Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 311/2023-14
Okresní soud v Prachaticích rozhodl soudkyní Mgr. Miladou Trůblovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 47 601,68 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni
a) částku 4 600 Kč
b) částku 12 800 Kč,
to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba žalobkyně se zamítá
a) co do částky 7 535,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 977,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 076,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 882,81 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 4 882,81 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení,
b) co do částky 22 666,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 107,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 427,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 512,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 15 512,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení.
III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 4 600 Kč b) částku 12 800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně se zamítá a) co do částky 7 535,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 977,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 076,88 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 882,81 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 22,62 % ročně z částky 4 882,81 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, b) co do částky 22 666,40 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 107,08 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 427,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 512,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 20,82 % ročně z částky 15 512,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. III. Žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně žalobou ze dne 28. 6. 2023 navrhla, aby žalované byla uložena povinnost k zaplacení částky celkem 47 601,68 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba, IČO se sídlem adresa, PSČ obec a číslo a žalovanou byla uzavřena dne 30. 6. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo to po předchozím posouzení schopnosti žalované požadovanou zápůjčku splácet. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala zaplatit spolu s poskytnutou zápůjčkou částku 7 992 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 835 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 1 657 Kč. Žalovaná se celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku zavázala uhradit v hotovosti v 78 týdenních (7 denních) splátkách po 180 Kč, splatnost poslední splátky byla stanovena na 28. 12. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátky z její strany byla uhrazena 16. 7. 2020. Žalovaná od uzavření smlouvy do dne postoupení pohledávek a dále do dne sepisu žaloby uhradila
na splátkách pouze částku 1 400 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství byla právní předchůdkyni žalobkyni právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 12 135,28 Kč sestávající se z dlužné jistiny 4 882,81 Kč a dlužné částky poplatku 7 252,47 Kč, dále kapitalizovaných úroků 1 076,88 Kč (jedná se o úrok 22,62 % ročně z dlužné jistiny 4 882,81 Kč od 29. 12. 2021 do 14. 12. 2022), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení 977,99 Kč (jedná se o úrok z prodlení ve výši
8,25 % ročně z dlužné jistiny 4 882,81 Kč od 24. 7. 2020, to je od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do 14. 12. 2022). Dále žalobkyně požadovala přiznání úroku 22,62 % ročně a zákonného úroku z prodlení 8,25 % z dlužné jistiny 4 882,81 Kč od 15. 12. 2022
do zaplacení. Dále mezi právní předchůdkyní žalobkyně právnická osoba a žalovanou byla uzavřena dne 30. 5. 2020 smlouva o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit částku 25 482 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 16 118 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení 5 524 Kč, a to vše v hotovosti v 78 týdenních splátkách po 584 Kč, poslední splátka byla stanovena na 27. 11. 2021. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16. 7. 2020. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek a dále ke dni sepsání žaloby uhradila na splátkách pouze částku 7 200 Kč. Pohledávka včetně příslušenství byla ze strany právnická osoba, postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 žalobkyni jako novému věřiteli s účinností ke dni 16. 12. 2022, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 35 466,40 Kč, která se sestává z dlužné jistiny 15 512,77 Kč a dlužného poplatku 19 953,63 Kč, dále kapitalizovaných úroků 3 427,13 Kč (jedná se o úrok ve výši 20,82 % ročně z dlužné jistiny 15 512,77 Kč od 28. 11. 2021 do 14. 12. 2022), kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 107,08 Kč (jedná se o zákonný úrok z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 15 512,77 Kč od 24. 7. 2020, to je od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky do 14. 12. 2022) a dále požadovala přiznání úroků ve výši 20,82 % a zákonných úroků z prodlení 8,25 % ročně z dlužné jistiny 15 512,77 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k plnění předžalobní výzvou dle ustanovení § 142a o. s. ř.
2. Soud věc rozhodl na základě účastníky předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně s tímto souhlasila, žalovaná se k výzvě soudu, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, ač byla soudem poučena, že v takovém případě bude mít soud za to, že s navrženým postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
3. Smlouvy o úvěru byly uzavřeny účastníky za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v ustanovení § 86 stanoví povinnost poskytovatele před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud se tedy zabýval otázkou, zda žalobkyně postupovala při posouzení schopnosti žalované úvěr splácet v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními.
4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele,
a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo
i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
5. Podle § 86 odst. 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěru v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Dle citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru plyne povinnost žalobkyně coby poskytovatele s odbornou péči posoudit úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, dále i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti pak ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru sankcionuje neplatností smlouvy o úvěru. Podle ustálené judikatury platí, že se jedná o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.), ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Účelem zkoumání úvěruschopnosti je to, aby bylo zabráněno poskytování úvěru spotřebitelům, kteří nejsou schopni svým závazkům dostát a čerpáním dalších úvěrů se dostávají do bezvýchodné situace a dluhové pasti. Zkoumání úvěruschopnosti nemůže být pouhým formálním úkonem, splněným prohlášením účastníků,
že spotřebitel je úvěr schopný splácet, případně doplněním výše příjmů spotřebitele a jeho závazků bez jakéhokoliv dalšího ověření. Je tedy nutno, aby údaje uváděné spotřebitelem poskytovatel skutečně ověřoval a sám aktivně zjišťoval, zda spotřebitel řádně své závazky plní.
8. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Jak vyplývá ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 30. 5. 2020, žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako sanitářka v nemocnice od 1. 2. 2020 na plný úvazek s měsíčním příjmem 13 100 Kč čistého. K tomuto žalovaná doložila pracovní smlouvu a výplatní pásky. Žalovaná uvádí, že je svobodná, bydlí v nájemním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost. Ve formuláři je vyplněno, že nemá žádné zápůjčky u jiné společnosti. Své běžné měsíční výdaje odhadla ve výši 3 000 Kč měsíčně. Ničeho dalšího žalobkyni k posouzení úvěruschopnosti nepředložila. Pokud jde o další smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 30. 6. 2020, v zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že je stále zaměstnaná jako sanitářka v nemocnice s čistým příjmem 12 771 Kč měsíčně, její odhadované měsíční výdaje jsou stále vyplněny ve výši 3 000 Kč, ostatní údaje zůstávají stejné. Je stále svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě. Opět je uvedeno, že nemá žádné jiné zápůjčky u jiné společnosti, v kolonce„ interní splátky PF“ také není ničeho uvedeno. Žalobkyně nedoložila žádné listiny týkající se posouzení výdajové stránky žalované, nepožadovala po žalované předložení žádných dokladů k jejímu tvrzení o tom, že měsíční výdaje žalované jsou pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně vyšla ohledně tvrzených výdajů (respektive majetkové situace) žalované pouze z tvrzených informací ze strany žalované, nepožadovala jejich doložení, soud musí dospět k závěru, že žalobkyně při posouzení schopnosti žalované úvěr nedostála své povinnosti. Výše tvrzených výdajů 3 000 Kč měsíčně s ohledem na tvrzení žalované, že bydlí v nájemním bytě, samozřejmě má i další běžné životní náklady, nemohou obstát. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná již v době, kdy uzavírala smlouvy s právní předchůdkyní žalobkyně a byla prověřována její úvěruschopnost, měla další závazky u jiných společností (např. sp. zn. 9 C 170/2022 dluh vůči společnosti název na základě smlouvy ze dne 19. 6. 2020, dále sp. zn. 5 C 157/2020 u právnická osoba, na základě smlouvy ze dne 15. 5. 2019). Jak bylo z obou zákaznických karet zjištěno, právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s tím, že žalovaná uvádí, že nemá žádné závazky u jiné společnosti, dokonce i v zákaznické kartě ke smlouvě uzavírané později, tedy ze dne 30. 6. 2020, není ani právní předchůdkyní žalobkyně vyplněno, že žalovaná u právní předchůdkyně žalobkyně již„ interní splátky PF“ má. Žalobkyně ani netvrdí, že by byl činěn dotaz některým z příslušných registrů dlužníků, ze kterých by získala informace o dalších závazcích žalované. Dokonce v druhém případě při posouzení úvěruschopnosti nebylo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně uvažováno ani se splátkami z předchozí smlouvy o úvěru. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, nedostála své povinnosti stanovené v § 86 a při posouzení schopnosti žalované úvěry splácet nepostupovala s odbornou péčí. Důsledkem takového postupu je to, že předmětná smlouva odporuje citovaným ustanovením § 86 a je dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.
9. „ Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěru) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru včas. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné prodlení z prodlení podle § 1970 o. z. Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. … Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěru spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nad to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (nýbrž od možností dlužníka) spotřebitele; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 3 Cdo 3675/2021.
10. Soud s ohledem na shora uzavřené dospěl k závěru, že žaloba není zcela důvodná. Závazkový vztah žalobkyně a žalované vzniklý na základě shora uvedených smluv o úvěru soud posoudil tak, že smlouvy jsou neplatné pro rozpor s citovanými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně byla jako poskytovatel povinna s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, a to nejen na základě informací získaných od žalované o výši jejích příjmů, ale byla i povinna také věrohodně prověřit, zda je žalovaná schopna dostát svému závazku s ohledem na výši jejích dalších závazků, které nebyly ze strany žalobkyně jakkoliv prověřovány, a výši jejich tvrzených výdajů. K tomuto žalobkyně také neprovedla žádné další šetření, spokojila se pouze s tím, že žalovaná má bez jakéhokoliv dalšího vysvětlení a doložení celkové měsíční výdaje, tedy výdaje na bydlení, stravu a další uspokojování životních potřeb pouze ve výši 3 000 Kč měsíčně. Na základě smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti, žalovaná ve smlouvě potvrzuje převzetí této částky. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná na splátkách uhradila částku 7 200 Kč. Soud tedy žalobě žalobkyně vyhověl v této části co do částky 12 800 Kč. V ostatním byla žaloba zamítnuta, jestliže soud shledal smlouvu neplatnou a v takovém případě má žalobkyně pouze právo na zaplacení dlužné jistiny bez dalších smluvených úroků a poplatků. Rozhodnutím soudu se nově stanovuje i splatnost dlužné jistiny úvěru, žalobkyně nemá ani právo na zaplacení úroku z prodlení s odkazem na shora citovaný judikát. V dalším případě na základě smlouvy ze dne 30. 6. 2020 byla žalované poskytnuta částka 6 000 Kč, převzetí této částky žalovaná potvrdila, dle tvrzení žalobkyně žalovaná na tuto částku uhradila 1 400 Kč, dluží tedy na jistině úvěru 4 600 Kč. Co do této částky bylo žalobě vyhověno, v ostatním byla žaloba zamítnuta na základě shora uvedených důvodů.
11. Soud nerozhodoval o splátkách, neboť žalovaná byla v této věci nečinná, nemohla tedy soudu prokázat své osobní, majetkové a výdělkové poměry tak, aby bylo odůvodněno rozhodnutí soudu o povolení splátek.
12. Žalobkyně se domáhala žalobou zaplacení 47 601,68 Kč, žalobě bylo vyhověno co do částky 17 400 Kč, převážně úspěšná tedy byla v této věci žalovaná. Žalované však v souvislosti s tímto řízením nevznikly žádné náklady, na které by měla právo dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., bylo proto rozhodnuto tak, že právo na jejích náhradu se jí nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Odvolání se podává u Okresního soudu v Prachaticích.
Tento rozsudek je možno k návrhu vykonat, nebude-li povinnost v něm stanovená včas
a dobrovolně splněna.