Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14 C 260/2023-31

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Křivským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 14 482 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 285 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 11 197 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 95,21 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 14 482 od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 285 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v rozsahu částky 11 197 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 95,21 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 14 482 od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou ze dne datum se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 482 Kč s příslušenstvím, a to kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 95,21 Kč za dobu od datum do datum, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 482 Kč od datum do zaplacení s odůvodněním, že žalovaný a žalobkyně spolu dne datum prostřednictvím webových stránek webová adresa uzavřeli úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit ve 24 měsíčních splátkách a současně uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, úrok ve výši 735 Kč v rámci 2. – 8. měsíční splátky. Žalobkyně dále účtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (třikrát 500 Kč) z důvodu prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky a náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč. Žalovaný v průběhu doby splácení zaplatil celkem částku 11 715 Kč, a to konkrétně dne datum částku 3 234 Kč, dne datum částku 41 Kč, dne datum částku 1 508 Kč, dne datum částku 1 808 Kč, dne datum částku 1 508 Kč, dne datum částku 1 808 Kč a dne datum částku 1 808 Kč. Z důvodu částečné úhrady pohledávky tak žalobkyně požadovala přiznat částku 14 482 Kč, ve které je kromě nesplacené jistiny ve výši 10 625 Kč zahrnut také úrok ve výši 735 Kč, náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč a poplatek za SMS servis ve výši 196 Kč. Předmětná smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky, přičemž žalovaný byl identifikován pomocí předložené kopie občanského průkazu. Žalobkyně z důvodu prodlení žalovaného dne datum zaslala žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru a upozornila jej na možnost zesplatnění celé dlužné částky. Ke dni datum byl následně úvěr zesplatněn a žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně uvedla, že tato byla zkoumána prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, a dále registru příjmení, centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, přičemž nebyl nalezen žádný závazek po splatnosti, ani informace o exekučním či insolvenčním řízení. Současně byl proveden credit scoring, posouzena jeho příjmová a výdajová stránka a další podstatné ukazatele, resp. byl využit statistický model pro zjištění pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. K projednání věci soud nařídil jednání. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože mu bylo předvolání k jednání řádně doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby proběhlo v její nepřítomnosti. Soud proto podle jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalovaným (který je na smlouvě identifikován také dle čísla občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně také předložila) a žalobkyní pod číslo na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 15 000 Kč převodem na bankovní účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu se smluveným úrokem (jehož roční sazba činí 49,10 %), poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, přičemž celkem takto měl žalovaný zaplatit částku 24 391 Kč (v níž je kromě uvedených částek zahrnut právě také úrok ve výši 5 145 Kč podrobně rozepsaný v rozpisu splátek). Dále byly ovšem sjednány další poplatky, a to poplatek za doplňkovou službu expres výplata ve výši 199 Kč (jednorázově), poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně a poplatek za případný korunový odklad ve výši 1 584 Kč Smlouva dále obsahuje ujednání o nároku žalobkyně na náklady na vymáhání ve výši minimálně 100 Kč za měsíc, pokud by nebyl úvěr vrácen včas, nároku na úrok z prodlení, smluvní pokutě ve výši 500 Kč za prodlení s uhrazením splátky, a smluvní pokutě ve výši 10 % z nezaplacené jistiny a úroků v případě zesplatnění úvěru. Ze sazebníku poplatků je patrný podrobný rozpis jednotlivých poplatků sjednaných v předmětné smlouvě.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne datum je patrné, že tohoto data žalobkyně uhradila na účet č. bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 15 000 Kč.

6. Z y označené potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne datum je patrné, že byla zpracována oddělením řízení rizik žalobkyně a vyplývá z ní, že žalobkyně zjistila, že proti žalovanému není vedena exekuce, insolvenční řízení, není veden v registru příjmení, a že byl učiněn dotaz na registr NRKI. Tato dále obsahuje tabulku výpočtu schopnosti žalovaného splácet předmětný úvěr, a že žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 29 000 Kč, příjmu ostatních členů domácnosti ve výši 10 000, splátek k jiným společnostem ve výši 0 Kč a výše schváleného úvěru. Žalovaný dále uvedl, že má jednu vyživovací povinnost. Z této y však není patrné, že by příjem a výdaje žalovaného, resp. dalších členů domácnosti, byly jakkoli žalobkyní ověřeny či v případě výdajů zjišťovány, resp. není ani patrný zdroj těchto informací.

7. Z y označené úvěrová zpráva je patrné, že obsahuje informace o dalších celkem třech závazcích (spotřebitelských úvěrech) žalovaného, které měly být uzavřeny v průběhu roku 2019 a 2021, přičemž jeden z těchto závazků byl odmítnut a ve zbývajících dvou měla být žalovanému poskytnuta částka celkem 34 000 Kč. Z těchto závazků měl být již jeden ukončen, další jeden úvěrový závazek měl být„ existující“. V měsíci únoru 2022 měl žalovaný na jednom trvajícím závazku dlužit částku 55 460 Kč s výší měsíční splátky 1 180 Kč. Z uvedeného je pak především patrné, že žalobkyně při ověření bonity žalovaného opomněla vzít v úvahu právě závazek žalovaného ve výši 55 460 Kč, jelikož mezi uvedenými měsíčními výdaji v rámci ověření bonity klienta uvádí částku splátky 0 Kč.

8. Z výzvy ke splacení celé půjčky ze dne datum vč. dokladu o odeslání ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě pohledávky ve výši 14 352 Kč vzniklé z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne datum. Ze splátkového kalendáře je patrný přehled uhrazených splátek a výpočet smluvní pokuty a příslušenství pohledávky.

9. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

10. Žalobkyně s žalovaným dne datum uzavřela dohodu, na základě které žalobkyně žalovanému na jeho účet převedla částku 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit ve 24 měsíčních splátkách spolu s úrokem, poplatkem za uzavření smlouvy a dalšími poplatky za sjednané služby. Žalovaný v průběhu doby žalobkyni uhradil pouze částku 11 715 Kč. Žalobkyně před uzavřením předmětné dohody zkoumala úvěruschopnost žalovaného pouze nahlédnutím do veřejných (zejm. insolvenčního rejstříku) a bankovních registrů. Při tomto posouzení žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného ve výši 29 000 Kč, přičemž z provedených důkazů není patrné, jak žalobkyně k této výši příjmu žalovaného dospěla, tedy zda jí jej sdělil žalovaný (např. v žádosti o úvěr), a současně, že by žalobkyně tento příjem žalovaného jakkoli ověřovala. Na straně výdajů pak žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z údaje o splátkách jiným společnostem ve výši 0 Kč, aniž by se pokoušela zjistit skutečné výdaje žalovaného a současně nevzala v úvahu všechny zjištěné závazky žalovaného.

11. Podle , , v platném znění, (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Ve svém rozsudku ze dne 12. 12. 2019, sp.zn. , Krajský soud v Praze mimo jiné uvedl, že neplatnost smlouvy stanovenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, jelikož dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Tento závěr pak vyplývá zejména ze systematického, logického, historického a především pak teleologického výkladu předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž výklad jazykový, z něhož by bylo možné dovozovat pouhou relativní neplatnost úvěrové smlouvy, byl již překonán. Soudy totiž musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. Uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Praze pak vychází zejména z rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. Pl číslo, sp.zn. , sp.zn. ) a rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp.zn. ).

17. Dle názoru Ústavního soudu vysloveného v rozhodnutí sp. zn. „ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

18. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

19. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je z důvodu nedostatečného zkoumání schopnosti žalovaného předmětný úvěr splácet absolutně neplatná. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně nedostatečně zkoumala příjem žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že jeho příjem nijak neověřila, resp. současně není ani patrné, z jakého zdroje pochází informace o výši příjmu žalovaného (údaj se vyskytuje pouze na potvrzení ověření bonity sestaveného až následně dne datum), a současně nedostatečně zkoumala výdaje žalovaného, jelikož nevzala v úvahu splátky dalšího závazku žalovaného. Tímto svým postupem žalobkyně porušila svoji povinnost stanovenou jí v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a shora uvedenou stabilní rozhodovací praxí vyšších soudů je nutné uzavřít, že předmětná smlouva je od počátku neplatná.

20. Žalobkyně ve svém doplnění žaloby ze dne datum citovala poměrně rozsáhlou komentářovou literaturu a judikaturu, z níž především vyplývá, že rozsah zjišťování a ověřování skutečností nezbytných pro posouzení schopnosti spotřebitele splatit poskytnutý úvěr závisí na konkrétních okolnostech, zejm. okolnostech, za kterých byla uzavřena smlouva, výši úvěru a osobní situaci spotřebitele, přičemž povinnost systematické kontroly informací poskytnutých spotřebitelem z dotčených právní předpisů nevyplývá. Současně také cituje komentář obhajující použití statistického modelu pro zjištění úvěruschopnosti. Žalobkyně v závěru odkazuje právě na výpočet kreditního skóre žalované, který provedla, a který předložila k důkazu. Z žalobkyní uvedených tezí (které v obecné rovině vyznívají ve prospěch věřitele) ovšem nelze uzavřít, že by v konkrétním případě bylo možné na přezkoumání úvěruschopnosti v podstatě rezignovat s odkazem na skutečnost, že věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru provedl statistický výpočet. V daném případě k tomu soud uvádí, že data využitá pro statistický výpočet zjevně nebyla dostatečná, jelikož není patrné, z jakého zdroje pochází informace o výši příjmu žalovaného a tento příjem nebyl nijak ověřen, a současně nebyly dostatečně posouzeny výdaje žalovaného, jelikož žalobkyně počítala jen s částí závazků žalovaného, které zjistila z interního systému. Uvedené pochybení dle soudu nelze zhojit poukazem na nízkou výši spotřebitelského úvěru.

21. Plnění poskytnuté žalovaného ve výši 15 000 Kč bylo tedy plnění učiněné bez právního důvodu, resp. z právního důvodu, který odpadl, a je nutné je považovat za bezdůvodné obohacení, které je ten, kdo se takto na úkor jiného obohatil, povinen dle § 2993 o.z. vrátit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný žalobkyni uhradil jen část poskytnutých finančních prostředků (tedy částku 11 715 Kč), uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou část žalobkyní požadované jistiny pohledávky ve výši 3 285 Kč.

22. Žalobkyně celkem požadovala přiznat částku 14 482 Kč (s příslušenstvím, které specifikovala jako kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 95,21 Kč za období od datum do datum a zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení z částky 14 482 Kč), proto soud ve zbylé části, tedy co do částky 11 197 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl. Pro úplnost soud upozorňuje na skutečnost, že v částce 11 197 Kč (a současně i v zamítnuté části žaloby) je zahrnuta také část příslušenství, a to kapitalizovaný úrok ve výši 735 Kč a náklady na vymáhání ve výši 1 030 Kč. Jistina ze zamítnuté části žaloby tedy činí částku 9 432 Kč.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že vzhledem ke skutečnosti, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, kterému ovšem náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.