Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 14/2024-25

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa

proti

žalované: osobní údaje žalované

bytem adresa žalované

o zaplacení 33 304 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 24 250 Kč od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 3 301 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky

27 551 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky

27 551 Kč od datum do datum, se zákonným úrokem z prodlení z částky

3 301 Kč od datum do zaplacení a částky ve výši 1 842 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 2 495 Kč a částky ve výši 1 116 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 24 250 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši 3 301 Kč s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 27 551 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 551 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 301 Kč od [datum] do zaplacení a částky ve výši 1 842 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 2 495 Kč a částky ve výši 1 116 Kč, se zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši 1 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 33 304 Kč a náhradu nákladů řízení. Svůj návrh odůvodnila tím, že dne datum uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru

číslo na jejímž základě poskytla žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč,

a to tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedla dne datum na účet zákazníka určený žalovanou. Zbývající část ve výši 2 500 Kč peněžních prostředků převedla na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se předmětnou smlouvou zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky dle roční úrokové sazby uvedené v předmětné smlouvě, tj. celkem částku 46 000 Kč v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne měsíce na účet žalobkyně. První splátka byla splatná dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, byl zesplatněn a žalobkyni vznikl v souladu s předmětnou smlouvou nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru

a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazených splátek. Žalobkyně se tak žalobou domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 27 551 Kč, úroku 27,28 % ročně z pohledávky

27 551 Kč od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 27 551 Kč od

datum do zaplacení ve výši 15 %, částku 1 842 Kč, částku 300 Kč, částku 2 495 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 116 Kč, která představuje 0,1 % denně z částky 29 393 Kč od datum do datum, tj. ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavila, ani z důležitého důvodu nepožádala o odročení jednání, ačkoliv byla soudem řádně v dostatečném předstihu předvolána, a proto soud ve věci jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud z provedených důkazů, jež hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti podle , (dále jen „ “) vzal za prokázané, že dle výpisu z obchodního rejstříku a výpisu ze seznamu poskytovatelů spotřebitelských úvěru je žalobkyně právnickou osobou oprávněnou poskytovat spotřebitelské úvěry. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet ve 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč, přičemž první splátka byla stanovena na den datum Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku

46 000 Kč. Žalobkyně měla převést 27 500 Kč peněžních prostředků z celkové výše spotřebitelského úvěru na účet zákazníka a 2 500 Kč peněžních prostředků z celkové výše spotřebitelského úvěru na účet zprostředkovatele jako provize. Podle článku IV. bodu 1. písm. d) předmětné smlouvy bude úvěr nebo jeho zbývající část zesplatněna, pokud zákazník porušuje smlouvu o úvěru tím, že je v prodlení s placením jedné splátky nebo její části, a to po dobu delší než dva měsíce, byl písemně vyzván k uhrazení této dlužné splátky. Neuhrazený zůstatek úvěru se stane splatným dnem následujícím po dni, kdy poskytovatel úvěru odeslal zákazníkovi oznámení

o zesplatnění úvěru. Podle článku IV. bodu 2. písm. a) a b) předmětné smlouvy se zákazník zavazuje, pro případ prodlení se zaplacením dohodnuté splátky úvěru či její části, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné splátky úvěru, a to za každý den prodlení, přičemž dlužnou splátkou úvěru se rozumí každá jednotlivá splátka nebo i její část, se kterou je zákazník v prodlení a po splatnosti. Dále se zákazník zavazuje, pro případ prodlení dle článku IV. bodu 2. předmětné smlouvy, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, a to za každý den prodlení. Dle článku IV. bodu 2. písm. c) se zákazník zavazuje na každý jednotlivý případ, kdy se dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč. Poskytovatel úvěru může tuto smluvní pokutu uplatnit vůči zákazníkovi jen do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení zákazníka splatným (čl. IV. bod 1. předmětné smlouvy). Podle článku IV. bodu 2. písm. e) předmětné smlouvy jsou smluvní pokuty podle článku IV. bodu 2. písm. a) a b) splatné bez písemné výzvy poskytovatele vždy jednou měsíčně k poslednímu dni v měsíci, ve kterém nastalo prodlení. Výpisem z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum byla na účet žalované zaslána částka 27 500 Kč a na účet zprostředkovatele částka 2 500 Kč. Z předpisu úhrad, z upomínky ze dne datum a z oznámení o zesplatnění ze dne datum bylo zjištěno, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou jedné splátky, a proto byl úvěr ke dni datum zesplatněn. V upomínkách byla žalovaná poučena jak o možnosti zesplatnění úvěru, tak o možnosti uložení smluvních pokut ve výši 499 Kč za každou opožděnou splátku. V oznámení o zesplatnění ze dne datum byla vyčíslena dlužná částka ve výši

29 393 Kč, smluvní pokuta ve výši 2 495 Kč a upomínací náklady ve výši 300 Kč. Předžalobní výzvou ze dne datum s dokladem o odeslání bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky.

4. Na základě takto zjištěných skutečností soud ohledně skutkového stavu uzavřel, že žalovaná sjednávala se žalobkyní dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byla poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž 2 500 Kč z této částky byly převedeny na účet zprostředkovatele. Smlouva obsahovala ujednání, podle něhož byla žalovaná povinna zaplatit v souvislosti s půjčkou též úroky a celkově tak vrátit žalobci částku 46 000 Kč. Žalovaná se měla zavázat půjčku vrátit ve 40 měsíčních splátkách. Žalobkyně však při uzavírání smlouvy nedostatečně zkoumala schopnost žalované úvěr splatit, anebo tuto její schopnost špatně vyhodnotila.

5. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval , (dále jen „ “), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné,

z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr

v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud v podrobnostech uvádí, že způsob, jakým žalobkyně zkoumala úvěruschopnost je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů nedostatečný

a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit. K uvedenému soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. ústavní nález), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud jednoznačně uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.

9. Podle , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud rovněž vycházel z ustanovení , písm. a) a b) (dále jen ), podle kterého k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména za a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a b) plnit důkazní povinnost ( ) ). Nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován pak, jestliže i po poučení soudem ( , 2 ) zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti je určen tím právním předpisem, který má být použit k právnímu posouzení žaloby (srov. dále komentář k  a 120 ) o břemeni tvrzení a o břemeni důkazním). Nesplnění povinnosti důkazní a povinnosti tvrzení není procesním právem sankcionováno jako nesplnění jiné procesní povinnosti, ale výsledkem je ve sporném řízení rozhodnutí, které vyzní nepříznivě pro účastníka, který tuto povinnost nesplnil (srov. zejména komentář k  a 118a ).

10. Na základě shora uvedeného soud uzavřel, že úvěruschopnost žalované nebyla před uzavřením smlouvy řádně prověřena, a to zejména z důvodu nezkoumání jakýchkoliv jejích výdajů. V předmětné věci nebyly žalovanou deklarované výdaje nijak doloženy ani objektivizovány. Zdejší soud reflektuje, že výklad ustanovení § 86 a 87 ZoSÚ by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů v souvislosti s povinností zde jim ukládanou. Pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze ovšem přehlížet, že v daném směru toto posouzení není možné bez skutečného zjištění nejen příjmů či dosavadního dluhového zatížení klienta ve fázi vymáhání (či dokonce insolvence), ale taktéž alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele zásadně očekávat. Takovými výdaji jsou především náklady na bydlení a výdaje na jiné dluhy, které nebyly v dané věci zkoumány vůbec. Tím bylo dovozeno bez jakýchkoliv podkladů, že žalovanému zbývá dostatečné množství volných prostředků na úvěr. Soudu je přitom z jeho rozhodovací činnosti známo, že v době sjednávání smlouvy měl žalovaný několik dalších závazku, kvůli nimž byl rovněž u zdejšího soudu žalován. Splnění povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost je třeba vždy hodnotit s ohledem na individuální okolnosti věci. V souzeném případě shora popsaná zjištění, z nichž je zřejmá úplná absence ověření výdajů žalovaného ze strany žalobkyně, vedou k závěru, že provedené„ hodnocení klienta“ bylo pouze účelové, vedené snahou uvést údaje, které postačí k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

11. Z uvedeného důvodu je předmětná smlouva absolutně neplatná, a to dle ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ. Závěr o absolutní neplatnosti a nutnost zkoumání této (ne) platnosti z úřední povinnosti přitom vyplývá z aktuálního rozhodnutí anonymizováno (rozhodnutí SDEU„ OPR-Finance“ ze dne

datum, věc C číslo). S odkazem na předmětné rozhodnutí, v důsledku něhož došlo k zásadnímu právnímu posunu v interpretaci ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, soud na tomto místě vysvětluje odlišné právní posouzení, než které provedl ve svém rozhodnutí ze dne 14. 3. 2019 ve věci . Svou dobrovolnou neúčastí na jednání se žalobkyně zbavila svého práva obdržet od soudu potřebné poučení za situace, kdy soud prokázání zkoumání úvěruschopnosti považoval za nedostatečné.

12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle , tedy v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 27 500 Kč dne datum, na kterou žalovaná uhradila pouze částku 5 750 Kč, je tak žalovaná povinna vydat žalobkyni zbývající částku 24 250 Kč, neboť v této výši u žalované došlo k bezdůvodnému obohacení. Současně přiznal žalobkyni zákonné úroky z prodlení od datum, tedy ode dne následujícího po zaslání předžalobní upomínky žalované. Ve zbývajícím rozsahu, tj. v části převyšující částku, v níž soud žalobě vyhověl, pak soud žalobu zamítl, a to včetně zákonného úroku z prodlení, neboť požadovaná částka neměla oporu v platné smlouvě, popř. zákonný úrok z prodlení byl požadován za období, kdy žalovaná ještě v prodlení nebyla).

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle tak, že náleží žalobkyni, která měla ve věci převážný úspěch, proti neúspěšné žalované. Žalobkyně byla úspěšná v částce

24 250 Kč, tedy v 73 % původně žalované částky, žalovaná byla úspěšná v částce 9 054 Kč, tedy ve 27 % původně žalované částky. Soud tak přiznal žalobkyni náhradu nákladů ve výši odpovídající 46 % jako rozdílu úspěchu a neúspěchu žalobkyně. Náklady řízení představují odměnu za tři úkony právní služby po 500 Kč, celkem 1 500 Kč, podle , náhradu hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč, celkem 300 Kč, podle vyhl. č. , soudní poplatek ve výši 1 333 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů je zvýšena o 21 % DPH, kterého je zástupce žalobkyně plátcem, podle ve výši 378 Kč Celkem je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 1 615 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).