Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 587/2022-77
Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl soudkyní Mgr. Janou Traxlerovou v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO,
se sídlem adresa žalobkyně,
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,
bytem adresa žalovaného,
zastoupen role v řízení příjmení jméno příjmení, anonymizováno
se sídlem adresa
o zaplacení částky 48 451,95 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 986,83 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení.
II. V části, v níž se žalobce domáhá zaplacení částky 8 365,12 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 48 351,95 Kč od datum do datum, úroku 15 % ročně z částky 48 351,95 Kč od datum do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 48 351,95 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 443,16 Kč od datum do datum a částky 100 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 39 986,83 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy k poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení. II. V části, v níž se žalobce domáhá zaplacení částky 8 365,12 Kč, úroku 18,9 % ročně z částky 48 351,95 Kč od [datum] do [datum], úroku 15 % ročně z částky 48 351,95 Kč od [datum] do zaplacení, úroku 15 % ročně z částky 48 351,95 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2 443,16 Kč od [datum] do [datum] a částky 100 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 48 451,95 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne datum anonymizováno smlouvu číslo. Na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet. Dne datum uzavřeli účastníci jako dodatek číslo k rámcové smlouvě – Smlouvu o poskytnutí kontokorentu. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností žalovaným přistoupil žalobce v souladu se smlouvou a anonymizována čtyři slova dne datum k jeho zesplatnění. Požadována je dlužná jistina ve výši
48 351,95 Kč, poplatek za výběr z bankomatu ve výši 100 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 443,16 Kč od datum do datum, úrok ve výši 18,9% ročně z částky 48 351 Kč od datum do datum a následně ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 48 351,95 Kč od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka, který mu byl ustanoven z důvodu neznámého pobytu, ve věci vyjádřil tak, že žalobu neuznává. Poukázal na to, že žalovaný nebyl ztotožněn v žádném z dostupných registrů, není tak existující osobou v právním smyslu a řízení by tak mělo být zastaveno. Dále poukázal na to, že žalobce dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, což činí uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou. Důkazy předložené žalobcem neprokazují ani čerpání kontokorentu žalovaným v tvrzené výši.
3. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl na základě dodatku číslo k anonymizováno smlouvě číslo ze dne datum poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný čerpal kontokorent od datum až do maximální částky 50 000 Kč, jak vyplývá z přehledu čerpání a splácení kontokorentu a z výpisu z běžného účtu za období od datum do datum. Žalovaný celkem uhradil částku 8 365,12 Kč, kterou si žalobce započetl na obchodní úrok.
4. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle ust. § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle ust. § 87 odst. 1 téhož zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
5. Ze shora cit. ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že jednou z podmínek platnosti úvěrových smluv je povinnost poskytovatele úvěru zkoumat kvalifikovaným způsobem úvěruschopnost. V daném případě žalobce uvedl, že posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy zkoumal jeho příjmy a výdaje a odkázal na úvěrovou zprávu. Pokud jde o příjmy, vyšel žalobce z výpisu z účtu, na který přicházely žalovanému pravidelné částky. Pokud jde o výdaje, vycházel žalobce z údajů, které mu sdělil žalovaný. Žalobce dále z dostupných informací zjistil, že žalovaný neměl žádné další úvěry. V neposlední řadě pak žalobce poukázal na to, že šlo o nízký úvěr do 50 000 Kč a úvěruschopnost byla zkoumána přiměřeně této výši.
6. Z úvěrové zprávy ze dne datum vyplývá, že žalobce vyšel z toho, že žalovaný nemá žádné uzavřené kontrakty (splátkové či nesplátkové), včetně karet. Dále z přehledu žádostí o úvěr vyplývá, že žalobce eviduje u žalovaného žádost o kontokorent ze dne datum s úvěrovým rámcem 20 000 Kč, která byla schválena a žádost o půjčku ze dne datum ve výši 120 000 Kč, která byla zamítnuta. Dále žalobce eviduje další údaje o žalovaném, a to vzdělání – vyučen, bydlení – nájemní, počet vyživovaných osob – jedna, splátky uvedené klientem – 30 000 Kč, výdaje domácnosti – bydlení – 7 500 Kč, léky, jídlo, doprava – 5 000 Kč, výše hl. příjmu – 90 000 Kč (svobodná povolání), jiný příjem 80 000 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti – 95 000 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného vedeného u žalobce vyplývá, že v období od datum do datum bylo na tento účet připsáno osm plateb v celkové výši 23 000 Kč a odepsáno sedm plateb v celkové výši 21 250 Kč, když počáteční zůstatek za toto období činil mínus 41,61 Kč a konečný zůstatek 1 708,39 Kč. S ohledem na shora uvedená skutková tvrzení žalobce a předložené důkazy dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Již samotná skutečnost, že žalobce ohledně výdajů vycházel pouze z údajů sdělených mu žalovaným, aniž by tyto dále prověřoval, postačuje k závěru o nesplnění zákonné povinnosti stanovené ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V této souvislosti soud odkazuje např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , dle kterého“ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Uvedené platí tím spíše za situace, kdy údaje uváděné žalovaným vzbuzují důvodné pochybnosti o jejich pravdivosti a úplnosti. Soud má na mysli především částku 7 500 Kč jako náklady na bydlení, pokud se jedná o bydlení nájemní. Stejné platí i u výdajů na jídlo a dopravu ve výši 5 000 Kč Tyto částky působí jako podhodnocené a tudíž nevěrohodné, také v kontextu s výší uváděných„ nadprůměrných příjmů“ ve výši 90 000 Kč a dalších„ jiných příjmů“ taktéž v řádech desítek tisíc korun. Současně pak je zřejmé, že výši těchto tvrzených příjmů žalobce nijak neprověřoval. Pokud odkazuje na účet žalovaného, který pro něj žalobce vedl a na který dle žalobních tvrzení měly chodit pravidelné platby výši příjmů prokazující, pak z předloženého výpisu za období tří měsíců před uzavřením dodatku číslo o poskytnutí kontokorentu pouze vyplývá, že na tento účet přicházely nepravidelné platby, které obvykle v týž den byly z tohoto účtu odepisovány. Výše těchto příchozích plateb navíc nedosahovala tvrzené výše příjmu 90 000 Kč. Za zmínku stojí rovněž údaj z evidence žalobce – 30 000 Kč vedený jako splátky uvedené klientem, ačkoliv úvěrová zpráva ze dne datum má dle žalobních tvrzení prokazovat, že žalovaný neměl žádné splátky hradit (nebyly zjištěny). Soud tedy uzavírá, že žalobce neprokázal řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná a k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. K tomu též rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel.
7. Žalobci tak v posuzovaném případě vznikl pouze nárok na vrácení poskytnutých peněžních prostředků po odečtení případných prostředků vrácených žalovaným žalobci. Z žalobcem předloženého výpisu z účtu za období od datum do datum a z přehledu čerpání a splácení kontokorentu se zjišťuje, že žalovaný přečerpal zůstatek na svém účtu až do maximálního limitu kontokorentu ve výši 50 000 Kč. Žalobce si za takto poskytnutý kontokorent strhával z účtu žalovaného obchodní úrok, celková výše těchto srážek za období od datum do datum dosáhla částky 8 365,12 Kč. Ke dni zesplatnění kontokorentu dne datum činila výše kontokorentu 48 351,95 Kč. Vzhledem k neplatnosti smlouvy je třeba tuto částku ponížit o veškeré platby použité na jeho splacení, tedy v daném případě o částku 8 365,12 Kč. Celková výše dluhu žalovaného tak činí částku 39 986,83 Kč, kterou mu soud uložil zaplatit žalovanému. Ve zbývající části pak soud, pokud jde o další nároky žalobce vycházející z neplatné smlouvy, žalobu zamítl. Soud umožnil žalovanému úhradu dluhu ve splátkách, a to s ohledem na ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru a závěrů rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20.4.2022, dle kterých je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobce byl usnesením ze dne 30. 10. 2023 č. j. 16 C 587/2022 –55 vyzván, aby mimo jiné doplnil tvrzení a označil důkazy ohledně celkových sociálních a majetkových poměrů žalovaného v době uzavření smlouvy, popř. současné majetkové poměry a platební možnosti. Žalovaný však k těmto otázkám ničeho netvrdil, navíc jak popsáno shora, majetkové poměry (příjmy a výdaje) žalovaného řádně neprověřil ani k době uzavírání smlouvy. Proto soud vyšel toliko z výše poskytnutého kontokorentu a stanovil výši splátek v částce 500 Kč, když takto stanovenou dobu splácení lze v posuzovaném případě považovat za dobu přiměřenou možnostem žalovaného ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Vzhledem ke stanovení nové lhůty k plnění tak nelze učinit závěr, že by se žalovaný ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí ocitl v prodlení, proto soud žalobu zamítl i co do požadovaných úroků z prodlení, a to s opětovným odkazem na závěry vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 .
8. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s ohledem na úspěch ve věci. Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 83% (k příslušenství se nepřihlíží), tomu odpovídá úspěch žalovaného v rozsahu 17%. Žalobci tedy náleží náhrada ve výši rozdílu těchto procentuálně vyjádřených částek. Náklady řízení tvoří náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 939 Kč a paušální náhrada za tři úkony (výzva k plnění, sepsání žaloby, účast na jednání) po 300 Kč dle § 151 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Dále žalobci přísluší náhrada cestovních výdajů za cestu z obec do obec a zpět značka automobilu, registrační značka. Při ujeté vzdálenosti 432 km a kombinované spotřebě 3,9 l / 100 km nafty činí základní náhrada a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 3 071,22 Kč dle vyhl. číslo. Celková výše nákladů žalobce je ve výši 5 910,22 Kč, 66% této částky pak činí 3 900 Kč, jak uvedeno ve výroku III.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.