Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 8/2024-28
Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částky 5 690 Kč
takto:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 690 Kč,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 690 Kč, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne datum domáhala toho, aby byl žalovaný uznán povinným zaplatit jí částku 5 690 Kč a nahradit jí náklady řízení, a to z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo neboť žalovaný byl v prodlení s úhradou dluhu v období od datum do datum (žalobě podané z důvodu neplnění uvedené smlouvy bylo vyhověno trestním příkazem Okresního soudu v Benešově ze dne 22. 6. 2022,
číslo jednací).
Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil.
Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela dne datum se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 27 500 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. bankovní účet, vedle toho zaslala žalobkyně částku 2 500 Kč na bankovní účet jméno příjmení č. bankovní účet jako provizi za zprostředkování úvěru. Žalovaný se zavázal splatit úvěr společně s úrokem při úrokové sazbě ve výši 21,37 % p.a. ve 33 měsíčních splátkách po 1 210 Kč s tím, že se zavázal pro případ prodlení se zaplacením byť částky splátky úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení. Žalovaný při ověřování úvěruschopnosti uvedl, že má měsíční výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a na splátky úvěrů
ve výši 4 742 Kč, měsíční příjmy pak uvedl ve výši 22 000 Kč.
Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon
o spotřebitelském úvěru“).
Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele
na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných
od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud
z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti
o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne
datum číslo je absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit. Žalobkyně nedostatečně ověřila zejména výdaje žalovaného, když se v této souvislosti spoléhala pouze na informace poskytnuté klientem (žalovaným), přestože z těchto informací již mohlo být žalobkyni zřejmé, že výdaje žalovaného netvořily pouze výdaje na bydlení a na splátky jiných úvěrů.
Soud se zabýval zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní, neboť smluvní pokuta nemůže existovat sama o sobě, tedy vždy je navázána na závazek hlavní – v tomto případě
na předmětný úvěr vzniklý na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, u níž zkoumat úvěruschopnost žalovaného bylo nezbytné.
Vzhledem k tomu, že soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou podle § 588 o. z. ve spojení s § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, z důvodu absence zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má požadovaná smluvní pokuta oporu v absolutně neplatné smlouvě, a proto soud nárok uplatněný žalobkyní zamítl v plném rozsahu.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, jelikož procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.).