Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 300/2023-36
Okresní soud v Přerově rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Hiklem ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 4 663,27 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 663,27 Kč a
kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 761,57 Kč,
kapitalizovaný úrok ve výši 13 228,24 Kč,
zákonný úrok z prodlení z částky 4 663,27 Kč od datum do zaplacení ve výši 9,75 % a
úrok 19,98 % ročně z částky 4 663,27 Kč od datum do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4 663,27 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 761,57 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 13 228,24 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4 663,27 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 9,75 % a úrok 19,98 % ročně z částky 4 663,27 Kč od [datum] do zaplacení, to je v celém rozsahu, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. ”).
2. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 4.663,27 Kč s příslušenstvím, kterou podle skutkových tvrzení dluží žalovaný žalobci na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum, číslo uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce právnická osoba Financial (dále jen právní předchůdce nebo žalobce) a žalovaným, na jejímž základě poskytl předchůdce žalobce žalovanému částku ve výši 37.000 Kč, jíž se žalovaný zavázal věřiteli vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 30.934 K, celkem částku 67.934 Kč, v 60 týdenních splátkách po 1.133 Kč (4.532 Kč měsíčně). Žalovaný své závazky nesplnil a žalobci uhradil dluh pouze částečně ve výši 61.262 Kč. Žalobce se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 4.663,27 Kč a spolu s příslušenstvím. Smlouvou ze dne datum postoupil předchůdce spornou pohledávku na žalobce. Žalovaný přes výzvy a předžalobní upomínku dlužnou částku dosud žalobci neuhradil.
3. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, vůči evidentně promlčené pohledávce nevznesl žádné námitky a k nařízenému jednání soudu se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval podle § 100 odst. 1 a § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobce žádnými věrohodnými důkazy neprokázal, že před uzavřením smlouvy o zápůjčce ze dne datum řádně a s odbornou péčí zjišťoval, ověřoval a posuzoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost poskytnutou zápůjčku žalobci vrátit (dále jen úvěruschopnost žalovaného). Tato povinnost byla věřiteli uložena ustanovením § 9 odstavec 1 zákona č. 145/2010 Sb. pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy. Z obsahu předložené zákaznické karty ze dne datum není vůbec zřejmé, od koho a za co měl žalovaný vedle svého invalidního důchodu ve výši 7.800 Kč měsíčně pobírat také další zjevně fiktivní částku 15.000 Kč ani z jakých konkrétních podkladů předchůdce žalobce ověřoval výši nájmu žalovaného včetně jeho nákladů na energie, odpadky, jízdné apod. v pouhé výši 3.500 Kč, reálné náklady na jeho živobytí v údajné výši 3.500 Kč měsíčně ani zda měl žalovaný další nesplacené dluhy. Ze zákaznické karty řádné provádění úvěruschopnosti žalovaného nevyplývá a žádné další důkazy žalobce v tomto směru neoznačil ani soudu nepředložil. Smlouva o zápůjčce ze dne datum je tudíž absolutně neplatná podle § 9 odstavce 1 zákona č. 145/2010 Sb. a na základě neplatné smlouvy nelze žalobci uplatněné nároky přiznat.
5. Sporná smlouva ze dne datum je rovněž absolutně neplatná jako celek pro nepřiměřeně vysoký souhrnný poplatek ve výši 30.934 Kč (z jistiny 37.000 Kč), který představuje 83,6 % z jistiny zápůjčky, ostatně tak jako v dalších obdobných sporech žalobce vůči svým dlužícím klientům. Tyto souhrnné poplatky nemají jakékoliv ekonomické opodstatnění a jejich výše byla stanovena procentuálně pouze z výše poskytované částky. Průměrná úroková sazba činila v rozhodné době u právnická osoba a právnická osoba 21,2 % ročně. Nepřiměřeně vysoké lichevní poplatky jsou v rozporu s dobrými mravy, žalobce jimi obchází ustanovení § 2390 o.z. o zápůjčce (případně § 2395 o.z. o úvěru) o odměně za poskytnutí zápůjčky či úvěru v podobě úroků, a bez těchto nepřiměřeně vysokých souhrnných poplatků by žalobce žalovanému finanční prostředky vůbec neposkytl a smlouvu neuzavřel, což má za důsledek absolutní neplatnost celé smlouvy o zápůjčce také podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1 a 2, § 576 a § 580 o.z., k níž musí soud přihlížet z úřední povinnosti podle § 588 o.z.
6. Plnění, které si smluvní strany mezi sebou poskytly, pak představují plnění bez platných závazků, které si musí smluvní strany podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. vzájemně vrátit. V řízení bylo prokázáno, že na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce poskytl žalobce žalovanému částku 37.000 Kč a že žalovaný vrátil předchůdci žalobce potažmo žalobci celkem částku 61.262 Kč, tedy podstatně více, než byla jeho povinnost.
7. Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu podle § číslo odst. 1 a 2 a § 2993 o. z. jako neoprávněnou zamítl (odstavec I. výroku rozsudku).
8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně úspěšnému žalovanému podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly, soud proto nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. (odstavec II. výroku rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).