Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 407/2023-22
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 121 682,38 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 335 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 59 335 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba na zaplacení částky 62 347,38 Kč s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 36 201,87 Kč od datum do zaplacení, s 25,23 % ročním úrokem z částky 82 364,48 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 59 335 Kč s 15 % ročním úrokem z prodlení z částky 59 335 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Žaloba na zaplacení částky 62 347,38 Kč s 15 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 36 201,87 Kč od [datum] do zaplacení, s 25,23 % ročním úrokem z částky 82 364,48 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
Žalobou doručenou soudu dne datum a jejím doplněním ze dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 121 682,38 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 95 536,87 Kč ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, úrokem ve výši 25,23 % ročně z částky 82 364,48 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 87 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 36měsíčních splátkách ve výši 5 533 Kč. Schopnost žalovaného splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, z nichž právní předchůdkyně žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně výplatnice za měsíc leden a únor 2022, potvrzení o příjmu ze dne datum a výpis z účtu, ze kterých byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalovaného ve výši 35 000 Kč. Ohledně výdajů žalovaného bylo zjištěno, že tyto činí celkem 6 543 Kč, přičemž bylo kalkulováno i životní minimum v aktuální výši 3 860 Kč stanovené zákonem č. 110/2006 Sb. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru uhradil žalovaný celkem 27 665 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalovaného o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6 části B) smlouvy v celkové výši 499 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek o více jak 65 dní, právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním v článku 6. části B) Smlouvy úvěr zesplatnila a dopisem ze dne datum vyzval žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené jistiny úvěru, dlužných úroků a dlužných smluvních pokut za prodlení s úhradou jednotlivých splátek. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka celkem 97 633,87 Kč. Ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od datum má žalobkyně i nadále právo na zaplacení úroku ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny 82 364,48 Kč až do jejího zaplacení. V důsledku zesplatnění úvěru a jeho nezaplacení byl žalovaný na základě ujednání v článku 6. části B) Smlouvy povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ve výši 95 536,87 Kč za každý den prodlení. A od marného uplynutí 10denní lhůty pro zaplacení dlužné částky poskytnuté v oznámení o zesplatnění, tj. od datum pak žalobkyně uplatňuje právo na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné nové jistiny ve výši 95 536,87 Kč. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právnická osoba na základě rámcové Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a v souladu se Společným prohlášením smluvních stran o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobkyni uhradil pouze částku 27 665 Kč. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne datum. Ke dni postoupení datum činila výše pohledávky za žalovaným částku 135 655,67 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 82 364,48 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 13 172,39 Kč, dlužné smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 1 497 Kč a dále z dlužných úroků a zákonných úroků z prodlení, smluvní pokuty a nákladů vyčíslených od zesplatnění do postoupení. Součástí částky 135 655,67 Kč je i dlužná náhrada nákladů vzniklých právnímu předchůdci žalobkyně s prodlením žalovaného, které však žalobkyně vůči žalovanému v této žalobě neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky na žalobce ke dni sepisu této žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeno. Žalobkyně tedy požaduje zaplacení dlužné nové jistiny ve výši 82 364,48 Kč, dlužného úroku za poskytnutý úvěr přirostlého ke dni zesplatnění ve výši 13 172,39 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 26 145,51 Kč (vyčíslené ke dni datum jako součet neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění a smluvní pokuty po zesplatnění 0,1 % denně), úroků ve výši 25,23 % ročně z dlužné jistiny ve výši 82 364,48 Kč od datum do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15, % ročně z dlužné jistiny ve výši 95 536,87 Kč od datum do zaplacení.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. o. s. ř. ), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin a nemusel založit své rozhodnutí ve věci na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene některým z účastníků řízení (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1696/2005 ).
Z předložených listin vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru číslo na základě které, právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne datum částku 87 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v 36měsíčních splátkách po 5 533 Kč, splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem květen 2022 Celkem měl zaplatit částku ve výši 199 188 Kč, tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 64,83 % ročně, RPSN 88,03 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaný v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě prodlení žalovaného s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaný povinen splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. V době uzavírání smlouvy o úvěru byl žalovaný zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činil podle dvou předložených výplatních lístků za měsíce 1, 2/ 2022 průměrně 16 797 Kč, neměl žádnou vyživovací povinnost a výši svých měsíčních výdajů uvedl v částce 6 543 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas ani přes upomínky právní předchůdkyně žalobkyně, proto mu dne datum zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 97 633 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 82 364,48 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 13 172,39 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému dne datum předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, což žalovaný do dnešního dne neučinil.
Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, z prohlášení žalovaného a z lustrací v registrech dlužníků, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z listin předložených žalovaným, kterými prokazoval své příjmy. Úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaný sám uvedl (náklady na bydlení včetně inkasa 2 683 Kč, životní minimum 3 860 Kč). Skutečné výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádným dokladem. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.
Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovanému tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel částku 87 000 Kč a na tento dluh dosud uhradil částku 27 665 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí částku 59 335 Kč ohledně které, soud žalobě vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu ).
Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni částku 59 335 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 335 ode dne datum do zaplacení. Nárok na zákonné úroky z prodlení náleží žalobkyni podle § 1970 o. z.
O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu , podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byl žalovaný ve sporu z větší části úspěšný, ovšem podle obsahu spisu mu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.