Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
109 C 15/2023-44
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 71 632 Kč s příslušenstvím a částky 29 002 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 372 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 260 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 632 Kč od datum do datum, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 260 Kč od datum do zaplacení, částku 29 002 Kč, úrok ve výši 73,66 % ročně z částky 59 018,81 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 225 043 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 44 372 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 372 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 27 260 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 71 632 Kč od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 260 Kč od [datum] do zaplacení, částku 29 002 Kč, úrok ve výši 73,66 % ročně z částky 59 018,81 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 225 043 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 100 634 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi ní a žalovanou, jako klientem, byla uzavřena smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované dne datum poskytnut úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná se zavázala splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 907 Kč počínaje měsícem červen rok, které však žalovaná neuhradila řádně a včas, když zaplatila pouze 15 628 Kč a dostala se do prodlení. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Z dokladů o příjmech žalobkyně zjistila, že žalovaná má čistý příjem 16 500 Kč, náklady 4 410 Kč, dále žalobkyně zjistila informace ohledně zaměstnání žalované a jejího vzdělání. K jednotlivým výdajům ještě žalobkyně přičítá 1 000 Kč jako rezervu. Navíc bylo zjištěno, že žalovaná má náklady na bydlení 1 000 Kč. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI a rovněž, že žalovaná není evidována v insolvenčním rejstříku, nemá u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a její doklad není evidován jako neplatný. Na základě uvedených údajů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalobkyně má zato, že k paušálnímu určení výdajů by měly postačovat údaje o životním a existenčním minimu. Před zesplatněním celého úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1. v celkové výši 998 Kč (2x 499 Kč za splátky 6 a 7), která je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku prodlení žalované dále vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované (bod 6.2. smlouvy) v celkové výši 800 Kč (4x 200 Kč), které jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobkyně na její zaplacení. V důsledku trvajícího prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3. smlouvy k datu datum. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši 69 834,24 Kč byla žalovaná povinna uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaná tak žalobkyni dluží novou jistinu úvěru ve výši 69 834,24 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru 59 018,81 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 10 815,43 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokutu ve výši 988 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 800 Kč s příslušenstvím, a dále dluží smluvní pokutu ve výši 29 002 Kč (tj. 0,1% z částky 69 834,24 Kč denně od datum do data vyhotovení žaloby) a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 73,66 % ročně z 68 895,25 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná uvedené částky nezaplatila ani na základě předžalobní výzvy, kterou jí žalobkyně zaslala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalovaná, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. K jednání se rovněž nedostavila žalobkyně, jejíž nepřítomnost její zástupce u jednání omluvil a souhlasil s tím, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. S ohledem na to soud jednal v nepřítomnosti žalobkyně a žalované.
3. V průběhu jednání soud provedl dokazování listinami, které předložila žalobkyně, a zjistil z nich následující skutečnosti.
4. Z listin y nazvané„ Návrh na uzavření smlouvy/smlouva o úvěru“, soud zjistil, že žalovaná dne datum učinila nabídku žalobkyni na uzavření uvedené smlouvy, podle které se žalobkyně zaváže poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a oproti tomu se žalovaná zaváže vrátit žalobkyni poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky. Smlouva měla být uzavřena na dobu 48 měsíců (48 splátek) s tím, že výše splátky činila 3 907 Kč.
5. Z dopisu Oznámení o schválení úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření shora uvedené smlouvy.
6. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo prokázáno, že z účtu žalobkyně byly na vrub účtu žalované (pozn. soudu: číslo shodné s tím, které je uvedeno v listině„ Smlouva o úvěru“) dne datum zaslány finanční prostředky ve výši 60 000 Kč.
7. Z listiny„ Hodnocení Klienta“ soud zjistil, že žalovaná měla čistý měsíční příjem 16 500 Kč a její výdaje tvořila částka 3 410 Kč (životní minimum) a dále částka 1 000 Kč za bydlení. Zbývala mu tedy rezerva 11 090 Kč. Žalovaná byla zaměstnaná, byla vdaná, nebydlela s nikým ve společné domácnosti a měla střední vzdělání s maturitou.
8. Kartou klienta bylo prokázáno, že žalovaná zaplatila žalobkyni celkem 15 628 Kč.
9. Z Pracovní smlouvy žalované bylo zjištěno, že je zaměstnaná na dobu neurčitou, přičemž z připojené výplatní pásky soud zjistil, že v dubnu rok i v březnu rok měla žalovaná čistou mzdu 11 809 Kč. Průměrný příjem 16 500 Kč za poslední 3 měsíce potvrdil zaměstnavatel žalované.
10. Z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory soud zjistil, že žalovaná pobírala příspěvek na bydlení ve výši 5 164 Kč.
11. Z výpisu z registru SOLUS a NRKI nebyly zjištěny žádné informace o dluzích žalované, žalovaná byla vyhodnocena se závěrem„ vyšší riziko“.
12. Listino u s názvem předžalobní výzva ze dne datum bylo prokázáno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo, jak soud zjistil z přiloženého podacího archu, dne datum. Žalobkyně žalovanou v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
13. Po takto provedeném dokazování a poté, co soud hodnotil všechny provedené důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž přihlédl ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci:
14. Žalovaná učinila vůči žalobkyni dne datum návrh dohody, podle které žalobkyně poskytne žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč oproti závazku žalované tyto prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí prostředků, a to ve 48 splátkách po 3 907 Kč. Před přijetím návrhu dohody, posuzovala žalobkyně úvěruschopnost žalované z údajů, které byly zaneseny do listin y s hodnocením klienta. Žalovaná byla v té době zaměstnaná s pravidelným příjmem, její výdaje tvořila dle žalobkyně jednak částka 3 410 Kč (životní minimum) a dále částka 1 000 Kč zá nájem, žila sama, byť byla vdaná. Žalobkyně si tyto informace ověřila z pracovní smlouvy, oznámení o zvýšení příspěvku na bydlení, dvou výplatních pásek a potvrzení zaměstnavatele. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v databázích SOLUS a NKRI, ze kterých nezjistila žádné negativní skutečnosti. Na podkladě zjištěných informací žalobkyně provedla scoring klienta a rozhodla se dne datum nabídku na uzavření dohody přijmout a dne datum také žalované zaslala částku 60 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná vrátila žalobkyni celkem 15 628 Kč. Dopisem ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z titulu smlouvy číslo to nejpozději do 15 dnů od data odeslání této upomínky, ke kterému došlo dne datum. Žalobkyně žalovanou v tomto dopise upozornila, že pokud nedojde k zaplacení uvedené částky, bude nucena přistoupit k vymáhání pohledávky v soudním řízení.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , (dále jen „o. z.“) na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 60 000 Kč na její bankovní účet. Jelikož žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalované při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalované, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
21. S ohledem na uvedený výklad soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, žalobkyně si tyto správně podložila dvěma výplatními páskami a potvrzením zaměstnavatele, jakož i potvrzením o výši příspěvku na bydlení. Ze žalobkyní předložených důkazů a tvrzení je zřejmé, že žalobkyně na jakékoliv podrobnější ověření výdajů žalované zcela rezignovala. Žalobkyně si tvrzené výdaje žalované neověřovala, spokojila se pouze s tím, že do hodnocení vyplnila částku životního minima, které podle svého uvážení považuje za nutné výdaje a dále zaznamenala tvrzení žalované o ostatních výdajích, které si však ničím neověřila, např. nájemní smlouvou, doklady SIPO, kompletním výpisem z účtu za předcházející měsíce apod. Posouzení úvěruschopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, pročež žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, pokud se týká výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Jelikož byla smlouva mezi účastníky absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi nimi posoudit ve smyslu § 87 ZSU. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalované bezhotovostním převodem částku 60 000 Kč, žalovaná jí vrátila částku celkem 15 628 Kč, pročež žalovaná stále dluží žalobkyni částku 44 372 Kč. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 44 372 Kč a zavázal žalovanou k jejímu zaplacení.
23. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky na účet žalobkyně do 15 dnů. Tento dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měla žalovaná 15 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatila, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaná dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 44 372 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byla žalovaná rovněž zavázána k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,5 % ročně, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ). Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
24. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.
25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Aniž by přistoupil ke kapitalizaci veškerého požadovaného a přiznaného příslušenství ke dni vydání rozsudku (jak toto vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 ) je zřejmé, že úspěšnější byla žalovaná, která by tak měla nárok na částečnou úhradu účelně vynaložených nákladů. Dle obsahu spisu však žalované žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnost uloženou jí tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.