Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 284/2023-110

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Antonínem Votavou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 283 814,54 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 279 014,54 Kč

s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 208,43 Kč

a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 279 014,54 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 4 800 Kč

s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 800 Kč od datum do zaplacení, úroku v kapitalizované výši 13 776,78 Kč a

úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 279 014,54 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 71 266,97 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 279 014,54 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 208,43 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 279 014,54 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 4 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 800 Kč od [datum] do zaplacení, úroku v kapitalizované výši 13 776,78 Kč a úroku ve výši 5,4 % ročně z částky 279 014,54 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 71 266,97 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 283 814,54 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení příjmení příjmení Republic and právnická osoba, IČO) uzavřela dne datum smlouvu o úvěru číslo (původní číslo), na základě níž mohla žalovaná čerpat úvěr až do výše 300 000 Kč, a žalovaná se zavázala úvěr splatit s úrokem ve výši 5,40 % ročně, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 500 Kč a s pojistným v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 258 Kč. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 300 000 Kč, nedodržela však řádně podmínky pro splácení, když uhradila celkem pouze 15 432 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto uplatnila právo okamžitého splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni datum. Pohledávka byla dne datum, s účinností k témuž dni, postoupena na žalobkyni. Žalovanou částku 283 814,54 Kč tvoří dlužná jistina ve výši 279 014,54 Kč a nezaplacená výše pojistného ve výši 4 800 Kč, příslušenství se skládá z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 13 776,78 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 208,43 Kč, vše kapitalizováno ke dni datum, a následně z běžícího smluvního úroku a běžícího zákonného úroku z prodlení od dne následujícího do zaplacení.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, které má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:

4. Žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně (příjmení příjmení příjmení Republic and právnická osoba, IČO) na základě žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru – PRESTO půjčka dne datum návrh na uzavření smlouvy o úvěru„ PRESTO PŮJČKA“ číslo a smlouvu o úvěru„ PRESTO PŮJČKA“ včetně všeobecných obchodních podmínek a sazebníku právní předchůdkyně žalobkyně, na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované úvěrový rámec až do výše 300 000 Kč a částku 1 500 Kč jako úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, a žalovaná se zavázala úvěr splácet s úrokem ve výši 5,40 % dle obchodních podmínek a sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 258 Kč. Ve smlouvě bylo sjednáno pojištění neschopnosti splácet, přičemž pojistné bylo sjednáno ve fixní částce 600 Kč měsíčně. Za předpokladu neměnné sazby byla celková částka, kterou měla žalovaná uhradit ve výši 393 790,96 Kč /viz smlouvu o úvěru na č. l. 21 –23, všeobecné obchodní podmínky a sazebník v elektronické evidenci příjmení, akceptace návrhu na č. l. 24, jmenný seznam na č. l. 25 a 27, doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 45 – 47 p. v., informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 77 – 79/. Žalovaná úvěr čerpala ve výši 300 000 Kč, se splácením splátek se však dostávala do prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru a zůstatek úvěru se stal ke dni datum splatným /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 26, výpis z úvěru/tranše na č. l. 48 – 59 p. v. duplicitně na č. l. 91 – 102, výpis z účtu na č. l. 69 – 72/. Právní předchůdkyně žalobkyně jako postupitelka uzavřela s žalobkyní jako postupníkem dne datum smlouvu o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka vůči žalované z výše uvedené smlouvy postoupena na žalobkyni, přičemž tato skutečnost byla žalované oznámena /viz smlouvu o postoupení pohledávek v elektronické evidenci příjmení, dohodu o úhradě úplaty na č. l. 28 – 30, prohlášení o okamžiku postoupení na č. l. 31 – 32, podací lístek na č. l. 33, prohlášení k příloze číslo seznamu pohledávek tvořících soubor pohledávek na č. l. 34 – 35, oznámení o postoupení pohledávky na č. l. 36, poštovní podací arch 37/. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou /viz předžalobní upomínku na č. l. 38 – 39/. Žalovaná netvrdila a ani jinak to v řízení nevyšlo najevo, že by dlužné plnění (nad rámec žalobkyní uvedených plateb) uhradila, nebo že by její dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud však dále z hlediska skutkového stavu nemohl učinit skutkový závěr takový, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně provedla posouzení úvěruschopnosti (schopnosti splácet spotřebitelský úvěr) žalované s odbornou péčí. Žalobkyně skutečnost o zkoumání úvěruschopnosti sice tvrdila a prokazovala, když předložila doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ve kterém právní předchůdkyně žalobkyně zaznamenala jednotlivé údaje a dále předložila výpisy z účtu žalované, dle názoru soudu však tyto špatně vyhodnotila. Dle údajů uvedených v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum byla žalovaná zaměstnaná na základě smlouvy na dobu neurčitou u zaměstnavatele právnická osoba s čistým měsíčním příjmem ve výši 20 000 Kč /doloženo výpisy z účtu/. Žalovaná bydlela ve vlastním bytě/domě a byla vdaná. Ohledně výdajů bylo v žádosti uvedeno, že výdaje na bydlení žalované činí 500 Kč, na domácnost 500 Kč a ostatní pravidelné výdaje 200 Kč, celkem tedy ve výši 1 200 Kč. V žádosti byl dále uveden součet splátek úvěrů ve výši 32 383 Kč (shodně uvedeno též v „ sumarizaci z SOLUSu“ na č. l.73-76). Z výpisů z účtu za období od datum do datum je patrno, že žalovaná vykazovala jistý příjem v částkách 20 466 Kč dne datum, 21 788 Kč dne datum, 3 500 Kč dne datum, 4 400 Kč dne datum, 20 410 Kč dne datum, také však čerpala úvěry od právnická osoba ve výši 8 000 Kč dne datum a 17 000 Kč dne datum. příjmení zůstatky dle výpisu z účtů za uvedené období sice nevykazovaly záporný zůstatek, avšak v dostatečné výši pro řádné splácení budoucího úvěru taktéž nebyly, když v období od datum do datum dosahoval pouze výše 110,85 Kč a v období od datum do datum výše 317 Kč. Z výpisů z účtu tak vyplývá, že žalovaná měla vyšší výdaje, než jak uvedla v žádosti o úvěr (které byly uvedeny toliko v absolutně nereálné výši), a tak za situace, kdy účastníkem úvěrové smlouvy byla pouze žalovaná, ji uvedený úvěr neměl být poskytnut, neboť žalovaná nebyla schopna poskytnutý úvěr v takové výši splácet. Což také po uzavření smlouvy nečinila, když na svůj dluh uhradila celkem pouze tvrzených 15 432 Kč /viz doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru na č. l. 45 – 47, výpisy z účtu na č. l. 60 – 68 p. v., sumarizace na č. l. 73, přidělené kontrakty na č. l. 73 p. v. – 75, žádosti na č. l. 75 p. v. – 76/.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ust. § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ust. § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ust. § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. Soud se především zabýval otázkou, zda ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, coby poskytovatelky spotřebitelského úvěru, byla před vlastním uzavřením smlouvy splněna zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele, tedy žalované. V tomto směru nelze než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně své povinnosti ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ nedostála.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet, neboť v případě pochybností o úvěruschopnosti spotřebiteli úvěr neposkytne. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti ).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129, v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v ust. §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy a redukce nároku vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Pakliže byla smlouva o úvěru neplatně sjednána, neměla právní předchůdkyně žalobkyně ani nárok na příslušenství ve formě smluvního úroku, ani na jiné související poplatky (např. pojištění) včetně příslušného zákonného úroku z prodlení z těchto částek. Soud proto žalobu v rozsahu požadovaných poplatků a smluvních úroků zamítl.

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované jistinu ve výši 300 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost smlouvy), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni. Soud proto přiznal žalobkyni částku 279 014,54 Kč odpovídající nesplacené části poskytnuté jistiny (jak bylo žalobkyní tvrzeno v žalobním návrhu) včetně zákonných úroků z prodlení z této částky.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku řádně a včas, octla se s placením dluhu v prodlení, a soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení dle ust. o. z. ve výši dle ust. tak, jak je žalobkyně uplatnila.

21. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ust.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení neúspěšná pouze v nepatrné části, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 71 266,97 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 353 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 283 814,54 Kč sestávající z částky 9 460 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v  a. t. (příprava a převzetí, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, účast na soudních jednáních dne datum a datum) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t., cestovní náhrada v celkové výši 715,68 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 375,70 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km v částce 727,10 Kč (38,20 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 8 l číslo km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum částka 339,98 Kč představující jednu třetinu z náhrady za 84 ujetých km v částce 619,94 Kč (38,70 Kč za litr paliva dle , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,6 l číslo km a 5,60 Kč/km za amortizaci vozidla dle , ve znění pozdějších předpisů) podle a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 515,68 Kč ve výši 10 398,29 Kč. Jejich zaplacení soud žalované uložil ve lhůtě podle ust. k rukám zástupce žalobkyně jako advokáta dle ust.

23. Pro úplnost soud uvádí, že žalobkyni nepřiznal požadovanou odměnu a paušální náhradu za 2 úkony právní služby, a to za vyjádření ze dne datum a ze dne datum včetně příslušné části daně z přidané hodnoty. Těmito podáními žalobkyně reagovala pouze na výzvu soudu, aby doplnila svou žalobu. Ve vyjádřeních žalobkyně dále uvádí skutečnosti, které již jednou uvedla v žalobě, anebo doplňuje skutečnosti, které měla uvést již v žalobě. Základní procesní povinností žalobkyně je tvrdit rozhodné skutečnosti a předkládat důkazy k jejich prokázání. Tuto povinnost měla žalobkyně splnit již při podání žaloby, a pokud tak neučinila a doplňovala svá tvrzení v dalším vyjádření, jde to k její tíži.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na exekuci podle , exekučního řádu.