Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (3)No categories available
8 C 62/2023-132
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Knotkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 165 465 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 074,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 268,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 267,00 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení z částky 96 341,00 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 100 000,00 Kč od datum do datum a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 94 943,08 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 239 392,00 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 90 074,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 268,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 267,00 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum] a zákonným úrokem z prodlení z částky 96 341,00 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 100 000,00 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 94 943,08 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 239 392,00 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou datovanou datum po částečném zpětvzetí podáními z datum a datum (načež soud řízení usnesením č. j. číslo jednací z 18. 9. 2023 částečně zastavil v rozsahu 20 122,00 Kč z původně požadované částky ve výši 116 463,00 Kč, v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 122,00 Kč od datum do datum, v rozsahu zákonného úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 20 122,08 Kč od datum do zaplacení, v rozsahu úroku ve výši 102,64% ročně z částky 5 056,92 Kč od datum do zaplacení a v rozsahu 82,64% ročně z původně požadovaného úroku ve výši 102,64 % ročně z částky 100 000,00 Kč od datum do zaplacení) domáhala nakonec po žalovaném zaplacení 96 341,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 106 267,00 Kč ve výši 10 % ročně od datum do datum a zákonným úrokem z prodlení z částky 96 341,00 Kč ve výši 10 % ročně od datum do zaplacení a pohledávky ve výši 49 002,00 Kč a úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 100 000,00 Kč od datum do datum a s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 20 % ročně z částky 94 943,08 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 239 392,00 Kč.
2. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě níž byl žalovanému datum poskytnut úvěr 100 000,00 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru splácet ve 18 měsíčních splátkách ve výši 11 083,00 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem srpen 2019.
3. Žalovaný však úvěr nijak nesplácel, proto vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu číslo v celkové výši 998,00 Kč, konkrétně 499,00 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů - právo na tuto smluvní pokutu vzniklo žalobkyni u splátek číslo u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se splácením dále žalobkyni vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo v celkové výši 400,00 Kč.
4. V důsledku prodlení žalovaného se splátkou číslo o 65 dnů došlo v souladu s bodem 6.3 Smlouvy ke dni datum automaticky k zesplatnění celého úvěru. K tomuto datu se celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky přirostlé do dne zesplatnění úvěru a smluvní pokuty a náklady staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 124 991,83 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Žalobkyně však požaduje z této nové jistiny pouze částku 96 341 Kč, neboť žalovaný zaplatil po zesplatnění na tuto novou jistinu částku 9 925,92 Kč, a navíc žalobkyně nežádá smluvní úrok počítaný dle smlouvy ve výši 102,64%, ale pouze 20% ročně z částek odpovídající nesplacené jistině do zesplatnění. Z nesplacené částky tzv. nové jistiny (tj. částky po zesplatnění) pak žalobkyni vzniká i nárok na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši.
5. Podle bodu 6.5. smlouvy pak má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny po zesplatnění, kdy žalobkyně takto požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 124 991,83 Kč od datum do datum ve výši 8 249,34 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1% z částky 115 065,91 Kč od datum do data vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši celkem 49 002,00 Kč.
6. Na základě sjednané sazby úroků 102,64% z jistiny ve smlouvě pak dále žalobkyni vzniká právo na smluvní úrok ze smlouvy z dosud nesplacené částky jistiny, který však žalobkyně požaduje pouze ve výši 20% ročně z nesplacených částek jistiny, a to za období od datum, maximálně však ve výši 239 392,00 Kč.
7. K posouzení úvěruschopnosti uvedla, že tuto ověřila na základě dokladů o příjmech žalovaného, na základě lustrace v systémech příjmení a NRKI, v insolvenčním rejstříku, dle občanského průkazu a toho, co uvedl žalovaný o svých výdajích.
8. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.
9. Soud po provedeném dokazování zjistil následující:
10. Žalobkyně jako poskytovatel a žalovaný jako klient uzavřeli dne datum na dálku smlouvu o úvěru číslo na poskytnutí úvěru 100 000 Kč s tím, že žalovaný měl tento úvěr vracet v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč vždy do 17. dne v měsíci, počínaje měsícem po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen žalovanému. Při akceptaci ze strany žalobkyně byl vystaven i splátkový kalendář s rozepsanými částkami splátky jistiny a úroku u každé ze splátek. RPSN byla ve smlouvě uvedena 167,74%. Pro případ zesplatnění úvěru bylo dohodnuto, že na úrocích přirostených po zesplatnění úvěru žalovaný zaplatí nejvýše 239 392,80 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky aspoň 30 dní byla dohodnuta smluvní pokuta 499 Kč. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky aspoň 15 dní byla dohodnuta paušalizovaná náhrada nákladů 200 Kč. Dále bylo sjednáno, že v případě prodlení se splátkou jakékoliv splátky po dobu 65 dní dojde automaticky k zesplatnění celého úvěru a dosud nesplacená jistina, dosud nesplacené úroky, dosud nesplacené smluvní pokuty a náhrady nákladů se stávají součástí tzv. nové jistiny. Dle článku 6.5. smlouvy má žalobkyně právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení klienta s úhradou nové jistiny po zesplatnění (viz uvedená smlouva).
11. Úvěr 100 000 Kč byl téhož dne poskytnut na účet žalovaného bankovní účet (viz doklad o transakci a foto mobilu).
12. Žalovaný zaplatil za trvání smlouvy jen 9 925,92 Kč, a to datum (viz karta klienta).
13. Žalobkyně oznámila přípisem z datum žalovanému, že úvěr byl z důvodu jeho prodlení se splátkou 65 dnů celý zesplatněn a vyzvala ho k jeho celému zaplacení do 10 dnů (viz oznámení)
14. Dne datum byla žalovanému poslána předžalobní výzva (viz předžalobní výzva a podací arch).
15. Žalovaný při sjednávání smlouvy uvedl, že má příjem 40 000 Kč čistého měsíčně, je zaměstnán v anonymizována tři slova právnická osoba na dobu neurčitou, je rozvedený, výdaje má pouze 2 000 Kč na bydlení a životní minimum 3 410 Kč měsíčně (viz hodnocení klienta). Dále žalovaný při sjednávání předložil německé dokumenty přeložené do češtiny - pracovní smlouvu se zaměstnavatelem anonymizováno rok anonymizována dvě slova a následné potvrzení o převzetí zaměstnání dalším zaměstnavatelem - anonymizována tři slova, že je u této společnosti zaměstnán od datum (po převzetí novým zaměstnavatelem od 2016) na dobu neurčitou s výší mzdy 2 000 EUR hrubého a výplatní pásku za 6/ 2019, že mu bylo vyplaceno 1177,15 EUR (viz uvedené dokumenty) a výpis z mobilního bankovnictví, že mu na německý účet tato mzda přišla a že mu od téhož zaměstnavatele přišla datum mzda za květen 2019 ve výši 1 200 EUR (viz výpisy). Žalovaný při sjednávání předložil i svůj občanský průkaz (viz kopie občanského průkazu). Dále žalovaný ukázal na mobilním bankovnictví, že má účet v ČR č. bankovní účet a na něm 500 Kč (viz foto mobilu). V registru příjmení nebyl u žalovaného zjištěn záznam (viz výpis příjmení). Dle výpisu z NRKI neměl žalovaný přidělen žádné skóre, protože byl nový nebo se mu žádosti teprve zpracovávaly (viz výpis NRKI).
16. Soud věc posoudil následovně:
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).
19. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění do číslo poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný projevili vůli uzavřít dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 18 měsíčních splátkách po 11 083 Kč vždy do 17. dne měsíce s počátkem splatnosti v měsíci po měsíci vyplacení úvěru. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 100 000 Kč poskytla žalovanému na účet datum. Splatnost první splátky tak byla stanovena na datum. Žalovaný nicméně uhradil pouze 9 925,92 Kč, a to datum.
21. Ačkoliv strany projevily vůli Smlouvu uzavřít, soud shledal, že Smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
22. Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, které nebyly nízké (cca 1 200 EUR měsíčně ze zaměstnání v země za období 5,6/ 2019), nicméně při hodnocení schopnosti žalovaného vycházela z toho, že má čistý příjem 40 000 Kč měsíčně a je zaměstnán v anonymizována tři slova právnická osoba – byl zde tak rozpor mezi tvrzeným zaměstnáním a doloženým zaměstnáním, který by šel např. vysvětlit tak, že žalovaný ukončil k 6/ 2019 práci v Německu a začal od 7/ 2019 (kdy byla smlouva o úvěru uzavírána) pracovat v anonymizována tři slova právnická osoba, což by však znamenalo s velkou pravděpodobností i to, že byl při uzavírání smlouvy o úvěru ve zkušební době, kterou je možné kdykoliv ze strany zaměstnavatele či zaměstnanec ukončit. Z dokladů nevyplývá, že by se žalobkyně tímto rozporem nějak zaobírala. Dalším problémem je pak dle soudu to, že žalobkyně řádně neposoudila výdaje žalovaného, kdy žalovaný při sjednávání Smlouvy ohledně výdajů uvedl, že má jen výdaje náklady na bydlení 2 000 Kč a životní minimum (doplněno automaticky) 3 410 Kč. Na účtu v ČR měl přitom 500 Kč. Podle soudu tak žalobkyně úvěruschopnost řádně nezkoumala, kdy se spolehla pouze na sdělení žalovaného o takto nízkých nákladech na jeho výdaje. Pokud v takovém případě žalobkyně na toto nereagovala a spolehla se jen na to, co uváděl žalovaný, tak dle soudu úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, čímž porušila § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.
23. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění v době uzavření Smlouvy naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20 ), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.
24. Jestliže je tedy Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou.
25. Při závěru o neplatnosti Smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, kdy došlo ze strany žalobkyně k poskytnutí částky 100 000 Kč, posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně tuto částku, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Žalobkyně tak může úspěšně požadovat tuto částku zpět, pouze sníženou o částku 9 925,92 Kč, kterou již žalovaný zaplatil, tedy částku 90 074,08 Kč. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. přitom vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ).
26. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 90 074,08 Kč coby části poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o.s.ř. o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 90 074,08 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Ve zbytku pak žalobu z výše uvedených důvodů zamítl (výrok II.).
27. Žalobkyně původně (před částečným zastavením na základě jejího zpětvzetí) požadovala celkem 116 463 Kč (nová jistina) + 49 0002 Kč (smluvní pokuta po zesplatnění). K tomu zákonné úroky z prodlení z částky 126 389,00 Kč ve výši 10% ročně od datum do datum ve výši 2 282,02 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 116 463,08 Kč ve výši 10% ročně od datum do zaplacení, který k datu vyhlášení rozsudku činí cca 47 511 Kč. Dále původně požadovala smluvní úrok 102,64 % p.a z částky 100 000,00 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 239 392,00 Kč, kdy tento úrok již k září 2023, kdy bylo řízení ohledně takto vysokého úroku částečně zastaveno, činil již cca 400 000 Kč, proto soud vycházel z částky 239 392,00 Kč. Tedy žalobkyně požadovala cca 454 650 Kč, avšak bylo jí přiznáno jen 90 074,08 Kč, tedy její úspěch ve věci činí jen cca 20% a neúspěch 80 %. Žalovaný má naopak úspěch 80% a neúspěch 20%, tedy má právo na náhradu 60% nákladů řízení. Protože však soud nemá vzhledem k jeho procesní neaktivitě zprávy o žádných jeho nákladech, rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu ) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud dodává, že ke zpětvzetí došlo dle podání žalobkyně nikoliv z důvodu zaplacení žalovaného, ale z důvodu, že se nakonec rozhodla požadovat nižší úroky, tedy z procesního hlediska došlo ke zpětvzetí její vinou.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu.