Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

42 C 247/2023-56

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený Mgr. jméno příjmení, advokátkou

se sídlem adresa

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 85 224 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 000 Kč za dobu od 8. 7. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 224 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 474,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 224 Kč od 2. 3. 2023 do 7. 7. 2023 a z částky 19 224 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, částky 49 002 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 12 267,69 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 83 826,79 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok od 26. 1. 2022 dosáhne částky 337 248 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na soudním poplatku částku 6 712 Kč na účet číslo variabilní symbol, a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 66 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 66 000 Kč za dobu od 8. 7. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 19 224 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 13 474,77 Kč, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 85 224 Kč od 2. 3. 2023 do 7. 7. 2023 a z částky 19 224 Kč od 8. 7. 2023 do zaplacení, částky 49 002 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 12 267,69 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 83 826,79 Kč od 2. 3. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento úrok od 26. 1. 2022 dosáhne částky 337 248 Kč.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na soudním poplatku částku 6 712 Kč na účet [číslo] [variabilní symbol], a to ve lhůtě do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11.9.2023 ve znění dalšího podání domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 85 224 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, který zčásti kapitalizoval a zčásti se jej domáhal z této částky do zaplacení, dále na smluvní pokutě částku 49 002 Kč, úrok ve výši 64,59 % ročně z částky 100 000 Kč, který kapitalizoval a úrok ve výši 8,5 % ročně, který rovněž zčásti kapitalizoval a dále se jej domáhal z částky 83 826,79 Kč od 2.3.2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok od 26.1.2022 dosáhne částky 337 248 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že je registrovaným poskytovatelem spotřebitelských úvěrů, kdy se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru číslo kterou žalovaný podepsal dne 21.10.2021. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení došlo na účet žalovaného dne 22.10.2021. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem v nominální sazbě 64,59 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách po 6 441 Kč, a to vždy k 20. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2021. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 586 Kč, když žalovaný při podpisu smlouvy podepsal i přihlášku k pojištění. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to emailové komunikace. Žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který mu byl za tímto účelem žalobcem předem poskytnut. Žalobce v doplnění žaloby podrobně popsal proces uzavření smlouvy, kdy uvedl, jakým způsobem žalovaný žádal o poskytnutí úvěru, jak byly získány informace o něm. Ohledně podpisu smlouvy žalovaným doplnil, že na jeho účet mu byla zaslána částka 1 Kč, kdy variabilním symbolem byl kód, který žalovaný připojil ke svému jménu při podpisu smlouvy. Oznámení o schválení smlouvy o úvěru bylo žalovanému zasláno doporučeným dopisem. Žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to na základě informací získaných od žalovaného, jakož i z jiných zdrojů, zejména z dokladů o příjmech, výpisů z bankovního účtu, prohlášení žalovaného. Žalobce prověřil jeho úvěrovou historii v databázích SOLUS a NRKI, insolvenčním rejstříku, prověřil platnost jeho dokladu totožnosti. Zjistil přitom, že po odečtení měsíčních výdajů od příjmu žalovaného má tento volné zdroje ke splácení ve výši 17 243 Kč. Následně pak byl proveden tzv. scoring klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnout úvěr. Žalobce rovněž předložil formulář hodnocení klienta, kdy k uvedeným výdajům žalovaného doplnil, že je to žalovaný, kdo má povinnost uvést jednotlivé údaje. Doplnil, že má za to, že k paušálnímu určení výdajů by měla zcela postačovat částka daná zákonem o životním a existenčním minimu. Sdělil, že je třeba vycházet z částky na bydlení, jak jí žalovaný uvedl, když nízká částka byla ovlivněna tím, že bydlel u rodičů. Na základě zjištěných informací, když zohlednil i již existující splátku ze souběžné úvěrové smlouvy, měl za to, že žalovaný měl volné zdroje ke splácení úvěru, proto byl úvěr doporučen ke schválení. Prověření jeho schopnosti splácet úvěr měl za dostatečné.

2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, když do data zesplatnění úvěru neuhradil žalobci ničeho. Žalobci tak v souladu se smluvním ujednáním vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut celkem v částce 998 Kč za prodlení s úhradou 2 splátek delší než 30 dnů. Dále mu v důsledku prodlení žalovaného vzniklo právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením celkem v částce 400 Kč. Z důvodu prodlení pak v souladu se smlouvou došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru k datu 24.1.2022. K tomuto dni se pak v souladu se smlouvou stala splatnou celá dosud nesplacená jistina spolu s nezaplacenými úroky k tomuto dni, kdy celková částka se stala novou jistinou ve výši 116 068,79 Kč. Před zesplatněním úvěru byl přitom žalovaný vyzván k úhradě, byla mu k tomu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Po zesplatnění celého úvěru žalovaný ve splátkách, které žalobce konkretizoval, uhradil celkem částku 34 000 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobce rovněž nárokuje zaplacení smluvní pokuty v částce 49 002 Kč, která byla vypočtena jako 0,1 % z nové jistiny za dobu od 26.1.2022 do sepisu žaloby při zohlednění splátek uhrazených po zesplatnění úvěru. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, ten mu však ničeho neuhradil.

3. K výzvě soudu se žalovaný k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Soud ve věci nařídil jednání, u kterého žalobce setrval na žalobě, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolána nedostavil. Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti. I přes výzvu soudu a poučení dle žalobce nepředložil žádné další důkazy k prokázání tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného. Z účasti u dalšího jednání se žalobce omluvil, navrhnul, aby soud žalobě zcela vyhověl.

5. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem. Po provedeném dokazovaní má soud za zjištěný následující skutkový stav.

6. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného Českou národní bankou má soud za prokázané, že žalobce disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů. Z předsmluvního formuláře k návrhu smlouvy číslo soud zjistil, že obsahuje standardní informace o spotřebitelském úvěru, základní parametry, které by měla mít uzavíraná smlouva mezi žalobcem a žalovaným. Z y označené„ anonymizována tři slova – anonymizována tři slova anonymizováno (anonymizována tři slova)“ soud zjistil, že obsahuje informace o tom, jakým způsobem jsou takové smlouvy žalobcem s klienty uzavírány, kdy je zřejmé že žalobce eviduje a uchovává data a časy komunikace s klientem. Prvním krokem k uzavření smlouvy je žádost klienta, který komunikuje s poradcem, je informován o zpracování osobních údajů, probíhá posouzení úvěruschopnosti, klient vyplní své osobní údaje a údaje o své finanční situaci, následně dochází k posouzení získaných informací. V případě kladného závěru o úvěruschopnosti je klientovi na uvedený telefon zaslána SMS zpráva v uvedeném znění, kdy je informován o listinách zaslaných na uvedený email. Následně dojde k vygenerování kódu, platbě 1 Kč na účet klienta s uvedením variabilního symbolu, který je podpisovým kódem. Klient následně zaslaným kódem podepíše dokumenty zaslané mu na email, včetně smlouvy o úvěru. Z kopie občanského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobce měl tento doklad před uzavřením smlouvy k dispozici, ověřoval tak totožnost osoby s ním jednající. Z důkazu o odeslání 1 Kč je pak zřejmé, že žalobce dne 20.10.2021 odeslal na účet č. bankovní účet platbu 1 Kč, kdy variabilní symbol byl číslo. Ve zprávě pro příjemce je pak uvedeno:„ Pojištěná půjčka číslo. Podpisový kód a identifikace klienta pro poskytnutí spotřebitelského úvěru. právnická osoba, IC: číslo“. Ze zprávy obec anonymizována dvě slova ze dne 27.11.2023 má soud za prokázané, že účet, na nějž byla 1 Kč žalobcem zaslána, byl účtem žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že dne 20.10.2021 byla tato platba na účet připsána, kdy obsahuje uvedený podpisový kód.

7. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru číslo je zřejmé, že šlo o smlouvu uzavíranou mezi žalobcem a žalovaným, kdy její součástí bylo i sjednání pojištění schopnosti splácet úvěr. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč na uvedený bankovní účet, kdy žalovaný se měl zavázat úvěr splatit spolu s úrokovým navýšením ve 48 měsíčních splátkách po 6 441 Kč splatných nejpozději v 20. den v kalendářním měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, kdy byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba měla činit 64,58 % ročně po celou dobu splácení, úroky měly běžet až do skutečného vrácení jistiny úvěru, tedy i po případném zesplatnění úvěru, kdy měly přirůstat k nesplacené jistině. Obsahem smlouvy byla i ujednání o důsledcích vyplývajících z prodlení se splácením (viz čl. 6 smlouvy), kdy s ohledem na níže uvedené právní hodnocení soud tyto skutečnosti blíže nerozebírá. Smlouva je v místě podpisu žalovaného podepsána kódem, který mu byl zaslán žalobcem na jeho účet. Z dodatků č. 1 a 2 k uvedené smlouvě a přihlášky do pojištění schopnosti splácet z téhož dne opatřených stejným kódem v místě podpisu pro žalovaného soud zjistil, že jimi mělo být sjednáno přistoupení k pojištění schopnosti splácet daný úvěr. Žalobce předložil i další y k tomuto pojištění, kdy jde o informační dokumenty o něm, tyto y neobsahují žádné podpisy, byly přílohou oznámení o schválení úvěru. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 25.10.2021 spolu s dodejkou je zřejmé, že žalobce oznámil žalovanému, že z jeho strany došlo k akceptaci uvedené úvěrové smlouvy, byly opětovně shrnuty základní parametry smlouvy, předložen splátkový kalendář. Z dodejky je zřejmé, že žalovaný si tuto zásilku nevyzvedl. Ze zaslané SMS (anonymizována tři slova) ze dne 20.10.2021 a důkazu o přijaté SMS (anonymizována dvě slova) má soud za prokázané, že žalobce informoval žalovaného o vyplacení úvěru, kdy tento toto sdělení akceptoval. Z dokladu o vyplacení a výpisu z účtu žalovaného je pak prokázáno, že žalobce dne 22.10.2021 zaplatil na účet žalovaného částku 100 000 Kč, a to z důvodu předmětné smlouvy o úvěru. Tato částka byla na účet žalovaného téhož dne připsána.

8. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobci řádně pouze jednu splátku, dále pak do data zesplatnění část druhé splátky. Celkem pak žalovaný uhradil žalobci částku 34 000 Kč, kdy s výjimkou první splátky byly spláceny nižší částky, než jak byly sjednány ve smlouvě o úvěru. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 21.12.2021 a 20.1.2021 je zřejmé, že žalobce měl úvěrovou smlouvu za platně uzavřenou, upozorňoval jimi žalovaného na porušování povinností se splácením úvěru a na následky takového porušení. Z oznámení ze dne 24.1.2022, má soud za prokázané, že žalobce jej formuloval tak, že jím upozornil žalovaného na zesplatnění závazků vyplývajících z předmětné smlouvy o úvěru, vyzval jej k úhradě v oznámení specifikovaných částek. Žalobce tvrdil, že tyto výzvy a oznámení byly žalovanému odeslány formou hybridní pošty. K tomu předložil k důkazu čestné prohlášení Ing. jméno příjmení z České pošty, s.p. Z něj však dle názoru soudu vyplývá pouze to, že žalobce takové služby využívá, není jím však prokázáno odeslání konkrétních výzev, konkrétního dne žalovanému. K úhradě dlužných částek dle předmětné smlouvy o úvěru byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 22.6.2023, což bylo zjištěno z této výzvy spolu s dokladem o odeslání žalovanému z téhož dne.

9. Svá tvrzení k prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr před uzavřením předmětné smlouvy dokládal žalobce následujícími listinami, z nichž soud zjistil tyto skutečnosti. Z prohlášení klienta, informací pro klienta poskytovaných zprostředkovatelem úvěru soud zjistil, že tato je podepsána žalovaným formou uvedení jedinečného kódu, jak jí byl zaslán s korunovou platbou na jeho účet. Žalovaný tak podepsal žalobcem předtištěné prohlášení, kterým potvrzoval, že se seznámil s parametry smlouvy, potvrzoval pravdivost informací, které sám žalobci poskytl. Z hodnocení klienta ze dne 21.10.2021 má soud za prokázané, že žalobce měl za zjištěné, že žalovaný je svobodný, nežije s manželem či partnerem ve společné domácnosti, je vyučen, bydlí u rodičů, a to s jedním dítětem neuvedeného věku. Dále měl za zjištěné, že žalovaný má pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 35 000 Kč, jeho zaměstnavatelem byla právnická osoba anonymizováno, pracovní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou dne 1.1.2013, neběžela mu výpovědní lhůta. K výdajům žalovaného žalobce v tomto hodnocení uvedl částku životního minima ve výši 3 860 Kč, na dítě pak částku 2 770 Kč, náklady na bydlení ve výši 3 900 Kč (kdy z y je zřejmé, že výdaje nebyly nikterak doloženy), splátku z jiné smlouvy u žalobce v částce 5 927 Kč a ostatní náklady ve výši 300 Kč Celkem tak počítal s výdaji žalovaného ve výši 16 757 Kč. S ohledem na výše uvedený příjem žalovaného měl za to, že žalovaný disponuje volnými zdroji ke splácení v částce 17 243 Kč. je podepsána žalovaným uvedením zaslaného jedinečného kódu. Je zřejmé, že žalobce neměl k dispozici pracovní smlouvu pro ověření údajů o pracovním poměru žalovaného, tuto k důkazu nepředložil. Ohledně příjmů žalovaného pak předložil částečný výpis z jeho účtu – výpis obratů zaúčtovaných na účet, z nějž je zřejmé, že žalovanému byla právnická osoba anonymizováno dne 10.6.2021 zaslána částka 34 000 Kč, dne 15.7.2021 částka 34 196 Kč, dne 11.8.2021 částka 35 000 Kč, dne 9.9.2021 částka 26 965 Kč a dne 13.10.2021 částka 34 184 Kč. Výše uvedený tvrzený pravidelný příjem je pak vyšší, než je průměr těchto částek. Ze samotných přijatých částek navíc nelze učinit jednoznačný závěr o parametrech pracovního poměru žalovaného, ani o sjednané výši jeho základní mzdy. Z výpisu z účtu za listopad 2021 je přitom zřejmé, že žalobci byla uvedenou společností vyplacena pouze částka 13 819 Kč. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 20.10.2021 nebyly zjištěny žádné záznamy ohledně žalovaného. Z výpisu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI) ze dne 18.10.2021 je pak zřejmé, že ohledně žalovaného je v tomto registru uvedeno skóre 283. Z legendy k hodnotě skóre je přitom zřejmé, že jde o hodnotu náležející do skupiny nejnižších skóre, kdy je zde vyšší riziko, úvěr je výrazněji limitován výší vyplacené částky, případně zamítán. Žalobce neobjasnil ani po výzvě soudu, jak s takovou informací ohledně žalovaného při hodnocení jeho úvěruschopnosti naložil.

10. Důkazní břemeno o tom, že žalovaný uhradil žalobci vyšší částku na tvrzený dluh, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatil, leželo na straně žalovaného. Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o tom, že žalovaný mu po zaslání částky 100 000 Kč uhradil pouze částku 34 000 Kč, a to po splátkách, jak byly v žalobě uvedeny.

11. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalovanému pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Hodnotil přitom, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. a násl. , když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle , o spotřebitelském úvěru. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ustanovení je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ustanovení soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ustanovení , 2 kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení a tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. ), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud přitom dále odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. , ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu , ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení /1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

17. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž dospěl k závěru, že žalobce povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání této smlouvy nedostál, když na ni v podstatě rezignoval. Žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní. Tento závěr přitom soud učinil ze zjištění, že žalobce při hodnocení poměrů žalovaného nepostupoval s odbornou péčí, a to jak při zjišťování jeho příjmů, tak při zjišťování jeho výdajů, když vyšel prakticky zcela pouze z údajů, které mu ke svým poměrům žalovaný sdělil, aniž by je dostatečně ověřoval, případně ohledně výdajů pouze zohlednil částky životního minima dle zákona. Pokud jde o příjmy žalovaného, tak žalobce vyšel z určité výše měsíčního příjmu žalovaného u uvedeného zaměstnavatele, aniž by měl k dispozici pracovní smlouvu, z níž by mohl ověřit, zda skutečně šlo o pracovní poměr na dobu neurčitou a je tak pravděpodobnost pravidelného příjmu po delší dobu (Splátky ve výši 6 441 Kč měly být spláceny po dobu 48 měsíců, a to za situace, kdy žalovaný měl u žalobce další aktivní úvěrovou smlouvu se splátkou bezmála 6 000 Kč. Minimálně po určitou dobu tak měl mít žalovaný měsíčně volné zdroje ke splácení ve výši vyšší než 12 000 Kč), neměl k dispozici žádné potvrzení ohledně skutečného pravidelného základního příjmu žalovaného. Je sice skutečností, že žalobce disponoval údaji o platbách, které tvrzený zaměstnavatel poukázal v posledních pěti měsících na účet žalovaného, avšak z těchto plateb nelze učinit jednoznačný závěr ani o době trvání pracovního poměru, ani o skutečné výši základní mzdy žalovaného, když není zřejmé, z jakých důvodů byly žalovanému v každém měsíci poukazovány různé částky. Průměrná výše poukazovaných částek nedosahovala deklarované výši čistého příjmu žalovaného. Zásadní nedostatky pak soud spatřuje v postupu žalobce při zjišťování výdajů žalovaného. Žalobce při hodnocení výdajů vyšel pouze z částky životního minima, jak je dána pro jednu osobu v příslušném zákoně, aniž by se jakkoliv snažil zjistit, jaké skutečné výdaje žalovaný má. Z hodnocení klienta je přitom zřejmé, že žalovaný pečoval o jedno dítě, které s ním žilo v domácnosti. Žalobce však nezjišťoval žádné informace ohledně tohoto dítěte, jeho stáří a potřebách, kdy ohledně výdajů týkajících se dítěte je v hodnocení klienta uvedena ničím neodůvodněná částka 2 770 Kč, zřejmě částka životního minima. Rovněž zcela neadekvátní se soudu jeví částka uvedená v hodnocení klienta (žalovaného) jako výdaj na bydlení (částka ve výši 3 860 Kč). Žalobce nízkou částku odůvodňoval tím, že žalovaný bydlel s rodiči. Dle názoru soudu však takové odůvodnění nemůže obstát za situace, kdy žalobce ničeho nezjistil o tom, o jaké bydlení šlo, jaké jsou poměry rodičů žalovaného a zda jsou ze svých příjmů schopni hradit, případně s takovýmto příspěvkem žalovaného, náklady na takové bydlení, když výše takových nákladů vůbec zjišťována nebyla. Z hodnocení klienta je pak zřejmé, že žalobce neměl k dispozici žádné y, ze kterých by uvedenou částku na bydlení mohl jakkoliv ověřit. Soudu je přitom z úřední činnosti známo, že žalobce stejnou výši nákladů na bydlení uvádí u všech klientů, skutečné náklady nezjišťuje. Za situace, kdy žalobce měl z nebankovního registru informaci o nejhorším možném skóre ohledně žalovaného, pak bylo při postupu s odbornou péčí na místě, přistoupit k prověření úvěruschopnosti žalovaného s náležitou pečlivostí. Takto však žalobce i za situace, kdy měl povědomí o dalším úvěru žalovaného s nemalou měsíční splátkou, nepostupoval. Skutečnost, že žalovaný zřejmě nebyl schopen další splátku úvěru ve výši 6 441 Kč splácet pak vyplývá i z toho, že uhradil v této výši pouze jedinou splátku krátce po poskytnutí úvěru, dále již v této výši nikdy splátky nehradil, a to ani po zesplatnění úvěru žalovanou. Pokud žalobce uváděl, že je třeba vycházet i z předpokladu poctivého jednání žalovaného, který potvrdil pravdivost uváděných údajů, pak k tomu lze namítnout, že je zcela známou věcí, že spotřebitelé se uchylují k žádostem o úvěry u nebankovních poskytovatelů zejména za situace, kdy by s ohledem na své poměry nedosáhly na úvěr u bankovních institucí a na nebankovních poskytovatelích tak je, aby před uzavřením smlouvy s každým klientem pečlivě zvážili, zda za podmínek, které mají být sjednány, bude spotřebitel schopen úvěr splácet, když poskytování úvěrů osobám, u nichž není předpoklad řádného splácení, je nejen společensky nežádoucí vzhledem k důsledkům, ke kterým nesplácením úvěru u těchto osob dochází, ale není ani v zájmu poskytovatelů takových úvěrů.

18. Soud tak popsaný postup žalobce při ověřování úvěruschopnosti žalovaného hodnotí jako rozporný s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutečnosti, že k podpisu všech listin týkajících se uzavírané smlouvy o úvěru i k vyplacení úvěru došlo v průběhu dvou dnů, pak soud nemůže učinit jiný závěr než ten, že žalobce neměl dostatečný časový prostor k ověření skutečností tvrzených žalovaným a přes neúplnost informací získaných od žalované a při vědomí negativního skóre žalovaného přistoupil ihned k poskytnutí úvěru.

19. Soud tedy uzavírá, že žalobce před uzavřením tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách a přes existenci důvodných pochybností ohledně této jeho schopnosti mu spotřebitelský úvěr poskytl, kdy za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaný je tak povinen v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru ( zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. , kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů. Jen na okraj pak soud dodává, že odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2023, č.j. -133 je nepřípadný, když daný rozsudek se týká situace, kdy spotřebitel úvěr zcela splatil a teprve následně namítal neplatnost uzavřené smlouvy pro neprověření jeho schopnosti jej splácet, což bylo důvodem toho, že se porušením povinnosti prověřit úvěruschopnost soud nezabýval. O takovou situaci však v tomto případě nejde, když bylo samotným žalobcem tvrzeno, že žalovaný od počátku úvěr řádně nesplácel. Bylo zjištěno, že s výjimkou jedné splátky nikdy nebyl měsíčně schopen uhradit (neuhradil) sjednanou splátku.

20. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy, která měla být uzavřena dne 21.10.2021 poskytl žalovanému částku 100 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu ( ) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat ( ). Za situace, kdy mu již uhradil částku 34 000 Kč, je povinen mu vydat částku 66 000 Kč.

21. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 66 000 Kč odpovídající jistině vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru po odečtení provedených úhrad, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 8.7.2023 do zaplacení, a to ve výši požadované žalobcem při zohlednění ve znění , kdy v této době již byl žalovaný v prodlení s vydáním celé částky bezdůvodného obohacení. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení, soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní upomínky, kterou byl žalovaný vyzýván k úhradě ve lhůtě do 15 dnů od odeslání předžalobní výzvy, když doručení jakékoliv předchozí výzvy nebylo v řízení prokázáno. Ohledně doručení předžalobní upomínky pak platí domněnka dojití daná v ust. , tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 22.6.2023, kdy od tohoto data byla žalovanému stanovena 15denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 7.7.2023. Ode dne 8.7.2023 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou patnáctidenní lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny. To vše při zohlednění doby od poukázání uvedené částky na jeho účet.

22. Ve výroku II. pak soud žalobu ohledně nároků z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení.

23. Ve výroku III. soud rozhodl dle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci většinově úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.

24. Ve výroku IV. pak soud v souladu s ust. , zákon o soudních poplatcích, rozhodl o povinnosti žalobce uhradit soudní poplatek, který nebyl uhrazen spolu s podáním návrhu na zahájení řízení. Výše soudního poplatku pak byla stanovena dle položky 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.

Nebude-li pohledávka státu (výrok IV. rozsudku) uhrazena ve stanovené lhůtě, bude po uplynutí lhůty 30 dnů předána k vymáhání Celnímu úřadu.