Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 189/2023-45

Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Skalkou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 10 239,08 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 2 737,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 557,69 Kč, úrok 15 % ročně z částky 8 263,24 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 340,83 Kč od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 10 239,08 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 048,08 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 7 502 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 2 737,08 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 557,69 Kč, úrok 15 % ročně z částky 8 263,24 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 340,83 Kč od 10. 3. 2023 do 29. 5. 2023 a zákonný úrok z prodlení z částky 10 239,08 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 048,08 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni částku 10 239,08 Kč s příslušenstvím, kterou byl žalovaný povinen zaplatit z titulu úvěrové smlouvy. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně porušil svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatil úvěr, který mu byl poskytnut.

2. Žalovaný se k podané žalobě v poskytnuté lhůtě ani později nevyjádřil. Skutečnosti tvrzené v žalobě neučinil v řízením spornými.

3. Soud podle ve spojení s  rozhodl v této věci bez nařízení jednání.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující skutková zjištění:

5. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16. 6. 2022 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do limitu 10 000 Kč. Součástí obsahu smluvní dokumentace byly rovněž úvěrové podmínky, které blíže upravovaly práva a povinnosti smluvních stran. Součástí smlouvy byly dále informace o žalovaném, zejména, že je svobodný, má učňovské vzdělání, bydlí v nájmu, je zaměstnán s příjmem 28 000 Kč, a to vše, aniž by bylo uvedeno, z jakých dokumentů byly tyto údaje čerpány, resp. ověřeny (smlouva o úvěru a úvěrové podmínky). Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta kromě výše uvedeného plyne, že měsíční výdaje domácnosti žalovaného mají činit 11 000 Kč, a dále, že byly provedeny lustrace osoby žalovaného. Ani z tohoto dokumentu není zřejmé, z čeho byly dané informace čerpány (potvrzení o provedení ověření bonity). Z interního výpisu žalobkyně je zřejmý průběh úvěrového vztahu, zejména, že žalovaný čerpal celkem 20 000 Kč a výše úhrad žalovaného činila celkem 12 498 Kč, což odpovídá žalobním tvrzením (výpis čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl k plnění celého dluhu vyzván výzvou žalobkyně a následně i právního zástupce žalobkyně (výzva žalobkyně z 23. 2. 2023 a předžalobní výzva a potvrzení o odeslání). Z výpisů z účtu plyne, že za měsíc duben 2022 činily příjmy 27 874 Kč a výdaje 24 721,55 Kč s tím, že téměř všechny příjmy byly od paní jméno příjmení, a tedy nikoli ze zaměstnání, a za měsíc květen 2022 žalovaný obdržel mzdu 25 312 Kč a zálohu na mzdu 3 000 Kč na další měsíc, celkové příjmy byly 34 112 Kč a výdaje 37 105,54 Kč s tím, že konečný zůstatek na účtu byl záporný (výpisy z účtu). Z úvěrové zprávy soud nic nezjišťoval, neboť v ní nejsou uvedeny žádné údaje (úvěrová zpráva).

6. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních o tomto smluvním typu, dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a (dále také jen„ ZSÚ“).

7. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná podle § 87 ZSÚ a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přičemž podle ustálené judikatury českých soudů i Soudního dvora EU jde svou povahou o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží i bez návrhu (srov. např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , nebo rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C 679/18). Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C -449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr přitom vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. ).

8. V posuzované věci se podává, že úvěruschopnost žalovaného posouzena řádně nebyla. Úvodem je třeba zdůraznit, že žalobkyně neuvedla, z čeho konkrétně byly jí tvrzené informace získány a především ověřeny. V potvrzení o provedení ověření i ve smlouvě jsou sice určité údaje uvedeny, ale vůbec není zřejmé, jak byly dané informace získány, a především na základě jakých dokumentů byly žalobkyní ověřeny, pokud mělo jít o informace pouze sdělené žalovaným. Žalobkyně sice obsáhle argumentuje svými statistickými modely, nicméně jestliže není doložena správnost vstupních údajů, nemají jakékoli úvahy o těchto modelech význam. Jinými slovy, jestliže věřitel dostatečným způsobem neprověřil správnost uvedených příjmových poměrů žalovaného a dále se v podstatě vůbec nezabýval výdajovou stránkou majetkových poměrů žalovaného, tj. nevyžádal si od žalovaného žádné doklady o jeho pravidelných příjmech, např. pracovní smlouvu nebo výplatní pásky, doklady o výši plateb za bydlení, inkaso a jiné pravidelné výdaje, nemohl mít k dispozici takové vstupní údaje, na jejichž základě by teprve mohl získat představu o reálných příjmech a výdajích žalovaného. Dále je třeba zdůraznit, že výše životního minima, na kterou žalobkyně odkazuje ve svém modelu, je pouze úředně stanovenou částkou, která však nic nevypovídá o konkrétních skutečných výdajích žadatele o úvěr, které má poskytovatel úvěru zkoumat a od spotřebitele vyžadovat nejen jejich sdělení, ale také jejich doložení. Žalovaná sice předložila výpisy z účtu žalovaného, ale je zřejmé, že se jejich obsahem při uzavření smlouvy detailně nezabývala. V květnu sice žalovaný obdržel mzdu 25 312 Kč, ale i tak byl na konci měsíce zůstatek záporný, a to i při čerpání zálohy na mzdu za daný měsíc. V dubnu žalovaný podle obsahu výpisů žádnou mzdu neobdržel. Při nedoložení pracovní smlouvy či výplatních lístků za delší období nešlo pouze na základě výpisu za květen 2022 získat objektivní a reálnou představu o pravidelných příjmech žalovaného. Navíc ani žalovaným deklarovaný příjem v žádosti obsahu výpisů neodpovídá. Pokud lze z výpisů něco konkrétního vyčíst ohledně výdajů žalovaného, tak je to s ohledem na konečné zůstatky ta skutečnost, že žalovaný svou finanční situaci zvládal jen velmi obtížně, pokud vůbec. I tato skutečnost dokládá zjevnou nedůslednost žalobkyně při ověřování a evidenci vstupních dat od žalovaného. Způsob, jakým žalobkyně obhajuje svůj přístup při tvrzeném ověřování bonity žalovaného, je tedy pro soud nepřezkoumatelný, na čemž nic nemění provedení lustrací žalovaného, které nemůže být samo o sobě dostačující. Jestliže se tedy žalobkyně dostatečně nezabývala příjmovou a především ani výdajovou stránkou žalovaného, nemohla ani provést řádné posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Neměla tedy ani dostatek podkladů pro to, aby mohla učinit relevantní závěr o reálné schopnosti žalovaného úvěr splatit.

9. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobkyni náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

10. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

11. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobkyně byla ochuzena toliko o částku 7 502 Kč (byla předána částka 20 000 Kč na základě neplatné smlouvy a byla získána na stejnorodém plnění částka 12 498 Kč, o kterou se snížil prospěch obohacené strany), která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného, které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobkyni vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta jako nedůvodná, a to včetně požadovaných nákladů na vymáhání, kdy podle názoru soudu je nepřípustné v daném ohledu takovým způsobem přenášet na spotřebitele interní náklady žalobkyně včetně např. podílu na provozu budovy žalobkyně a údržbě interního systému. Jde o provozní náklady, které mohou být započítány v ceně poskytnuté služby.

12. Ve vztahu ke splatnosti uplatněného nároku soud vyšel z toho, že ustanovení § 87 ZSÚ lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a toto upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. ). V dané věci dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla tvrzena, a proto ji určil soud.

13. Co se týče doby splatnosti, vyšel soud podpůrně z , a to i s ohledem na to, že žalovaná strana si musela být vědoma své povinnosti k plnění vůči svému věřiteli právě alespoň v rozsahu rozdílu poskytnuté a vrácené částky. Takto soudem určená doba splatnosti dluhu do tří dnů od právní moci rozsudku je proto přiměřená i z hlediska o. z (povinnost plnit bez zbytečného odkladu). Jelikož v průběhu řízení nebyly tvrzeny žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se od výše uvedeného odchýlil, kdy zejména strana žalovaná netvrdila, že by ji její možnosti opravňovaly splácet dluh výlučně formou splátek, dospěl soud k tomu, že není namístě nijak zásadní benevolence vůči straně žalované, a bylo tedy rozhodnuto o povinnosti dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku. Teprve marným uplynutím této lhůty se může dlužník dostat do prodlení. Žalobkyni proto nepřísluší uplatněný nárok na úrok z prodlení a žaloba byla co do úroku z prodlení zamítnuta.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 048,08 Kč, přičemž tato částka představuje 46,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 26,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 239 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náhradu za doplňující vyjádření soud nepřiznal, neboť šlo o skutečnosti, které měly být uvedeny již v žalobě.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.