Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 C 187/2023-43

Okresní soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Brožovou v právní věci

žalobkyně: ; anonymizováno právnická osoba, IČO,

se sídlem adresa žalobkyně,

právně zastoupena anonymizováno jméno příjmení, advokátem,

se sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum,

bytem adresa žalovaného,

o zaplacení částky 305 552,92 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 237 998,16 Kč, a to ve lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 67 554,76 Kč, spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 303 503,92 Kč od datum do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 303 503,92 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 030,2 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 381,33 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 34 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 237 998,16 Kč, a to ve lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně dále domáhala zaplacení částky 67 554,76 Kč, spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně z částky 303 503,92 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 303 503,92 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem ve výši 12 030,2 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11 381,33 Kč, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 34 340 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 305 552,92 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o nevypořádaný nárok ze smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba (dále jen„ banka“), dne datum. Na základě této smlouvy banka žalovanému poskytla úvěr ve výši 300 000 Kč, který žalovaný čerpal z úvěrového účtu. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 16,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 5 538 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s více než 2 splátkami úvěru a dne datum byl úvěr zesplatněn; to bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum žalovaný na dluh uhradil toliko částku 62 001,84 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný na dluh dále neuhradil nic ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne datum.

2. K výzvě soudu žalobkyně ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného bankou před uzavřením úvěrové smlouvy doplnila, že si vyžádala informace o jeho rodinných, majetkových a pracovních poměrech, měsíčních příjmech a výdajích, ověřila příjmy od zaměstnavatele a životní výdaje žalovaného, které uvedl v žádosti jako nájemné ve výši 3 500 Kč a další výdaje 0 Kč, stanovila za využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 7 931 Kč.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil a k jednání soudu, které bylo nařízeno na den datum, se ani bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal v jeho nepřítomnosti, když k jednání se dostavil právní zástupce žalobkyně.

4. Banka uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na základě které žalovanému poskytla bezhotovostně úvěr ve výši 300 000 Kč, který mohl čerpat prostřednictvím úvěrového účtu. Součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky banky a ceník. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 16,99% ročně v pravidelných měsíčních splátkách po částce 5 538 Kč do každého 16.dne v měsíce od datum s tím, že poslední splátka má být splatná datum. Současně bylo ujednáno, že pokud dojde k porušení smlouvy tím, že nebude splátka zaplacena déle než tři měsíce, nebo nebudou uhrazeny více než 2 splátky, bude úvěr prohlášen za splatný (smlouva o úvěru). Z výpisu z úvěrového účtu č. bankovní účet za období od číslo do datum bylo zjištěno, že žalovaný čerpal z tohoto účtu částku 300 000 Kč dne datum, první splátku na dluh uhradil datum ve výši 5 538 Kč, další splátku dne datum, další následující dvě splátky již řádně a včas neuhradil a splácel již pouze nahodile. Na dluh uhradil částku celkem částku 62 001,84 Kč. příjmení žalovanému opakovaně zasílala upomínky k úhradě dlužných splátek, dne datum a datum, až dluh v souladu se smlouvou zesplatnila, žalovaného o tom vyrozuměla dopisem ze dne datum. Dluh za žalovaným ke dni25 číslo postoupila na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek), žalovanému postoupení oznámila dopisem ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávek, podací arch). Právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu vyzval před podáním žaloby (předžalobní výzva z datum, podací arch).

5. Z potvrzení o výši příjmů žalovaného bylo zjištěno, že banka před poskytnutím úvěru ověřila příjmovou stránku žalovaného, žalovaný byl zaměstnán v právnická osoba jako skladník od datum s průměrným čistým měsíčním příjmem 19 268 Kč. Banka dále nahlédnutím do registrů zjistila, že žalovaný má kontokorentní úvěr u jiné banky s limitem 20 000 Kč.

6. Žalovaný byl v řízení zcela nečinný a netvrdil ani neprokazoval, že by na dluh u žalobkyně uhradil více.

7. Podle § 2395 o.z. ve znění účinném od 1.1.2014 smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle citovaného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s  větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. má poskytovatel úvěru, když dlužník je v postavení spotřebitele, jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu úvěruschopnost plánovaný úvěr splatit. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná. Dle výkladu vyšších soudů je potřeba shora citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vkládat tak, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru řádně zkoumat a posoudit úvěruschopnost žadatele o spotřebitelský úvěr je sankcionována absolutní neplatností úvěrové smlouvy, ke které soudy přihlíží z úřední povinnosti.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. V dané věci se soud s ohledem na výše uvedené zabýval nejprve tím, zda spolu žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně uzavřeli platnou smlouvu o úvěru, tedy tím, zda banka splnila řádně své povinnosti zabývat se úvěruschopností žalovaného jako žadatele o spotřebitelský úvěr, než s ním vstoupila do smluvního vztahu. Podle výše citovaného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen posoudit schopnost žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných jak od spotřebitele, tak z jiných zdrojů. To však v daném případě banka dle názoru soudu v dostatečné míře neučinila; sice ověřila příjmovou stránku žalovaného, nicméně k posouzení celkové majetkové situace žalovaného takový postup nestačí, zvláště za situace, kdy sám žalovaný své výdaje sdělil ve výši 0 Kč (kromě výdajů na bydlení, které měly činit 3 500 Kč) a kdy si banka nevyžádala a neověřila žádné skutečnosti, které se k této částce vztahují (zda bydlí v nájmu či ve vlastním bydlení, bytě či rodinném domě, jaké jsou jeho výdaje na energie, zda žije sám či zda vyživuje ještě jiné osoby apod.). Pokud žádným způsobem tedy neověřila výdaje žalovaného a vycházela pouze z informací, které jí v žádosti sám sdělil, popř. z pouhého statistického modelu, který neměl nic společného s jeho konkrétní životní situací, nemohla učinit dostatečně relevantní závěr, že žalovaný bude schopen úvěry (zjištěno banka měla, že má ještě kontokorentní úvěr u jiné banky v limitu stejném, jako je jeho příjem), skutečně uhradit. Liknavý postup poskytovatele úvěru v případě získávání a ověřování si údajů o majetkové situaci žadatele o spotřebitelský úvěr již řeší i judikatura vyšších soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ) a dovozuje, že„ věřitel, který vyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr“. Odborná péče věřitele, kterou má povinnost věnovat žadateli o úvěr a jeho majetkové situaci, v sobě totiž musí zahrnovat i řádné prověřování údajů poskytovaných žadatelem o úvěr, včetně jeho výdajů, a to vyžádáním si příslušných y (výpisů z účtu, nájemní smlouvy, potvrzení o měsíčních úhradách na bydlení apod.). Protože tedy právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci výdajovou stránku žalovaného nijak neprověřila, nemohla v potřebném rozsahu správně vyhodnotit ani schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle zákona o spotřebitelském úvěru a a o.z..

14. Žalobkyni však v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení, neboť v řízení bylo prokázáno, že žalovaný, který obdržel dne datum na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru částku 300 000 Kč, uhradil právní předchůdkyni žalobkyně toliko částku 62 001,84 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 237 998,16 Kč a ve zbytku žalobu s ohledem na výše uvedené jako nedůvodnou zamítl.

15. Jelikož ustanovení , o spotřebitelském úvěru je ustanovením speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských úvěrů“ spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti, jež odvisí nikoliv od výzvy věřitele k plnění, ale od soudem určené nové doby splatnosti, nevznikl v tuto chvíli žalobkyni ani nárok na úhradu úroků z prodlení (viz. Slanina, Jemelka, Vetešník, Wachtlová, Flídr, Zákon o spotřebitelském úvěru, komentář,, C.H.beck, 2017, dále rozhodnutí NS ČR ). Soud v dané věci určil delší splatnost k zaplacení jistiny úvěru – lhůtu 90 dnů od právní moci rozsudku, jež se mu jevila jako lhůta přiměřená k tomu, aby si finanční prostředky v této výši opatřil a vrátil.

16. O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodováno podle , kdy žalobkyně měla ve věci větší úspěch (o 56% byla úspěšnější než žalovaný) a náleží jí proto poměrná část na náhradu nákladů, které v řízení účelně vynaložila. Ty náklady představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 12 223 Kč, odměna advokáta za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, účast na jednání soudu) po 9 540 Kč podle vyhl.č. , advokátní tarif, paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč/úkon dle vyhl.č. 177/1996 sb., advokátní tarif, náhrada doloženého cestovného advokáta žalobkyně při cestě obec – obec a zpět v celkové výši 263 Kč a náhrada za ztracený čas strávený na cestě za 10 promeškaných půlhodin po 100 Kč ve výši 1 000 Kč. Protože je advokát žalobkyně plátcem DPH, náleží mu dále náhrada za tuto daň. Celkem tedy náklady činí 61 322 Kč, žalovaný je povinen nahradit jejich poměrnou část ve výši 34 340 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně a včas, lze se jejího splnění domáhat cestou exekuce.