Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 214/2023-33

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 18 436,74 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 813 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 623,74 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 18 436,74 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 436,74 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 623,74 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 813 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 813 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 13 623,74 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 18 436,74 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 18 436,74 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 623,74 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 436,74 Kč s odůvodněním, že tuto částku jí dluží na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, právnická osoba příjmení příjmení Republic and právnická osoba (dále také„ UniCredit“). Dne datum uzavřeli žalovaný a anonymizováno smlouvu o poskytnutí kontokorentního úvěru č. anonymizováno bankovní účet, na základě které anonymizováno poskytla žalovanému kontokorentní úvěr až do výše 5 000 Kč oproti závazku žalovaného zaplatit za to úrok 18 % ročně a související poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách. anonymizováno posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr na základě dostatečných informací získaných v databázi SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v databází neplatných dokladů, jakož i lustrací v CCB, ze které bylo zjištěno, že žalovaný má 4 existující závazky (dluh 37 727Kč se splátkou 1 018 Kč, dluh 63 826Kč se splátkou 1 162 Kč, dluh 11 545 Kč se splátkou 596 Kč a stavební spoření s limitem 50 000 kč se splátkou 500 Kč. Vzhledem k výši úvěrového rámce a nízké splátce (cca 250 Kč měsíčně) nebyl příjem žalovaného dále prověřován. Žalovaný však neplnil svůj závazek a na účtu mu vznikl nepovolený debetní zůstatek, který neuhradil, a to ani na základě výzvy ze dne datum obsahující poučení o sankci zesplatnění úvěru. anonymizováno přistoupila k zesplatnění úvěru v souladu s produktovými obchodními podmínkami, a to k datu datum, kdy byl dluh vyčíslen na 18 436,74 Kč. Žalovaný za dobu trvání kontokorentu vyčerpal částku 15 611 Kč a splatil 10 798 Kč. Pohledávku za žalovaným nabyla žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek se právnická osoba ze dne datum, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne datum po žalovaném proto požaduje jistinu ve výši 18 436,74 Kč, úrok z úvěru ve výši 8,25 % ročně z jistiny od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z jistiny od datum do zaplacení. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě zbytku dluhu, což však neučinil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.

3. Soud vycházel z listin, které předložila žalobkyně a zjistil z nich následující:

4. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum soud zjistil, že anonymizováno prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným.

5. Oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum bylo prokázáno, že anonymizováno sdělila žalovanému, že pohledávka ze smlouvy o kontokorentním úvěru č. anonymizováno bankovní účet byla postoupena žalobkyni s tím, že další plnění má poukazovat již žalobkyni.

6. Ze Žádosti/ Smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru č. anonymizováno bankovní účet, soud zjistil, že žalovaný zažádal anonymizováno, aby mu poskytla kontokorentní úvěr ve výši 5 000 Kč na jeho účtu, oproti jeho závazku splácet úvěr průběžně vkladem ve prospěch jeho účtu s úrokem 18 % ročně, který je splatný vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Smlouva byla podepsána žalovaným dne datum a anonymizováno dne datum

7. Z dopisu ze dne datum bylo zjištěno, že anonymizováno oznámila žalovanému, že z důvodu jeho neplacení prohlásila kontokorentní úvěr za okamžitě splatný ke dni datum.

8. Výpisem z insolvenčního rejstříku bylo prokázáno, že žalovaný nebyl v době uzavírání smlouvy v insolvenci. Stejně tak neměl záznam v databázi SOLUS.

9. Z Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalovaný o sobě uvedl, že v domácnosti žije s další osobou, bydlí v nájmu a má úplné střední vzdělání. O svém měsíčním příjmu žalovaný prohlásil, že činí 36 700 Kč a jeho výdaje činí celkem 16 000 Kč (8 000 Kč bydlení a 87 000 Kč ostatní výdaje)

10. Z předžalobní upomínky ze dne datum, jakož i z připojeného výpisu z aplikace pošta online soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbytku dluhu ze shora citované smlouvy o úvěru, a to ve lhůtě do datum. Dopis byl předán k poštovní přepravě dne datum.

11. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

12. Písemnou dohodou označenou jako smlouva o poskytnutí kontokorentního úvěru č. anonymizováno bankovní účet se anonymizováno zavázala poskytovat žalovanému k čerpání částku 5 000 Kč oproti závazku žalovaného tuto částku splácet průběžně vkladem ve prospěch jeho účtu s úrokem 18 % ročně, který je splatný vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Před tím, než anonymizováno akceptovala žádost žalovaného, zkoumala jeho schopnost splácet ověřením žalovaného v databázi SOLUS, v insolvenčním rejstříku, v databází neplatných dokladů, jakož i lustrací v CCB, ze které zjistila, že žalovaný má 4 existující závazky. Příjmy žalovaného si žalobkyně dále neověřovala vzhledem k výši poskytované částky. anonymizováno dospěla k tomu, že žalovaný je schopen splácet a žádost žalovaného akceptovala. anonymizováno svůj závazek splnila a žalovanému kontokorent na jeho účtu poskytovala, žalovaný však svým povinnostem nedostál, pročež anonymizováno dluh žalovaného zesplatnila ke dni datum. V ptůběhu trvání závazku žalovaný provedl transakce v rozsahu 15 611 Kč. Žalovaný po trvání závazku uhradil částku 10 798 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum anonymizováno prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným, což žalovanému oznámila dopisem ze dne datum. Jelikož žalovaný další částku neuhradil, vyzvala ho zástupkyně žalobkyně k úhradě zbytku dluhu, a to ve lhůtě do datum. Tento dopis ue dne datum byl předán k poštovní přepravě dne datum.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Soud posoudil zjištěný skutkový stav po právní stránce a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu , , (dále jen „o. z.“), na základě, které byl žalovanému poskytnuty úvěrový limit 5 000 Kč na jeho bankovním účtu. Jelikož předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytovala spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i kontokorentní úvěr je spotřebitelským úvěrem ( ZSU).

18. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

19. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, neboť si ničím neověřila příjmy ani výdaje žalovaného a spolehla se pouze na nahlédnutí do insolvenčního rejstříku a CCB, což rozhodně nelze považovat za odbornou péči, byť zjištění dosavadních závazků žalovaného lze kvitovat. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klienta vyžádat výpis z účtu za přiměřeně dlouhé období a dále např. nájemní smlouvu, doklady SIPO apod. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože soud je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

20. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Předchůdkyně žalobkyně plnila žalovanému postupně částku celkem 15 611 Kč a žalovaný jí vrátil postupně 10 798 Kč, pročež jí stále dluží částku 4 813 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávky.

21. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým zástupkyně žalobkyně vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. -109), tj. dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému k úhradě dlužné částky lhůtu do datum, kterou soud vzhledem k výši požadované částky považoval za dostatečnou k tomu, aby si žalovaný zajistil finanční prostředky a tyto předal (zaslal žalobkyni). Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 4 813 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.

22. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s  větou před středníkem , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky.

23. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měly částečný úspěch obě strany řízení, avšak úspěšnější byl žalovaná, a to už jen s ohledem na kapitalizované příslušenství, které žalobkyně učinila předmětem žaloby. Žalovaný by tak měl právo na částečnou náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.