Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 223/2023-25

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení částky 134 074,62 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 134 074,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 732,4 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 005,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 134 074,62 Kč od datum do zaplacení ve výši 15 %, úrok 11,4 % ročně z částky 127 105,62 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 134 074,62 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 7 732,4 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 11 005,81 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 134 074,62 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, úrok 11,4 % ročně z částky 127 105,62 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 134 074,62 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – konsolidace půjček, jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba, na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 324 000 Kč na úhradu jeho předchozích závazků (260 134,33 Kč bylo poskytnuto na úplnou úhradu interního závazku na úvěrovém účtu č. bankovní účet, částka 62 370,71kč byla vyplacena na úplnou úhradu interního závazku na úvěrovém účtu č. bankovní účet a zbylá částka 1 494,96 Kč byla vyplacena na běžný účet žalovaného) a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit v pravidelných splátkách, když úrok byl mezi stranami dohodnut na 11,40 % p. a., poplatky za poskytnuté služby, jakož i pojištění, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, pročež předchůdkyně žalobkyně využila svého práva a prohlásila úvěr za splatný v celé výši ke dni datum, přesto žalovaný úvěr nesplatil. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně nyní požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 127 105,62 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 6 969 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 11 005,81 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 732,40 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 134 074,62 Kč od 261. 2023 do zaplacení a úroku 11,40 % ročně z částky 127 105,62Kč od datum do zaplacení. Celkem žalovaný do podání žaloby uhradil 336 368,28 Kč.

2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného, tak, že při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o Konsolidaci půjček ze dne datum, která byla hodnocena individuálně a v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného úvěrování. Byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích a insolvenční rejstřík. Žalovaný deklaroval příjem 22 300 Kč s tím, že je zaměstnán a nemá žádnou vyživovací povinnost. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnávala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Bylo zjištěno, že žalovaný měl v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 903 Kč a z externích databází vyplynuly další závazky se splátkami celkem 4 495 Kč, přičemž tyto byly konsolidovány a výše nové splátky činila 6 233,63 Kč Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu z uvedené smlouvy předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:

5. Z y označené jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalovanému částku 324 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal finanční prostředky vrátit formou měsíčních anuitních splátek v celkovém počtu 72. Měsíční splátka činila 6 233,63 Kč. Strany si sjednaly roční úrokovou sazbu 11,40 %. Část poskytnutých prostředků byla účelově určených, a to na splacení závazku ve výši 260 134,33 Kč u právnická osoba, 632 370,71 Kč u právnická osoba Zbývající část jistiny měla být vyplacena na běžný účet žalovaného.

6. Oznámením o prohlášení úvěru za splatný ze dne datum bylo prokázáno, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek prohlásila úvěr za splatný ke dni datum. Celková dlužná částka ke dni oznámení činila 145 743,69 Kč, kterou měl žalovaný uhradit nejpozději do datum.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávka z titulu smlouvy číslo byla postoupena žalobkyni.

8. Výzvou ze dne datum a připojeného podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 169 597,82 Kč s příslušenstvím nejpozději do datum. Zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Výzva byla dána k poštovní přepravě.

9. Ze žádosti o úvěr Konsolidace půjček soud zjistil, že žalovaný bydlel v družstevním bytě, měl učňovské vzdělání a byla zaměstnán ve společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 300 Kč. Žalovaný neměl vyživovací povinnost. Pokud se týká závazků, bylo zjištěno, že žalovaný měl dva závazky u právnická osoba, a to jednak ve výši 260 134,33 Kč se splátkou 5 847,84 Kč měsíčně a jednak ve výši 62 370,71 Kč se splátkou 1 804,81 Kč měsíčně. Příjem byl dle vyjádření právnická osoba k úvěruschopnosti, ověřen dle žádosti o úvěr.

10. z výpisů z úvěrového účtu soud zjistil, že částka 324 000Kč byla vyplacena dne datum způsobem, který žalobkyně uvedla v žalobě.

11. Z dalších předložených listin soud s ohledem na níže rozvedený právní závěr již nic nezjišťoval. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.

12. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Konsolidace půjček ze dne datum se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému částku 324 000 Kč při úrokové sazbě 11,40 % ročně s tím, že žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úrokem uvedené společnosti vrátit v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 6 233,63 Kč. Žalovaný tyto finanční prostředky vyčerpala dne datum, a to tak, jak je popsáno v žalobě. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že žalovaný jednak vyplnil prohlášení do žádosti o úvěr Konsolidace půjček, kde uvedl, že bydlí v družstevním bytě, má učňovské vzdělání a je zaměstnána ve společnosti právnická osoba s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 300 Kč, což si předchůdkyně žalobkyně neověřila a vyšla z tvrzení žalovaného v žádosti. Závazky u žalovaného byly zjištěny tak, že má dva závazky u právnická osoba, a to jednak ve výši 260 134,33 Kč se splátkou 5 847,84 Kč měsíčně a jednak ve výši 62 370,71 Kč se splátkou 1 804,81 Kč měsíčně. Dále předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v interních a externích databázích. Následně předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Skutečné výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány a ověřovány.

13. Žalovaný následně porušoval povinnosti, neplnil splátky řádně a včas, proto žalobkyně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni datum. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 336 368,28 Kč právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedené smlouvy.

14. Podle , o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSU“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které právnická osoba poskytla žalovanému téhož dne prostředky ve výši 324 000 Kč na úhradu jeho závazků specifikovaných shora a zbytek mu vyplatila na běžný účet. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztah mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 1 věta druhá ZSU).

19. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. .

20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí.

21. Předchůdkyně žalobkyně si dostatečně neověřila příjmy ani výdaje žalovaného. U příjmů předchůdkyně žalobkyně vyšla pouze z tvrzení žalovaného, aniž by si je čímkoliv ověřila, byť by se jednalo o výpisy z účtu či potvrzení zaměstnavatele. Z předložených důkazů sice vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala dosavadní závazky žalovaného, které řádně zahrnula do posouzení schopnosti splácet, nicméně předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření reálných výdajů žalovaného, a to ať už se týká bydlení či jiných potřeb. Předchůdkyně žalobkyně se mylně spolehla pouze na statistické údaje, které však neodpovídají individuálnímu posouzení schopností žalovaného. S takovou však nemohla postupovat s odbornou péčí, neboť ta zahrnuje postupovat v každém případě individuálně, tedy zjišťovat i výdaje u každého klienta zvlášť, a to z toho důvodu, že nelze paušálně uzavřít, že žádný klient nebude mít náklady vyšší/nižší, než jsou životní minimum a normativní náklady na bydlení. Soud má za to, že v případě výdajů nelze vycházet jen a pouze ze statistických údajů, ale je potřeba každý případ posuzovat individuálně a výdaje žalovaného zjišťovat a alespoň obecně ověřit, ať už se jedná o výpis z účtu, nájemní smlouvu, dokladů SIPO, faktur apod. za období přiměřené tomu, aby z něj byly patrné pravidelné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr. Zbývá ještě dodat, že jelikož byla smlouva uzavřena za účinnosti ZSU, tak v § 78 odst. 2 písm. b) ZSU je stanovena povinnost uchovávat dokumenty sloužící pro zkoumání úvěruschopnosti.

22. Posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to jak u příjmové, tak výdajové stránky. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou, jak stanoví § 87 odst. 1 ZSU, protože v souladu s § 588 o. z. je soud povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet, neboť předmětná zápůjčka je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v  ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.

23. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že poskytla žalovanému částku 324 000 Kč a žalovaný jí vrátil částku 336 362,28 Kč, pročež jí z tohoto titulu již nic nedluží. S ohledem na vše shora uvedené tak soudu nezbylo jinak než žalobu zamítnout.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , podle kterého náhrada nákladů řízení náleží zcela žalovanému, který měl v řízení plný procesní úspěch, proti žalobkyni, která úspěch neměla. Jelikož z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému žádné účelně vynaložené náklady, které by bylo možné jako náklady řízení vyúčtovat, související s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.