022 do 15. 1. 2023. Žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. , zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když
ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný
nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. , a proto má soud za to, že s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání
dle § 115a o. s. ř. o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením
§ 115a o. s. ř. o. s. ř. bez jednání.
3. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:
-) z žádosti o úvěr ze dne 19. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný zažádal právnická osoba o úvěr ve výši 30 000 Kč, splatný ve 14 měsíčních splátkách, v žádosti uvedl údaje o svém zaměstnavateli, své měsíční příjmy a výdaje, a že k doložení svých příjmů předložil výplatní pásky;
-) ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené dne 19. 10. 2021, formuláře pro standardní informace a splátkového kalendáře bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala žalovanému poskytnout hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se úvěr zavázal splatit spolu s náklady úvěru ve výši 12 888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč;
-) z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena ze společnosti právnická osoba na žalobkyni;
-) z oznámení o postoupení pohledávky a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a byl vyzván, aby do 10 dnů ode dne obdržení dopisu uhradil dlužnou částku, přičemž dopis mu byl zaslán 10. 2. 2023;
-) z pracovní smlouvy ze dne 26. 3. 2021 bylo zjištěno, že ji žalovaný jako zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem právnická osoba se dnem nástupu 6. 4. 2021 na dobu určitou do 31. 12. 2021;
-) z potvrzení o příchozí platbě, že anonymizováno stavební zaslala na (v potvrzení) blíže uvedený účet částku 17 083 Kč jako mzda na účet;
-) z potvrzení o odchozí platbě, že částka ve výši 200 Kč označená jako úhrada exe byla zaslána na (v potvrzení) blíže uvedený účet;
-) z předžalobní výzvy ze dne 24. 5. 2023 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky do 2. 6. 2023, přičemž výzva mu byla zaslána dne 29. 5. 2023.
4. Z uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci:
Právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 19. 10. 2021 smlouvu o úvěru na základě žádosti žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl své osobní údaje, dále údaje o svém zaměstnavateli a údaje o příjmech a výdajích. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 15 000 Kč v hotovosti, což žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem, zaslaným dne 10. 2. 2023. Uvedeným dopisem byl žalovaný rovněž vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě.
5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícím právním závěrům ve věci.
6. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný
se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do 31. 12. 2023, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných
a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném
do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2 991 odst. 1, 2 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Dle ustanovení § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.
14. Soud posoudil zjištěný skutkový stav s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a dospěl
k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo,
že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně,
resp. jejího právního předchůdce před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy její právní předchůdkyně provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. K tomu soud uvádí, že dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR
ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR
tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat
i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
15. Pokud má být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby žalobkyně zjistila řádně
a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů,
na straně jedné příjmy a dosavadní dluhové zatížení klienta, a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dopravu, stravování, ošacení apod.
Při hodnocení výdajů spotřebitele je totiž nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces„ posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout
i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
16. Soud po provedeném dokazování konstatuje, že žalobkyně v řízení soudu neprokázala,
že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Právní předchůdce žalobkyně zaznamenal informace, které získal o majetkové situaci žalovaného do žádosti o úvěr, přičemž z uvedeného je zřejmé, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel především z jím poskytnutých údajů. K prokázání těchto údajů (příjmů či výdajů žalovaného) však byly k výzvě soudu předloženy pouze pracovní smlouva a potvrzení o příchozí a odchozí platbě. Ve vztahu k potvrzení je pak třeba uvést, že z nich není vůbec zřejmé, že mají vztah k žalovanému. Z pracovní smlouvy se pak konkrétní výše příjmu žalovaného nepodává. Za daného stavu věci tak soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepředložila jakékoli důkazy, jež by prokazovaly výši příjmů a výdajů uváděných žalovaným v žádosti o úvěr.
17. S ohledem na uvedené má soud za to, že žalobkyně (její právní předchůdce) nezkoumala náležitě pečlivě úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, proto je třeba považovat stranami uzavřenou spotřebitelskou smlouvu za neplatnou. Zároveň soud dovodil, že se v tomto případě jedná o neplatnost absolutní dle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z. V takovém případě bylo možno vztah mezi stranami vypořádat dle § 2993 o. z., podle kterého může každá
ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy).
18. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně (její právní předchůdce) poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 5 000 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 10 000 Kč (výrok I.). Ohledně ostatních požadovaných částek, ať již se jednalo o zbytek jistiny, smluvní pokutu, smluvní úrok či zákonný úrok z prodlení ze zamítnuté jistiny, soud žalobu zamítl (výrok II.).
19. Žalobkyni nevzniklo právo na zákonný úrok z prodlení, když žalovaný se do prodlení doposud nedostal a splatnost pohledávky žalobkyně nastane až na základě rozhodnutí soudu
(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. podle kritéria úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 10 000 Kč (cca 78 % předmětu sporu), neúspěšná byla pak co do částky 2 814,93 Kč (cca 22 % předmětu sporu). Její procesní úspěch činí tedy cca 56 %, a v tomto rozsahu jí proto soud přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 108 Kč, odměny advokáta ve výši 1 452 Kč za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , 3 režijní paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ) a 21% DPH z částek odměn a náhrad ve výši 252 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) Celkem se jedná o částku 2 560 Kč, z níž 56 % činí 1 433,60 Kč Lhůta k plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení právnímu zástupci žalobkyně.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu Ostrava – pobočka v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.